manga_preview
Boruto TBV 07

Návrat bílého lva 4

„Rozbiješ to ty, nebo já?“ prohlásil bratr, když jsme stáli před červenou bariérou, která nám bránila v cestě dál. Tráva, stromy, i naše klony, které jsme použily jako pokusné králíky, všechno, co se dotklo bariéry, shořelo na popel. Tu zevnitř držela čtyři podivná černá monstra, která měla místo tváří barevné masky. Celý les uvnitř bariéry byl vypálený, uprostřed bariéry sedělo v kruhu šest banditu, a koncentrovali čakru, zbylí dva šli pomalým krokem k nám. Každý si na ramenou nesl jednu rukojmí, ty měly svázané ruce i nohy a přes hlavu pytel. Muž vpravo byl, vyšší, na hlavě měl šedivou kuklu a tvář mu zakrývala černá maska, z té mu vykukovali pouze nepřirozeně zelené oči, obklopené rudým bělmem. Na čele měl čelenku se znakem vesnice skryté ve vodopádu. Zatím jsem nevěděl jak, ale jeho čakra byla propojená s tou monster.
Druhý muž byl o něco menší a na zádech měl meč, který byl téměř větší než on. Měl bílé vlasy, fialové oči a jeho tvář byla bledá (no, alespoň něco máme společného). Pusu měl plnou žraločích zubů. Kolem krku měl pověšenou čelenku Skryté Mlžně, také přeškrtnutou. Oba muži na sobě měli bílé pláště se znakem klanu, který byl téměř jistě falešný.
„Koukám, že jste dostali naší pozvánku na setkání. Bohužel jste přišli dříve, než jsme vás čekali, proto ještě nejsme tak úplně připravení, zatím se proto budete muset spokojit pouze s naší přítomností,“ řekl ironicky muž v masce, když konečně přišli k hranici bariéry, na jejíž druhé straně jsme stáli my. Zajatkyně hodili na zem. Po dopadu oba balíčky bolestivě vykřikly. Takže jsou naživu, problesklo mi hlavou. Podle úlevy v Hashiramově tváři si toho všiml i on.
„Ta Pozvánka byla až příliš lákavá na to, abychom si jí nevšimli, ale příště by stačil dopis. Vaše přítomnost nám bohatě vyhovuje, ale máme tak trochu naspěch, takže navrhuji to celé urychlit,“ odpověděl jsem mu. „To jsou tvoji mazlíčci? Trochu nebezpeční pro člověka co se bojí světu ukázat svou tvář, nepřemýšlel jsi někdy o něčem menším? Třeba psi jsou teď docela v módě,“ provokoval jsem muže v masce, ukazujíce kývnutím hlavy na čtyři monstra.
„Já moc na módní výstřelky nejsem. Navíc tihle toho sežerou míň a jak vidíš, jsou i užitečnější,“ nenechal se rozhodit nukenin.
„Jestli nám rychle nevydáš zajatkyně, tak už si ty své potvory dlouho neužiješ!“ zavrčel na něj opět naštvaný Hashirama.
„Koukám tedy, že si přejete přejít rovnou k obchodním záležitostem. Zajatce vám vydáme, ale samozřejmě to nebude zdarma,“ začal muž v masce. Jeho tón se mi vůbec nelíbil.
„Co to plácáš, Kakuzu?! Říkal jsi mi, že máme ty dva zabít!“ skočil mu do řeči společník, který vypadal, že vůbec nechápe, o čem muž v masce mluví.
