Akatsuki a zlatá rybka 4

Pein nervózně spolu s ostatními členy Akatsuki přecházel na břehu rybníka. Aniž by si to uvědomili, chodili dokola. Čas od času se některý zastavil a dlouze se zahleděl směrem k sídlu. Pouze dvou jako by se to netýkalo. Uchiha stál trochu stranou a silou vůle se snažil potlačit úšklebek, který se mu dral na rty. Druhý byl Kisame, který stál po pás ve vodě a snažil se nalákat rybičky.
„Kisame, můžeš mi vysvětit, co v tý vodě děláš?“ utrhl se na žraloka Pein.
„Snažím se k sobě přilákat rybičky…,“ otočil se na Peina. „Myslím, že to začíná fungovat.“
„To by ty ryby musely bejt slepý,“ ušklíbl se Hidan.
„Proč myslíš?“ zeptal se Kisame.
„V životě jsem neviděl rybu, která by se dobrovolně přiblížila ke žralokovi.“
Kisame se mlčky otočil k vodě. Chvíli do ní jen tak civěl, pak rychle ponořil dlaň.
„Tak se podívej,“ natáhl k němu ruku, ve které se něco mrskalo.
„Tak teď tě setřel,“ poklepal na rameno parťákovi Kakuzu, když v mrskajícím se předmětu rozpoznal rybu.
Hidan nakvašeně zarazil ruce do kapes a jal se pokračovat v kolečkách.
„Čemu ty se směješ?“ vybral si nový cíl Pein.
„Já?“ zeptal se nevinně Uchiha.
„Je v tvém okolí snad ještě někdo jiný?“ útočil Pein.
„Ne,“ cukaly mu koutky. Ještě že mám sharingan. Není mi to vidět na očích.
„Tobě to asi připadá strašně vtipný, co?“
„Ani ne,“ odpověděl klidně.
Pein si ho chvíli měřil znechuceným pohledem a přemýšlel, čím by ho vytočil. Pak ale usoudil, že to nemá smysl a opět se zapojil do kolečka.
To víš, že se bavím, Vůdce. Představa, jak to nemehlo Tobi tu rybičku zabilo…
„Hej, Vůdce!“ vykřikl Sasori a ukazoval směrem k sídlu, kde se objevily dvě postavičky.
Pein se bleskově otočil. „Už jdou.“ Pak se usmál a podíval se vítězně na Uchihu, který vypadal, jak když snědl citrón.
„Ale…,“ zamračil se Hidan. „Nejdou nějak divně?“
„Vypadají zvláštně…,“ připojil se k němu Kakuzu.
„Mimochodem,“ podíval se na všechny Sasori. „Neviděli jste někdo Deidaru?“
„Jo,“ odpověděl nepřítomně Hidan.
„Fakt?! Kdy? Kde? Kam šel?“ zbombardoval ho otázkami loutkař.
„V sídle, nevím, a kdy?“ zamyslel se. „Asi tak před týdnem.“
„Přestaňte řešit Deidaru,“ drkl do Hidana Kakuzu, „blíží se k nám sen splněných přání.“
„Myslíš tu rybičku nebo Konan?“
„Dobrá otázka…,“ usmál se pod maskou. „Kazí mi to ale jeden fakt,“ vyhnul se odpovědi.
„Který?“
„Jde s nimi splněná noční můra.“
„Hele,“ ukázal loutkař na dvojici. „Zdá se mi to, nebo Konan opravdu táhne Tobiho za ucho?“
„To se ti nezdá,“ zapojil se do debaty Pein. „Co to nemehlo zase provedlo?“

