Jednorázovka

Tak jsem dostala zase další nápad na novou povídku.Ovšem musím přiznat, že není nic moc.Moc se mi to nelíbí, ale už jsem dlouho nepsala a tak jsem to chtěla napravit.Bohužel se mi to asi nepodařilo :-D

Ach, kdybych mohl tak jednou, jednou jedinkrát pocítit. Na malou chvíli, chviličku, okamžíček. Na setinku sekundy pocítit, jaké to je. Copak to nikdy nepoznám? Doopravdy nepoznám nikdy ten pocit? Můžu si jenom myslet, že to tak je. Představovat si, že takové by to mohlo být. Ale já už nechci. Nechci!

Trochu krátký...plomiňte..je to na pár Sasusaku..snad se bude líbit

„Proč musíš jít? Nechoď nikam! Nenechávej mě tu samotnou! Je to až příliš nebezpečné!“
Brečela mu na ramenou.
„Já musím jít. Vrátím se, neboj .“
Nepřestávala brečet. I jeho slzy opustili vězení v jeho očích. Nebe též vědělo, že je čas na to, aby spustilo stejnou píseň. Píseň, kterou vytvořilo samo srdce. Píseň, kterou zpívali vzlyky,
obavy, slzy.
„Vrátím se, slibuji. Přestaň brečet. Za půl roku na tomto místě budu. Přísahám.“

Tento smutný příběh sahá až do dob, kdy v zemi Ohně byla založena vesnice jménem Konoha. Založili ji společně první a druhý hokage s pomocí několika už tehdy silných a významných klanů, jedním z nich byl i klan Uchimara, který ostatně jako další vážené klany chránil tajemství svého řemesla a předával ho pouze mužským potomkům z generace na generaci.

Konohu osvětlovaly blednoucí hvězdy a Slunce se mělo každou chvíli přehoupnout přes obzor. Paprsky se chytstaly pohladit tvář blonďatého chlapce, který seděl na skále a prohlížel si svou rodnou vesnici.

"Do ha*zlu!"Ku*va! Zase mám tupou kosu! Já se na to můžu vysr*t!... A do pr*dele! Zase nemám prachy!" řval Hidan přes celou skrýš Akatsuki, kterému bylo slovo skrýš nejspíš absolutně jedno.
"Ku*va, kde seženu prachy?" pomyslel si v duchu. Hned mu u hlavy blikla žárovka!
"Na co mám Skrblíka v týmu, no?" řekl si pro sebe Hidan a už kutil plán, jak oškube Kakuza o prachy na novou kosu.

Uf, snažim se napsat nějakou jednorázovku, která by nebyla romantická. Myslím, že se mi stejně nepovede, ale alepsoň to zkusim. Hezký čtení!

Tsunade se zamyslela. Věděla, že příkazu, který právě vydala, bude jednou litovat. Už jen kvůli tomu, co se stalo Sasukemu, když byl mladý. Nemůže mít za zlý, že se chce mstít. Může tím sice zničit celou Konohu, ale přesto... Tsunade ho chápala. Pomalu se jí začaly vybavovat vzpomínky z dětství. Tehdy jí bylo teprve sedm let a ona se vracela domů...

Malé dieťa musí trpieť pre hriechy iných...
To trápenie si so sebou ponesiem celý život.
Dokázal som sa sa zmeniť, ale na svoje detstvo nezabudnem.
Ľudia, ktorí mi ubližovali, ma teraz považujú za hrdinu.
Odpustil som im...
Dokázal som sa zmeniť, ale na to trápenie nezabudnem...

Moje oči videli viac sĺz, než je vody v rieke...
Každú noc som plakal a sníval o tom, že zajtra bude lepšie...
Všetko bolo rovnaké...

On si našiel priateľa...
Ja som bol sám...
On si našiel ďalšieho priateľa...
Ja som bol sám...
On si našiel veľa priateľov...

