La chanson de la rue - 1/ Herec bez publika
Je spousta věcí, které dokáží změnit život ve vteřině a pak prostě zmizí. Jsou věci, které vám mění život postupně a stejně postupně zase odchází. A jsou věci, které se zahryznou a nepustí.
Do konce života.
V tomto domě jsme zrozeni.
Do tohoto světa jsme vhozeni.
Jako pes bez kosti,
herec bez publika.
Pokojem zazněla tupá rána. Kov narazil na dřevo a svezl se dolů k podlaze. Kakashi se otočil na druhý bok a zahrabal hlavu pod peřinu. Třetí budík za týden. Nechtěl si představovat děvče z krámku, které se z něho bude válet smíchy, až si zase půjde koupit nový. Tentokrát se na strýčka z čtvrtého kolene už zřejmě nevymluví. Škoda peněz za mašli a ozdobnou krabičku.
Ponižující.
V sousedním bytě začalo ječet dítě. Přitiskl si polštář k hlavě, ale výsledek se moc nelišil. Proč si vlastně pořád kupuje ty pitomé budíky? Ten prcek od vedle je na buzení spolehlivější než armáda kovových, tikajících hraček. Možná přece jen nebude v hodinářství za kašpara, který rozfláká za měsíc víc budíků, než stačí Teuchiho pomocník rozvařit nudlí.
Vzdal naději o klidnější ráno, hodil polštář kamsi do nohou postele a namáhavě vstal. Koleno se po poslední misi ještě nestačilo pořádně zahojit, stále ho cítil. A to mu ten medik sliboval, že ho bude mít jako nové. Pf, nováček.
Pomalu přešel zšeřelým pokojem k oknu, aby roztáhl závěsy. Do očí ho udeřilo prudké slunce, proto si je zastínil rukou a poslepu nahmatal kliku balkónových dveří.
Panty zaskřípěly.
Zapsat na seznam jako; Bod číslo 156: promazat dveře na balkón.
Bosý vstoupil na šedý, tvrdý beton, který ho studil do chodidel. Svítilo slunce, ale foukal chladnější větřík. To však nijak nezabránilo hlasitě vřískat ptákům, kteří si začali budovat hnízdo přímo nad Kakashiho balkónem v mezeře mizerného podbití.
Unaveně si promnul spánky, opřel lokty o zábradlí a znuděně pozoroval okolí. Vesnice se teprve pomalu postupně probouzela. Viděl udýchaného chlapce, na kterého volal starší muž, zřejmě jeho otec, aby nezapomněl koupit máslo v akci. Hocha míjela mladá žena se řvoucím dítětem, které hlasitě celému světu oznamovalo, že nechce tak brzo do školky. Scénu završila dívenka na kole, která nevybrala zatáčku a vrazila do stánku s koberci, čímž moc nepotěšila fousatého muže skládajícího je pečlivě na sebe.
Kakashi si povzdechl. Typické ráno. Minulý týden to byl stánek se zelím a jeden ošklivě odřený loket. Její otec nejspíš splnil výhružky a odstřihl jí brzdy v domnění, že jí tím znemožní cestování na kole. Ovšem netušil, jak moc má svého zelenorudého přítele ráda a jak moc je ochotná riskovat. Teď ho určitě rozmontuje celé.
Ptáčci se znovu ozvali. Jeden z páru si drze sedl do Kakashiho blízkosti a sebevědomě balancoval na zábradlí.
Nevadil mu tenhle opeřený páreček. První den měl sice chuť je nejdřív čímkoliv po ruce vystřílet a pak za ten jekot u východu slunce pomalu a bolestivě mučit, ale musel si zvyknout. Prckův sourozenec od vedle, zhruba sedmiletý klouček, si jim zvykl na parapet sypat zrníčka a všelijaké drobečky a sám prcek s velmi hezkou maminkou se na ně pak za sklem dívali.
„Tak co, Su, jak to dneska jde? Vstal jsi správným křídlem?“ Ptáček nadšeně zapípal a hrdě potřásl pírky, takže ještě víc připomínal nadýchanou, barevnou kuličku.
