Bitva démonů //2. část//

"Je to tu..." křikl Naruto a při pohledu na stíny, přibližující se k nim, vytáhl několik kunajů...
Viděl, jak se k nim blíží čím dál víc temných postav, které vystupovaly z lesa. Zapadající slunce matně probleskovalo skrze les a tím vytvářelo na zemi dlouhé stíny, které se táhli až ke Konožským.
„Všichni na hradbách se držte svých pozic, za nic na světě se nesmí dostat do vesnice!“ zařval Naruto, a aby upevnil své slova, vrhl několika kunaji k nepřátelům. Kunaje jim nic nezpůsobily, samozřejmě.
„Na ně!“ vykřikl bojovně a rozeběhl se na nepřátele, kteří se s křikem také vrhli do boje. „Kage Bushin no Jutsu!“ Udělal pečeť a okolo něho se objevilo pět klonů, kteří se rozeběhli před něho a kunaji mu vytvářeli cestu. Věděl, že tam někde v zadu je!
Pozabíjet první vlnu invaze nebyl problém, vpředu byli jen neužiteční pěšáci, kteří s trochou štěstí mohli někomu způsobit škrábnutí. Měli spíš obránce jen unavit, aby pak nebyli schopni bojovat proti těm zdatnějším.
Narutovi se do cesty neustále tito pěšáci vrhali, ale jeho klony je bez zaváhání zabíjeli. Díval se do dáli před sebe, ho hustého lesa a hledal ho.
Náhle se mu zúžily panenky a v očích děsivě zalesklo. Viděl ho. Viděl, jak mu ve větru vlají černé vlasy. Viděl ty oči. Krutý a nadřazený škleb. Uviděl Orochimara.
„Bastarde!“ zaječel a směrem k němu mrštil kunaje, než k němu však doletěly, ztratily se v naoranžovělém závěji. Když clona opadla, spatřil rusovlasého mladíka, jak před tím bídákem stojí. „Gaaro...“ uteklo mu z úst a jeho hněv ještě stoupl.
Orochimaru tam jen tak stál, z jedné strany nějaká blonďatá žena, z druhé Gaara. Stáli tam téměř nehnutě a okolo nich probíhali další a další ninjové vrhající se dobrovolně do náruče smrti.
Ta žena náhle začala dělat nějaké pečetě. Okolo ní se rozzářila nafialovělá záře a vedle Orochimara vypadala jako nebeské stvoření. Naruto se zastavil a pozoroval ji, mezitím co jeho klony zabíjeli ninji okolo.
Žena dál dělala pečetě a záře nabírala na intenzitě. Naruto by dal ruku do ohně za to, že se její chodidla přestala dotýkat země a ona se zvedla do vzduchu. Záře se začínala rozprostírat a ona stále stoupala. Nepřestávala dělat pečetě a její blonďatý ohon se zmítal ve vánku, který Naruto nepociťoval. Stál jako přimražený a s hrůzou sledoval, jak záře dosáhla jakéhosi bizardního tvaru. Žena přestala dělat pečetě, padla na kolena, ale stála byla ve vzduchu. Její nohy a ruce se začaly protahovat, to samé i tělo. Hlava se zakulacovala a uši prodlužovaly. Ačkoli visela deset metrů nad zemí, začala pohybovat končetinami a dala se do běhu. Při tom se však její tělo nepřestalo deformovat. Jednou byla člověk a když Naruto mrkl, řítila se k němu ohromná fialová kočka s děsivým řevem.
Naruto vyděšeně vykřikl a uhnul, jen taktak, aby ho velká kočičí tlapa nezašlápla. S hrůzou sledoval, jak se démon s dvěma ocasy řítí ke Konoze a cestou zabíjel vše živé, ať už to byli Mlžní, Píseční či Listoví.
Démon přeskočil hradby Konohy a mířil se skalnímu útvaru.
Hinata!... Blesklo mu hlavou, vyvolal několik dalších klonů a rozeběhl se do Konohy.
Cestou ještě míjel velkého, dvouhlavého psa, který hrdinně stál proti třiceti ninjům, velkou kouli obepínající kunaji, která masakrovala vše, co jí stálo v cestě, zelené tornádo, které svým vynikající Taijutsu nemělo žádný problém s nepřáteli, Shikamara, který svou technikou dusil deset ninjů okolo sebe, Nejiho, který bez milosti napadal všechny chakrové body všech nepřátel okolo, Ten Ten, která vrhala své zbraně a Sakuru, která léčila, koho se dalo. Všem věnoval povzbudivé kývnutí a potom vběhl do své vesnice. V ulicích nikdo nebyl, rychle se rozeběhl za tím monstrem, které neomylně běželo za skupinkou nemohoucích a dětí.
Naruto už byl téměř u nich, když je démon napadl. Ve skupince způsobil chaos, všichni křičeli, někteří se ho snažili zastavit kunaji a shurikeny, démonem to však ani nehlo.
„Juuken!“ vykřikla Hinata a svou dlaní uhodila do Nekomaty. Démon na ní pohlédl a tlapou jí odmrštil na jeden z baráků.
Hinata vykřikla, z pusy se jí vyvalila krev a chytila se za bříško.
„Hinato, uteč!!!“ zařval hystericky Uzumaki. Hinata na něho zmučeně pohlédla, nemohla utéct. Pohlédla na Nekomatu, která jí uštědřila další ránu tlapou. Na zemi okolo ní se začala tvořit kaluž krve, Naruto zařval. Hinata neměla moc síly, jen se dívala, jak démon zabíjí skupinku lidí, kterou měla dovést do bezpečí. Zklamala Naruta, ani ten prostoduchý úkol nezvládla!
Když byla skupinka starých a dětí vyvražděna, otočil se démon k Hinatě. Na čele měl třetí oko, když do něho Hinata pohlédla, její tělo zachvátila neskutečně pálivá bolest. začala se zmítat a křičet, ale nemohla od toho oka odtrhnout zrak. Naruto křičel a do očí se mu začínaly drát slzy, běžel, co nejrychleji mohl, ale obával se nejhoršího – že to nestihne.
Nekomata děsivě zařvala a vrhla poslední zničující pohled na Hinatu, ta naposledy mučivě zaječela a poté její tělo ochablo. V tom momentě k ní padl Naruto a vzal jí do náruče.
„Hinato! Hinato, otevři oči, no tak! To není možné, nemůžeš umřít, ne teď a ne tady! Vzbuď se...!“ Plačtivě jí k sobě přitiskl a zavřel oči. Její pokožka byla ještě trochu teplá, avšak její oči zamlžené. Její hrudník se už nezvedal a z úst nevycházel žádný vzduch, byla mrtvá. Naruto bolestně zařval. Nakomata jen stála nad ním a užívala si jeho pocit bolesti a beznaděje.
Uzumaki si uvědomil, že ten démon je stále v jeho blízkosti, pevně k sobě přitiskl svou milou a otevřel své uslzené, avšak nenávistně rudě žhnoucí oči...