Jednorázovka
První rozhovor Naruta a Sasua po Uchihovo návratu v podání od Andílka013 a v mém přepsaném podání XD
„Tohle je ten nejstupidnější ples, na kterém jsem kdy byl.“
„Sasuke, je Halloween, je to maškarní ples, nebuď tak upjatý… kdybys měl kostým, možná by ses taky bavil.“
„Mám kostým.“
„Ehm… tohle je kostým? A za co jdeš? Počkej… nech mě hádat. Ty, Suigetsu a Juugo jste přišli jako dlouhý, široký a… modrovlasý.“
„To měl být pokus o vtip?“
„Alespoň mám kostým.“
„Já MÁM kostým.“
Má čest, přišla jsem na to, že přepisy žerou mnohem méně času... Teď je tu povídka s původním názvem "Ožralý Voldy" XD
Lord Orochimaru se poflakoval po lese. V ruce láhev saké a v očích nepřítomný výraz. Zoufale si potřeboval ulevit, nicméně si nebyl jistý, která část těla se k takové činnosti používá. Moudrá matka příroda to však zařídila tak, aby v krizi zapracovaly instinkty, takže to nakonec, i když na poslední chvíli, dobře dopadlo.
Těchto pár řádků bych ráda věnovala Rice, ale i všem ostatním, kteří ví, že od smíchu je k pláči jenom kousek...
Seděl na plotě. Mhouřil oči jako kočka chystající se ke skoku a upřeně pozoroval svou kořist. Jako ta šelma zírala na bezbrannou myšku, on sledoval větve kývající se v poryvech větru. Obezřetně se rozhlédl pustou ulicí, a pak s dychtivou radostí vztáhl ruku k prvnímu červenému jablku...
Nezapomenu na naše první setkání, i když mi dnes připadá jako pomíjivý sen z minulosti. Sen, který se ztratil hned po probuzení, ale který ve mně zanechal hřejivý pocit štěstí...
Podíval se na mě a bylo jasné, na co myslí. Prozradily ho veselé jiskry v očích, typicky nakrčený nos a cukající koutky...
Ten pohled mě provázel po celý život a nemůžu uvěřit, že už tady pro mě není...
Nadechl se a s námahou pozvedl ztěžklá víčka. Na řasách se zatřpytila nádherná perla, pak se tiše skutálela na rudnoucí zem.
Byla ve mně touha uchopit ji a stisknout ve studené dlani, ale vzácný poklad zmizel stejně jako sen, který se se změnil v noční můru...
Tak stojím na okraji té propasti, co nás odděluje a říkám si, jestli to všechno není jenom sen. Sen o přátelství, o smrti, ale i o naději, že dokud můžu snít, budeš tady se mnou...
Je krásný slunný den a Sakura zase trénuje. Tentokrát ale jen s Kakashim. Naruto se už sice vrátil, ale zase se někde buď, dožaduje misí u Tsunade nebo dojídá tak osmou misku Ramen.
"Tak jo Sakuro, to pro dnešek stačí, po zbytek dne máš volno..." řekl Kakashi, když viděl, že Sakura už nemá skoro žádnou chakru.
"Hai...."
Na druhý den se Sakura vzbudí, kvůli nepříjemnému drnčení budíku. Najednou jí někdo zaklepe na dveře.
"Ahoj Konohamaru.... Co ty tady ?"
"Báby-Tsunade ti vzkazuje, že se za ní máš okamžitě dostavit..."
Abych vám přiblížila atmosféru příběhu...
...Sasukemu, Sakuře a Ino je 25 let, Sasu konečně zabil svého bratra. Po něm oddělal i Orocháče a vrátil se do Konohy. Ino se Sakurou jsou zase kamarádky a Ino chodí se Sasukem. Sakura o tom ale ještě neví.
_______________________________________________________________
"Tak zase zítra, krásko."
Tohle je další moje povídka, byl to jen nápad.Něco je na tom pravdy, něco je vymyšlené.Přeji příjemné čtení a pište pls komentáře :-)
„Sasukee!“ křičel Naruto na Sasukeho, který před ním utíkal.
„Sasukee...!!“ řval Naruto a bežel pořád rovně.
„Sasukeeeeeeeee-“
„Bud' zticha!“ okřikl ho Sasuke a Naruto se zastavil.
„Sasuke??“ podíval se nahoru a uviděl Sasukeho jak stojí na velkém kameni.
„Proč mě pořád sleduješ?“ zeptal se Sasuke.
„Chci tě přivést zpátky Sasuke!Všichni se bojí!A Sakura-“
Dotek ruky na rameni.
„Vstávej!“
Naruto okamžitě otevřel oči. Adrenalin projel tělem jako šíp, svaly připravené k okamžité akci, náhle zostřené smysly vnímaly tiché zvuky a vůně nočního lesa, žijícího si okolo nich svým vlastním životem...
Pak mu čísi ruka zakryla ústa a zabránila mu ve vyslovení obligátní otázky typu „co se děje?“.
„Buď zticha!“
Naruto kývl. Nejiho ruka se stáhla.