„Dneska to stojí za starou belu ti řeknu,“ stiskl si Kakashi kořen nosu a ztěžka vydechl. „Další budík v trapu, vedro bude, koleno bolí a Hokage si něco vymyslel. Doufám, že to nebude na dlouhý lokte. Kde máš vůbec Zu?“ podíval se na něho koutkem oka. Su zareagoval na jméno své družky, lehce zvedl tělíčko do vzduchu a párkrát popolétl směrem nahoru.
Že se ti chce...
„Sedí na vejcích, je mi to jasný. Pak vám sem hodím něco od večeře,“ odlepil se od zábradlí a přešel zpátky k otevřeným dveřím.
Všiml si, jak se záclona sousedního okna nepatrně pohnula a vrátila se tak zpět na své místo. Pousmál se. Nepozoroval ho ani prcek, který se sotva udržel na nohou, ani milovník ptáků. Neměl jí to za zlé. Její manžel byl akorát tlustý ožrala, který před lety vypadal celkem slušně a snad se i celkem slušně ještě choval.
Mávl rukou směrem k oknu a zmizel ve svém bytě. Ledabyle prohrábl skříň s oblečením, stáhl z věšáku jouninskou vestu, ze země u postele sebral válející se tmavé kalhoty. Všechno to hodil na proutěný koš v koupelně, kde si dopřál dlouhou sprchu.
Když si k snídani chystal vejce, všiml si nástěnných hodin. Ručička už dávno oběhla povolený limit. Zdržel se v koupelně příliš dlouho. Stáhl si masku, rychle do sebe naházel snídani bez chuti a zamířil do předsíně. U zrcadla si poupravil tmavou látku zahalující mu obličej. Dvacet minut zpoždění. To už je přijatelné.
Překontroloval si zbraně u pasu a pak jednoduše zmizel.
Zaklepal a po tichém vyzvání vstoupil do kanceláře Hokage.
Neomlouvej se...
„Dvacet pět minut, Kakashi.“ Ledový hlas, tak ledový hlas... u něho ho neznal.
Vymysli něco originálního. Máš souseda a ten má kočku a ta kočka má koťata a ty koťata...
„Omlouvám se, Hokage-sama, už se to nestane,“ poškrábal se rozpačitě na hlavě.
Výborně, jak efektivní.
„Kde máš ANBU masku, Kakashi?“ položil si Třetí své pěstěné ruce na stůl. Led se stával snesitelnějším, jako by pomalu roztával na přímém slunci.
„Masku?“ zarazil se. „Já myslel, že je to jen formalita, přes to se přece nedá skoro nic -“
Co bylo to slunce?
„Tuhle výmluvu používáš už léta, Kakashi. Staříka jako já by nadchla trocha fantazie. Třeba že ti ji rozkousal pes,“ podíval se na něho káravě.
Pes?
„Pes? Ale Hokage-sama, pes přece -“
„Kakashi! Já tady nejsem od toho, abych ti vymýšlel výmluvy na mě samotného! Ve svých dvaceti letech už jsi snad dost starý na to, aby sis dokázal seřídit hodinky!“
On o tom ví, blesklo Kakashimu hlavou.
„Jistě, Hokage-sama,“ kývl hlavou.
Sandaime si povzdechl a celou kancelář jakoby náhle zaplnil šelest jeho plic.
„Vyskytla se tu speciální mise, která si žádá jisté znalosti a zkušenosti, navíc vyžaduje i více času a kvalitu -“
Bla, bla, bla... Ještě že se ty zadání dávaj i písemně, aby se nespletl cíl. Někdy je o krk už jenom tohle, vážně tohle je -
„Kakashi! Doufám, že chápeš důležitost této mise a zvlášť její utajení. Spoléhám na tebe. Nezapomeň na civilní šaty. Přece jen... chceme nenápadného ninju na cestách.“
„Zajisté.“
Já si to pak přečtu.
„Odcházíte?“ zarazil ho ženský hlas. Otočil se. V sousedních dveřích stála prckova matka a očí jí neklidně těkaly.
„Další mise,“ zasmál se a mávl rukou na znamení, že to nic není.
Ne, vždyť to nic není. Jen se budu zhruba měsíc flákat v jednom městě, získávat informace o místním gangu a pokusím se odkrouhnout jeho hlavního bosse, který je snad nejstřeženější osobou na světě. Prostě... klasika.
