Podruhé ztratit - Velké plány 07

Opravdu se omlouvám za takové zpoždění, ale škola a intr si žádá oběti a tou jsem já, můj volný čas a přístup k internetu Tak jsem se to pokusila vynahradit.

Hinata neschopná slova se třásla strachem na studené podlaze vězení. Dýchala rychle a srdce jí tlouklo jako o závod. Bude však tlouct ještě i srdce dítěte stejně jako její? Úzkostlivě se podívala na Sakuru, ta měla svraštěné čelo a na tváři soustředěný výraz s nádechem zelené barvy, jak se jí zelené světlo odráželo na tváři. Vteřiny byly jako minuty a minuty jako hodiny. Čas se vlekl a čím dál víc a od Sakury nepřicházela odpověď, Hinata dostávala čím dál větší strach.

Malá skupinka postav stála nebo seděla v tmavé, vlhké místnosti s kulatým tvarem. Jediným zdrojem světla byly čtyři pochodně umístěné na vlhkých zdech jeskyně. Čas od času bylo slyšet kapku, která se roztříštila při dopadu na zem. Na opačných koncích stěn naproti sobě hleděly upřeně pár žlutozelených očí a proti nim hledělo krvavě červené oko. Tiché mlčení přerušila až další osoba, která jakoby vyrostla ze země. Poté otevřela svou mrchožravou pastičku a zjevil se jim pohled na černo-bílého ninju.
„Skupinka ninjů z Konohy je již celkem blízko našeho úkrytu.“ Oznámil nevzrušeně a čekal na nějakou reakci od ostatních. Oko s sharinganem se zavřelo a přerušilo tak spojení se žlutými hadími oči. Muž si povzdechl a poté se podíval na příchozího.
„Kolik jich je?“ Zeptal se a trochu si protáhl záda.
„Je to desetičlenná skupina ANBU. Tři z nich mají psy, ale nic víc jsem o nich nezjistil.“
„Psy klanu Inuzuka? Teď to dává smysl, že nás tak rychle téměř našli.“ Řekl muž zadumaným hlasem a zamračil se.
I v téměř naprosté tmě jeho společníci viděli, jak muž překotně vymýšlí nějaký plán. Když s ničím dlouho nepřicházel, ozval se muž stojící naproti němu:
„Tak co Madaro? Nehodlám tu jen tak stát a vrhat časem a čekat, až mě zase chytí. Mám důležitější věci na práci.“ To Madaru dokonale vytrhlo z přemýšlení.
„Ano? A co jako? Naučit se všechny techniky světa?! Nepřežil bys na svobodě sám ani dva dny, to moc dobře víš. Naše jediná šance, jak se ubránit je zůstat spolu.“
„A Konoha?“ Zasyčel zlostně Orochimaru.
„Na tu také dojde. Nejprve však musíme vytvořit plán a zmobilizovat naše síly.“ Řekl Madara a otočil se k němu zády. Zachmuřeně hleděl do plamene pochodně a přemýšlel o mnohých událostech. Tiché rozhovory a pochybovačné pohledy ostatních nechal za sebou a vnímal je jen tlumeně.
„Škoda, že tu není Kabuto. Potřeboval bych pár dalších těl. I když mi dobře posloužil. Proč jen všichni dobří zloduši odchází. Kimimaro, Kabuto…“ Stěžoval si Orochimaru sám pro sebe polohlasně.
Madarův mozek však tyhle jeho věty zobrazil víc čistěji a pozorněji než ostatní. Z vlhkého stropu padala přímo na oheň velká kapka vody. Když dopadla do ohně, ten zlostně zaprskal a plamen se zkroutil. Po chvíli však hořel opět normálně.
„To je ono.“ Vyhrkl Madara a otočil se ke svým společníkům, kteří na něj překvapeně pohlédli.
„Pánové, co se stane, když velký oheň pokropíte pár kapičkami vody?“ Všichni se po sobě nechápavě a zmateně rozhlédli.
„Voda se vypaří.“ Odpověděl nakonec Zetsu na Madarovu otázku.
„Přesně, ten zatracený oheň jenom zaprská a na chvíli ztratí svou původní sílu. Ta však nezmizí a později bude opět v perfektním stavu. My jsme až doteď byli ty kapky vody. Oheň utrpěl ztráty, ale znovu povstal. My se vypařili, ale naštěstí je tu koloběh vody a tak jsme tu opět znova.“ Začal vysvětlovat Madara a početná skupina zloduchů na něj hleděla s otázkou v obličeji, jestli se náhodou nezbláznil. Madara si toho nevšímal a pokračoval dál.
„Ale co se stane, když proti ohni použijeme oheň?“ Vytáhl Uchiha další otázku a nechal zloduchům chvíli na rozmyšlenou.
Ticho konečně přerušila odpověď od modrovlásky, která si z nudy skládala papírovou růži do vlasů.
„Prostě se vyruší. Oba dva zaniknou, protože si navzájem sežerou veškerý kyslík.“
„Správně!“ Vyhrkl nadšeně Madara a Konan k němu se zamračený pohledem vzhlédla.
„To pak ale znamená, že zničíme všechno, včetně sebe.“ Řekla a zamračila se ještě víc.
„Myslel jsem, že chceš vládnout světu a ne ho zničit.“ Bouřil se Orochimaru a ostatní se přidávali na jeho stranu. Tichá místnost a tíživá nálada byla nyní vypjatá. Nikdo se již nevěnoval svým nudným činnostem na zabití času.