„Drž hubu, nebo tě zabiju,“ zavrčel na něj Kakuzu. Očividně svého společníka neměl zrovna v lásce. „Když už jsme u toho představování, tohle je můj partner Hozuki Suidan,“ prohodil škodolibě muž v masce.
V tom se ten druhý rozlítil. „Co to děláš, Kakuzu, přece jsme si předtím říkali, že jim nebudeme kvůli bezpečnosti říkat naše jména.“
„Promiň, zapomněl jsem, Suidane,“ řekl sarkasticky Kakuzu. „Takže jak už jsem řekl, zajatce propustíme, ale nebude to zadarmo, a jak už můj společník řekl, na oplátku za jejich životy chceme ten tvůj,“ řekl tentokráte už vážným hlasem muž v masce, dívaje se na bratra. „Jak to uděláte, je na vás,“ pokračoval.
„Co z toho budete mít,“ zeptal jsem se ho.
V tom se muži s maskou zablesklo v očích, „Víc peněz, než si dokážeš představit,“ řekl Kakuzu.
Takže o tohle ti jde. „Země ohně je nejbohatší ze všech národů, pusť je, a dostaneš dvojnásobek toho, co ti nabízí ten, kdo tě najal,“ blafoval jsem.
Muž se na chvilku zarazil, potom ale řekl. „Nikdo nemůže nabídnout tolik, kolik dostanu za jeho hlavu. Na odměnu za jeho smrt se skládali ti nejbohatší z bohatých.“ Tudy se nikam nedostaneme.
„Když myslíš,“ prohodil jsem lhostejně. „A co ty, prcku, jaké to je tahat se s tím mečem, podle mě ho ani neuzvedneš,“ promluvil jsem na evidentně méně bystrého ninju po Kakuzově boku.
„Chceš ukázat, co s ním umím,“ zavrčel na mě bojechtivě.
„Jasně, ale pokud ho používáš jenom na to, abys posiloval při chůzi, tak mě tím zrovna moc neohromíš,“ pokračoval jsem v provokaci.
Na muži s mečem bylo vidět, jak to v něm vaří, už natahoval ruku po svém obrovském meči, ale Kakuzu ho zastavil. „To jsi vážně takový tupec? Nevidíš, že se tě snaží vyprovokovat? Je tak zoufalý, že řekne cokoliv, abychom zrušili barieru, ale ono ho to přejde, až ho přinutíme zabít hokageho. Nebo co kdybychom pro výstrahu zabili jednu z rukojmích,“ uklidňoval svého společníka, pro kterého byly myšlenky na něčí smrt evidentně příjemné.
„Tvůj společník má pravdu, bratr tě chce opravdu jenom vyprovokovat k boji,“ začal přátelským hlasem Hashirama. „Je dobře, že tě zastavil. Tobirama je nejlepším uživatelem suitonu na světě, asi by pro tebe bylo trapné stát se prvním Hozukim, který se utopí, když je vaše kekkei genkai přeměna na vodu. Je dobře, že se schováváte za tou bariérou, jinak už byste pravděpodobně oba byli mrtví.“ Dokončil svou myšlenku přátelským hlasem Hashirama.
To byla pro Bělovlasého ninju poslední kapka. Vytáhl svůj obrovský meč a skočil směrem po mně, i když mezi námi byla pořád bariéra. Tomu druhému ale z pod pláště vystřelily ehm… ruce na černých provazech? A Suidana ještě ve vzduchu chytil. „Teď!!“ zavolal jsem na bratra.