„Mami! Mami, Tamaki mi bere moje vločky!“ ozval se hlasitý řev v bytě za ní.
„Tak... hodně štěstí,“ věnovala mu plachý úsměv a zavírala za sebou pomalu dveře.
„Katsumi-san.“ Teď se otočila. Viděl, jak se jí rozzářily oči. Měly neurčitou barvu. Něco mezi modrou a zelenou.
„Děkuju...,“ dodal a odcházel dlouhou chodbou. Happyend nebude.
Nechtěl vidět, jak jí poklesnou ramena. Zachvějí se rty a stane se přesně to, co se stává v těch hloupých, růžových románech z knihkupectví.
Kdo by je četl...
Tohle není román, tohle je život. Nemíní svádět sousedovu ženu, který si doma drží tři ceny ze soutěží v těžké váze. Proto musel odejít z toho minulého bytu.
Nebude.
I když...
„Odcházíte?“
Kdo ví.
Isehara.
Město jako každé jiné. Vysoké tovární komíny chrlící tuny a tuny šedého kouře mylně nazývaného párou. Spěchající lidé s kufříky v rukách, ženy na vysokých podpatcích, muži s klobouky. Děti pošťuchující se před základní školou. Malé holčičky hrající panáka. Zářivé neony upozorňující na slevy v obchodních domech.
Isehara. Kdyby nemusel, nikdy by sem nevkročil.
Nudné město.
Šedé město. Skrývající velkého padoucha, kterého musí zrovna on zneškodnit.
Radši by zneškodňoval Gaie, oblíbil si jeho výraz při prohře.
Je úchylný myslet zrovna na něho...
Měsíc. Měsíc se tu má potulovat a získávat informace o pochybném gangu. Samozřejmě nenápadně. Ninja na cestách. Takových jsou stovky.
Ale tady se těžko ztrácí v davu. Co takhle pořídit si kufříček, plášť a vmísit se do té šedi?
„Promiňte,“ vrazila do něho omylem nějaká žena. Jistě, stojí v cestě.
„Líbí se vám můj medvídek?“
„Cože?“ Otočil se na malou dívenku tisknoucí k sobě plyšového medvěda. Teď ho od sebe odlepila a zdvihla ho do vzduchu, aby na něho líp viděl.
„Medvídek. Líbí se vám?“ zopakovala pisklavým hláskem. Nečekala na odpověď a dorazila ho další větou. „Máte zajímavé vlasy, pane.“
„Yumi!“ Z šedi se vynořila mladá žena v zářivě žlutých šatech.
Budiž slunce, pomyslel si Kakashi ironicky.
„Yumi! Nemůžeš jen tak zastavovat cizí lidi na ulici. Co jsem ti o tom říkala?! Pojď, jdeme!“ Popadla holčičku za drobnou ručku a táhla ji zpět do šedého moře plášťů do deště. „Omlouvám se,“ hodila ještě nevraživě přes rameno, než stačila zmizet v mase lidí.
Není tu vítaný. Pochopil to z jednoduchého gesta mladé matky. Sem ninjové nepatří.
Přichází s nimi smrt.
Vítejte u mé další povídky 
Chtěla bych dopředu napsat několik upozornění:
1/ Někomu to téma nemusí v dalších dílech vyhovovat...
2/ Kakashimu je 20 let a předem říkám; je to nafoukanej frajírek 
3/ První díl je vždycky nejnudnější, ale rozhodla jsem se ho sem dát i přes to, že to ještě není celé dopsané. Ano, ano, budu to dopisovat za pochodu a po dlouhém rozmýšlení mi to připadá jako nejlepší řešení. Už jsem v tom začínala mít moc velkej binec -_-" Těch čtrnáct stran nějak musím poslepovat xD
Věnování, hlavní poděkování a snad ne tak velká poznámka budou až na konci.
Jen ještě jednou moc díky, nettiex, dala´s mi pár opravdu skvělých rad První díl už teď vydám, nemám na něm co měnit.
Doufám, že se líbil. Rozjezdy jsou nejhorší...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Misia 2022: Už roky poškuľujem po tejto sérii a teraz sa naskytla dobrá príležitosť ju prečítať. V prvom rade ma napadlo, či by správny ninja nemal byť trénovaný zobudiť sa v určitom čase - mne osobne to vcelku dobre ide.
