Sedm Osamělých - Kapitola 2

Tayuya a Raiu společně seděli u zapáleného ohně. Ona seděla s přikrytýma nohama. Ležení si užila dost a sledovala Raiua, který byl opřený o kámen se zavřenýma očima, avšak pochybovala, že skutečně spal. Který blbec by v přítomnosti nepřítele usnul? I když ji vytáhl zpod stromů, léčil tři dny a zavazoval rány. Proč by to dělal? Proč by to kdokoliv dělal? Musel něco po ní chtít. Ale co? Pak tu byla i jiná věc. Jak to udělal. Zdravotní ninjutsu není něco, co by dokázal každý ninja a on rozhodně nebyl jako každý, ne povahově.

„Kde si se naučil techniky mediků?“ Promluvila nečekaně do tmy, ale ani po deseti vteřinách nedostala žádnou odpověď. Její pohled ztvrdnul ještě víc a zopakovala svou otázku mnohem ostřeji než předtím, ale stále nic.
„To je ale idiot. On fakt spí.“ Zakroutila hlavou, hmátla po malém kamínku a mrštila ho proti jeho obličeji. Ani tento zásah Raiua neprobudil. Tayuya se o to víc naštvala a její prsty obklopily další kámen. Najednou však na hřbetu ruky ucítila něco hebkého a ostrého. Cukla sebou, otočila hlavu a dívala se do tváře béžově zbarveného vlka z několika centimetrů, který jí oplácel pohled.

„Nech ho spát. Zaslouží si trochu odpočinku.“ Tayuya instinktivně hmátla ke svému stehnu pro kunai, až pak si uvědomila, že žádný nemá, tak se rozpřáhla, aby šelmě dala rovnou pěstí. Vlk její úder okamžitě zablokoval vlastní tlapou, a jak zjistila, tak měl pořádnou sílu, i když byla stále oslabená.

„Co jsi sakra zač, chlupáči!?“ vyštěkla na něj kunoichi, ale vlk se podíval na spícího Oblačného a zamračil se.
„Bokku, a neřvi tak. Jsem rád, že vůbec usnul.“ Tayuya se podívala na Raiua, který se ani teď neprobudil. Přestala tlačit proti vlkově tlapě, položila si ruce do klína a zůstala ve střehu.
„Proč by neměl?“ Vlk se posadil vedle Tayuyi a ona si ho mohla prohlídnout. Měl na sobě tmavě šedou vestu se dvěma bílými pruhy tam, kde by lidi měli ramena. Na hřbetu měl vyšitý znak Oblačné a připevněný červený skabard s mečem. Takže to byl ninja-vlk.

„Raiu má problémy se spánkem, a podle toho kolik chakry použil na tebe, se divím, že nezkolaboval únavou,“ řekl Bokku klidným hlasem. Tayuya nevěřícně zvedla obočí. Takže její zachránce byl ještě k tomu unavený z poruchy spánku. Skvělý. Její „znovuzrození“ se stávalo čím dál tím víc potupnější.
„A ty seš co? Jeho chůva?“
„Ne, jeho summon. Hlídám okolí tábora. Proč myslíš, že můžete bez obav odpočívat, aniž by vás někdo uviděl?“ To dávalo smysl a vysvětlovalo Raiuovo pohodové chování.
„A to strážíš jenom ty?“ zeptala se.
Bokku se na ni podíval a koutky jeho tlamy se zvedly v nápodobě úšklebku.
„Vlci nikdy nechodí sami. Vlk samotář je čistě lidský termín.“ Pak se podíval na její přikrývku a kývnul. „Raději se vyspi. Potřebuješ odpočinek, aby ses zotavila a mohla jít po svých.“
I když to znělo spíše jako rozkaz než žádost, Tayuya neviděla pointu mu v tom odporovat, protože měl pravdu. Čím dříve se dá dohromady, tím dřív bude moct aktivovat svoji Prokletou pečeť a vrátit se k Orochimarovi. Přitom zabije jak Raiua tak i jeho ninja čokly.