Najednou se napravo od nás ozvala obrovská rána, v následku které se bariéra rozpadla. Z místa kde se tak stalo, vyšel Hashiramův obrovský dřevěný golem, na jehož rameni stál bratr se znameními sennina na tváři. Hashiramův klon, který stál celou dobu po mém boku, zaútočil na muže v masce. Okamžitě jsem využil situace a toho, že jsou oba nepřátelé zaneprázdnění. Problesknul jsem se k zajatkyním, a okamžitě potom je přenesl zpátky, do hospody.
V hostinci zrovna u stolu seděli naši společníci.
„To už je hotovo?“ zeptal se Asuma. „Tak to teda bůh smrti dost přeháněl, vždyť jsme ještě nestihli ani uvařit oběd a ty už jsi zpátky,“ pokračoval vesele.
„Teď ne, Asumo,“ zarazil jsem ho hned v zárodku. Na tohle nebyl čas. „Hyrado, společně s ostatními mediky je prohlédni,“ řekl jsem.
„Co otec, je v pořádku?“ zeptal se Hyrada.
„V tuhle chvíli vypadá zdravěji než ty,“ řekl jsem a přemístil se zpátky na bojiště.
Tam zatím bojoval bratrův klon se Suidanem a Kakuzou. Bratrův originál zatím kráčel za zbylými ninji hromadícími čakru asi 200 metrů od nás. Doufám, že je rozežene dřív, než nás něčím nemile překvapí.
„Je konec, pánové. Ale ještě se můžete zachránit, když nám řeknete, kdo vás najal. A kdo ví, třeba vám z toho i něco kápne,“ zavolal jsem na ně, dívaje se na Kakuzu.
„Jasně, řeknu ti to!“ začal Bělovlasý ninja, „hned potom, co svým mečem propíchnu tvoje srdce!“ dokončil svou hlášku Suidan. Zajímalo by mě, jak to chtěl udělat, meč, co měl v rukou, byl čistě sečná zbraň, ale testovat to radši nebudu.
„A co ty, Kakuzu, nezměníš stranu,“ zeptal jsem se muže v masce.
Kakuzu se začal smát. „Jsi opravdu tak bystrý, jak se říká, Senju Tobiramo. Za ten plán předtím, kdy nás jenom zdržoval a rozptyloval, abychom si nevšimli, že ten panák vedle tebe je ze dřeva, to bylo dobré. Ale neměj mě za stejného tupce jako toho, co stojí vedle mě. Já vím, že peníze jsou to poslední, co bys mi dal. Na to jsi měl toho hostinského až moc rád,“ odpověděl mi.
V tu chvíli ke mně přišel Hashiramův klon. „Dej si na něj pozor, bratře, když jsem na něj minule zaútočil, tak se můj meč o jeho kůži zastavil jako o kámen, pravděpodobně má zemní podstatu, takže suiton bych na něj nepoužíval. Navíc kolem něho lítají pořád ta jeho čtyři monstra a kdo ví, co všechno dovedou,“ varoval mě vážně.
„To zjistíme za chvíli, díky za radu, bratře.“
Teď jsem se otočil zpátky ke Kakuzovi. „Máš pravdu, peníze jsou to poslední, co bych ti chtěl dát, ale jelikož nás tíží čas, byl jsem ochoten vyplatit i takového vraha, jako jsi ty, ale teď už jsi stejně skončil. Hiraishingiri!“ moje katana prolétla skrz něj i jeho kamennou kůži, přičemž se skácel k zemi. „Snad sis nemyslel, že se to jmenuje úder Boha hromu jenom proto, že se mi to tak líbí,“ prohlásil jsem nakonec.
Můj a bratrův meč jsou ze speciálního kovu, který mnohonásobně zesílí, když jím proudí čakra, před pár lety jsme je dostali od mizukageho během jeho návštěvy v Konoze. Tenkrát nám řekl, že projdou jakýmkoliv brněním. Říká se o něm, že než se stal ninjou, tak byl kovářem. Nevím, jestli je to pravda, ale zdá se, že o síle těch mečů nelhal.