Zelené světlo pohaslo a bílé zorničky se rozšířily. Sakura si otřela čelo rukavicí a vydechla si. Pak se otočila k Hinatě.
„Dítě je v pořádku a ty už teď taky.“ Řekla jí vesele a byla šťastná i za ni. Hinatě se zachvěly oči a pak se Sakuře zabořila do náruče s hlasitým pláčem štěstí, úlevy a provinilosti.
„A-arigato gazaimasu, Sakuro... Nikdy ti to nezapomenu, arigato...,“ huhlala tlumeně mezi proudy slz, zabořená v Sakuře. Ta ji přátelsky objala. Poté se Hinata odlepila od Sakury a utřela si slzy. Dlouze a prosebně na ni upřela své oči.
„Sakuro, prosím, slib mi něco…“
„Hmm…“
„Neříkej, prosím, o tom nic Narutovi…“

Bylo pravé poledne a Konohou se nesla příjemná vůně od Ichiraku ramen. Novopečený Hokage tam právě seděl, nedočkavě slintal a čekal na svou extra-porci, kterou si před chvíli objednal. Iruka seděl vedle něj a vzpomínal na dobu, kdy po něm Naruto jako prcek chtěl vyzkoušet si jeho čelenku. Všechno v té chvíli bylo téměř jako dřív.
„To je dost Naruto, že jsi se tady taky stavil! Už jsem si začínal myslet, že když jsi získal titul Hokageho, tak se tady neukážeš.“ Řekl Teuchi a smál se přitom od ucha k uchu.
„Nikdy! Jen pro samé papírování a problémy jsem neměl čas. Než mě tady Iruka-sensei vytáhl na ramen!“ Protestoval Naruto, ale věděl, že se Teuchi snaží jen poškádlit. Ayame zrovna vytahovala nudle a dávala je do horké polévky.
Naruto to všechno sledoval téměř s posvátností. Jak už se jen těšil! Konečně Ayame postavila před zákazníky dvě extra-porce miso-ramen.
„Itadakimas!“ Vyhrkl šťastně Naruto a semknul ruce s hůlkami. Poté mu už nic nebránilo v hodování. Iruka to šťastně pozoroval a dal si do úst vetší sousto. Když ji spolkl ozvalo se slastné povzdechnutí a náraz misky na stůl.
„Ještě jednou, prosím!“ Vyhrkl Naruto a Irukovi málem zaskočilo při druhém soustu. Nakonec to nějak rozžvýkal a spolknul.
„Naruto! Já mám teprve druhé sousto a ty už máš pryč celou porci!“

Jeskyní se opět ozývalo jen odkapávání vody a všichni stáli strnule, připravení vyrazit při sebemenším pohybu. Madara je přelétl přísným pohledem a poté se ušklíbl. Natáhl před sebe ruku s ukazováčkem a někteří o krok poodstoupili.
„Pánové, vy ale zapomínáte na jednu opravdu důležitou věc.“ Řekl Uchiha tajemně a Orochimaru se zeptal.
„A to na jakou?“ ve všech vířilo očekávání z nadcházejících slov.
„MY JSME PŘECE VODA!!!“

Desetičlenná skupinka ninjů mířila po větvích stromů rázně vpřed. Světlo, které prosvítalo mezi stromy nestíhalo svítit na jejich kůži rychleji než na sekundu, protože poté byli opět ve stínu stromů. V čele byl hnědovlasý ninja s maskou na obličeji na velkém bílém psovi, který teď výhružně zavrčel. Za ním byl zbytek skupiny. Další dva shinobi také seděli na svých psech, ostatní skákali po svých.
„Sasuke?“ ozval se hnědovlasý ninja vpředu a dotázaný pozvedl hlavu.
„Ano?“
„Máme je!“

Zločinci nechápavě hleděli na svého vůdce. Ten se jen tlumeně smál svému geniálnímu plánu.
„To nechápu.“ Odvážil se Orochimaru položit Madarovi otázku.
„Hm?!“ Ozval se jen Madara.
„My jsme tedy voda a oheň chceš zničit ohněm. Kde vezmeme druhý oheň?“
„Ach tak…,“ povzdechl si Madara a věnoval všem znechucený pohled, který jasně říkal, co si o nich myslí.
„Co takhle Reinkarnace?“ Podíval se na Orochimara.
„Nechápete? Použijeme proti nim jejich největší zbraň. Hokage!“
„To nebude stačit.“ Zamračil se Orochimaru a upřeně dál sledoval Madaru.
„To vím! Ale naše eso je jejich stávající Hokage. Je to totiž Jinchuuriki a všichni víme, co má v sobě.“ Udělal dramatickou pauzu, aby si to jejich mozečky dobraly.
„Kyuubi...,“ řekl Kisame.
„Přesně!“
„K Reinkarnaci však potřebuješ těla a spousty chakry.“ Ozval se opět Orochimaru.
„To nebude problém,“ odvětil Madara, „tak co, jdete do toho se mnou?“ Vyzval je a čekal.
Nemusel však čekat příliš dlouho.
„Jdu s tebou, Konoha už potřebuje uštědřit pořádnou lekci…,“ zahihňal se Orochimaru.
Poté následovalo horlivé přitkávání a kývaní hlavou na souhlas.
„Výborně! Jdeme odtud! Náš plán teprve začíná!“ Řekl Madara a poté se jeskyní ozvalo zašumění potrhaných plášťů a pochodně na stěnách zhasly.
„Zničím oheň!“