Typ

Další Jednorázovka z mé dílny kotelmaniac™. Opět se jedná o parodii na Akatsuki a opět doufám, že mě příznivci některých postav neukamenují, neočoudí dýmovnicí, nepostřelí a neuvrhnou v temnotu.

Všem přeji příjemné počteníčko

1.Ktoré z Vaších jutsu pokladáte za najdokonalejšie?
Ou... To neviem... Ja som taký skromný že poviem, že všetky…
Mieko: Áno skromná odpoveď, ach až by som podarovala tú svoju trošku sebavedomia, ktorú ukrývam.

2.Myslíte si, že niekomu sa niekedy podarí zničiť Konohu, ak áno komu?

Uhm...tuhle povídku bych chtěla věnovat Parymu, protže...sázka je sázka xD JE to nejspíš něco jiného než jsi čekal, ale máš smůlu :-P

Určitě znáte takové ty dny, kdy je venku moc ošklivo na trénování, zrovna nejsou žádné volné mise a vy se šíleně nudíte. V ty dny byste dělali snad cokoliv, jen abyste té nudě unikli. Cokoliv. Například uklízeli. Dnes je jeden z těch dnů. Prší, hřmí a vše nasvědčuje tomu, že tohle počasí se jen tak nezmění. Ách kdyby tu alespoň byla Sakura-chan. Jenže ta právě klebetí spolu s Ino a Tenten.

„Fajn… trénink právě začíná!“
„Jo... skvělý... co mám dělat?“ povytáhnu obočí.
„No, budeš na mě útočit vším, čím umíš, a já si budu dělat poznámky co umíš a co ne, oki?“ pozvedne ke mně své posvátné oko.
Já kývnu a udělám pár pečetí. Za mnou se objeví Kai a Ai. On si začne něco zapisovat do papírů.
„Co si to píšete?“ zajímám se.
„Že genjutsu je nulový!“ oznámí mi. Vytřeštim oči.
„Jak to můžete vědět?“ vyhrknu.
„Jednoduše, právě v jednom jsi a nepoznala jsi ho!“ ušklíbne se.

Část patnáctá - Tady

Část šestnáctá - Hostem z donucení

Chytí ho? Je to souzeno? Ale proč?
„Nesmí, ale chytí,“ pokračoval klidně Aikoku.
„A proč to říkáte tak lhostejně? Vždyť vám na tom taky záleží, ne?“ přidala se Sueko s otráveným výrazem.
Kushina naštvaně založila ruce. Právě si něco slíbili, předsevzali a už to bylo ztraceno? Tohle nebylo fér!
„Jó, proč?“
Aikoku jenom zavrtěl hlavou.

Jak se to stalo? Hinata sedí na zemi v obětí někoho od koho by to nečekala. To by ji dřív napadlo že to udělá Naruto nebo kluci z jejího týmu, ale Gaara? Přemytá si celý den od začátku celého tohoto kolotoče.

Túžil po niečom tak veľmi,
že dušu zapredal.
Srdce smútok zahubil,
bolesť zanechal.

Svetlo vyhaslo, teplo necítiť.
Ľuďom ubližoval, ako mu odpustiť?

Len pre hlúposť život zahodil.
Čo ho trápilo? Prečo to urobil?

Pre lásku blížneho, to ho trápilo, to ho mučilo.
Videl ju šťastnú, ale bez neho.

Bola len sen, prelud života,
len pre ňu dušu upísal.
Diabol sa smial, kruto tešil,
svoju dušu, podvodom získanú, doteraz stráži.

Smrteľník, čo uzrie plamene, a dušu si ustriehne,
šancu na útek má, diabol mu dušu nevezme.

Keďže som sľúbila, že s písaním neprestanem a Cigaretka mi skončila, tak som sa rozhodla napísať novú poviedku. A o čom bude? To si musíte prečítať
Naše staršie postavy (v mladšom prevedení) sa chystajú na školský výlet... Ako to celé dopadne? Aká bude cesta autobusom? A aký bude týždeň, ktorý prežijú spolu?

"Ty jsi OPRAVDU u Akatsuki?" valí nevěřícně oči.
"Jo, a přišli jsme si pro Kyuubiho." řeknu tvrdým hlasem a chystám se po něm hodit kunai...

Nemá proti mě šanci.
Je to ubožák. Bojujeme ani ne pět minut a už je skoro odrovnanej.
Proč jenom...?
"Proč neútočíš? Proč se nebráníš? Proč nepoužiješ liščí sílu...?" ptám se ho.
"Jsi moje kamarádka, Neko."
"Já...?"
"Ikdyž si to nepamatuješ, vím o tobě víc než momentálně ty sama. Byli jsme sousedi. Byli jsme přátelé. Proto ti neublížím."

„Zachraň ho, Hano. Musíš ho zachránit. Slyšíš mě, prostě musíš. Hano!“
„Kibo, slyšíš mě. Kibo! Kibo, neper se se mnou. Snaž se uvolnit a uklidnit. Jak tě mám takto ošetřit. Tak mě přece poslouchej. Kibo!!!“
„Hano, zachraň ho. Prosím! Musíš. On… on… on mě zachránil. On udělal všechno, co mohl a zachránil mě. Slyšíš to, Hano!“

"Co se stane, když se někdo, do koho by to nikdo nečekal vydá za splnění svých snů? A za záři ve světle reflektorů?"
"Tobi, přepni tu ptákovinu!" křikne Deidara z druhé sedačky a hodí po něm měkký polštářek.
"Nee, Tobiho to zajímá." stojí si Tobi za svým.
"Tobine! Kolikrát ti mám říkat, že tady platí právo silnějších? Okamžitě mi ten ovladač dej! Nebudu tady koukat na nějakej blbej Jetix!"
"Vy mi nikdy nic nedopřejete, Deidara-sanpai."
"Jo, a víš proč, Tobi?" ušklíbne se Deidara. "Protože jste zlý, Deidara-senpai?" zkusí to Tobi.

