Typ
"Ano. Dovolte, abych vám představil svou nejmocnejší zbraň všech dob... Kushinu Uzumaki!"
"O čem to sakra mluvíš?!!!" zaječel hystericky blonďák.
"Kushino, předveď jim co umíš," pobídl ji Kabuto.
Tak fajn, nápadů mám až na střechu, ale ten čas...!!! 
No, tohle trčelo v mým počítači už nějakou tu neděli a já jsem si na to vzpomněla teprve dneska!!! 
Snad se to bude líbit, ikdyž to není kdovíjak dlouhý!!! 
Itadakimasu!!! 
***
Proč jsem pořád tak sám?
Protože tě všichni nenávidí.
Já nejsem špatný člověk!
V jejich očích ano.
Snažím se být milý, ale není to k ničemu...
Bojí se tě, nechtějí s tebou mít nic společného.
Nemám vůbec žádné přátele...
Sakura a Akatsuki 5
„Děkuju, že jste tak hodní, vždycky jsem myslela, že jste vrazi a podobně,“řekla Sakura
„ No tohle si o nás myslí hodně lidí,“ řekla Konan
„No já už půjdu, musím pořád obejít členy Akatsuki,“ řekla Sakura.
„Jen běž,“ řekl Pein.
Sakura vyšla z místnosti a rozhodla se, že teď půjde za Itachim a pak za Deidarou. Itachiho nebylo těžké najít, protože byl na chodbě a nasazoval dveře do pantů.
„Ahoj, nepotřebuješ něco vyléčit nebo s něčím pomoct?“ zeptala se Sakura.
Takže, po delší odmlce kdy jsem dlouho nevložila žádnou FF představuju novou sérii!!! Takový nápad který mi už delší dobu ležel v hlavě!!! Ovšem kdybych nebyla tak líná bylo by to tu tak před týdnem!!! Příjemný čtení!!!
***
Nová tvář
"Je to tu..." křikl Naruto a při pohledu na stíny, přibližující se k nim, vytáhl několik kunajů...
Viděl, jak se k nim blíží čím dál víc temných postav, které vystupovaly z lesa. Zapadající slunce matně probleskovalo skrze les a tím vytvářelo na zemi dlouhé stíny, které se táhli až ke Konožským.
„Všichni na hradbách se držte svých pozic, za nic na světě se nesmí dostat do vesnice!“ zařval Naruto, a aby upevnil své slova, vrhl několika kunaji k nepřátelům. Kunaje jim nic nezpůsobily, samozřejmě.
[i]Už před tím, než ses narodil, jsem věděl, že budeš výjimečný…
Jistě, je přece snem každého otce, natož shinobiho, aby právě jeho syn byl „někdo“…
Chtěl jsem abys byl jako ten kluk z knihy Jirayiy-senseie…
No jasně, přiznávám, kdysi jsem si tajně přával, že bych to mohl být já… ten „vyvolený“… a když jsem se stal Hokagem, navíc nejmladším v historii, tak…
Ale nebyl jsem jím já, já ne… Ale ty... třeba to budeš vážně ty, Naruto… já bych to chtěl, i Kushina s tím souhlasí…
Provinění
Hanabi se spěšně otočila. Všichni tři přítomní na ni stále upírali své zraky.
„Jakou?“
„Přidáš se k záchrannému týmu.“
Hanabi až neslušně otevřela ústa.
„Já?“
„Ty!“
„Ale, proč?“
„Protože krom tebe a dalšího člena týmu o téhle misi nikdy neví. Takže místo aby ses tu dál flákala po vesnici a tropila hlouposti, budeš plně zaneprázdněna misí.“
Část první - Tady
Část druhá - Hanami
„Kitoi-sama! Kitoi-sama!“
[i]Válka. Smrt. Zbraně. Střelba. Chtíč…
Těhle pět věcí spojuje jediný tvor. Člověk. Kdysi způsobil válku tím, že vzal zbraň. Kdysi zavinil válku tím, že vystřelil… A střílel víc a víc. Kvůli všemu, co mu z toho plynulo. Peníze, moc…
‚Možná bych to měl přece jenom vzdát,‘ projela mi hlavou myšlenka natolik silná, že jsem se jí jen ztěží mohl dokázat ubránit. ‚Třeba už není žádná naděje. Možná mám zemřít zrovna takhle.‘
Vím že tohle se moc lidem nebude líbit, ale slibuje že v dalším díle se zkusím polepšit ale prosím vás napiště mi do komentářů jaké to byloa co mám vylepšit .....děkuju moc
Aiko = Hin + Naru
Neia= TenTen + Neji
Yuuko= Tem + Shiki
Katsumi=Kiba + Ino
Yoshiaki=Sasuke + Kin
Jomei= Sakura + Kankurou
„Dneska pojedeme do zoo“ řekl nadšeně Naruto
„Ale tati ! Já jsem domluvená s Neiou!“řekla jeho dcera Aiko
„Aiko! Už jsem řekl jedeme do zoo!“odpověděl jí
Pein nervózně spolu s ostatními členy Akatsuki přecházel na břehu rybníka. Aniž by si to uvědomili, chodili dokola. Čas od času se některý zastavil a dlouze se zahleděl směrem k sídlu. Pouze dvou jako by se to netýkalo. Uchiha stál trochu stranou a silou vůle se snažil potlačit úšklebek, který se mu dral na rty. Druhý byl Kisame, který stál po pás ve vodě a snažil se nalákat rybičky.