Tvoje obavy, že by prvý diel mohol byť nudný sú úplne neopodstatnené. Človeka proste ten tvoj štýl písania neomrzí, aj keby sa práve v príbehu vôbec nič nedialo.
Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
Fan-mangy: To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR
Jé, tak to Ti přeju krásný zážitek, vůbec by mě nenapadlo, že jsi ji ještě nečetl.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Musím priznať, že som sa "z počutia" troška aj bál toho, či strávim aký bude mať Kakashi charakter, či to na mňa nebude pôsobiť skľučujúco, atď. (bázeň je to správne slovo) ... nuž ale keď už som prečítal Hlasy, tak som si povedal, že prečo nie ...
Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
Fan-mangy: To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR
Učila jsem se na zkoušku, a když jsem narazila v normativní morfologii na typ růže, podtypy píseň, ulice, usoudila jsem, že si tohle musím znovu přečíst. A zase mě to překvapuje. Přála bych si jednou napsat něco tak dobrého.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Ach, ach, Lee, a ty stále překvapuješ mě, že se ti tolik líbí; ani nevíš, jakou jsi mi udělala zase radost. Děkuju. (Netušila jsem, že normativní morfologie může být tak inspirativní xD)
Vždyť píšeš skvěle, Lee, jen se nepodceňuj! Já bych se zase někdy velmi ráda vrátila do těch let, co jsem ji psala a viděla svět tak, jak ho viděla...
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Normativní morfologie je náhodou velmi inspirativní.
Taky mě zarazilo, jak je to dávno, co jsem ji četla, měla jsem pocit, jako by to bylo před chvílí. A s těmi návraty... nemohu říci, že tomu rozumím, protože jsem nikdy nikam neodešla, příliš nesnáším něco opouštět... ale člověk se stejně mění, i když pomalu. Doufám, že já se příliš neměním. Zajímalo by mě, jak vidíš svět teď, ale je to asi nevhodná otázka.
Každopádně ještě jednou díky.
(A s tím psaním - neumím například popisovat, což ty jsi taky dokázala mistrovsky, z dobré série to udělalo sérii perfektní. To bych chtěla jednou umět tak, jako to umíš ty.)
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Spíš jsem myslela, že bych se ráda vrátila do oněch let; nerostla a nedospívala, protože měly sice spoustu chyb, ale vlastně byly nádherné. Jinak ohledně stylu mi přijde, že dnes to vidím tak... zaobleněji, "promakaně", ovšem paradoxně méně ostře, drsně, ta neopracovanost tenkrát měla své kouzlo. Ale staly se mi teď dvě věci, které mě zase nutí koukat se... jinak, podobně jako tehdy, snad. Byla bych za to ráda.
Tak děkuju, Lee. Ty víš, jak mi vykouzlit úsměv na tváři
Ale určitě bys to s popisy bravurně zvládla, jen psát - moc ráda bych tu od tebe zase něco viděla, i jen kratičkého.
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Mise V! Ou maj gaaad neverim ze jsem to poprve komentovala pred peti lety.
Uz to rozecitam asi po paty a furt se mi nepodarilo to docist, ted jsem se k tomu doslova upsala tak snad uz! 
Kakashiho jsem nikdy nemela moc v lasce a v tehle ff je extra nesnesitelny, mozna proto se mi to tak spatne cte protoze s nim nedokazu sympatizovat. Na druhou stranu Reina je uzasny charakter ktery to tahne, kvuli ni si to prectu treba i po desaty. 
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti
Nemal som v úmysle nikoho misiou trýzniť.
Nabudúce môžem zakázať komentovať už raz komentované poviedky? 
(plánoval som už teraz, no obával som sa kontraproduktivity)
Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
Fan-mangy: To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR
Neeeeee ja jsem to necetla cele.
A ac je to smutne potrebuju nejaky pohanec. Tak mi to protentokrat odpust. 
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti
Tak himi to nikdy nedočetla, ani nemá koment u posledního dílu
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Koukám, že to nemám ani já. Další chyba v matrixu.