V tom jedno z monster, která stála při Kakuzuovi, vlétlo do jeho těla, které ho pohltilo. Kakuzu se pomalu zvedl,otočil se ke mně a řekl. „A ty sis snad nemyslel, že jsem všechno vsadil pouze na jeden plán.“
To není možné, pomyslel jsem si. Jsem si jistý, že můj meč prošel jeho srdcem, to monstrum ho muselo nějakým způsobem oživit.
V tu samou chvíli kdy to dořekl, jedna z příšer vychrlila tři ohnivé koule směrem k nebi. Na tento signál reagovalo šest zbylých ninjů, kteří až do teď jenom hromadili čakru. Všichni najednou spustili přivolávací techniku. V dýmu uprostřed šestiúhelníku, který svým postavením bandité vytvářeli, se objevil člověk. Z jeho těla se odpařovala červená čakra, která se formovala do podoby ocasého démona. Bandité sedící kolem jinchuurikiho do něj poslali zbytek své nahromaděné čakry, čímž způsobili výbuch, který by je pravděpodobně zabil, kdyby v samou chvíli nezmizeli. Na planině tak zůstal pouze rozběsněný Osmiocasý, který se vrhl na první věc, co uviděl. Tou věcí byl Hashiramův golem.
„Bratře, měl bys přestat plýtvat čakru na klony, řekl bych, že tohle vyžaduje tvojí plnou pozornost,“ upozornil jsem Hashiramův klon. „Hned jak to tady vyřídím, přijdu ti na pomoc,“ řekl jsem zadýchaně od toho, jak jsem mezi jednotlivými slovy musel uhýbat útokům zbylých tří Kakuzuových příšer. Navíc na mě začal útočit také samotný Kakuzu a Suidan, který ať už byl jakýkoliv, tak s mečem se ohánět uměl. S dalšími slovy jsem se už nemusel namáhat, protože asi vteřinu po tom, co jsem to dořekl, spálila ohnivá příšera klon na popel.
No nic, je to tu pět a jednoho, plus ještě ocasý démon pár stovek metru odsud, to pouze pomocí taijutsu nevyřeším. Chtělo by to změnu prostředí, tuhle variantu jsem nechtěl riskovat, ale budu muset. Přemístil jsem se pár desítek metrů od nepřátel, abych měl čas na provedení pečetí. „Suiton: Suishouha.“ Z vlhkosti vzduchu jsem vytvořil obrovskou vodní vlnu, která zatopila celé blízké okolí. Technika také zničila ohnivou příšeru, která před ní nestihla utéct. Využil jsem zmatku, který záplava způsobila k hledání bleskové příšery, jestli jí rychle nezničím bude to problém. Stála asi dvacet metrů ode mě a očividně netušila, co se právě stalo. Hodil jsem po ní svůj meč, ale těsně před ním uhnula. Tak teď nebo nikdy, řekl jsem si. „Hiraishin no jutsu.“ Přemístil jsem se ke svému meči, a přesekl jím bleskovou masku v půli.
V tu samou chvíli mě ale také zasáhla paralyzující bolest. Těsně před tím, než jsem příšeru přesekl, totiž vydala ještě poslední výboj. Paralyzovala tak mojí pravou ruku, ve které jsem v tu chvíli držel meč. Ten mi tím pádem z ruky vyklouzl a spadl někam doprostřed mnou nedávno vytvořeného jezera. Situace se tedy moc nezměnila, sice jsem zničil dvě příšery a dostal se do mého oblíbeného prostředí, ale ztratil jsem meč, a k tomu navíc nemůžu kvůli ruce používat pečetě. Musím získat čas na regeneraci, Nějakou chvíli můžu uhýbat pomocí Hiraishinu, ale když ho budu používat moc, tak zjistí, kde mám rozmístěné své značky. Musím ho tedy používat jen, pokud to bude nezbytně nutné.