„Kisame, můžeš mi vysvětit, co v tý vodě děláš?“ utrhl se na žraloka Pein.
„Sasuke sa moc hnevá na Itachiho?“
Bože, ešte ty mi to pripomínaj...
„...pretože, máš smutný pohľad...“
Človek sa narodí, a umrie...a niekde medzi tým, je len na ňom, aby vytvoril to niečo. To je priestor len pre neho. Jediná časť života, ktorú dokáže ovplyvniť. I keď občas dokáže oddialiť svoju smrť. Dokáže sa jej postaviť...jedno je však jasné, každý raz zomrie. Ona si príde po kohokoľvek.
A Orochimaru je toho príkladom. Nedokážeš oklamať smrť...
Už stačilo tých preklepov!
Stačilo toho zľutovania, či čo to do čerta je!
„Chci vědět jen jedno, Kakashi,” otočila se na něj s očima plnýma slz, „proč jsi mě tehdy prohlásil za mrtvou a zřekl se mě?”
Kakashi přistoupil k Rin.
„Můžu?” ukázal na místo vedle ní.
Rin jen přikývla.
Kakashi se pohodlně usadil a začal s vyprávěním:
................
Čo sú to sľuby? Vlastné predsavzatia, alebo cudzie sny, ktoré sme prevzali na svoju zodpovednosť, že ich pomôžeme vyplniť? Takže, ak niekomu niečo sľúbime, stáva sa jeho sen i naším snom?
Nastal čas, aby Soru splatil svoj dlh. Yonwa ho viedla za vidinou Eitana. Soru, teraz musí splniť svoj sľub, a zabiť dvoch ľudí...
...otázky...
otázky vždy očakávajú odpovede...
Mám na myslí...možno by šlo skončiť s týmto všetkým raz a navždy! Skončiť to...
„...Soru...“
Ozvalo sa od ninjovho chrbta.
„Crrrrn-Crrrrn-Crrrrn“
„Jo – už jdu, počkejte!“
„Ahoj Karin“
„Ahoj Kakashi, c-co je??? Však jsme domluveni na večer u tebe ne?“
„No výš, potřeboval bych s tebou o něčem moc důležitém mluvit. Pozveš mě dál?“
„No jistě, jen pojď. Ale upozorňuji tě, že tu mám nepořádek, takže nic nevidíš OK?“
Kakashi se pousmál a vešel dovnitř.
V momentě, co vešel do obývacího pokoje zjistil, že Karin nelhala. Spíše slovo nepořádek bylo slabé slovo pro to, co právě vidí.
Opravdu se omlouvám za takové zpoždění, ale škola a intr si žádá oběti a tou jsem já, můj volný čas a přístup k internetu 
Tak jsem se to pokusila vynahradit.
Aneki stála u umyvadla a v ušmudlaném zrcadle si prohlížela svou tvář: Zaschlá krev z rány byla rozmazaná po celé tváři.
Už to tolik nebolelo, ale když se pokusila usmát, nebo zašklebit, nepříjemně ji v ráně zatahalo.
Božínku, jsem to ale pitomá! Okřikla se v duchu. Kdyby si to nechala vyléčit, vůbec by tyhle starosti nemusela mít!
Dyiraia věděl co musí udělat. Za každou cenu musí dělat to co mu nakázala Vrchní velitelka. V myšlenkách si pohrával s její poslední větou: ,,Chraň i za cenu svého života.‘‘ Co tím sakra myslela. Já jsem silnější než všichni tady dohromady a proto přece nemůžu dávat v sázku svůj život. Nestojí mi to za to. Nejsem tu, abych někoho chránil, jsem tu abych zabíjel.
,,Dyirai, dělej něco! Nestůj tam jen tak!‘‘ křičí na něj vyčerpaný Bosai, který nejspíš ovládal Netopýra a proto mu scházely síly k nějaké reakci.
"Když ji zvládnete sledovat, najdete to, co chcete."
Starý muž neváhal. Proskočil oknem a vydal se na cestu. Byl si vědom jednoho handicapu, kotě bylo černé a všude kolem byla tma,neboť měsíc zakryl veliký mrak. Několik metrů před sebou spatřil letmý pohyb. Vydal se jeho směrem. Snažil se udržet takovou vzdálenost, aby kotě neztratil z očí, ale zároveň se držel tak daleko, aby ho nevylekal.