Ale nettiex to v budoucnu napraví. ^^
Tys mi s tím tenkrát mnoho pomohla a určitě to viděla víckrát, než bys sama chtěla, proto bych tu chybu v matrixu ani nehledala xD Ještě jednou díky za tehdy
A gratuluju k osmi letům! (Bude nějaká oslavná ff? ^^")
Edit.: Já bych se za ni přimlouvala! xD Ale vím, že inspiraci a chuti nejde poručit.
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Vím, já si na tu povídku dobře vzpomínám (a dej pokoj, bavilo mě to) ale prostě nechápu, proč jsem to pak i tady nekomentovala.
Ráda si to přečtu znova.
(Díky. Uhm... nevím?
)
A že už je to pět let, co jsem to napsala! Ouvej xD
(Reina je taky ráda, ale nepřizná to.)
Kdyby příliš bolely oči, tak toho nech, Reina by tě ještě poplácala po rameni a řekla by, že Kakashi se stejně nedá poslouchat. Je to fracek na entou. (Ale jinak jeden z mých nej charakterů, jen je mám tendenci vnitřně ničit, chjo). Hrozně mě překvapilo vidět někoho u Písně a ještě k tomu tebe! Tak si hlavně nevšímej moc chyb, určitě tam nějaký budou; plánuju to časem všechno opravovat, ale ještě jsem se k tomu nedostala. A děkuju, že ses na ni zase vrhla
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Ha! Čtu to! xD Ehm... tadaima. ^^ XD
Když se tu začaly objevovat první díly sem si řikala že si to přečtu až to bude všechno venku ať nemusim v abstinenčních křečích čekat na další díl ae... nač prodlužovat utrpení? xD *poslední dobou mi všechno kolem připomíná La chanson XD*
I když sem první polovinu tohohle dílu četla už nesčetněkrát pořád se mi to líbí. x) Kakashi to celkem hezky uvedl. Jo a hrozně mě pobavila ta jeho nedokočená výmluva u Hokageho. xD Jen mám pocit že mi chvíli bude trvat než si na toho tvýho Kakashiho zvyknu... Ae těšim se na to. x)
Takže vzhůru do ulic Isehary! ^^
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti
Nekomentuju, nepíšu, čtu, čekám... jako bych tu nebyla...
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Děkuju, Anko
Další tři díly už mám napsané, tak doufám, že tě neodradí.
Tak to díky, Sakurko-san
Já se pořád bála, jak se mi tu bude začátek kritizovat jako nudný úvod xD
No, pokračování... asi takové, jaké většina zatím nečeká.
Laccuš, snažila jsem se tam udělat právě to úplně normální město... Bude i televize, koneckonců v Narutovi taky byla. Auta nebudou, ty v něm nebyly xD Ale hodinky, neony, putiky, velké domy... to ano. Normální průmyslové město, daleko od světa ninjů.
Děkuju, že sis přečetla
Jen abys to nepřechválila, molly xD Děkuju
Tys viděla ten úplný začátek, kdy jsem měla sotva stránku a nebyla si jí jistá, teď už je to přece jen něco trošku jinačího.
A na prostředku se pracuje, jak jsem to sem dala a vidím, že to začíná pomalu dostávat tvar, mám hned větší chuť do psaní.
Hele!
Děkuju za názor 
, ale stejně myslím, že až to dojde do konce, bude těch nadšených komentářů pomálu...
A žádný znechucení sama sebou, Sayu, ty píšeš dobře!
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
*-*
Ách... Nečekala jsem na to dlouho. To je dobře. Jo, Ayashiki má recht, proč jsi tak dobrá a talentovaná? Víš ty co? Těším se, až mi taťka konečně opraví ten kabel k počítači, abych ti to mohla vyčíst na skypu. A ještě něco, než zase znechucená sama sebou zmlknu; je to dokonalé.
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
*snaží se posbírat alespoň nějaké slova do kbelíku, aby mohla napsat něco smysluplného*
Nu, ale uvidíme, jak dopadne ten tvůj nedopsaný prostředek. 
Věřím, že dobře. ^^
Aku, viděla jsem malý kousek z této povídky. Ten byl sám o sobě úžasný, ale tohle je dokonalý. Jiný slovo v tom kbelíku slov dneska nemám.