Z myšlenek mě vytrhly tři vodní kulky, kterým jsem se jen tak tak vyhnul. Z pod mě se mezitím vynořila ruka s obrovským mečem. Přesekla by mě v půli, kdybych nepoužil hiraishin.
„Budeš litovat chvíle, kdy jsi mi umožnil dostat se k vodě,“ ozvalo se z jezera.
Následně se z něj vynořil obrovský samuraj s obouručním mečem, který byl celý z vody. Uvnitř něho byl Suidan se svým obouručním mečem v ruce a smál se. „Tak co, kdo tu ovládá nejsilnější vodní techniku na světě?“ křičel na celé kolo. Vážně už bych potřeboval, aby se mi vrátil cit do ruky. V tom na mě zaútočil Kakuzu se svou poslední volně pobíhající bestií. Začal kopem na hlavu z levé strany, uhnul jsem, potom mě zasypal ránami pěstí. Při jednom jeho nepovedeném výpadu, se mi podařilo, chytit ho za rameno a přemetem přes něj, se mu dostat za záda. V tu chvíli jsem si posteskl, že u sebe nemám svůj meč, uštědřil jsem tedy soupeři alespoň pořádný kopanec do hlavy, po kterém odletěl pár metrů.
Tím jsem se však ocitl zády k druhému soupeři. Ten neváhal a zaútočil na mě obrovským mečem z vody. Těsně před tím, než mi dopadl na hlavu, se mi podařilo přemístit k jiné značce o pár desítek metrů dál. To už je podruhé za pár minut, co mě tenhle člověk málem zabil, a to ani nevím, jestli mentálně způsobilý k tomu, aby vycházel z domu bez doprovodu, pomyslel jsem si naštvaně.
Zadíval jsem se na pro sebe v tuhle chvíli pro mě nejnebezpečnějšího nepřítele. Ne, to není pravda, přece nemůže být tak hloupý, aby… No, už to tak asi bude. Přesně tohle mě napadlo, když jsem zahlédl svůj meč zastrčený za Suidanovým opaskem.
V tom se zatřásla země, Podíval jsem se směrem, kde bojovali bratr s osmiocasým. Démon se zrovna pokusil, smést bratra z povrchu země pomocí Bijuu dama. Jeho golem ji ale chytil a poslal mu ji zpátky, což to podivné monstrum odmrštilo několik kilometrů daleko, tam výbuch vytvořil obrovský kráter. Vůbec celá krajina v okolí se změnila. Po lesu, který tu ještě před chvílí byl, zde nebylo ani památky. Kilometry čtvereční byla pouze pustina. Jestli to brzo s tím démonem neskončíme, začne to být nebezpečné i pro lidi v Toutově vesnici a co hůř, možná i pro Konohu, tak se sakra pohni, ruko.
V tu chvíli už na mě ze shora znovu útočil obrovský samuraj. Tentokrát jsem stihl uskočit. Ve vzduchu na mě ale už čekalo Kakuzovo monstrum. Teď už se mi nepodařilo přemístit v čas, a pro mě neznámá větrná technika se před tím stihla otřít o mé pravé rameno. Naštěstí většinu techniky pohltil můj ramenní chránič. Najednou mě začala postižená ruka brnět a probouzet se k životu. Konečně! Teď vám, pánové, ukážu pravou sílu suitou! pomyslel jsem si.

