manga_preview
Boruto TBV 07

Bratranec Okami

Věnování:
Akhaře k Vánocům!
A Shinovi Aburame, který byl z povídky vystřižen.

Ten den se v Konožském sídle Hokage rozbila centrální kopírka (Shizune onemocněla), a protože si chtěla Tsunade ušetřit práci s přepisováním misí na vývěsku, raději svolala všechny ninji do Akademie a začala rozdělovat úkoly tak, že přečetla jejich náplň a vše ukončila otázkou:
„Kdo se hlásí?"
Na hledání zaběhlé kočky madam Shijimi se nikdo samozřejmě nehlásil a tak ji jako obvykle vyfasoval Konohamaru, ačkoliv tím Tsunade riskovala, že to zvíře zpruzený genin jednoho dne radši zabije, než aby se musel každý týden otravovat s jeho chytáním.
Sakura naslouchala své Hokage naprosto soustředěná, narozdíl od Naruta, který si už nechal ujít několik akčně znějících misí jenom proto, že zaujatě sledoval Kibu na druhé straně posluchárny.
K úžasu všech přítomných si dnes nejmladší Inuzuka přinesl na rameni velkého, žlutomodrého papouška, posadil se s ním do odlehlého kouta a tam celé ráno zarytě mlčel.
Naruto se už před Tsunadiným příchodem snažil vyzvědět, co to má vlastně znamenat. Zkusil všechno: Provokoval Kibu svým posledním běžeckým výkonem, lákal ho na čajové bonbóny, dokonce jej začal i trochu vydírat za jeho domnělou náklonnost k jisté instruktorce genjutsu, na což však Kiba reagoval jen potutelným hiňáním a kmitáním obočí. Dokonce ani Shino s Hinatou o papouškovi nic nevěděli. Naruta tato situace vytáčela k nepříčetnosti a tak alespoň probodával Inuzuku podezíravým pohledem. Kiba se jen zubil a mával zpátky.
Vysvobození přišlo až v momentě, kdy Tsunade opustila kategorii C misí a nasadila těžší kalibr:
„Dál tu máme misi B, jen chuuninové a vejš."
„Pruda," zabručel Konohamaru
Tsunade mrzutě prolistovala složku, ale pak se zarazila a na chvíli se dokonce zdálo, že v ní mise vzbudila zájem. „Hmm, jedná se velice schopného zloděje, který nedávno uprchl z otrova Mahou v Zemi Měsíce a podle všeho je teď v Konoze. Alespoň si to myslí Masashiho vetešnictví, odkud byla odcizena starožitná váza z před-konožského období. Jako odměnu za dopadení viníka nabízí padesátiprocentní slevu na veškerý sortiment. Pozor, jde o ztraceného ninju se specifickým kekkai, které z něj dělá mistra převleků. Doma po něm pasou už dlouho, takže sem posílají vlastního člověka, aby pomohl s pátráním. Nějaký Inuzuka Okami -..."
„Bratranec Okami!!" Vykřikl Kiba, vyskočil na lavici před sebou a počal zuřivě gestikulovat směrem k papouškovi, který mu hřadoval na předloktí. „Přijede zítra, už mi poslal zprávu z ostrova! Hlásím se k pátrání, bude bydlet u nás!! Pane bože, nejsem vůbec připravenej!"
Kiba znervózněl a začal horečnatě mávat na nezaujatou Hokage na stupínku:
„Sím! Můžu odejít? Potřebuju nutně sehnat kilo jablek a lískový těsto!"
„Omluven," houkla Tsunade.
„Lískový těsto!?" Naruto svraštil čelo. „Co s tím chce jako dělat? Štrůdl?"
„Tato mise není týmově podmíněná," usoudila Tsunade ze Shizuniných poznámek. „Hlásí se někdo další?"
„Tady," zvolal Naruto, protože mít volně k dispozici Masashiho vetešnictví byl sen každého čtrnáctiletého kluka.
„Ještě někdo?"
„Zde!" Vykřikla Sakura, paži vztyčenou jako pravítko.
„Na co ty chceš do vetešnictví?" Nechápal Naruto.
Sakura si pohrdavě odfrkla. „Koupit si svůj vysněný fotografický mikroskop, na který už rok šetřím. Pomůže mi s mojí seminárkou o lymfocytech."
„Seminárka?" Zvážněl Naruto. „To máme psát?"
„Ne, ty pako!" Odpověděla Sakura. „Je to můj příspěvek do mezivesnické vědomostní soutěže!"
„Skvěle, naplnili jsme kvótu," odškrtla si je Tsunade s úsměvem, a v duchu poznamenala, že by měli okradení občané vypisovat odměny mnohem častěji. „A teď tu máme další ztracený svitek..."