* * *

Bylo už ráno a Tayuya stále spala. Zřejmě její rozhovor s Bokkem ji uklidnil natolik, takže si dovolila usnout tvrději, než zamýšlela, když věděla, že tu byla smečka vlků na stráži. Nikdo je nemůže zaskočit tak, aniž by to Raiu nevěděl dopředu a nemohl se připravit. Seděl u uhašeného ohniště a psal do svitku, zatímco Bokku seděl vedle něho a rozhlížel se. I když dva dny využíval léčitelské techniky, což si žádalo nemalé množství chakry, spal pouze šest hodin a teď byl v plné práci. Musel napsat Raikagemu-sama hlášení o své misi, neboť byl už na to čas. Měl v plánu mu napsat o střetu Listových ninjů se Zvučnými a Písečnými, protože to nebylo obyčejná šarvátka. Podíval se na spící Tayuyu a vybavil si ten den.

V plné zbroji se Raiu pohyboval po lese, skákaje ze stromu na strom. Jeho brnění se velmi podobalo těm, které nosili samuraiové, akorát bylo lehčí a ve stylu Oblačných ninjů. Hrudní část byla složená z více vodorovných plátů se „suknicí“ chránící jeho stehna ze všech stran. Na břiše byli na každé straně dvě pouzdra na kunaie, okolo pasu uvázaný červený pásek, na kterém se houpaly dvě katany po stranách a na kříži větší bílý batoh s dalšími zbraněmi ale i svitky, zásobami a dalším vybavením. K hrudní části byly širokými popruhy připojeny chrániče ramenou, ze strany i zezadu také chránily jeho krk a segmentově dosahovali až k loktům. Na pažích měl další chrániče, které ho chránili od loktů až ke kloubům prstů, držící na ruce rudými popruhy. Helma ho chránila ze všech stran s pláty po stranách a maskou na tváři, ve které měl zabudovaný malý vzduchový filtr, i když jeho účinnost se omezovala pouze na kouř. Jeho oči byly skryty černými skly, jako měly sluneční brýle, takže ho chránily před ostrým světlem. Na obou ramenech měl vyobrazený znak jeho klanu - kruh rozdělený vedví, s pravou půlkou bílou s rudým pruhem ve vrchní polovině, levá půlka světle zelená se sytě zeleným okrajem a vyplněnou částí taktéž ve vrchní polovině.

Byl na stopě skupině Missing-ninů, která v Zemi blesku provedla sérii nájezdů na vesnice, někdy i krvavých, a zabila i několik Oblačných ninjů, kteří se je pokoušeli zastavit. Podle Knihy Bingo se jednalo o skupinu ninjů střední třídy z Mlžné, která sice neměla problém se zabíjením, protože bylo v „Krvavé Mlžné“ obvyklé, ale spíše šlo o peníze. Chtěli jich víc, než dostávali a tak se rozhodli uprchnout ze Země vody, přepluli moře a začali s rabováním Země blesku. Jakožto jounin, a podle Raikageho-sama velice schopný a slibný ninja, byl Raiu pověřen najít tyto zločince a vypořádat se s nimi, což vzhledem k jejich následnému útěku přes Zemi chladu a ohně, pravděpodobně mířící do Země půdy vyžadovalo, aby je zabil, a pokud možno přinesl co možná nejvíce peněz a cenností, které banditi a hrdlořezové nakradli.

Projít přes Zemi chladu nebyl žádný problém, ovšem na hranicích se Zemí ohně to bylo mnohem horší. Bylo to jen pár týdnů, co proběhl zrádný útok spojených sil Písečné a Zvučné na Listovou během třetího kola Chuuninských zkoušek. I když pokus o zničení skryté vesnice byl překažen, smrt Třetího Hokageho vyvolala zvýšení pohotovosti na hranicích, protože dosavadní Rada Listové a ohnivý feudální lord nechtěli riskovat, že by se někdo další mohl pokusit využít oslabení vesnice k dalšímu útoku, což by mohlo vést k další válce, o kterou jen málokdo měl ještě zájem. Raiu se musel hodně snažit, aby prošel přes hranice nepozorován. Hlavně mu pomohlo, že byl sám a znal pár triků a technik k zamaskování své přítomnosti.