Nabral jsem tolik čakry, kolik jsem v tu chvíli dokázal. Bylo jí dost na to, aby se kolem mě z ní vytvořila modrá aura. Neobratně jsem udělal pár pečetí. Živel voda: Technika velkého modrého draka. Ze všechny zbylé vody v jezeře se vytvořil obrovský drak. ale nebyl průhledný, jako většina technik tohoto živlu. Předemnou stál modrý drak, který vypadal jako živý. Navíc tento pouze nekopíroval pohyby jeho stvořitele jako Suidanův samuraj, ale byl spíše jako Hashiramův dřevěný golem, který byl propojený se svým mistrem myšlenkami.
Drak byl asi tak jednou velký jako Suidanův samuraj. Znovu jsem udělal rychle několik pečetí.
„Tenkyuu no jutsu.“ Drakova obrovská hruď se nafoukla, a z jeho tlamy začaly lítat tisíce, obrovských jehlic, jejichž cílem byl samuraj. Suidan byl tak ohromený, že se ani nepokusil o útěk nebo obranu. Prostě tam jenom stál a nechal svou techniku rozmetat na kusy.
Teď přišla moje chvíle, jestli se tenhle chlapík dá někdy zabít, tak je to teď. Přemístil jsem se za něj a vytáhl z jeho opasku svůj meč, když se polorozbředlý pokoušel utéct z bojiště. Už jsem mu chtěl zasadit rozhodující ránu, když v tom na mě zaútočil Kakuzu pomocí svých vystřelovacích rukou, a za podpory svého Větrného monstra mě donutil od Suidana ustoupit.
„Díky Kakuzu,“ řekl evidentně zesláblý zároveň otřesený Suidan. „Málem jsem se stal opravdu prvním Hozukim, který se utopil,“ pokračoval se smíchem, napůl rozbředlý ninja.
„Nemáš za co,“ odpověděl mu Kakuzu. „Zdá se, že tělo prvního ani druhého nedostaneme, ale za tebe snad dostanu taky pár set tisíc ryo.“ Hozuki se nejdříve začal smát, potom se smát přestal a začal křičet, jako někdo komu rvou srdce z těla za živa, což se mu také právě dělo. Nakonec jeho hlas utichl úplně. Monstrum, které mě mezitím nahánělo, abych se mezi dva partnery nepletl, odvolal zpět do svého těla.
Potom se ke mně otočil a řekl. „Myslím, že bys měl jít pomoci svému bratrovi s Osmiocasým, jinak se tam budou přetahovat až do večera. Já už jsem o boj ztratil zájem. Ber to tak, že jsem nakonec změnil stranu.“ Spíš ti došlo, že jestli odsud rychle nezmizíš, tak ti půjde o život stejně jako všem v okolí. Tak jsi zabil vlastního partnera, abys odsud mohl rychle zmizet.
„Ale co Toutův vrah? Slíbil jsem, že jeho vraha potká spravedlnost,“ řekl jsem nekompromisně.
„Tak to můžeš v klidu spát, protože leží přímo před tebou,“ řekl Kakuzu, „Klidně se můžeš potom zeptat jeho rodiny,“ dodal, když viděl, že té jeho verzi ani trochu nevěřím.
Přišel jsem k němu blíže, podíval se do těch jeho divných zelených očí a řekl mu. „A co kdybych jim přinesl ukázat vaše dvě těla. Ať si vyberou, koho z vás nenávidí více.“
„To můžeš. Ale já se zadarmo nedám. Díky tobě mám zase tři srdce, a dokážu náš souboj protahovat na hodně dlouho. A jak asi bude vypadat tahle krásná oblast, pokud se tu budou několik dalších hodin prohánět Osmiocasý s tvým bratrem. Navíc, ty teď taky nevypadáš, že bys měl sílu na rozdávání,“ řekl a Ukázal na velkou louži, v místech kde ještě před chvílí stál drak.
Měl pravdu, toho démona potřebujeme dostat pryč a to hned.
„Dobře vypadni, ale jestli tě ještě někdy potkám v zemi ohně, tak zemřeš. A ještě než odejdeš tak mi řekneš, kdo vás najal,“ řekl jsem nakonec Kakuzuovi. Ten se otočil zpátky k Suidanově mrtvole.
„Už jsem myslel, že se mi ho nikdy nepodaří zabít,“ řekl a přehodil si tělo přes rameno. „Mimochodem, to tělo si vezmu, splním mu tak jeho poslední přání,“ pokračoval svým hlubokým hlasem.
„Sice jsem u toho nebyl, ale myslím si, že jeho posledním přání bylo, abys mu nevyrval srdce z těla, když ještě dýchal,“ zavrčel jsem na něj. Smrt toho nukenina mi byla ukradená, sám jsem ho chtěl pár vteřin předtím zabít. Jen mě zarazila chladnokrevnost, s jakou to Kakuzu udělal. Celkově ten klid, po tom, co zradil a zabil svého společníka.
„O tom mi nic neřekl a nejsem věštec, abych mu četl myšlenky, ale poslední přání, které mi sdělil, bylo, že chce, aby jeho smrt měla nějakou cenu, a pro mě cenu má. Jedno kvalitní srdce a pár set tisíc ryo,“ pokračoval klidným hlasem maskovaný ninja.
„Pořád jsi mi neodpověděl na mojí otázku: kdo tě najal?“ zatlačil jsem na něj.
„Co jsem o nich věděl, jsem ti už vlastně řekl. Někdo neuvěřitelně bohatý, víc mi neřekli a víc mě ani nezajímalo,“ řekl chladně Kakuzu. Potom se sebral a začal utíkat směrem pryč od démona a Hashiramy.
„Jsi zbabělec, víš to?“ zavolal jsem za ním.
„Jo a tvůj bratr je hrdina. Uvidíme, kdo přežije déle,“ zavolal nazpátek a potom zmizel.
Takže situace je následující. Jeden nepřítel je mrtvý, druhý na útěku co nejdále odtud, a zbytek zmizel kdo ví kam. Bariéra, která nás měla zastavit je rozmetaná na kusy, Toutova rodina je v bezpečí v hostinci a jediným problémem zůstává Osmiocasý. Na první pohled vyhráváme, tak proč se mi zdá, že jde všechno podle plánu nepřítele.

