Jak ponožky z Konohy zmizely

Tento smutný příběh sahá až do dob, kdy v zemi Ohně byla založena vesnice jménem Konoha. Založili ji společně první a druhý hokage s pomocí několika už tehdy silných a významných klanů, jedním z nich byl i klan Uchimara, který ostatně jako další vážené klany chránil tajemství svého řemesla a předával ho pouze mužským potomkům z generace na generaci.

Je tomu padesát let, co muž jménem Adidasito Uchimara vážně onemocněl, byl si vědom toho, že nebude dlouho trvat a odebere se na onen svět (pro natvrdlejší natáhne bačkůrky, pojde, skápne….) a nesnažil se tomu ani nijak zabránit.
Mnohem víc ho tížilo vědomí, že jakožto poslední žijící muž tohoto rodu nemá ani ženu ani žádné dítě, tudíž nemá nikoho, komu by předal rodinné tajemství – umění šití (jeho klan totiž jako jediný v zemi Ohně vyráběl kvalitní bavlněné oblečení).
Věděl, že musí jednat rychle.
Oženil se s první ženou, kterou potkal a splodil s ní syna – Adidasita juniora.
Jako jeho otec zasvětil jeho do tajů švadlenectví, tak on po dobu osmnácti let učil svého syna rodinnému řemeslu. Teprve poté, co ho naučil vše, co uměl sám, zemřel (vydržel celkem dlouho, že?)

Jeho syn tedy dál šil oblečení pro celou zemi, firma docela prosperovala, až do onoho dne. Jako dnes jde technika stále vpřed, tak tomu bylo i tehdá a milého Adidasita juniora začala ohrožovat konkurence.
Byla to konkurence, která vyráběla oblečení ne z bavlny, ale z polyesteru, což bylo mnohem levnější a nikoho už nezajímalo, že když se v tom člověk zpotí, tak smrdí jako prase, při praní se někdy scvrkne, někdy roztáhne a hlavně z něho neustále lezou nitě.
Inu, Adidasitovi nastaly kruté časy, lidé už od něho tolik nenakupovali a každou chvílí mu hrozil krach.
Tož jednoho dne se stalo, že náklady převýšily výdaje a ČEZ mu odstřihla elektřinu.
Bylo to absolutně bez varování a navíc v zimě a protože a jelikož si vytápěl příbytek elektrickým přímotopem, byl náš podnikatel pěkně v…namydlenej.
Nejhorší muka zažíval v noci, bylo mu k prdu, že je nabalený až po uši, když mu na nohy táhlo. A proto 24. prosince před třiceti lety ušil své první ponožky a můžu vám říct, že to pro něho byl ten nejhezčí dárek, který si vůbec kdy k Vánocům nadělil.

Pamatoval si dobře den, kdy otci slíbil, že se nikdy nevzdá a bude v obchodu pokračovat stůj co stůj. Tento slib mu dodal odvahu a rozjel výrobu ponožek ve velkým, jeho obchod začal znovu slibně vynášet, avšak mladý Uchimara dál dodržovat rodinné pravidlo – jeho výrobky se nesmí nikdy dostat do žádné jiné země kromě země Ohně.

O deset let později prožil Adidasito další šok, který nadobro ovlivnil nejen jeho budoucnost, ale i budoucnost celé země.
Nemohl totiž mít děti.
Žena ho kvůli tomu opustila , a tak se zcela oddal šití ponožek.
Vlastně celé dny nedělal nic jiného, až do doby před dvěma lety, kdy zemřel (stejně jako jeho otec) na tehdejší prostydnutí nohou.
Pro celou Ohňovou to byla rána, ale ne taková jako pro vesnici – Listovou.

Ale pojďme se přesunout do dnešní doby, kdy v Konoze stále nosí ponožky, byť s určitým omezením, např. musejí chodit na boso na mise, aby ostatní vesnice, kterým už zásoby došly, neměly důvody k nenávisti.
V Listové existoval stále jeden sklad s různými barvami a velikostmi fuseklí, ve dne v noci se u něho střídaly stráže a byl dokonce hlídaný kamerovým systémem.
Tsunade byla nucena před čtrnácti dny vydat rozkaz týkající se děravých ponožek, už se nesměly vyhazovat jako dřív, ale byl sestaven speciální tým, který je opravoval a nosily se dál, až do úplného rozsypání.
Důvod byl jasný – zásoby se pomalu, ale jistě ztenčovaly.

Před dvěma dny si hokage nechala předvolat Naruta, pustila se do něj jen co za sebou zavřel dveře.
,,Můžeš mi, prosím tě, vysvětlit, proč zase žádáš o nový pár ponožek?! To je tenhle týden už po třetí!!“ durdila se Pátá.
,,Aaaa, to vůbec není moje chyba! Já za to nemůžu, když ta pračka ve veřejné prádelně mi pokaždé jednu sežere!“ bránil se chlapec zrudlý vzteky.
,,Ach, co s tebou mám dělat? Tak nos ty, co ti zbydou. Koho zajímá, že je každá jiná?“ radila Tsunade a věděla o čem mluví, protože i její jedna ponožka se stala obětí pračky a snažila se schovat levou nohu se zelenou fuskou, zatímco na pravé měla modrou s červenýma srdíčkama a černou nití zašitým palcem.
Poté, co chlapec odešel, ji napadlo, jestli na něho nebyla moc přísná. Je taky pravda, říkala si, že Naruto si pere ponožky dvakrát do měsíce, jelikož jeden pár zvládne jako jediný z vesnice nosit celý týden.

Uběhly necelý dva týdny, když do kanceláře hokage vešla Shizune se zprávou, že země Pole jim dává dvacetičtyřhodinové ultimátum. Neznámo jak, ale prý ze spolehlivého zdroje, se dozvěděla o jejich skladu a jestli jim ponožky nevydají, tak plnou silou i se zemí Větru na Konohu zaútočí a srovnají ji se zemí. Oběma ženám bylo jasné, že veškerý odpor by byl marný, a tak se Tsunade vydala na hranici mezi Ohňovou a Polní vyjednávat mír a vymyslet nějaké řešení.
Když se druhý den vrátila, z jejího výrazu se nedalo nic vyčíst. Po řádném doušku saké byla teprve ochotná sdělit verdikt vesničanům.
,,Nedá se nic dělat, jestli se chceme vyhnout válce, musíme spálit všechny ponožky, abychom neměli výhodu nad ostatními zeměmi. Tohle je delegát z Větrné země, který na vše dohlédne,“ řekla zkroušeně a vydala příslušné příkazy.

A takto se tedy stalo, že ponožky z Konohy zmizely.
A my můžeme pouze čekat, až se najde někdo, kdo bude ochoten uklidit archiv v kage budově a objeví svitek prozrazující tajemství šití ponožek.