Jeden tým tří jeho vlčích summonů pod vedením Reepa byl vyslán napřed, aby Missing-niny našli a stopovali je, a podle jejich zpráv se blížili ke společným hranicím Zemí ohně a jehel. Zřejmě měli v plánu pokračovat až do Země půdy nebo vodopádů. Jako velká skupina si museli dávat častěji přestávky, to ale nebyl Raiuův problém. Jeho forma insomnie mu umožnila spát i jen 4 hodin a stále být bojeschopný a nikdo ho nezdržoval, takže si mohl dávat pauzy, kdykoliv uznal za vhodné. Proto rozhodně dotahoval jejich náskok.

Pro případ, že by měl narazit na nějaké hlídky Listových ninjů nebo jiných ninjů, měl Raiu svou chakru přepnutou v senzorovém módu. Byla to jedna z technik, které se naučil, aby tak rozšířil svůj repertoár schopností, které mu pomohli stát se jouninem. Zatím nic necítil, ale zůstal ve střehu; Listová neměla Oblačnou příliš v lásce, zvláště po jejich pokusech o získání Byakuganu od klanu Hyuuga.

Najednou v maximální vzdálenosti vycítil chakru, slabou a rozprostřenou ve velkém prostoru. Za chvíli to dokonce ucítil na vlastní kůži. Poryv větru. Nebyl moc silný, ale cítil v něm jasně chakru. V dosahu svého senzorického pole necítil přítomnost žádné lidské bytosti, takže to znamenalo, že ten vítr musel někdo vytvořit ve větší dálce a musel být mnohem silnější. Sice to bylo mimo jeho stávající kurz a evidentně se to netýkalo jeho mise, ale přeci jen… Aby někdo vytvořil silný vítr a jeho efekt byl znát na takovouto vzdálenost, stálo za to, aby situaci prozkoumal. Už jenom proto, aby byla Oblačná v obraze s potenciálními hrozbami nebo naopak přínosem. Raiu se vydal proti tomuto větru, který trval asi minutu, než zcela odezněl.

Jak postupoval, Raiu viděl, jaké škody tento vichr způsoboval. Čím víc se blížil ke zdroji, tím víc nacházel ztrhané listí z větví, konce větví přímo utržené nebo i odřezané, až to vedlo k přímo rozřezaným kmenům stromů v takovém rozsahu, že část lesa vypadala jako měsíční krajina. A tehdy ucítil přítomnost lidí. S minimem úkrytů v oblasti a jeho zářivě bílou zbrojí se nemohl za normálních okolností ukrýt. Proto udělal ruční pečeť Tygr a tiše pronesl.
„Meisaigakure no Jutsu.“ (迷彩隠れの術 Technika Skrytí Maskováním / Hiding with Camouflage Technqiue) Celé jeho tělo se zprůhlednilo a stalo neviditelným. Vyskočil z posledního stromu, který ještě stál, a pokračoval ve skákání po velkých rozřezaných špalcích. Čistý řez těch stromů Raiua až mrazil. Něco takového muselo udělat hodně silné jutsu, a protože necítil ve vzduchu žádný ozón, ani neviděl žádné louže vody, vydedukoval, že to zřejmě musel být Fuuton (Živel vítr).

