Jednorázovka
Trochu smutnější povídka na pár Sakura a Sasuke....děkuju za vaše komentáře..
"Proč??" ptala se uslzená Sakura Sasukeho, když odcházel.
"Proč si mi to udělal???" ptala se znova a tekly jí slzy.
"Sakuro," řekl klidným hlasem Sasuke.
"Prostě to jinak nejde. Už tě nemiluju. Je mi líto," řekl nelítostně a pokračoval v odchodu.
"Ne Sasuke!" zakřičela Sakura ještě, ale už bylo pozdě. Sasuke utekl pryč.
***
xD Tohle je přepsání známé povídky „Nahý famfrpál“. Autor/Autoři na toto mají autorské právo a tímto se jim omlouvám, že jsem to sem dala bez povolení… Ale je to prostě úúúplně XD
Postavám je něco přes 18… Sasuke se vrátil, zabil Itachiho, prostě všecko v normálních kolejích XD Ale Sai tam není, páč jsem se k němu ještě nedostala…
Pro: Všechny
Od: Tsunade
Předmět: Nahé souboje
Takže tohle je moje první povídka, co mám tady zveřejněnou a záoven je i první, co jsem psala o Narutovi :-)Takže doufám, že se vám bude líbit a budu ráda za každý komentář :-)
↓
„Narutoo!!“ ozvalo se Hinatino volání. Naruto se ani neohlédl a šel dál se sklopenou hlavou.
Nikdo si ho tady nevšímal, nikdo ho neměl rád, nikdo ho nemiloval. Tak proč by on měl mít někoho rád? Je tady vůbec za potřebí? Všichni se ho jen bojí kvůli démonovi, kterého má uvnitř sebe. Ale copak on za to může?
Mám skvělý recept na to, jak se stát hadem.Nebo vlastně ještěrkou? To je jedno. Prostě to udělejte jako já.
Jděte s kamarády z Akatsuki do hospody ve skryté mlžné a tam to rozjeďte dřív než vás chytí členové ANBU. Až budete před ANBU utíkat(upozorňuji, že to musí být v zimě)nezapomeňte někde zapadnout do závěje.Jakmile zapadnete, zůstaňte v klidu ležet a snažte se usnout. Jestli se vám usnout nepodaří, tak začněte počítat ještěrky(a že jich v tom sněhu je).
když se bude líbit tak možná napíšu něco dalšího :)
V Konoze měli všichni letní prázdniny a byl krásný slunečný den. Naruto se zrovna pomale zvedal z postele a šel se nasnídat. Popadl krabici s mlékem, ale než se napil tak zkontroloval datum spotřeby není prošlí paráda, řekl si v duchu Naruto.
Na dohled od konohy
Lesem se mihla postava s černým pláštěm, která zastavila nedaleko Konohy.
„Konečně doma, na tenhle pohled jsem čekal tolik let,“ pronesla postava a
dala se zas do běhu.
[font=Georgia]Mladá dívka utíká zablácenou cestou. Neúprosná bouře jí brání ve viditelnosti. Utíká pryč, pryč od něčeho, co nikdy nechtěla zpatřit, něčeho, co jí změnilo život, něčeho, čemu se nemělo nic stát…
~~~
,,Dlouho jsem nenacházel slova jak ti říct, že chtěl bych tebe.
Ano, a moc. Moc bych tě chtěl. Jenže můžu tě mít? Můžu těn někdy vlastnit? Ne. Dobře já vím že nemůžu nikdy nikoho vlastnit, ale tebe bych chtěl.
Je to sobecké já vím, ale vždyť láska je sobecká. Je to sobectví dvou lidí a pokud dva nejsou, musí být sobecká zatím z jedné strany. Tak moc sobecká aby mohla říct "chci tě mít".
Ptáš se co bych si vybral? Jestli život s tebou nebo jenom se sebou? Víš co bych ti řekl? Že jenom se sebou, protože ty už jsi se stala částí mě.
“Heeeeeeej Seia! Pohni sa! Čakáme na teba už pol hodinu! Ešte chvíľku a ostávaš tu!” vrieskal mi pod oknom môj milovaný bratranček Sasuke.
No veď hej, keď ono niečo mi trvá chvíľku dlhšie, ako napríklad najsť si topánky (XD sa nedivte sa nestáva často že chodím na opätkoch tak je jasné, že na rýchlo nevim kde sú!)
Keď som sa konečne dotrepala dole tak na mňa len vyvalil tie svoje čierne oči. Heh toto bude zaujímavé.
„ Ty kokos! Škoda že si moja sesternica!“ povedal a hneď to aj oľutoval lebo dostal od Sakury po hlave.
Tak tady je můj druhý pokus o jednorázovku ale připadá mi to že je to hodně podobné té první....no nic posuďte to vy 
„Sasuke.“ povzdechla si smutně dívka. Vzpomínala na doby kdy sním byla v týmu. Jak se ho pokoušela získat a byla do něj bláznivě zamilovaná. Snažila se zaujmout jeho pozornost ale i tak ji stále ignoroval.