Ten den bylo zamračeno, ale přesto se jedna dívka vydala ven... Vydala se za osobou, kterou milovala. Byla pro ní vším, co kdy měla. Oblečení měla smuteční... Konečně tam dorazila...
Tou bolestí, kterou nosila v srdci si klekla a její slzy dopadaly na náhrobek, kde bylo vyryto její jméno. V ruce se jí něco zalesklo. Ano, v jedné ruce svírala bílou růži a v druhé byl její dárek, který jí dala těsně předtím, než dodýchala. Další slaná kapka dopadala na její hrob.

Před 3-mi lety

Tak jak už bylo řečeno u Anděla Smrti můj mozek vyhlásil stávku!!!!! Hlavně zadní lalok kterej má na starosti právě mou FF sérii!!! Tak je tu tedy na vynahrazení další jednorázovka!!! Mozkový buňky sou všechny v čudu to je doufám všem jasný!!!!!!! Tak Itadakimasu (dobrou chuť ) hlavně všem krvomilům!!! (nebo krvofilům teď nevim! )

Jednoho dne si Pein řekl, že by měl dát všem členům Akatsuki dovolenou. (Asi na týden.) Poslední dobou tvrdě pracovali a tento týden se asi nic zajímavého dít nebude. Tak jednou řekl aby se všihni sešli ve velké hale, že jim chce něco říct.

Pein: Ehm. Takže. Pžemýšlel jsem...
Deidy: O čem?
Pein: No... přemýšlel jsem...
Deidy: O čem?
Pein: Drž hubu a nech mě domluvit!!!
Deidy: Ano pane...
Pein: Takže... přemýšlel jsem a řekl jsem si... že Vám všem dám na týden volno!
Itachi: Super! A... jako...
Pein: Co?

Jednoho dne si Kakuzu řekl, že už nechce být pořád sám. Šel do zverimexu a díval se na různá zvířátka. Díval se na křečky, morčata, rybičky, hady, pavouky, psi a najednou ho upoutalo něco malého a rozkošného. Podíval se na cedulkua tam stálo: Kotě. kkuzovi se hrozně zalíbilo a řekl prodavčce: "Koupím tohle to!" A prodavačka na to: " Jistě, chcete to do krabice?" A Kakuzu: "Ne-e, ponesu to v ruce. " A tak si Kakuzu koupil krásné malé koťátko a šel s ním do Akatsuki. Došel do jejich doupěte, ale nikdo tam nebyl. Řekl si: "Super!

OBSAHUJE TO SPOILERY!
Itachi = Sharinganová lasička
Kisame = Bojové sushi
Deidara = Neuveriteľne populárna umeleckejšia dvojička Ino, preoperovaná na chlapa [Deidara fan-girls: Nám to nevadí! Aj tak ťa milujeme!]
Sasori = Zosnulý Pinocchio
Zetsu = Schyzofrenické Aloe Vera
Hidan = Vulgárny antifajčiar [nech ti je zem ľahká, Asuma T^T]
Tobi = Hyperaktývny lízatkový ksicht
Kakuzu = Najväčší fanúšik Bill-a Gates-a
Pein = Piercingová huba
Konan = Modrejšia verzia Hinaty

Jednoho dne si Zetsu řekl, že je čas rozloučit se se starým květináčem a koupit nový. Šel do květinářství a hledal a hledal. Přišla k němu prodavačka a ptala se: Můžu Vám nějak pomoci?
Zetsu: Ano! Jaký květináč se mi hodí k pleti?
prodavačka: Eh... k Vám?
Zetsu: Ano!
prodavačka: No... na tu bílou nebo černou část?
Zetsu: Na obě!
prodavačka: Tak tu tedy máme moderní černobílý květináč v moderním provedení!
Zetsu: Hmmm... hezkej. Koupím ho!