Přiblížil se dost blízko na to, aby viděl na druhý okraj zpustošené oblasti, kde cítil přítomnost ninjů. Byli to jeden kluk a jedna holka. Schovaný za jedním špalkem je Raiu pozoroval, jak se spolu oba dva baví, i když moc daleko na to, aby je mohl slyšet.
Kluk byl zhruba v jeho věku, měl černé vlasy uvázané do zašpičatělého copu na vrchu hlavy, malé hnědé oči a oblečen do šedého trička, bledě hnědých kalhot a standardní zelené vesty Listových ninjů. Na levé ruce měl uvázaný modrý šátek se znakem Listové. Podle znaku na pravém rukávu jeho trika, kruh s příčným pruhem, se zřejmě jednalo o člena klanu Nara, ninjů schopných ovládat stíny své ale i nepřátel. Jeho účes byl podobný tomu, který nosil vůdce klanu Shikaku Nara, velitel jouninů Listové, ale podle záznamů to byl celkem častý účes mezi členy tohoto klanu.
Dívka vypadala, že je starší než Raiu i Listový chuunin (to poznal podle jeho vesty), protože už viditelně procházela pubertou. Měla blond vlasy sčesané do čtyř ježatých culíků v rozích pomyslného čtverce a zelené oči. Její oblečení sestávalo z fialové blůzy s dlouhými rukávy, přes kterou měla šedý top v pase svázaný dlouhou červenou šerpou, krátkou tmavě modrou sukni a okolo krku šátek s destičkou, stejně jako měl Raiu, ale se znakem Písečné. V ruce držela obrovský vějíř. Tu podle popisu ji s jistotou poznal. Byla to Temari, dcera a nejstarší potomek zesnulého Čtvrtého Kazekageho Rasy. Její používání vějíře během posledních Chuuninských zkoušek v Listové se proslechlo až do Oblačné, a podle odhadů se z ní mohla stát hodně silná kunoichi. Raiu teď viděl na vlastní oči důkaz toho, že se to mohlo stát skutečností.

Jak je tak Raiu sledoval, trochu ho mátlo, jak se k sobě chovali přátelsky. Byla to právě Písečná, která na Listovou zaútočila a pokusila se ji zničit. Tihle dva by měli spíše spolu bojovat, ale vypadalo to spíše, jakoby jeden zachránil toho druhého. Spíš Temari zachránila Naru podle toho, jak unaveně mladík vypadal. Pak tedy, proč by dívka měla rozmetat takhle velkou část lesa, když Nara nebyl její soupeř? Začal se rozhlížet po okolí, až to našel. Kousek od něj, pod hromadou kmenů bylo zaklíněné tělo další dívky. Tahle měla rudé vlasy a prostou béžovou tuniku, pod ní černé tričko, černé návleky na rukou a fialový opasek podobný tlustému provazu uvázaný jako mašle. Z úst jí tekla krev a celkově její tělo vypadalo zničené.

Raiu se k ní pomalu přiblížil tak, aby si ho další dva ninjové nevšimli, a zkusil rusovlásce tep. I když to bylo k nevíře, stále žila, ale tep byl velmi slabý. Byla to hezká holka, ale žel prohrála tuto bitvu. Bohužel nemohl dělat nic, jinak by se prozradil, a sám sobě si nedával moc šancí, ne s tím, proti komu stál. Musel čekat, dokud neodejdou a doufat, že se mu podaří dívku zachránit.

Najednou vycítil další vlnu chakry, ale spíše i uslyšel z dálky rány z jiného směru, zatímco Temari a Listový ninja se vydali opačným směrem. Raiu se konečně mohl opět zviditelnit a začít s první pomocí, ale jeho zvědavost ho nutila zjistit, do čeho se to vlastně zapletl. Měl teď před sebou tři různé úkoly. Musel zůstat u dívky a okamžitě začít s resuscitací, chtěl se vydat za dvojicí ninjů, a bylo nezbytné jít prozkoumat zřejmě další místo bojiště většího střetu. To vše najednou. Měl jen jednu možnost.

Z pravého rukávu Raiu vytáhnul malou ampulku s červenou krví, kterou otevřel a namočil si s ní palec levé rukavice. Udělal pečetě Prase, Pes, Pták, Opice a Beran a přiložil ruku na zem.
„Kuchiyose no Jutsu.“ (口寄せの術 Přivolávací Technika / Summoning Technique) Na zemi se vytvořil obrazec, ze kterého se objevil bílý kouř, jenž když se rozplynul, seděli tam čtyři vlci. Všichni měli stejné šedé vesty s vyšitým znakem Oblačné na zádech a každý byl vyzbrojen buď mečem, nebo jinou sečnou zbraní. První byl celý černý s bílým břichem a spodkem dolní čelisti a větší než další dva, druhý měl světle šedou srst s bílými pruhy nad obočím a monoklem (předmět) na levém oku, třetí byl hnědě-béžový a ze všech čtyř největší, skoro jako menší medvěd, a třetí světle žlutý. Všichni měli stejně černé oči.