Druhý den ráno dorazili Sakura a Naruto na tréninkový plac Akademie jako první. Teprve později dorazil Kiba s Akamaruem a s nimi i jeho bratranec.
„Čau," pozdravil Kiba a nadšeně se přitom zubil. „To je můj bratranec Okami. Chodili jsme spolu do školky, než se odstěhoval!"
Okami zvedl ruku na pozdrav. „Zduř."
Jako většina obyvatel ostrovů, i on se pyšnil bronzově osmahlou pletí, kontrastující s jeho medově zlatými vlasy, zapletenými do rebelských dredů a svázaných zelenou stuhou se znakem půlměsíce. Na nohou měl přezkové ninja sandály a bílé tříčtvrťáky, zatímco dlouhé paže a hruď obepínal černý trikot, doplněný o mentolově zelenou vestu se stojatým límcem.
„To je Naruto a tohle je Sakura," představil je Kiba.
Okami vycenil řadu perfektně bílých zubů v přátelském úsměvu a upravil si oranžové sluneční brýle ve tvaru klikatého blesku, zatímco papoušek na jeho rameni zaskřehotal hlasité: „Parlej!"
Naruto podezíravě přimhouřil oči: „Když jsi Inuzuka, jakto, že nemáš psa?"
„Kór Inuzukové z Mahou maj jen papoušky," odpověděl Okami a Kiba se z toho hlasitě rozchechtal. „Klídek, jen si z vás dělám prču. Samo, že mám čokla, ale na škuneru se mu dělá šoufl, podvraťák malej. Tady starej papoušek se nabíd suplovat, když už se sem táhnul takovou štreku. My spolu chodíme na zmije."
„Čekujete ten přizvuk? Čekujete ho?" Kiba se blaženě provlnil kolem.
„Hustej," uznal Naruto.
Sakura nehodlala ztrácet čas se zdvořilostmi, a raději se hned zeptala: „Mohl bys nám, prosím tě, líp popsat toho hledanýho chlapíka?"
Okami rázně přikývl: „Suprovej dotaz, naštěstí o něm vim upe všechno. Je to největší chmaták v naší dědině. A taky jedinej chmaták v naší dědině, máme malej ostrov. Na první pohled normální chalan, ale zvyklej používat svý kekkai, takže ho v nomal stavu asi nezmerčíte."
„A co je jeho kekkai?" Řekla Sakura, jen co si přeložila Okamiho větu do hovorové konožštiny.
„Smršťování," mrkl Okami (přes jeho brýle to nikdo neviděl). „Ale v Ninja Akademii se naučil stínový masky, takže se umí proměňovat v různý serepetičky, co si jich jen tak nevšimnete. Najdou ho jen citlivý čumáky."
„Ty naše!" Přikývl Kiba.
„Haf!" Dodal Akamaru.
„Půjdeš po prkně!" Zaskřehotal papoušek.
„Jméno jeho jest" - Okami udělal dramatickou pauzu - „Kimuchi Akimichi!"
Konožané museli konečně uznat, že je tím šokoval.
„Kolik v tý vaší vesnici žije vlastně Konožanů?" Zajímal se Naruto, když společně odcházeli z placu směrem do centra Konohy.
„Dost. Jsme diaspora," vysvětlil Okami a nabídl Narutovi jakési pečivo ve staniolu. „Štrůdl?"
Naruto se neženíroval. „Dík."
„Takže, kde hodláte začít?" Zajímala se Sakura.
„Na tržišti," odpověděl Kiba bez váhání a vylovil z kapsy nákupní seznam. „Potřebujeme dvacet čerstvých vajec, tak pět kilo syrovýho masa, nějakou zeleninu a nejlíp celej meloun, jestli to zvládnem. Jo, a uhlí."
„Jsi vadnej, nebo co?" Rozkřikla se. „Ten chlap má u sebe drahocenou vázu, kterou chce určitě co nejdřív prodat a já ho potřebuju chytit při činu! Teď si nemůžeš připravovat grilování!"
„Náhodou, tohle jsou důležitý pracovní pomůcky! Tsunade to proplácí," obhájil se Kiba s nezvykle vážným výrazem.
„Fakt?" Podivil se Naruto nad náhlou štědrostí své Hokage, která si jindy nechávala pro ryou koleno vrtat. „Jak jste ji k tomu ukecali?"
Kiba se už chystal odpovědět, ale místo toho vrazil do zad vpředu jdoucího Okamiho. Ninja ze Země Měsíce jen tiše stál a zaraženě zíral na lidi na protějším chodníku. Pak se z jeho úst vydralo chroptivé: „To je on. Za ním!"
Konožští ninjové neváhali ani vteřinu a poslušně se rozběhli v Okamiho stopách, ovšem bez nejmenšího ponětí, za kým to vlastně běží. Byla středa odpoledne a ulice byly narvané lidmi. Ať už byl Kimichi Akimichi kdokoliv, ztratil se jim dřív, než doběhli na tržiště.
„A jsme v háji," zhodnotil situaci Naruto, když se na poslední chvíli vyhnul nějakému trhovci s trakařem tuřínů.
Před nimi se rozprostíralo velké náměstí plné krytých stánků.
„Žádný strachy," uklidnil ho Okami. „Jak znám Kimuchiho, už se dávno smrsknul a teď tady dělá prodejní artikl. Rozdělíme se a vyhmátnem ho na nákupech. Koukejte hlavně po tropickým ovoci, to má v malíku. Na místní zeleninu si netroufne."
S těmito slovy přikročil Okami k nejbližší otýpce citrónů, zhoupl se na patách a vrazil do ní hlavu až po krk. Papoušek na jeho rameni jen zběsile třepetal křídly a křičel "Na levobok! Na Levobok!", čímž polekal již dost šokovanou trhovnici. Okami se naštěstí vynořil dřív, než se vzpamatovala, a se stoickým výrazem oznámil:
„Není tam."
Načež udělal to samé u protější bedny s avokádem.
Sakura a Naruto se pokusili věnovat zděšený pohled Kibovi, ale ten už byl dávno o pět stánků dál a pokoušel se usmlouvat množstevní slevu na dvacet slepičích vajec.
„Dojdu pro něj," chopil se Naruto příležitosti a opustil scénu dřív, než ho Sakura stihla zastavit.

