Typ

„Mám strach.“ zašeptala mladá žena s dlouhými růžovými vlasy.
„Já taky Sak, ale všechno je jednou poprvé.“ snažil se ji utěšit jeden z přítomných mužů.
„A tohle je zřejmě i naposledy.“ dodal jiný.
„Nestraš Sasuke a Naruto ty tvoje vtípky se taky zrovna moc nehodí.“ obořila se na ně Sakura nahněvaně.

„Tak jak jsme na tom?“ zeptal se mladý muž, vstoupivší do místnosti.
„Žádná sláva,“ odvětil Naruto, „ale mohlo to být i horší.“ Dodal při pohledu na svou nehybnou ruku.

V úkrytu Akatsuki bylo normální ráno. Kisame se mazlil s akváriem, Zetsu objímal svou masožravku v květináči, Hidan si brousil kosu, Deidara modeloval sošky a Pein si leštil piersingy.Do pokoje přišel Tobi a hned si všimnul Kakuza, co seděl smutně s nějakým kusem papíru u stolu.

"Ale ale, co tak sklesle?" zeptal se ho.
"Tady mám dvacet sprostých slov, co mi Pein zakázal říkat."
"Páni," podivil se Tobi. "Je jich hodně... a devítku jsem nikdy neslyšel!"
"Je to to samý jako třináctka, ale větší."
"Můžu si to opsat?"

04. kapitola - První pokus. První útok.

„ Je to tady. Den D.“
Šeptnul muž, zakrytý v plášti v barvách Deštné. Byl to bílý plášť, který dole měl čtyři tmavě modré vlnky a na zádech modrý mrak, velmi podobný mraku, který měly na svých šatech Akatsuki. Tento muž stál před branami Listové, v čele padesáti členné armády, která i s ním čekala na vpuštění do vesnice. Blonďaté vlasy mu překrývaly modravé oči, ve kterých bylo jevno, že se k něčemu shrnuje. Jeho spiklenecký úsměv tomu také naznačoval.

Sedím u okna a dívám se na nebe ze kterého padaly slané kapky deště. Ten déšť, byl jako její duše...pořád plakalo a krvácelo z nešťastné lásky.

ZETSU
Jsem Zetsu a jsem kanibal,
Cos to ty v**e zas udělal?
Co já to vždycky jenom ty,
máš k mýmu konání připomínky.
Když ty taky všechno sežereš!
A ty zas kdekoho ožereš!
Kámo tohleto nemá cenu!
Fajn, nakopu zadek jinýmu emu!
My dva jsme Zetsu a furt se hádáme,
a večer ve skleníku k spánku padáme...

MADARA
Jsem Madara a to každej ví,
v Konoze se o mě prej mluví.
Itachi o mě šíří drby,
že já ho radši nešoup do tý vrby!
Co se ale nikdo nedoví,

Prosím podržte sa! Môj prvý pokus o VTIPNÚ jednorázovku. Dúfam, že ma nikto neukameňuje, prípadne nespadne zo stoličky od smiechu (o čom dosť pochybujem)

Neskutočná pravda o tom ako sa Pein (takmer) zadusil na špagete

Bolo idylické dopoludnie v sídle Akatsuki. Aspoň na prvý pohľad do haly. Kisame a Deiadara pokračovali vo svojej týždennej téme na hádku a to- kedy Deidara začne vyrábať na svoje výbuchy aj ryby a prečo jedol shusi.

Procházel se vesnicí. Vystavoval slunci na obdiv svůj nos a svůj holý krk. Ruce vražené v kapsách. Z toho nemohlo koukat nic dobrého. A taky, že ne. Jeho lehká nožka zakopla o malý kamínek. Celé Uchihovo tolik opečovávané tělo se celou jeho vahou převrhlo na zem a on si chudák podřel ted‘ už i spálený nos.
Chvíli setrval v tolik zničující poloze, ale pak se ihned vymrštil na nohy.
Co kdyby ho někdo viděl?
Oprášil si svůj trikot a pokračoval ve své ladné chůzi, tentokrát už nevystavoval slunci svůj nos.

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 80 - 85

„Přece tam nemůžete jít všichni najednou!“ děsila se nemocniční sestra.
„Určitě nás není tolik, abychom se tam nevešli,“ prohlásil jeden z návštěvníků. Lianna v něm poznala svého spolubojovníka. Otevřela oči a posadila se. Chvílí trvalo, než se dveře otevřely. Několik osob se postavilo okolo nemocničního lůžka.
„Slečno Maraki?“ nakoukla dovnitř ošetřovatelka. „Dnes už smíte odejít.“
„Děkuji,“ zněla dívčina odpověď.

Shenai se probírala haldou mužského prádla, v ruce držela jehlu s navinutou nití. „Vy už jste toho zase rozdrbali,“ povzdychla si. „To nemůžete být při těch svých misích opatrnější?“
„To není tak jednoduchý!“ bránil se Zetsu.
Kakuzu se při pohledu na ty dva smál. „Hele, Hidane, naše kráska si vzpomněla, že dovede šít.“
„A co z toho vyplývá?“ mrkl na něj bělovlasý.
„Že jsme jí sem museli povinně nanosit všechno potrhaný prádlo,“ zabublal Kakuzu.