„Co potřebuješ, Raiu-san?“ zeptal se černý vlk a podíval se nejdříve na ninju, potom na tělo kunoichi, nijak to však nekomentoval. Ani jeho tři společníci.
„Ronmeru. Potřebuju, abys ty, Mouderu a Paurusu vyrazili tímto směrem,“ vztyčil ruku do směru, kde zmizeli Temari a Nara, „a zjistili, co se tam děje. Ale pozor, musíte zůstat ukrytí. Nesmí vás nikdo spatřit ani vycítit. Pak mi podejte hlášení.“ Černý vlk, Ronmeru, přikývl, stejně tak hnědý a žlutý vlk.
„Rozumím.“ Všichni tři vyrazili. Raiu mezitím zkřížil natažené ukazováčky a prostředníčky obou rukou v pečeť.
„Kage Bunshin no Jutsu.“ (影分身の術 Technika Stínového Klona / Shadow Clone Technique) V oblaku bílého kouře se objevil druhý Raiu, který se podíval na posledního vlka, šedého s monoklem, kývnul na něj a pravil.
„Hoto, my se vydáme druhým směrem.“ Hoto pouze přikývl a oba dva zmizeli. Pravý Raiu se zatím podíval zpět na rusovlásčino tělo, tasil jeden ze svých mečů a rozsekal klády, které byli na ženě naskládané a byli zřejmě hlavní příčinou jejích zranění. Ty začaly padat na zem, čímž na tělo byl vynakládán menší tlak a její šance na přežití vzrostli.

„Shousen Jutsu.“ (掌仙術 Technika Mystické Ruky / Mystical Palm Technique) Jeho ruce se zeleně rozzářili, přiložil je na její břicho a začal s léčením. Musel být hodně opatrný, aby její chakrový systém nepřetížil, ale musel si pospíšit, ať není příliš pozdě. Nebyl přímo specializovaný zdravotník, ale jeho kontrola chakry byla dostatečně dobrá. Doufal, že to bude stačit. Ne, prosil, aby to stačilo.

* * *

Raiuův klon a Hoto mezitím skákali po stromech, které nebyly zasaženy Temařiným jutsu, směrem odkud teď už oba cítili přítomnost další bitvy. Moc dlouho to netrvalo a dostali se na okraj velké paseky, kde se skutečně odehrávala bitva mezi třemi ninji. Muž s hnědou kůží, žlutýma očima a černými znaky na tváři, s velkými kostěnými výrůstky trčící z jeho zad, věc kterou Raiua i Hota ohromila, a dlouhým ocasem, stál proti jednomu Listovému ninjovi s černými vlasy střiženými stylem „podle hrnce“ a hustým obočím v zelené přiléhající kombinéze s oranžovými konci rukávů a nohavic a rudou látkou ovázanou kolem pasu s destičkou se znakem Listové, a Písečnémum ninjovi s rudými krátkými vlasy, zelenýma očima orámovanými černými kruhy, oblečeném v rudém obleku s hnědým popruhem přes levé rameno a kapsami na vybavení, bílou dlouhou látkou přes pravé rameno, která na zádech vázala velkou pískovou dýni (nádobu).

Tohoto mladíka Raiu okamžitě poznal; Gaara, nejmladší syn Čtvrtého Kazekageho a podle údajů Oblačné nynější jinchuuriki Jednoocasého Ichibiho, jediný bijuu, kterého Písečná měla. Bojiště tomu napovídalo, protože byla paseka posetá spoustou písku, který se tu jen těžko mohl dostat normálním způsobem. Gaara měl schopnost ovládat a kontrolovat písek, a to při tomto souboji i dělal. Klon přemýšlel, že by tu zůstal, ale podle vzhledu bělovlasého ještěřího muže a znalosti Gaarovi identity tu nechtěl zůstávat. Moc dobře věděl, jakou sílu jinchuuriki a ocasí démoni v nich mají.

