Tichá hrozba - 9.díl

Tichá hrozba - 9.díl
Musím se omluvit, ale dneska nejsem ve své kůži...a jde to vidět...

Snažím se nenápadne otočit a zmizet z mého ukrytu. Nedopatřením však stoupnu na jednu větvičku, která pod náporem mojí váhy praskne.
,,Sakryš." Zašeptám neslyšně a připravím si kunai na obranu. Aki a její společník Sousuke se podívají mím směrem.
,,Kdo je tam?" Zeptá se dívka a vytáhne katanu.*
Mlčet nebo bojovat?* Pomyslím si, ale pro zatím z úkrytu nevylezu. Aki se rozejde k mému ukrytu. Pomalým, ale jistým krokem se ke mě blíží.
*Přemýšlej holka...* Pomyslím si a snažím se přijít na kloudný plán.
*Dva proti jednomu. Jaké je tady východisko?* Mozkové závity mi pracují na sto procent.
,,Tak vylez." Ozve se ani né metr za mnou. Vylezu z úkrytu a uskočím dva metry stranou. Podívám se na ni a ona pohlédne na mě. Naše pohledy se opět střetnou. V jejích očích se line zvědavost, smutek a bolest.
Kdežto z mých očí vyzařuje pouze ta silná nenavist. Nenávist k osobě, která mi všechno zničila.
,,Co tu chceš?" Zeptá se Sousuke zničeho nic. Neutrálním pohledem se na něj zadívám. Proti nemu nic nemám. Zatím.
Natáhnu ruku s kunaiem směrem k Aki a zadívám se jí dlouze do očí.
,, Ona to ví." Zašeptám. Ale místo toho, abych útočila, otočím se o 180 stupňu a vydám se do lesa. Nevnímám udivené pohledy, prostě jdu dál a chci být sama.
Z přemýšlení mě vyruší zvuk nohou, dopadajíc na zem. Otočím se a zahlédnu Sousukeho, jak běží s kunaiem v ruce za mnou. Sousuke ke mě doběhne a jedním pohybem ruky zamíří na cíl.
Z šoku se stačím ješte vzpamatovat a rychle uskočím stranou, ikdyž se to neobjede bez mírného škrábnutí. Tak jo...pokud jsem proti němu nic neměla, měním názor.
,,O co se snažíš?" Zeptám se prostě. Sousuke se narovná a pohlédne na mě.
,,No..přeci jen jsi Akatsuki."Vysvětlí. Znova se ke mě rozběhne, ale zastaví ho slova dívky.
,,Neblbni. Ona přišla za mnou." Zastavila ho Aki a připravila si katanu. Na tváři se mi vyrobí pošetilý úsměv.
Aki se na mě podívá a vezme katanu.
,,Aby ti to nebylo líto." Řekne a sekne se do nohy. Na stejném místě mám zranění i já.
,,Tohle na mě nezapůsobí." Promluvím a sundám si Akatsuki plášť, který si následně uváži kolem pasu. Vypadá jako dlouhá sukně, která mi končí nad kotníkama. Na sobě mám černé triko se středně dlouhýma rukávama. Na triku mám červené, drobné květiny. Pod pláštěm mám volné ryflové kalhoty. Aki nad tím zvedne obočí a jinak nereaguje.
,,Sluší ti to." Řekne jenom a postaví se do bojové pozice. Napodobím ji. Z kapsy vytáhnu dva shurkeny, které následně hodím na dívku. Ani nedolétnou k cíli a já už se rozběhnu za nimi.
Aki lehce zablokuje shurikeny a zautočí katanou. Katana projede vzduchem a blíží se ke mě. Reflexně zbraň zablokuji rukou. Nepatrně syknu bolestí a z předloktí mi vyteče průžek krve.
Můj protivník se náhle usměje, ale útočí dál. Útokům se ladně vyhýbám. Uskočím prá metrů od ní a začnu dělat pečetě.
,,Suiton: Suiryuudan no Jutsu." Vykřiknu a přede mnou se objeví vodní drak, který plnou rychlostí narazí do Aki. Dívku to semele na okraj hráze. Rozběhnu se za ní, ale pohled mi padne na západ Slunce. Zastavím se v půli kroku a sledují Slunce a moře.
V téhle jedniné vteřine si vzpomenu na cleý plán a na organizaci.
,,Já zapoměla." Vykřiknu nechtě, až všem přejede mráz po zádech. Místo toho, abych na Aki útočila dál, otočím se a rozběhnu se do skrýše Akatsuki.
*Já sem blbec. Musím se připravovat na ten útok.*Pomyslím si a nechám tam ty dva o samotě. Vyskočím do koruny stromu a pokračuji dál v cestě.
Po chvilce, kdy přeskakuji z větve na větev, ucítím v ruce prudkou bolest. Ruka, kterou jsem se chtěla oné větve zachytit, mi sklouzla. Zděšeně sleduji, jak se vrcholky stromů vzdalují, jak mě malinké větvičky škrabou po těle. Než si to uvědomím, prudce dopadnu z několika metrové výšky na zem. Nechtě vykašlu krev a zjistím, že pád mi málem vyrazil dech. Pokusím se vstát, ale vypadá to, že mám zlomenou noh a ruku. Sama se divím, že ještě žiju. S námahou se bolestivě posadím, ale znova dopadnu na zem. Stočím hlavu na jednu stranu a podívám se na řeznou ránu na předloktí. Ta není od pádu. To je ta, co způsobila Aki. V té kataně musel být jed, který mi zpusobil křeče a já se nemohla chytnou. Zkouším zahýbat prsty, ale bez výsledku. Ten jed musel být paralizující.
,,Bezva. Nejakou dobu nepohnu rukou a celým tělem už vůbec ne."Schodnotím situaci.
,,To bys tu mezitím umřela hlady, než by ses začala hýbat." Oznámí mi někdo za mnou. Marně se snažím zjistit podobu člověka, ale podle hlasu poznávám Aki.
Ani se nesnažím odpovídat. Aki přejde ke mě a skloní se nade mnou. Pohlédne mi do očí. Fialová se střetne s modrou.
,,No na lečení specializovaná nejsem, ale torchu bych ti pomoci mohla." Prohlásila nakonec. Zaraženě se na ní podívám.
,,Ty? Pomoci mě?"Zeptala jsem se nevěřísně. To už ale Aki vytáhla nějaké mastičky a další věci z malé lekárničky. Vyhrnula mi rukáv a spatřila obvaz.
,,Co se stalo?" Zeptala se a prohlížela si ruku.
,,Nic moc. To je ...z jednoho souboje." Jo ...se zrcadlem. Aki mi to moc nevěřila, ale dál to nerozebírala.
Po chvíli doběhl i Sousuke a posadil se vedle nás.
Ale já stále nemohla pochopit, proč mi zrovna ona pomáhá.