O deset minut později se Sakura vynořila zpoza hromady bramborových pytlů a popadla za rameno Naruta, který si tu prohlížel sortiment.
„Už toho mám dost," sykla podrážděně.
Naruto zrovna objevil bramboru ve tvaru lidské hlavy, což sice nebyl jeho cíl, ale zato to bylo tak vtipné, že na jejich misi skoro zapomněl a jeho slova doprovázelo pobavené chechtání: „Co je? Už ho Okami našel?"
„Jestli tím myslíš, jestli ten idiot konečně přestal strkat hlavu do ovoce, tak ne!" Podrážděně založila ruce v bok. „To jsem ještě zvládla uhrát na to, že tam ztratil peněženku a trpí lehkou formou demence. Ale pak jsme dorazili k borůvkám. Borůvkám, Naruto!"
Naruto odložil bramboru a místo ní vytáhl z hromady podivný hlízový spletenec. „Taky do nich vpadnul?"
„Hůř. Začal počítat jednu po druhé. Pokud vím, ještě tam pořád stojí..." odpověděla Sakura.
„Tak ho to alespoň zabaví a nebude dělat kraviny," řekl Naruto a pokusil se dvojitou bramboru roztrhnout.
Brambora mu nejenže vyklouzla z rukou, ale při dopadu na zem ještě řekla: „Au."
„Pardon," prohodil Naruto automaticky, než mu to došlo a pokusil se ji přišlápnout.
Brambora se odvalila stranou a ladně se proměnila v deseticentimetrového chlapíka, sprintujícího pod nohama kolemjdoucích. Kimuchi Akimichi byl své zmenšené formě sice pomalejší, zato mu však hrála do karet menší gravitační tíže a fyzický odpor davu, se kterým se museli potýkat jeho pronásledovatelé. Když začalo být Narutovi jasné, že zloděj brzy opustí tržiště, zatímco on a Sakura zůstanou beznadějně zaklínění mezi ošatkami rajčat a frontou před zmrzlinářským stánkem, raději provedl dálkový Kage Bushin a nechal svého stínového klona, aby prchajícímu zatarasil cestu.
Pro jeho malou velikost nemohli vidět, co Kimuchi Akimichi dělá; každopádně, po chvíli k Narutově klonu doskákala malá hopskule, proskočila mu pod nohama a radostně pokračovala dál ulicí. Čož byla špatná zpráva v momentě, kdy se jí v cestě objevil kanál.
Situaci zachránil Okamiho papoušek, který popadl hopskuly v letu a vznesl se s ní do výše. Ninjové jásali až do okamžiku, kdy se Kimuchi Akimichi rozhodl v deseti metrech nad zemí zase zvětšit a opustit ptačí pařáty pádem do skladu obchodu s pyrotechnikou, odkud vzápětí vyletěl na zapálené rachejtli ve směru Konožských hradeb.
V tom se zachvěla zem a za hradbami se vynořila obrovitá postava Chouzi Akimichiho. Rachejte ťukla o hrudní plát jeho zbroje a skutálela se dolů.

Když Naruto a Sakura proběhli Konožskou branou ven, spatřili stále zvětšeného Chouzu, jak ve své obrovité dlani svírá mírně ohořelého chlapíka.
„Mám tě! Konečně mohu pomstít náš rod!" Hřímal Chouza.
Kimuchi Akimichi byl obyčejně vyhlížející třicátník s krátkými, tmavými vlasy a bílým pláštěm na tmavém kimonu. Navzdory své situaci si jen mnul naražené čelo a otíral nos. „Myslím, že mám otřes mozku. Nekrvácím?"
Tehdy si Naruto všiml Choujiho, postávajícího u paty svého otce, a šel radši za ním.
„Čau, Chouji. Máte rodiný setkání?"
Chouji si rozpačitě promnul zátylek. „Spíš se bojím, že táta strejdu zabije. Co se o té loupeži dověděl, hned začal obcházet vesnici."
„Nechce tu vázu, že ne?" Zbystřila Sakura.
„Ne," ujistil ji Chouji. „Jen už od nepaměti máme černou klanovou větev. Začalo to asi takhle..."

Před sídlem klanu Akimichi stojí dva bratři, jeden velký a zavalitý, druhý malý a hubený.
„Zvětšování!" Křičí ten větší.
„Zmenšování!" Řve ten menší.