Odpověď dostali, když Konan dotáhla Tobiho k čekající skupince.
„Ten idiot!“ supěla. „To nemehlo! To svět jaktěživo neviděl!“ Pohled jí padl na opodál stojícího Uchihu. „Nebo ano?“
„Au, au, au!“ naříkal Tobi. „Konan-san, pusť mě!“
„S radostí,“ pustila ho. V druhé ruce držela sklenici s vodou a rybkou.
„Co se stalo?“ zajímal se Hidan.
„Co se stalo?!“ vřískla Konan. „To raděj ani nechtějte vědět!“ dodala klidněji.
„Ale nás by to docela zajímalo,“ postavil se naproti ní Kakuzu.
„Zajímat vás to může,“ odbyla je Konan. „Peine?“ unikla těm dvěma zvědavcům. „Tady máš tu rybku,“ podala mu sklenici.
„Fajn,“ otočil se k rybníku. „Jdeme na to, pánové.“
„Počkejte,“ zarazil je Sasori. „Není tu Deidara a Zetsu.“
„Já jsem tady!“ ozval se dotčeně Zetsu.
„Jej, promiň,“ otočil se překvapeně Sasori. „Nevšiml jsem si tě. V tom svém oblečku splýváš s okolím.“
„Co myslíš, odpustíme mu to?“ zeptala se jedna polovina Zetsu druhé.
„Určitě ne,“ odpověděla nesmlouvavým hlasem. „Takhle nás přehlížet…“
„Je to člen Akatsuki,“ namítla první. „Vůdce by nebyl rád, kdybychom ho připravili o jednoho člena.“
„To máš pravdu.“
„Chtěl by jí někdo pustit nebo to mám udělat já?“ zeptal se Pein okolostojících.
„Já, já jí pustím!“ hnal se nadšeně Kisame z vody.
„Ne, ty ne,“ utnul ho Pein. „Udělám to já,“ podíval se zlomyslně na Uchihu.
„Jenom jsem to zkusil,“ prohodil rezignovaně žralok a vylezl z vody.
„Pánové a dámo,“ promluvil slavnostním hlasem k ostatním. „V tento historický okamžik jsem rád, že tu s vámi mohu stát a podílet se na nové éře Akatsuki, která zajisté přichází,“ pozvedl nad hlavu sklenici.
„Zajisté,“ procedil skrz zuby Itachi. Kruci, nemohu s tím nic dělat!
„Takže, jste všichni připraveni?“ rozhlédl se kolem. Všichni napjatě přikývli.
„Dobrá,“ obrátil sklenici a vylil vodu ven.
Ozvalo se šplouchnutí a poté mlaskavý zvuk, jak něco dopadlo do právě vytvořeného bahna. Zraky všech se stočily Peinovi pod nohy.
„Peine!“ vrazila pohlavek Vůdci Konan. „Tys ji pustil na zem!“
„Já… Já jsem nechtěl,“ třel si bolavé místo.
„Zvedněte ji rychle někdo!“ zakřičel Hidan.
„Ty tu nepřekážej, Zetsu,“ odstrčil ho Kakuzu. „Stejně nemáš ruce, abys ji zved a hlavně to není žádná svačinka,“ všiml si jeho lačného pohledu.
Itachi to všechno z povzdálí sledoval. To jsou umělci. Možná bych se mohl pokusit…
Rybička sebou mezitím mrskala na suchu. V zápětí ucítila, jak ji něco uchopilo za ocas a hodilo do vody. Nové šplouchnutí přimělo členy Akatsuki podívat se za ní.
Pozdě, zaťal Uchiha ruce v pěst.
„Uf, je ve vodě,“ otřel si zpocené čelo Pein. „Kdo jste ji tam hodil?“
„Já,“ pípl ze země Tobi.
„Dobrá. Přání je na tobě.“ He he, Uchiho. A máš to. Teď sleduj, jak tě připravím o tvoje přání. otočil se na Itachiho. Měl sto chutí vypláznout na něj jazyk, ale ovládl se.
„Ještěže sharingan nezabíjí pohledem,“ promluvil k němu Hidan. „Jinak bysme byli bez Vůdce.“
„Že tobě by to vadilo.“
Hidan se na to jen ušklíbl.
„Tak jo Tobi. Můžeš.“
Tobi se nadechl. „A cože si to máme přát?“
Pein protočil očima. „Loutkové divadlo.“
„Aha,“ zaradoval se maskovaný. „Moje přání je...“
„Můžeš si přát co chceš,“ skočila mu posměšně rybka do řeči.
Všichni na břehu se zatvářili zmateně.
„Jak to myslíš?“ vzpamatovala se první Konan.
„Chi chi chi,“ zachichotala se rybka. „Jak to myslím?“
Všichni přikývli.
„Myslím to tak, že nesplním přání nikomu, kdo mě pouze pustil a ani tomu, kdo mě pouze chytil,“ mrkla směrem k Itachimu. „Splním ho tomu, kdo mě chytil a pustil,“ podívala se po všech na břehu.
„A protože už jsem si s vámi užila dost legrace a ztratila spoustu času...,“ obeplula kruh, „loučím se s vámi. Pá pá!“ zamávala jim ploutví, mrskla ocasem a byla pryč.
Na břehu zanechala skupinku civějící nechápavě do vody. Uchiha se otočil a rychle opustil místo.
„Kam jdeš?“ zeptal se ho parťák.
„Hmmm...,“ dusil se smíchy. „Jdu se někam projít, hmnnm. Dřív, než se začnu smát a ostatní mě přizabijou,“ rychle se vzdálil, stále se dusíc.

Skupinka se stále nevzpamatovala ze šoku, který právě utržila a odchodu Itachiho si nevšimla.
„A je v tahu,“ poznamenal Kakuzu.
Minuty ticha.
„A co teď?“ podívali se na Peina.
„Co teď?“ zopakoval otázku. „ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“