Obě strany spolu mluvili, a Raiu pochytil, že tu šlo o někoho dalšího. Někoho pronásledovali, a ještěří muž a dívka se v tom Listovým a Písečným snažili zabránit. Když to bral podle úhlopříčky, jednalo se o přímou čáru vedoucí ze středu Země ohně, kde se zhruba nacházela Listová, do Země zvuku. Ještěří muž mluvil o Orochimarovi. To jméno Raiu znal z Knihy Bingo. Ninja z Listové S-třídy, jeden ze tří Sanninů, který sběhnul a stal se zločincem. Oblačná s ním neměla žádné extra problémy, i když jeho experimenty byli dost za hranou. Bylo i možné, že Orochimaru unášel lidi ze Země blesku, ale to se nedalo přímo prokázat.

Měl to být právě Orochimaru, kdo během nedávného útoku na Listovou zabil Třetího Hokageho, což značilo, že byl napojen buď na Písečnou, nebo na Zvučnou. Vzhledem k tomu, že podle jeho slov sloužil ještěří muž právě Orochimarovi, to muselo znamenat, že Orochimaru byl napojen na Zvučnou, která se nacházela odtud na sever, ne-li ji i přímo řídil. Když si to Raiu dal všechno dohromady, tak se Písečná spojila s Listovou a teď bojovali proti Zvučným, kteří měli doprovázet někoho do Země zvuku, aby se přidal k Orochimarovi. Tahle teorie měla spoustu bílých míst, ale určitý obrázek to Raiuovi dávalo.

Když věděl, jakou zkázu by Ichibi mohl udělat, rozhodl se s Hotem pokračovat na sever, aby se dozvěděl víc a nenápadně se vytratili bez toho, aby si je Gaara, jeho Listový společník a Zvučný protivník všimli.

Chvíli to trvalo, ale nakonec se dostali na okraj velkého útesu, který tvořil polovinu takzvaného Údolí Konce. Dvě obří sochy ninjů majestátně tvořily okraje velkého vodopádu, který na dně údolí vytvářel rovnou řeku. Mělo se jednat o místo, které bylo zformováno obrovskou bitvou, která se tady bojovala před mnoha lety. Údolí se stalo přímou hranicí mezi Zeměmi ohně a zvuku, dříve známé jako Země rýžových polí.

Na dně údolí a i na stěnách útesu byl další souboj velkého rozsahu mezi dvěma ninji z Listové. První kluk měl dlouhé černé vlasy, modré tričko se znakem na zádech, bílé kraťasy a čelenku se znakem Listové. Druhý měl blonďaté ježaté vlasy, oranžovou mikinu a kalhoty s modrými částmi a taktéž modrou čelenku Listového ninji. Raiuův klon pro jistotu opět použil maskovací techniku, aby ho ani jeden nenašli. Hoto se přikrčil, sledoval a poslouchal.

Jejich souboj velmi rychle eskaloval, černovlasý mladík aktivoval své jutsu, které Raiu identifikoval jako nějaké doujutsu, na tuhle vzdálenost ale nevěděl jaké, zatímco jeho blonďatý soupeř se pokryl rudou chakrou, která vytvořila jeden ocas z čisté chakry. To ho identifikovalo jako jediného jinchuurikiho v Listové, Devítiocasého Kyuubiho. Jeho jméno však neznal. V průběhu boje a jejich bojových stylů Raiu upřesnil totožnost druhého ninji. Dokázal uhýbat útokům jinchuurikiho, které Raiu ani Hoto nedokázali postřehnout. Když se soustředil na znak našitý na jeho zádech, bílý a červený, tak se nejspíše jednalo o člena klanu Uchiha, mocného klanu, který společně s klanem Senju založili Listovou. Bohužel byl před lety přímo ve vesnici vyvražděn jedním z jejich řad, vlastním zrádcem, který se dostal do Knihy Bingo jako jeden z nejhledanějších. Itachi Uchiha. Podle zvěstí měl Pád Klanu Uchihů, nebo jak se tomu také říkalo Masakr Uchihů, přežít jediný člen. Zřejmě se jednalo právě o tohoto kluka, který používal k uhýbání jinchuurikiho útoků právě kekkei genkai klanu Uchihů, Sharingan. Ale opět jeho jméno Raiu nevěděl.