„Tátův praprapraprapradědeček spor nakonec vyhrál a jeho mladší bratr utekl z domova," dovyprávěl Chouji. „Jenže předtím spáchal něco tak strašného, že -..."
„Do smrti jsme vám zapověděli vstup do Konohy!" Zařval Chouza.
„Blbost," prohodil Kimuchi, stále hledající stopy krve na konečcích prstů. „Vždyť tenkrát ještě žádná Konoha ani nebyla."
„Taky to platí od chvíle, kdy se sem tvůj nezdárný otec vrátil a zničil svatbu mých rodičů!"
„Jenom jim nakapal trochu projímadla do nudlí, to je toho..."
„Trochu projímadla!!? Celý týden se strachovali, že je to salmonela! Kuchaře vyšetřoval hygienik! Dodnes se z toho nevzpamatovali!"
„Tak to mě mrzí," uznal Kimuchi s pokrčením ramen.
„Tak tebe to mrzí!?" Zařval Chouza a sevřel dlaň o něco těsněji. „Rozmáčknu tě jako slanečka!"
„Hmm, slanečka..." řekl Kimuchi Akimichi, proměnil se v sardinku v oleji a ladně proklouzl Chouzovi mezi prsty.
„Utíká! Chyť ho, Chouji!" Volal Chouza na syna a snažil se co nejrychleji smrsknout.
Jenže Kimuchi se mezitím proměnil v tropickou ještěrku a zmizel v trávě.
Přesto začal Chouji pečlivě prozkoumávat okolí a opatrně přitom našlapoval: „Um, strejdo Kimuchi? Jestli mě slyšíte - nemohl byste si s tátou normálně promluvit? Já vlastního strejdu nemám, tak jsem myslel -..."
„Žádný takový! Kdykoliv se někdo z té zatracené rodiny vrátí do Ohnivé, je to jen proto, aby nám ztrpčoval život," utnul jej již zmenšený Chouza a rovněž se obrátil směrem k trávníku. „Slyšíš, Kimuchi!? Dobře vím, že něco plánuješ! Ale zastavíme tě!"
Konečně se na scéně objevila dvojice Kiby a Okamiho, obtěžkaná věcmi. Jmenovitě chladícím boxem a proutěným košíkem, kde leželo na slámě dvacet vajec. Okami měl sice dredy slepené ovocnou šťávou a jeho hlavu obletoval roj včel medonosných, ale očividně si z toho nic nedělal.
„Bohovská akce, borci. Ty klony jsou fakt epesní, veveričko," pochválil s úsměvem Naruta a Sakuru, kteří nedokázali určit, jestli je sarkastický, nebo to myslí vážně.
Naruto to vzal pozitivně a potěšeně se zazubil. Sakura ne.
„Na pátračku bysme měli jít v tandemu. Já si vemu tady třešinku," dodal Okami suveréně.
Narutovi zamrzl úsměv. „Sakuru-chan?"
Řečená kunoichi jen otráveně pohodila hlavou. „Fajn, je mi to jedno."
Okami se k Narutovi nenápadně naklonil a zašeptal: „Od marketu má na mě pifku. Měl bych si to vyžehlit."
„Tak počkat," zkusil ještě namítnout Naruto. „Jak víme, že je Kimuchi v lese?"
„Tady asi nebude," řekla Sakura.
Naruto se naposled obrátil na dvojici Akimichiů (stále zkoumající trávník u lesa) a uznal, že je to pravda.

Naruto nakonec ani tak nepostrádal Sakuru, jako spíše litoval, že jde právě s Kibou. Nejmladší Inuzuka se totiž držel celou dobu v jeho blízkosti a nepřestával žvanit.
„Okami je trochu starší než já, chuuninskou udělal už před čtyřma lety. Mahou obklopuje oceán, takže se musel už v šesti naučit ovládat plachetnici, ale spíš je blázen do potápění. Umí zadržet dech na pět minut!"
Naruto, který se kvůli Kibovým řečem nedokázal absolutně soustředit, začínal pomalu ztrácet trpělivost.
„Kibo..." Zavrčel varovně.
Kiba si toho ani nevšiml a mluvil dál: „Už překonal dva plavecký rekordy v kraulování na čas. V osmi ho unesli piráti a teď má hrozně super tetování přes celý záda, měl bys to vidět! A to s lovem hadů je mimochodem pravda. Mají jich prý plný ostrov, je to tam skoro národní sport."
Naruto se otočil na podpadku a věnoval Kibovi vražedný pohled z bezprostřední blíkosti: „Kibo! Začni mluvit o něčem jiným, nebo buď už konečně zticha!"
Kiba nehnul ani brvou a ještě Narutovi oplácel docela vážným pohledem. A pak řekl: „Včera jsem ho viděl bojovat s pakobrou."
Než se Naruto zmohl na odpověď, nedaleko zapraskaly větvě a z křoví se vynořil usměvavý Okami a poněkud zrudlá Sakura.
„Konec pátrání, chalani! Někdo ho už vyšmejdil za nás," řekl Okami hrdě.
„Papoušek?" Hádal Naruto.
Opeřenec na Okamiho rameni odpověděl jaksi zamítavým: "Nejez mě!"
„Ne, Akamaru chytil stopu," prozradila za všechny Sakura. Vytáhla hrdinu dne ze zbraňového pouzdra a naštvaně jej podala Kibovi. „Netuším, co jste vy dva celou dobu dělali, ale měli byste s tím přestat. Běžel rovnou za mnou."
Kiba se jen zasmál a společně s Okamim se vydali směrem, kudy je naváděl nedočkavý Akamaru. Naruto počkal, až mezi nimi a jím bude trochu mezera, a přitáhl si k sobě Sakuru:
„Sss! Tak jaký to s ním bylo?"
Sakura nevypadala, že má zrovna náladu na konverzaci, ale přesto zpomalila krok a protočila oči: „Hrozný. Pořád jen mluví, místo aby hledal. Proč se ptáš?"
„No," zrozpačitěl Naruto a pokoušel se přitom odtrhnout oči od dvojice před sebou. „Nemáš tak trochu pocit, že je Kiba... Hmm!"
Sakura chvíli sledovala, jak Kiba před Okamim střídavě zakopává nebo se mu pokouší vyskočit na záda, načež zavrtěla hlavou. „I kdyby, Kibovy genderové preference mě momentálně nezajímají. Chci tu vázu!"
Naruto se ještě na chvíli zamyšleně zastavil a pro sebe dodal: „Ale je to jeho bratranec!"