Sheya sa zobudila na hluk pricházajúci z vonku. Rozospato si pretrela oči a šla k oknu.
Bolo sedem hodín ráno, ale na uliacich bol väčší hluk ako poobede.
,,Čo sa to tu deje??.. pýtala sa Sheya sama seba.
V tom jej niekto zaklopal na dvere.
Ešte stále nebola dostatočne prebudená, tak si len povzdychla a šla otvoriť.
Keď sa jej podarilo trafiť kľučku a otvorila konečne dvere, stála ako obarená.
,,Gaara??.. vlastne Kazekage??´´...takmer skríkla s obrovskou radosťou v hlase.

Zetsu byl trochu nesvůj, když otvíral dveře Shenaina pokoje. „Ehm… omlouvám se, ale nemohu si vybavit tvé jméno.“ Právě se probouzela.
„Zetsu. Já jsem k…“ Zarazil se a připomněl si, že by ji to mohlo vyděsit. „Každopádně tě mám dneska hlídat.“ Přistoupil k ní. Úlevně vydechla, když zjistila, že má volné ruce.
„Stalo se něco?“
„Šéf stanovil nová pravidla. Lepší pro tebe a obtížnější pro nás.“ Pomohl jí vstát, chvíli se protahovala. „Půjdeme?“ Snažil se na ni být milý.
„Kam mne vedeš?“

Miharu pootevřel oči a rozhlédl se.
„Áááá!!!!“ zaječel najednou a prudce se posadil.
„Neřvi!! Jsi v bezpečí!!“ řekl Tai, který si promnul od Miharova zařváni levé ucho.
„Kde to sem??? Kde jsou ti týpci??? Co se stalo???“ kulil vyděšeně oči Miharu a kmital pohledem mezi Katarou, Daisakem a Taiem, kteří klečeli kolem něj.
„Jsi v lese nedaleko vaší vesnice, týpci jsou K.O., a jinak se nestalo nic moc zajímavýho…“ řekl jen tak Tai a počítal při tom na prstech jmenovaný počet událostí.
Miharu ho nechápavě sledoval.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 74

Pospíchám zběsile vpřed. Les je tak velký a má spoustu zákoutí. Když si nedám pozor, ztratím se v něm. Slyším hlasy, přímo pode mnou, teď už se nemohu vyhnout těm, co tam spolu bojují. Jsou to snad oni? Rychle se zastavím a přitisknu ke kmeni. Je načase obhlédnout situaci. Shino a Kankurou, připravují se na boj!

Tichá hrozba - 9.díl
Musím se omluvit, ale dneska nejsem ve své kůži...a jde to vidět...

Snažím se nenápadne otočit a zmizet z mého ukrytu. Nedopatřením však stoupnu na jednu větvičku, která pod náporem mojí váhy praskne.
,,Sakryš." Zašeptám neslyšně a připravím si kunai na obranu. Aki a její společník Sousuke se podívají mím směrem.
,,Kdo je tam?" Zeptá se dívka a vytáhne katanu.*
Mlčet nebo bojovat?* Pomyslím si, ale pro zatím z úkrytu nevylezu. Aki se rozejde k mému ukrytu. Pomalým, ale jistým krokem se ke mě blíží.

Tak jsem konečně u Orochimara. Navzdory ujetému náčrtku mapky od Kabuta a všem těm odřeninám, které jsem si způsobil v tom nekomfortním sudu.
Naruto byl trochu proti, ale já jsem byl silnější a dal jsem mu jasně najevo, že v Konoze mě neudrží za žádnou cenu… Možná kdyby přihodil pár těch gumových medvídků…
Pár listových mamlasů překvapilo, že jsem odešel. Řekl jsem, že chci být silnější, abych se konečně pomstil tý lasičce Itachimu. Není to tak úplně pravda, ale nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo.

Sasuke, 26. jednání:
Jsme pryč, pryč, pryč! Od všech těch blbců, blbců, blbců! A je to fajn, fajn ... Ok, už toho nechám. No, když jsme z toho obchodu utekli (ani nevím jak, ale Shinii se za tu chvilku podařilo nakoupit troje šaty, patero triček a já nevím co ještě ... Teda, já bych stihl jenom dvoje šaty - kdybych si nějaký měl koupit-, ale ty trička bych zvládl stejně ... Sem taky rychlej!), utíkali jsme zase k nám (přece jenom, Shiniin taťka pořádně neví, že má dceru, že jo.). Takže, běželi jsme, celou cestu jsme sledovali ukazatele "K Sasukemu" (který tam asi nainstalovala Ino) a dorazili (na to, že jsem tam dlouho nebyl, byl to výkon). A dali si naše poslední dostaveníčko ... Protože Shinia mi oznámila příšernou věc!

Pršelo.
Déšť stékal po tvářích ženy.
Po tvářích, už tak smáčených slzami.

Líbil ses mi.
Měla jsem tě ráda.
Možná...

Napsala: Blanch
Přepsala: snowfox (+ napsala začátek)
Nalezeno na: lay-expecto.blog.cz

Bylo pátek třináctého. Jak se zdálo, na oné pověře něco pravdivého doopravdy bylo, poněvadž Hanabi Hyuuga měla zrovna v ten den smůlu. Dostala misi ranku E a jelikož nepatřila momentálně k žádné skupině, jako parťáka jí přidělili Sasukeho Uchihu. Dost ji to štvalo a není se čemu divit…

***

Sasuke stojí u knihovny s hadrem v ruce: "Tohle je práce pro otroky, ne pro Uchihu!"