Poznámky: 

Tak jak se vám líbil souboj s bandity, doufám že jo Smiling. Bojovou scénu jsem psal poprvé v životě, tak piště co by tam chtělo přidat případně vynechat nebo změnit.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele TakamisLittleBird
Vložil TakamisLittleBird, So, 2021-03-20 20:17 | Ninja už: 1165 dní, Příspěvků: 127 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Mise pro V;

Kakuzu sa objavil v tejto časti? Jedna báseň! Mrk lepšie postavy/ obsadenie si už ani nedokážem predstaviť. Navyše autor perfektne vystihol Tobiramovu uštipačnosť a ironickosť a Kakuzov chladný slovník voči svojím partnerom. Chválim tiež opätovné použitie rôznych techník (v predchádzajúcich častiach pečatiacich techník), ktoré by mne osobne pri písaní naruto ff len tak na um nezišlo. Eye-wink Vidieť však že sa dej pomaličky rozbieha

Obrázek uživatele Kompot
Vložil Kompot, Út, 2018-07-31 23:46 | Ninja už: 4236 dní, Příspěvků: 500 | Autor je: Sluha v rezidenci klanu Hyuuga

Tak jsem se konečně dohrabala ke komentování dalšího dílu, snad u těch dalších nebude tak velká časová prodleva Laughing out loud (ale nic neslibuju)

Takže se nám na scéně objevuje Kakuzu (a i jeho obvyklé "Drž hubu, nebo tě zabiju" Laughing out loud). Aspoň se dozvíme něco víc o jeho minulosti.
Tobirama nějak srší humorem, to mu není moc podobný. Ale jeho trefný poznámky účel splňují, jsou vtipný Laughing out loud
Kakuzův brácha fakt není z nejbystřejších.
Btw, pořád nedáváš otazníky do tázacích vět.
Whááá ! Hustý! Napochodovat si do boje s golemem, tomu říkám překvapivá technika! Laughing out loud
Achjo, ten Asuma Laughing out loud
Hm, zajímavé skloňování jména Kakuzu. I když chápu, jména končící na -u se skloňují vážně špatně. Každopádně Kakuzu je rozhodně jméno než Isamu
O-ou, Hachibi. S tím bude problém...
Proč vždycky, když bojují ti nejmocnější, se zničí tak velká část přírody, lesů atd.? No strašný.
Jéé, budoucí Nidaime-sama používá svoje vodní techniky Úpa boží!!!
Hm? Kakuzu Tobiramovi docela usnadnil práci. Nějak se mi to nelíbí... Ale asi má Tobirama pravdu, že Kakuzu chce prostě jen rychle zdrhnout.
Jo cenu Laughing out loud Laughing out loud Tak tu finanční teda má, no Laughing out loud
Teď vážně zbývá jen porazit Osmiocasého. Do toho, Shodaime-sama! ^-^

Obrázek uživatele Klose
Vložil Klose, St, 2018-08-01 15:33 | Ninja už: 2488 dní, Příspěvků: 142 | Autor je: Pěstitel rýže

Děkuju za komentář.
Prodleva nevadí, Hlavně jsem rád že jsi se vrátila k mojí sérii. Nemusíš komentovat každý díl. Já jsem taky spoustu dílů tvých Světelných strážců jenom ohodnotil, protože mě prostě nenapadlo co k tomu napsat kromě toho, že se mi díl vážne líbil Smiling ale samozřejmě za každý komentář budu rád Laughing out loud
Kakuzu bez své hlášky by snad ani nebyl Kakuzu. Jeho cynismus mě v Narutovi vždy bavil.
Máš pravdu, Suidan žádný genius není, nebo spíš vlastně nebyl Laughing out loud
Tobirama se snažil vyprovokovat nepřítele a co je na to lepší, než ho zesměšňovat a vysmívat se mu z poza zdi Laughing out loud. Hashirama potřeboval holt pořádné beranidlo, a golem je na to idelální.
Taky jsem zastánce toho, že vžycky, když by chěli lidi jako Hashirama a Madara spolu bojovat, muselo by to být na předem určeném místě, nejlépe někde uprostřed pouště Laughing out loud
Hashirama je sice bůh shinobi ale Tobirama je bůh vody, tak se musel předvést.
Ještě jednou děkuji za komentář Smiling