Asi po deseti minutách chůze se mladí ninjové ocitli na konci své cesty. Dál zkrátka nemohli, neboť přímo před nimi vyrostla vysoká šedá zeď, lemovaná strážními věžemi a bariérou plotů z ostnatého drátu.
Okamiho tento náhlý přechod z divočiny na civilizaci vyvedl z míry natolik, že si dokonce sundal brýle. „A toto je co?"
Naruto se při pohledu na stavbu podrážděně zašlebil. „Sakra. Zapomněli jsme, že si tohle území nárokuje Skrytá Kamenná. Postavili si tu vojenskou základnu."
„Jen tak? Uprostřed Ohnivé?" Nechápal stále Okami. „Proč?"
„To spadá ještě do feudálního období, kdy si právě tady vzal nějaký místní lord jednu jejich princeznu a odkázal jí své sídlo," vysvětlila Sakura učeně. „Ve Skryté Kamenné si na to vzpomněli a dál to bylo asi takhle..."

Tsunade a Oniki stojí na summitu Kage proti sobě.
„Z právního hlediska se jedná o území Skyrté Kamenné!" křičí Oniki.
„Nejedná!" Křičí Tsunade.
„Jedná!"
„Nejedná!"

„Mohlo to být horší. Původně chtěl celé Konožské údolí a odškodné za urážku na cti, ale právníci z toho Tsunade vysekali," dodala Sakura, zatímco pochodovali lesem podél zdánlivě nekonečné zdi.
„Dovnitř se dostávají na obrovských kondorech," poznamenal Kiba. „Je to docela hustý."
Dlouhá Kameňácká pevnost byla v půli rozdělena korytem malé říčky, která protékala skrz ni pomocí tunelu, opatřeného železnými mřížemi.
„Jestli se Akimichi dostal na druhou stranu, musel rozhodně tudy," prohlásila Sakura. „Ty mříže nejsou ani úzké, ani pevné, ale všude kolem jsou hlídky. Musíme být při plížení extra opatrní."
Naruto lehkomyslně pokrčil rameny: „Co se tak může stát? Ve válce s nima nejsme, infiltrovat se tam nechcem..."
Přerušil jej Sakuřin loket v jeho břiše. „Bude z toho mezinárodní incident! Tsunade bude zuřit a naše starožitná váza pláchne na druhou stranu kontinentu!"
Naruto uznal, že je to fakt, a společně s ostatními zalehl do křoví.

Katastrofa přišla v momentě, kdy jim Sakura popisovala způsob a časový interval střídání Kameňáckých hlídek na ochozu základny.
„Už jsme v zapovězeném hraničním pásmu, takže opatrně. Až se začnou měnit hlídky, máme zhruba dvě minuty na to, abychom překonali ostnatý drát, vylomili mříže tunelu a ukryli se až do doby dalšího střídání," zakončila svůj výklad.
„A nemohli bysme to prostě obejít?" Zkusil ještě Naruto. „Jak je tahle věc vůbec dlouhá?"
„Odtud asi jeden a půl kilometru, jestli se ti chce." Sakura mu věnovala výmluvný pohled. Pak se zarazila a nakonec se zhrozila. „Proboha! Co to máš na sobě?"
„Co?" Nechápal Naruto.
I Okamimu, který ležel v křoví mezi nimi, výmluvně poklesla čelist. „Svatej Raijine..."
„Mám svoje normální oblečení, co je na tom špatně?" Odpověděl Naruto.
„Vzal sis sytě oranžovou teplákovku na plížení zeleným lesem," vysvětlila Sakura. „Přeskočilo ti?"
Teprve teď si Naruto všiml, že má Sakura oblečenou zelenou ninja vestu a že Okamiho metolově zelená kupodivu dobře splývá s okolním porostem.
„Ále, Kiba taky nemá nic zelenýho," vymluvil se na posledního člena výpravy a tázavě se rozhlédl kolem. „Kde vlastně je?"
Kiba mu zamával z kamenitého koryta říčky, šedivého, jako jeho bunda.
„Ok, fajn," uznal svoji chybu. „Ale jsme pořád v lese, přece nás nemůžou jen tak -..."
„Hej!" Ozval se megafonový hlas z jedné strážní věže. „Ty tam!"
Naruto ustrnul.
Ale hlas pokračoval neúprosným: „Jo, ty v té sytě oranžové kombinéze! Myslíš si, že tě nevidím!"
„Oou..." Řekl Naruto a obrátil se k Okamimu vedle. „Byla to fajn mise, těšilo mě. Sbohem!"
Načež vstal a pokusil se utéct ninjovským během po stromech, kde jej však zasáhla uspávací šipka strážného a Naruto se propadl do temnot.