Ták... tuhle jednorázovku věnuji Flying_Nikass, autorce skvělé povídky Sabaku no Hinata a největší fanynce tohoto páru...
Jinak - vím, že tahle povídka není moc dobrá... psaná narychlo...ale napíšu ještě jednu... ve stylu strom xDD (však ty víš... )

[font=Times New Roman]Dlouhé tmavomodré vlasy vlály za drobnou postavičkou… už jen kousek…

„Už nesmíme… on to zjistí..“
„Nedovolím, aby ti ublížil, nemusíš se bát.“
„Ty ho neznáš… musíme se přestat stýkat…“
„Ale…“

Jú! Odhodlala som sa na jednorázovku.
Moja prvá, a dúfam, že plnohodnotná.

Rozmýšlali ste niekedy nad svojim životom?
Denne hľadím do oblohy, vystavujem svoje oči žiaru slnka. Snažím sa aby mi ich usušilo, aby zo mňa vysušilo bolesť, strach a smútok, ktorí sa vo mne prelievajú.
A keď to nepomáha a slzy padajú stále a znova a častejšie, pripisujem ich slnku a jeho páľave.
Snažím sa zabudnúť, že si tu niekedy so mnou bola. Tvoja prítomnosť nemizne, je nesmrteľná, večná, a navždy ma bude trápiť.

// pro lepší zážitek z povídky musíte si absolutně živě představovat co se v povídce právě děje //
Hodiny tikaly, žáci psali písemky. Pár jich bylo již hotovo, ale sensei je poslal pryč aby nevyrušovaly.
Minuty utíkaly jedna za druhou, Naruto již málem usínal, ticho ve třídě přerušovalo pouze tikání hodin a sem tam někdo okousal tužku.
"Naruto-sensei !" Ozývalo se zpoza třídy a Naruto se hne dprobral.
"Co je Rintazi, jsi již hotov?" Zeptal se ho Naruto.
"Ano!" Odpověděl mladý bloňdatý kluk a donesl písemku na stůl.

No jo no... Konan nemá nadání na zpěv. Zkoušela chodit na různé pěvecké školy, ale nic jí to nepomohlo. Její hlas byl pořád stejný. Před klukama z Akatsuki si nikdy neprozpěvovala a už vůbez né ZPÍVALA! Ale má úchylku, že si prostě musí zpívat ve sprše! Jinak by to pro ni ani nebyla sprcha! Tak se jednou sprchovala a kluci z Akatsuki šli na pánskou jízdu. Dovolila s zpívat hlasitěji...

Konan: Trááávičkááá zéélenááá!!! To je móje potěšénííí!!! Trávičkááá ... atd.

Kluci se však vrátili dřív...

,,Musím odejít" řekl jenom, a pohladil růžovovlasou dívku no tváři.
Zachytil na prstě jednu jedinou, neposlušnou slzu, která přes všechnu dívčinu snahu utekla.
,,Ta slza... jediná kapka slaný vody, a kolik znamená. Nedokážu ani to, abych ji zadržela. Nedivím se, že odchází. Proč... proč by měl být s někým, jako jsem já? S někým, kdo nedokáže... nic. Kdo nedokáže zadržet ani slzu, ani jeho." pomyslela si dívka.

Skoro všichni si myslí, že Hidan je polomrtvé krvelačné monstrum, kreré jenom zabíjí. Ale napadlo někoho z vás, že může mít i nějaké nadání? Oh ano! Má nadání na step! A jednoho dne si řekl, že se s tím poděli se světem!

Hidan: Tak dneska je den D. Uf... kom to říct první...

Hidan vyrazí ke dveřím do hlevní haly a řekne to prvnímu koho uvidí. Vstoupí a...

Hidan: Deidy! Víš... chcu ti něco říct! Pojď se mnou!
Deidy: Nepočká to?
Hidan: Ne!

Deidy a Hidan jdou do Hidanova pokoje.

Hidan: Posaď se.
Deidy: Zkrať to. Chceš prachy?

Toto je dielo mojej spolužiačky. Nesúvisí to síce z Narutom, ale je to krásne, a preto sa tio oplatí prečítať si. Pekné čítanie.

Nechcem umrieť