Vlastně ani nevěděl, který z nich se měl k Orochimarovi přidal, a který mu v tom měl zabránit. Oba dva měli možné motivy. Uchiha se během souboje proměnil do podivné formy, na zádech mu vyrostl pár obřích rukou, které zřejmě mohli sloužit i jako křídla a jeho kůže se změnila v popelavě šedou s černým znakem na tváři ve tvaru hvězdy. Vzdáleně to připomínalo ještěřího muže, který bojoval s Gaarou, co naznačovalo, že to možná byl právě on, kdo měl sběhnout.

Jak Uchiha, tak Kyuubiho jinchuuriki na sebe na konci použili dva mocné útoky, černo-bílý blesk držený v ruce Uchihy, fialová koule silné vířivé chakry v ruce jinchuurikiho. Jejich útoky se střetli, což vytvořilo velkou černou kouli přímo uprostřed vodopádu, která se následně bíle rozzářila. Raiu nic takového nikdy neviděl. Když vše skončilo, jinchuuriki ležel na břehu řeky v bezvědomí a Uchiha nad ním stál jako vítěz, ale zřejmě utrpěl velká zranění a rozhodl se co nejrychleji odejít. Ne dlouho na to Hoto vedle Raiua zašeptal.

„Někdo se blíží, a jeden z nich je určitě ninja-pes.“
„Radši se vypař. Ty se tak snadno před psem neukryješ,“ řekl Raiu. Hoto přikývl a zmizel v obláčku bílého kouře. Raiu se soustředil o to víc se zamaskovat, aby lépe skryl svůj pach. Ninja-psy měli nejlepší čich na světě. Naštěstí začalo pršet, což pomohlo ho skrýt před psím čichem, ale naopak ho to učinilo mnohem snáze viditelným, když kapky dopadaly a stékaly po jeho průhledném těle. Pouze doufal, že se nikdo nepodívá jeho směrem.

Z lesa se vynořil dospělý Listový ninja s dlouhými bílými vlasy, maskou přes obličej a čelenkou přes levé oko následován ninja-psem, malým mopslem také se znakem Listové. Oba dva skočili dolů do údolí za jinchuurikim. Raiu je sledoval, jak starší ninja vzal bezvládné tělo jinchuurikiho na záda a následně vyběhli zpátky nahoru a zmizeli. Pouze když všichni zmizeli, Raiuův klon se rozhodl, že to bylo všechno, uvolnil chakru a vypařil se v malý obláček.

* * *

Podle hlášení Ronmerua a jeho týmu se blíže k Listové odehráli tři další bitvy mezi Listovými a Zvučnými. Všichni byli těžce ranění, někteří až v kritickém stavu, ale byli nalezeni třetím Kazekageho sourozencem Kankurouem a zdravotníky a spěšně odvedeni zpátky do vesnice, přičemž těla jejich nepřátel nechali tam, kde byli. Nikdo se o ně už nezajímal. Jeden z nich měl šest rukou a čelenku se znakem Zvučné, což byl právě ten důkaz, který je spojoval se Zemí zvuku a Orochimarem. Vlci mu vzhled, pravděpodobný způsob boje a způsob smrti všech Zvučných pečlivě vylíčili a popsaly, a on teď vše zaznamenal do své zprávy pro Raikageho-sama.

Dívka, kterou zachránil, a teď spala přímo před ním, se ukázala jako stoupenec jednoho z největších zločinců na světě. Orochimaru nepředstavoval žádný vážný cíl pro zájmy Oblačné, přesto ale byl určitou hrozbou. To z Raiua a jí dělalo nepřátele. Při myšlence na tu ironii se zašklebil. To jsem to zase pěkně vymňouk, pomyslel si pobaveně Raiu a znovu se podíval na dívčiny rudé vlasy.

Proč já musím mít slabost zrovna na zrzky.