Když se probudil, seděl přivázený na kovové židli v prázdné místnosti bez oken a holá žárovka u stropu mu otravně svítila do očí. Naruto nejprve počkal, až se mu přestane točit hlava, zkusil řetězy, které ho poutaly zápěstími k opěrkám, a nakonec se obrátil k velkým železným dveřím naproti a zavolal:
„Haló? Je tam někdo?"
Nemusel čekat dlouho. Ve dveřích zarachotily klíče a vzápětí jimi vstoupil vysoký Kameňácký ninja se železným obuškem v ruce. Naruto hlasitě polkl.
„Ehm, zdravím... Myslím, že je tohle strašně velký nedorozumění -... Au!" Vyjekl, když dostal nečekanou ránu obuškem po hlavě – naštěstí železně jen vypadal, jinak byl docela měkký.
„Nehraj si se mnou, červe!" Zaburácel Kameňácký ninja. „Dobře vím, že vás sem poslala vaše Hokage."
„Vás?" Zhrozil se Naruto a znova dostal obuškem. „Au!"
„Ano, tebe a tvého kumpána!" Potvrdil dozorce. „Víme, jak moc chce vaše Hokage tuhle základnu zpátky. Taky jí musíme do čtyřiadvaceti hodin oznámit, že jste tu v zajetí a pak vás evidovat do výměny zajatců."
„Oh, super... - Au! Au! Au!" Uznal Naruto, načež ho dozorce přetáhl obuškem po rameni hned třikrát za sebou.
„Mám celý den na to, abych z tebe dostal informace!" Dodal nínja zlověstným tónem. „Tak mluv! Chci tvoje jméno, hodnost, identifikační ninja číslo a totožnost tvého partnera."
„Nóóó..." Protáhl Naruto. „Nóóó, tak můj parťák, který jééé...."
„Uvězněný na naší základně," doplnil dozorce.
„Uvězněný na této základně, protožééé...."
„Jsme ho chytili."
„Chytili, jelikož měl na soběěě..."
„Tmavé cestovní kimono a bílou yukatu."
„Aha," přikývl Naruto, když byl konečně v obraze. „Tak to není můj parťák. Au! Au! Au!"
Naštěstí v té chvíli vstoupil do výslechové místnosti další ninja a zabránil tak Narutovu nadcházejícímu mučení: „Veliteli! Ten první chlápek nám zmizel!"
„Zmizel?" Velitel rozčileně upustil svůj obušek a přistoupil ke dveřím. „Jak? Kam?"
„Nevíme," zahlásil ninja a uvolnil průchod. „Jeho cela byla najednou prázdná!"
„Přece se neprotáhl klíčovou dírkou," zuřil Kameňácký velitel, zatímco jeho kroky doznívaly na chodbě.
Dveře byly zavřeny a opět zamčeny. Osamocený Naruto si úlevně povzdechl.
„Zdravím," ozvalo se mu za zády.
Áááá!" Odpověděl zděšeným výkřikem a prudce ucukl stranou.
Kimuchi Akimichi mu rychle zakryl pusu. „Ššš! Žádnou paniku. Nevědí, že jsem tady."
„Zatraceně," ulevil si Naruto, když mohl konečně mluvit. „Jak jste se sem vůbec dostal?"
„Snadno," odvětil zloděj se samolibým úsměvem. „Zmenšil jsem se, abych mohl prolézt strážní špehýrkou, načež jsem se proměnil ve velitelův obušek."
Naruto zamyšleně přimhouřil oči. „Proto byly ty rány tak měkký."
„Správně," přikývl Kimuchi Akimichi a mírně se přitom zapotácel. „Diváci mohli celou dobu vidět, jak se mu u pasu houpe skutečný obušek, kterého si nevšiml. Čtvrtá stěna proražena!"
„Co?" Nechápal Naruto.
„Omlouvám se, asi mám otřes mozku," ospravedlnil se zloděj a mnul si u toho čelo. „Taky mi z těch věčných proměn začala docházet chakra a potřeboval bych helfnout."
Naruto odvrátil tvář stranou s výrazem vážené dámy, jenž nemá zájem o flirt. „Pche! Jestli si myslíte, že vám pomůžu s útěkem, tak jste na omylu!"
„Náhodou, mám co nabídnout," nedal se odbít zloděj. „Třeba jistou nádhernou vázu z před-konožského období, kterou jsem před svým zajetím chytře zakopal na tajné místo v lese."
Naruto věnoval Akimichimu kamenný výraz. „Skvělá nabídka, pomozte mi z pout."

Když později vstoupil strážný do Narutovy cely, ihned se zaradoval, neboť právě přistihl uprchlého vězně, jak pomáhá tomu druhému ze židle. Strážný přivolal posily a po krátkém boji byli oba zajatci zpacifikováni a odvedeni jinam.
Jakmile se místnost vyprázdnila, z pod křesla vylezli originální Naruto s Kimuchim a lstivě se usmáli na nezamčené dveře.