Šepot, jen o málo hlasitější než lidský dech. „Je jich šest. Plíží se směrem k nám. Zjevně o nás vědí.“
Jednou jsem se nudila a řekla si, že bych mohla vymyslet nějakou další fanfikci, tentokrát úplně jinačí 
Na to můžu říct jenom: XD
Byl druhý den oficiálního jara a celá Konoha se připravovala na zítřejší Velikonoce. V Hokage kanceláři právě Sakura s Tsunade potíraly vajíčka tukem, aby se hezky leskly, když v tom do kanceláře vpadl udýchaný muž. „T-T-Tsunade-s-sama, j-j-je pravda, ž-že se S-Sasuke-kun v-v-rát-rátil?“ Tsunade protočila oči. „TO MĚLO BÝT PŘEKVAPENÍ!“ zařvala mu do obličeje a bez okolků ho prohodila oknem. Pak se otočila na Sakuru a když viděla ten její výraz, dodala: „Pak ho vyléčím, neboj…“
Tak a je tu má druhá povídka. Snad se vám bude příjemně číst. Je to parodie na pohádku O neposlušných kůzlátkách. V hlavní roli Akatsuki.
O neposlušných Kůzlátkách
V sobotu ráno Naruto hystericky pobehoval po izbe .
„Kde to len sakra môže byt?“
„Na-Na-Naruto-kun môžem ti pomôcť? “spýtala sa Hinata a nevinne si ťukala prštekmi .
„Vďaka netreba .“povedal z úškrnom na tvári .Potom ako Hinata pozrela na vysmiateho Naruta natiahla sa na zemi a upadla do spánku pričom bola stále červená ako rajčina .
„Môjmu šarmu žiadna neodolá .......... “povedal plný sebavedomia .Vyskočil z izby a valil si to k izbe Sakury .Zaklopal a čakal .
Tak tady to je můj první odvázanější počin. Sliboval sem si od toho, že to bude lehce komické (doufám), uvolňující (předpokládám) a (doplňte sami) 
Po přečtení nešetřte kritikou a vytkňete nedostatky. Buď se zlepším anebo budu pořád psát braky Tak čtěte...
A další přepis XD
"Mohl bys mi laskavě sdělit to sladké tajemství, proč se hrabeme Hinatě ve věcech?" naléhal na Naruta Sasuke.
"Hledáme stopy, kamaráde," vysvětlil Rasengan a nadzvedl další hromádku šatů.
"A jaký?" nechápal Sharingan a s pobaveným hvízdnutím nadzvedl dívčí podprsenku, aby si ji mohl lépe prohlédnout. "Teda… Čí myslíš, že je?"
"Hele, mohl bys přestat blbnout a pomohl mi? Hledáme něco, co mi napoví, jaký dárek mám Hin koupit."
Tuhle FF jsem napsala dnes v jednu ráno, měla jsem takovou přemýšlecí náladu, a taky jsem chtěla vědět, jestli mi půjde taky jiný styl než mise (A hurá, nová mise na obzoru) nebo vtipnější povídky (Jak pozvat dívku na rande...)
No, výsledek posuďte sami. Komentáře, prosím.
[font=Times New Roman]Říká se, že každý člověk má na světě své místo. Každá vteřina, každý okamžik v našem životě má nějaký smysl, i smrt. Nikdo a nic na světě není zbytečné, nic se neděje náhodou. Všechno má svůj řád.
Zemřít...další z mých divných minipovídek...
Takže se předem omlouvám, že je to tak pesimistický a krátký, ale zrovna nemám nejlepší náladu....
I tak doufám, že se to bude líbit...
__________________________________________________________
[i]Zabil jsem je.
Ano, opravdu jsem to udělal.
Já hlupák...
To díky mě vymře můj klan.
Bratr je mrtvý... to já zabil všechny.
Všechny mé přátele... rodinu... všechny, co pro mě něco znamenali.
Naruto... Sakuro... ani vy jste nedokázali zastavit moje ničení světa.
I vás jsem zabil.
Tak rozhodol som sa pre tento pokus. Je to moja úplne prvá poviedka, a preto chcem každého kto si ju prečíta aby mi ju ohodnotil aby som mal predstavu v čom sa zlepšiť, lebo hodlám napísať knihu.
Kakashi, Naruto, Sakura a Sasuke šli po tmavé lesní cestě zpátky domů po těžkém tréninku.
Sasuke a Naruto měli tak hrozný hlad, že snědli všechno, na co narazili a na Sakuru nic nezbylo.
,,JÁ CHCI PŘIDAT!" zakřičeli naráz a posílali si nepříjemné pohledy.
,,Že vás to baví." řekla Sakura a zavrtěla hlavou.
Po večeři, když už byli Sasuke a Naruto přecpaní až k prasknutí, byli tak unavení, že jen vyšli do pokoje, spadli do postele a rázem už bylo slyšet po domě jen hlasité chrápání.
Je to přepis videa no... Já nic jinýho neumím XD -> http://www.kobylka_v_pyzamu.bloguje.cz/652171-itachiho-pribeh.php
Děkuji tímto Kobylce v pyžamu, že to přeložila^^
Jednoho krásného dne… V sídle klanu Uchihů… Přesněji řečeno v obýváku, v domku vedoucího klanu…
Oh ano. Moje maličkost napsala zase další pitomost, ale tentokrát jsem si to pořádně užila. Takže doufám, že se bude líbit, že se zasmějete (pozor, zasmát se neznamená umřít smíchy), že nebudete mlátit hlavou do stolu... omluvte mojí blbost, fakt... už mi z tý školy hrabe, ještě že nějaký zlatíčko vymyslela úžasnou věc jménem prázdniny. Jo a připravte se, možná napíšu "Příběhy Shikamara" - podle vzoru Příběhy Odyssea... no nic, tady to máte
No heh...chybý tady kategorie smutné a já jsem vážně nevěděla kam to zařadit....jinak povídka je na pár Neji a TenTen...
Stála nad jeho bezvládným tělem. Její slzy jí stékaly po tvářích jako proudy rozbouřených řek. Nevěděla co má dělat. Bylo to tak z ničeho nic. Proč?? Proč zrovna on??