A pak se to stalo.
Odešel za tím šmejdem Orochimarem aby získal sílu. Ji tam nechal jen tak ležet a vůbec se nezajímal, že pomalu ztrácí osobu, která by za něj položila i život.
„Tolik mi chybíš! Kéž by ses už vrátila?“ povzdechl si smutně a své krásné modré oči upřel na měsíc a hvězdy, které mu místo ní dělaly společnost.
Tolik mu ji připomínaly.
Její vlasy černé jako noc a její plet která se podobala barvě měsíce.
Její zářivý úsměv stejně jako hvězdy co září na nebi. Její smích, který je jako vítr co mu chladí tvář když na ni dnešní noc myslí.
Ale on na ni myslí každý den, každou noc, každou hodinu, minutu, sekundu a nemůže se dočkat jejího návratu.
Takže, dopsala jsem parodii na Kocoura v botách, co víc k tomu říct? Snad jen - příjemné čtení 
Tohle jsem vyhrabala z hlubin svého milovaného počítače a hAnko říkala, že bych to sem měla dát. Tohle je snad někdy z ledna/února - každopádně nebyl sníh, tak jsem se rozhodla napsat tohle. Tak směle do čtení, dattebayo!
Tak krásné. Tak čisté. Tak nevinné. Sněhové vločky poletovaly ve vzduchu, každý měl v ruce bílou květinu. Každý smutněl. Zima a chlad se zdáli být ještě krutější, protože jejich srdce truchlila. Myslet si, že tak snadno, že tak krutě. Všude bílo a tam slzy a rudá krev.
"Tohle ti nikdy...nikdy ti to neodpustím."
Přistoupili blíže a každý položil svoji květinu. Tolik vzpomínek v jednom okamžiku a v jedné osobě. A jen jeden pohled, který bolel.
,Moje sny...
...moje túžby...
...moje očakávania...
...všetko som stratila...
...stratila som teba...
Prečo sa to muselo stať?
Prečo si ma musel opustiť?'
Ležala celkom sama uprostred nekonečnej tmy...nevnímala okolie...nevnímala čo sa deje okolo.
Ležala v kaluži krvi, bola jej zima na jej obnažené telo...
Triasla sa...nie od zimy...nie od hladu...ale z hrozného utrpenia, ktoré zažila. Nechcela už dalej žiť sama...bez neho.
Bylo jeden z nejteplejších dnů, který Konoha kdy zažila. Ulice byly tak rozpálené, že ten kdo nemusel ven, raději zůstal doma. Jednou z rozpálených ulic, vedoucí k bráně, se šourala mladá blondýnka. Vedro nevnímala. Byla tak zamyšlená, že přehlédla Konohamarua a jeho bandu, jak si vaří vajíčka na betonu a Sakuru, která do ní ve spěchu málem vrazila. Dnes se místo tréninku měli jít koupat. Za normálních okolností by byla ráda, jenomže předevčírem ji Pátá přiřadila do týmu, kterému velí Kurenai jako náhradu za nezvěstného Shina.
Ahoj,já jsem......Zetsu člen z nejobávanější zločinecké organizace.Můj příběh je jiný než od mých kolegů například od Itachiho,Kisameho a podobně.Kdyby...se ta...strašná věc nestala nemusel sem ted tady bít.
Další věc, co ani nevim, jak se mi zrodila v hlavě. Snad se vám to ale bude líbit. Budu ráda za každej komentář.
"Proč ? To chceš, abych se kvůli tobě tolik trápila ? To opravdu chceš ? Jak si mi to mohl udělat ? To jsem tě milovala tak málo ? Moje láska ti nestačila ? Byla vůbec pravda, co jsi mi tehdy řekl ?" ptá se sama sebe růžovovlasá dívka. Ptá se na otázky, na které už nenajde odpověď……
FLASHBACK
"Ne ! Tohle mi nedělej ! No tak, Sasuke !" snaží se ona dívka, Sakura, probudit černovlasého chlapce, který leží na zemi v louži krve.
"Sa-ku-ro ? J-jsi to ty ?" říká potichu.
"Ano jsem to já."
Neji se plížil po chodbě rodinného domu klanu Hyuuga. Krčil se, aby ho nikdo neviděl, a schovával se za sochami a květinami, které zdobily masivní chodby domu. Nejimu se v hlavě honily neřestné myšlenky, které zatemňovaly jeho mysl.
Pomalu se mlčky blížil k pokoji sličné dívky. Zaklepal a vešel dovnitř. Jakási dívka s tmavě modrými vlasy seděla u stolku a v rukou třímala balíček něčeho, co v ten okamžik i v okamžik příští bylo hanebné a do nebe volající.
„Hinato-sama, chcete to udělat?“