„Tahle základna je příšerně veliká, ale nemají tu moc lidí, takže se všichni ninjové promenádují venku na stráži, aby to nějak vypadalo," vysvětlil Kimuchi Akimichi, když běželi po prázdné (a očividně nepříliš využívané) chodbě před celami.
Celá základna byla zřejmě postavena pomocí dotonu, ale kdekoliv to nebylo vyloženě potřeba, nechávali jej místní ninjové na pospas rozkladu a vlhkosti. Proto se Naruto například vůbec nezabýval zamčenými mřížemi, dělícími jednu chodbu od druhé. Zkrátka rozkopl stěnu vedle.
„Perimetr kolem základny mají zmapovaný dobře, ale na vlastní území jim nezbývá čas," pokračoval Kimuchi Akimichi v plánování útěku. „Potřebujeme se dostat na střechu a chytit poštovního kondora, než nás někdo trefí uspávací šipkou!"
Narutovi se plán líbil (ve skrytu své čtrnáctileté duše se na něj dokonce těšil), ale nebylo mu bohužel dáno jej naplnit. Odkusi totiž vyletěla hovězí flákota a rozplácla se na stěně hned vedle Kimuchiho hlavy.
Z chodby naproti vyběhl Okami a spol. Měsíčný ninja právě přebíral od Kiby další masitou munici a rozmachoval se k hodu:
„Je to zarytý vegetarián! Nemůže se masa ani dotknout!" Vysvětloval přitom.
To byla zřejmě pravda, neboť se Kimuchi rozkřičel jako arachnofobik nad pavoukem a sprintem vyrazil zpátky k celám, zatímco jej pronásledovala kanonáda vepřových žebírek, krkoviček, kuřecích stehýnek a hovězího na guláš.
„Bijte je, řežte je, nikoho mi neživte!" Skřehotal papoušek.
Naruto se jen pohotově připojil k původnímu týmu. „Jak jste se sem dostali?"
„Proklouzli jsme hlídkám, když už jsi odlákal pozornost," odpověděla Sakura. „Pak chytil Akamaru v tunelu stopu a došlo nám, že vás mají oba."
„Takhle ho nikdy nedoženem," zvolal Okami přes rameno a otočil se na Kibu. „Plán B!"
Kiba mu nadšeně nastavil košík s vejci. Okami jedno vytáhl, potěžkal a pak se zastavil, ruku s vejcem nataženou před sebe:
„Hej! Akmichi!"
Zloděj, který si zrovna uvědomil, že za ním už nikdo neběží, reagoval na oslovení a otočil se.
„Čerstvá snůška," promluvil Okami temně a pustil vejce na zem.
Kimuchi Akamichi se k němu vrhl rychlostí blesku a poslední metr sjel po břiše po podlaze, načež s hlasitým a emociálním: „nééé" vejce zachytil.
„Taky je to kreacionistický ultra vegan. Život je pro něj posvátný," vysvětlil Okami a pomohl Kimuchimu vstát. „Tak jo, Akimichi. Čas odejít do báně."
„Dobře, vzdávám se," uznal zloděj s posmutnělým výrazem. „Ale ten košík si můžu nechat?"
Kimuchi Akimichi dostal k nesení košík vajec a Kiba sezbíral poházené maso zpátky do chlaďáku.
„Je to dobrý! Na grilovačku se to očistí," ujišťoval všechny.
„Zrůdo," zavrčel dopadný zloděj.
Sakura sice vypadala, že ji už nemůže nic překvapit a radši by se na zbytek mise jen nechala unášet na vlně nepravděpodobných událostí, ale stejně nakonec projevila zájem:
„Máte doufám někdo plán, jak se odtud dostat?"

Ten večer uspořádal Kiba grilování na zahradě klanového sídla. Naruto a Sakura si bedlivě pročítali poukazy na padesátiprocentní slevu v mekce nepotřebných krámů (jak vetešnictví nazývala paní Harunová), Kiba obracel maso na rožni a Kimuchi Akimichi kontroloval ošatku vajec pod nastavenou lampičkou.
„Uvidíte, jak změníte názor, až se vylíhne první kuřátko!" Varoval každého, kdo si vzal od Kiby stejk.
Nejvíce lidí měl kolem sebe samozřejmě Okami, který barvitě popisoval svou měsíčňáckou hatmatilkou, jak celý tým uprchl u Kameňácké základny na poštovních kondorech.
„A za to vděčíme hlavně tady veveričce," dodal hrdě.
„Spletli si ho s naváděcím světlem," prozradila Sakura suše.
„Zelenou prostě nosit nebudu, tečka," zavrčel Naruto.
„Ehm, strejdo Kimuchi...?" Chouji rozpačitě přistoupil k polapenému zloději a nervózně si přitom mnul ruce. „Jsem váš synovec Chouji a... ehm, já vím, že teď asi budete pár let mimo a táta vás pořád z něčeho podezírá... Teda, ne že bych tomu věřil... Každopádně byste sem mohl zase někdy přijet. Jsme nakonec rodina, tak bysme měli držet pohromadě, no..."
Jeho řeč udělala na Kimuchiho docela dojem, neboť také zrozpačitěl a provinile se zadíval stranou. „Budu k tobě upřímný, chlapče. Přijel jsem do Konohy hlavně proto, abych tvého otce při nejbližší společenské události veřejně znemožnil stažením jeho kalhot, v rámci naší klanové msty, kterou jsem slíbil vykonat svému umírajícímu otci jako odplatu za pokrytí našeho domu toaletním papírem a vejci na tvrdo, kterého se měl údajně dopustit tvůj dědeček. Jenže pak jsem se zapletl do ilegální obchodu s hašišem a šel po mě pirátský kartel kvůli nedoručemému zboží..."
Kimuchi si všiml zhrozeného výrazu svého synovce a raději řeč zkrátil: „Asi bys mi nemohl půjčit padesát milionů ryou, co?"
Chouji s lítostí přikývl, že ne, ale i tak se po zbytek večera dobře bavili.