Obrázek uživatele SaradaU.
Vložil SaradaU., Čt, 2018-07-12 09:34 | Ninja už: 2157 dní, Příspěvků: 20 | Autor je: Pěstitel rýže

„Misia L3:“
V príbehu panuje také napätie. Ten Kakuza sa mi dosť popisovo podobá na toho žraločieho chlapa s Akatsuki. Dokonca aj on mál veľký meč aj keď ten jeho pohlcoval chakru. Ešte som tam postrehla jedného člena Akatsuki asi to je len náhoda. Trošku som sa v tejto kapitole stratila. Musela som si túto kapitolu precitať dva krát lebo na prvý krát som to nepochopila. Uvidím ako to bude pri ďalšej kapitole. Úprimne, pri čítaní 1-2 kapitoly som sa tešila na ďalšie ale zatiaľ ma to nudí. Kakashi

Obrázek uživatele Klose
Vložil Klose, Ne, 2018-07-15 20:24 | Ninja už: 2488 dní, Příspěvků: 142 | Autor je: Pěstitel rýže

Děkuji za komentář. Kakuzu je ten Kakuzu z Akatsuki. Velký meč nosí Suidan. Ten ti může připomínat Suigetsua, Jelikož jsou oba z klanu Hozuki, ovládají tedy stejné techniky a jsou si podobní vzhledem.

Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, St, 2017-09-06 21:21 | Ninja už: 4682 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

"Hozuki se nejdříve začal smát, potom se smát přestal a začal křičet, jako někdo komu rvou srdce z těla za živa, což se mu také právě dělo." Laughing out loud
Touto větou sis mě získal. Smiling
Boj byl popsán pěkně, jen občas pozor na opakování jmen apod. Miluji ovšem, když se profíci chovají profesionálně, tady např. Tobirama a jeho okamžité přenesení rukojmí do bezpečí, well done. Smiling

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Út, 2017-09-05 16:50 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Na začiatku ma trocha zarazilo, čo sú tie značky klanov na plášťoch? Asi pôjde skôr o nejakú organizáciu, keďže neskryte rozdielne čelenky.
Boj si zvládol podľa mňa celku v pohode.

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Po, 2017-09-04 20:21 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

Kakuzu je povestný chamtivec a milovník peňazí Laughing out loud Ideš podľa kánonu, lebo Kakuzu mal ozaj misiu zabiť Hashiramu. Zaujalo ma, že Mizukage bol kováčom a bratom daroval také skvelé meče Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Fuuha, Kakuzu nakoniec zabil svojho parťáka, aby mu zobral srdce a ešte ho aj predal Ty kámo, co sis dal?! Bojové scény nemám v náplni práce, ale tvoja sa mi zdá skvelo opísaná, čítala som jedným dychom a nič sa mi nezadrhávalo Smiling Zas si nás napol poslednou vetou: "Na první pohled vyhráváme, tak proč se mi zdá, že jde všechno podle plánu nepřítele." Veľmi som si obľúbila tvoju sériu, teším sa na ňu, lebo Tobiramovi dávaš skvelý punc, dialógy sú nápadité a dej má rytmické tempo Jofuku pro tebe :-)

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Po, 2017-09-04 19:15 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Je to tam pěkně horké Smiling Už jsem chvíli myslela, že Suidan opravdu sejde ze světa Tobiramovou rukou, hláška o jeho možném ostudném utopení pobavila, ovšem podcenila jsem Kakuzu. Člověk s tolika srdci a přitom... bez srdce.

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...