Víš, jak to napsat a to se ti musí nechat.
Takže, kočičáku, máš tam šoupnuto 5 hvězdiček bez remcání a já končím, protože když jsou komenty dlouhý, tak to prý nevěští nic dobrýho. XD
Začátek je zajímavý, jenom si neumím představit ninji mezi obchodama s neonama a muži s kufříky, ale třeba se mi to v průběhu tvé povídky podaří
Orokanaru otouto yo. Kono ore o koroshitakuba, urame! Nikume! Soshite minikuku ikinobiru ga ii. Nigete... nigete... sei ni shigamitsuku ga ii. Soshite itsuka, ore to onaji me o motte ore no mae ni koi.
Vždy jsem ho miloval...on mě bude nenávidět. To je spravedlivé.
>>>MOJE FF KNIHA<<<
Chtěla bych poprosit kdyby měl někdo zájem o psaní spoluautorský FF tak ať mi pls napíše!!! :)
Zaačátek nejhorší? Náhodou tobě se dost povedl
. Jsem fakt zvědavá, jak to bude pokračovat 
. Kakashi jako namyšlený frajírek..hmm..se těším 
.
I přes to, že je to první díl, to je paráda... Doufám, že se mi podaří přečíst si i ty ostatní...
JE TO TU! Aneb seznam mých FF.Já sama jsem zvědavá, jak další díl dopadne, Sori xD Hlavně že mám napsanej konec, ale prostředek hotovej není, to jsem celá já.
Kakashi bude... rozhodla jsem se hledat jeho chyby xD Díky, za vydání a přečtení
nettiex... ty víš
Říkala jsem ti to na skype, řeknu to i tady. Kimmí, tímhle komentářem jsi mi udělala hroznou radost
Já myslím, že asi hodně lidí nečekalo, že bych se vytasila s nečím tomu podobně kvalitním, ale podle mě se to tady u tohohle povedlo (soudím z pohledu autora, který ví, co má doma v Open Office).
Jak říkám, jsem divná xD Ne, vážně... nevím čím, ale baví mě takhle psát o věcech, příkladem Nevěsty - nucený sňatek, Prodavačky - stereotyp a společnice lidí, Píseň - to teprv uvidíte... Takže jsem ráda, že se to dá číst a ještě se to líbí
Děkuju, Kimm, daný účel plní... a ještě mi dělá radost díky takovýmhle komentářům
Já vydržím, jen nevím, kdy ten konec bude, Dyrim xD Ale snad se ho dočkáme, sepsaný je, jen ještě prostředek dochutit omáčkou
Chudáček ptáček, Talle, ale ano, psala jsem to já, já z něho udělala klobásu -_-" Ale myslím, že Kakashi by se té představě dřív vůbec nebránil, protože je opravdu nesnášel. Díky
Ty a ponížená? Kuš! Ayo, já chci pokračování Cesty, tak žádná ponížená! xD
a udělal mi ten komentář velkou radost. Děkuju, že sis to přečetla a napsala 
Díky.
Nejsem dobrá... Řeknu ti na to jediné - od tebe si to MOC cením
A není co závidět...
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Tak som akurát písala a povedala som si že si dám prestávku a pozriem čo nové na konohe a narazila na tvoju poviedku a prečítala ju... Už nebudem písať! Som ponížená! T.T Prečo si taká dobrá? Nebuď taká dobrá!!!
Nie vážne... Veľmi dlho som od teba nič nečítala, tak mi táto poviedka doslova jednu vlepila, ako strašne si sa zlepšila. Kedysi som tvoj talent obdivovala, dnes ti ho doslova závidím... T.T
Nechtěná komika je sv**ě. Když jsem četl tu větu s opeřeným párečkem, představil jsem si jak tomu ptákovy Kakashi kroutí krkem a dělá z něj párek.
Jinak je to hezký popis města a rutiny v něm.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
A já ti zkritizuju až u posledního dílu
holt budeš muset vydržet 
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
Vítám ráda
. Nudné, nenudné, bylo to...víš co? Radši to rozeberu...aspoň trošku 
.
• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda
Ještě jednou není zač. Mně bylo ctí, číst to nejlepší