Se západem slunce nastal čas odjezdu a loučení.
„Sjedem řeku a v přístavu skočíme na škuner," řekl Okami, jakmile naložil spoutaného Kimichiho do pramice.
„Roztáhnout plachty!" Volal papoušek.
„Nechcete dobrovodit?" Nabídl Kiba. „Naruto by určitě jel!"
„Co? Proč já?" Ohradil se Naruto, který měl pro dnešek akce dost.
„Ne, díkes." Okami se zasmál a pádlem odrazil od mola. „Mějte se! Snad se ještě někdy slezem!"
„Vytáhnout kotvy!" Dodal papoušek.
Když už se loď nacházela v bezpečné vzdálenosti deseti metrů od břehu, Okami ještě vstal a s rukama u úst vykřikl hlasité: „Miluju tě, veveričko!"
Naruto zbledl skoro do zelena. „C-co?"
Kiba podiveně hvízdl a Sakura potřásla hlavou: „Tak teď už mi ty jeho řeči dávají mnohem větší smysl."
„Co!?" Zopakoval Naruto vystrašenějším tónem. „Jaký řeči!?"
„No, jestli spolu chodíme a jestli se nechceš naučit surfovat..."
„Bože!"
„Klid," zasmál se Kiba. „Je náhodou hezký, že se odhodlal."
„Tys to věděl!" Obvinil Inuzuku Naruto.
Kiba pokrčil rameny. „Jasně. Je to můj nejlepší kámoš."
„Proto jsi mě chtěl nacpat za nimi na loď?"
„Bylo by to romantický. Jen vy dva, plynoucí řeka, měsíčná noc..."
„Kimuchi Akimichi," dodala Sakura s podlým úsměvem.
„A já si od něj vzal štrůdl..." dodal Naruto pro sebe a pak se zarazil „Tak proto jsi v tom lese -...? Tys mě balil za něj!"
Kiba protočil oči. „Nechápu, čemu se furt divíš? Taky bys podporoval Sasukeho, kdyby se ukázalo, že je buz-"
„Dost! Končím!" Utnul konverzaci Naruto a běžel radši domů.
„Homofobe!" Houkl za ním Kiba nosovým hlasem.
„Hmm, bude se mi po Okamim stýskat," řekla Sakura, zahleděná za odjíždějící loďkou. „Až si na něj za deset let vzpomenu."
Slunce zapadlo.

O pár měsíců později vyhrála Sakura první místo ve vědecké soutěži. Výhrou byl zájezd na nádherný tropický ostrov Mahou v Zemi měsíce. Darovala jej Kibovi k Vánocům.

Poznámky: 

Zadání:

Milý konožský Ježíšku,
tohle asi nebude žádná legrace, ale stejně to zkusím. Zvládl bys mi napsat něco veselého, klidně (ale rozhodně ne nutně) lehce potrhlého, s detektivní zápletkou? Osoby, obsazení i konkrétní povahu "případu" nechám úplně na Tobě, vůbec nemusí jít o klasickou detektivku, prostě jen aby se tam po něčem pátralo.
(Líbilo by se mi, kdyby buď "pachatel", nebo "vyšetřovatel" postupovali poněkud nezvyklým způsobem, ale to jen v případě, že by Tě něco šikovného napadlo.)
Děkuji.

Tak snad jsem naplnila očekávání Laughing out loud

4.875
Průměr: 4.9 (8 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Akhara
Vložil Akhara, So, 2020-01-04 11:18 | Ninja už: 2627 dní, Příspěvků: 1368 | Autor je: Manga tým, Leeho závaží

"Naruto!" křičí Avártina pravá hemisféra.
"One Piece!" křičí ta levá.

Původně jsem doufala v trošku víc hry na schovku a míň hry na babu, ale díky kreacionistickému ultra veganovi a hantýrce Kibova bratrance jsem záhy změnila názor - a za ty prostřihy do minulosti bych nejspíš obětovala i poslední ždibec schovávání.
Obdivuju, že jsi to zvládla za měsíc vymyslet a napsat (byť je to možná v některých částech trochu uspěchaný - například ta Narutova milostná avantýra by podle mě mohla být trochu líp ukotvená v ději - i když se na ni pořád ze všech stran naráží, přijde mi, že by se vlastně nic nestalo, kdyby tam nebyla).

Ale podtrženo sečteno - pátralo se a postup to byl teda notně netradiční. Když se to spojí s tvým parádním slohem a absurdním humorem, můžu jenom konstatovat, že očekávání byla naplněna a v některých ohledech i předčena. Děkuju moc, Avárt! Smiling

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, So, 2020-01-04 20:37 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

"Trigun!" Ozývá se tlukot Avártina srdce.
Hemisféry souhlasně přitakávají.

Dík Laughing out loud

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Čt, 2020-01-02 20:42 | Ninja už: 5831 dní, Příspěvků: 2209 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Naháněč jelenů

Aaaah, bombozní, bavila jsem se převelice! Laughing out loud Na inteligentnější komentář se nezmohu, pardon. Laughing out loud

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Čt, 2020-01-02 10:11 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Ty si teda číslo! Laughing out loud A tie narážky na Útok titánov, Pána prsteňov a Star Wars ... Do karbonitu s Akimichim. Tee-hee

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Avárt
Vložil Avárt, Čt, 2020-01-02 13:59 | Ninja už: 5619 dní, Příspěvků: 785 | Autor je: Asistent pošťáka

Ehh... jasně... hehe...
Tak o těch narážkách mě budeš muset brífnout.
Já si celou dobu myslela, jak jsem originální... Laughing out loud

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, St, 2020-01-01 23:03 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Perfektní věcička Laughing out loud Mělas Kishimu pomáhat vymýšlet široké příbuzenstvo, bychom se aspoň parádně nasmáli. Mise splněna, gratulace k nové hodnosti - už nemusíš Gaiovi hlídat želvu a z Konohamara se nestane vrah koček, měníš si s ním místo chytače. Parlej!

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...