„Mám to!“ zakřičel vítězoslavně Naruto a bouchl pěstí do stolu. Neji a Lee se na něj zvědavě podívali a Sasuke na to otráveně opáčil:
„Takže už odtud můžeme vypadnout? Jestli nás tu někdo nachytá…“ významně se odmlčel. Naruto ho ale neposlouchal.
„Nento no jutsu - způsobí, že na chvíli budete moct číst myšlenky osobě, které se při sealování dotknete.“ Četl blonďáček. Neji mu vytrhl knížku z ruky a zamračeně přejel pohledem text.
„Jenže tu píšou, že to vyžaduje velkou dávku chakry.“

Stojím před úřadem Hokage a přemýšlím, co budu po zbytek dne dělat. Jít trénovat se mi teď právě nechce. Je na to moc velké vedro. Přestože jsem v té kanceláři nebyla moc dlouho, stačilo se za tu dobu změnit pár věcí. Hlavně počasí je nyní úplně jiné než předtím. Zacloním si rukou oči a pohlédnu vzhůru. Vidím, jak oblohou plují mraky a slunce praží tak silně, že vás prostě musí napadnout, že nás tímto za něco trestá. Úplně cítím, jak mi teče pot po celém těle. Asi se půjdu projít k vodopádu a zaplavu si.

Pohledný mladý shinobi kráčel ulicí, na rtech mu pohrával u něho dosti neobvyklý úsměv, měl dnes opravdu dobrou náladu, byl dokonce ochoten pozdravit pár míjejících lidí. S mírným šťastným poskočením zatočil za roh a vstoupil do zelené kulaté budovy s mnoha okny a červenou střechou
Po zdolání několika pater zaklepal na známé už nejméně stokrát vyvrácené a znovu nasazené vyřezávané dveře. Z místnosti se ozvalo zvučné dále a mladík držíc v ruce jakési napůl pomačkané lejstro bez váhání vstoupil.

Vír a květ třešně 11

Tým Kakashi byl nastoupený před Tsunade. Naruto dlouze vyprávěl co dělal. Za půl hodiny skončil a Tsunade začala: „Hlavně, že tě máme zpátky Naruto.“
„Tak a musím ještě ohlásit výsledky chuninské zkoušky, když tu jste,“ řekla.
„Já na to úplně zapomněla,“ vydechla Sakura.
„Chuninem se stali tři lidé,“ začala, když viděla jejich výraz, rozesmála se.
„Ale jen jeden z vás se stal chuninem. A je to Sai,“ dokončila.
„Proč on?“ zeptal se Naruto v duchu.

Hatake Immary 12...

Priateľky navždy...

Sasuke nechápal. Otevřel dveře a to, co viděl, ho naštvalo. Ubohý Daisuke! Zapomněl, že ho pronásledují i Akatsuki. A to, co viděl z dálky, ho šokovalo.
„Půjdeš s námi, jinchuuriki.“ Řekl muž, zahalený v černém plášti s červenými obláčky.
„Takže Akatsuki, jo?“ Ušklíbl se Daisuke.
Muž zahalený v plášti se ještě víc zamračil.
„Z nás si srandu dělat nebudeš!“ Vykřikl a odhalil se.
Plášť mu sjel po ramena. Odhalila ho oranžová maska,ve které byla jedna dírka na oko. Tobi?

Dva muži stojící proti sobě, bojující na život a na smrt o vesnici. O vesnici kterou jeden chrání a druhý ji chce zničit. Sarutobi vs Orochumaru.
„Potrestám tě za to….že se chceš topit….v technikách.“ Vydal ze sebe Sarutobi z posledních sil a v duchu proklínal ten den, kdy měl možnost svého studenta zastavit. Proklínal sebe, za chybu kterou udělal. Nikdy by k tomuhle dni nemuselo dojít, kdyby to tehdy zastavil.

"Néééééééééééééééééééééééé!"
Bolest je nesnesitelná. Brání mi dýchat. Brání mi přemýšlet.
"Je tu...ještě on..." špitnu z posledních sil a pak...
...padnu vysílením z té hrozné bolesti, spojené s návratem vzpomínek...

Všude kolem je tma. Všechno už si zase pamatuju!
Ale...Nevím, co tu dělám.
Co dělám tady, v té tmě...?
V tom mimosvětu...?
Musím přece zastavit Hidana...!
Musím zachránit Naruta...!
Musím... prostě musím...!
Ale...jak se odtud dostanu...?!
"Není jí nic, že ne?" zaslechnu hlas.

Alea se vyspinkala do růžova

Pein zamknul neznámého vetřelce v pokoji loutkáře a „bouchálka“. Dívka si vyzkoušela ležení na obou lůžkách. Sasoriho bylo dost tvrdé, zato Deidarovo měkké jako plyš. Jakmile se zachumlala do peřiny, okamžitě usnula.

Mori se roztržitě točila na kancelářské židli v malém pokoji vybaveném ještě stolem s mnoha lejstry a velkou kosou. V puse opět měla pár černých pramínků. Po chvíli přestala a nad hlavou jí zablikala žárovka. Shrnula ze stolu haldu papírů, které se rozletěly všude možně a přitáhla si k sobě „pevnou linku“, kterou z nich vyhrabala. Vymačkala tam jistá čísla, o kterých s jistotou můžeme říct, že to nebyly tři šestky a zvedla sluchátko, které měla od ucha asi půl metru a držela jej třemi prsty.

Korunu tomu nasadila Morituri, když pronesla s ledovým klidem: „Ne, my nemáme velký potíže. My jsme v p***li! Dovolte mi představit Temného pána.“
Z portálu právě vystupovalo cosi obrovského a rohatého.

Všude se rozhostilo ticho. Ticho a klid, hrobový klid, protože nikdo neměl náladu mluvit … Jako kdyby přátelé i nepřátelé zapomněli bojovat. Všichni se dívali jedním jediným směrem, ke skále, tyčící se vzadu. Ke skále, u níž právě vylézal Temný pán z portálu a zároveň ze své říše Mrtvých. Portál totiž ústil právě tam.