Divá zvěř

Poloprázdné ulice zpovzdálí sledovaly oči speciálně trénovaných jednotek pro tento den. Mnozí se toho účastnili poprvé a tak si mohli jen představovat, jak vše probíhá. Dostali celoměsíční řádné proškolení, speciální výcvik a pokyny, ale teorie nikdy nemůže na praxi připravit stoprocentně. Byli ostražití, čekali na začátek akce, viděli v očích svých zkušenějších kolegů lehkou nervozitu, i přes to, že už věděli, do čeho šli.

Ozval se křik.

Začalo to.

Yamato kývnul na svého mladšího kolegu. Seskočili se stromů na doškové střechy domů v ulici, kterou jim přidělil Hokage. Křik se přibližoval společně se supěním a chroptěním druhé osoby. Konečně je uviděli, pár metrů od nich táhla matka vzpouzející se dítko za ruku. Chlapec křičel, mlátil kolem sebe rukou, kopal nohama, poté se nechal táhnout, znovu křičel, zapíral se, snažil se utéct. Matka prozatím odolávala a pevně chlapce držela, supěla, hekala.
Okenice domu, na jehož střeše Yamato stál, se s rámusem zabouchla. Lidé, kteří měli tu odvahu vyjít z domu v tento den, urychleně nasazovali špunty do uší, které si mohli již před týdnem vzít zdarma od kunoichi, které dostaly za úkol je roznášet.

Dvojice je minula, uhnula do další ulice, kterou měla na starost jiná hlídka. Yamato si oddechl, ale zůstával ostražitý. Povzbudivě se usmál na svého kolegu, který stihnul zblednout.
„A takhle je to každý rok. Z divé zvěře se v akademii stanou lidské bytosti,“ řekl a pousmál se.
„Jeden by ani neřekl, jakou sílu ty děti mají.“
„To ano, ale pořád je lepší kopanec, než kousanec.“ Yamato si vyhrnul rukáv a ukázal dvě drobné jizvičky na předloktí. Mladík zblednul ještě víc. „Rodiče si ale mohli vyfasovat měkké vycpávky pod oblečení. Já je neměl.“

Vřískot. Dívčí vřískot.
Muž s popelavými vlasy zaměřil své oko na svou přidělenou oblast. Kurenai táhla vřískající Mirai za nohu. Děvčátko zarývalo prsty do země, snažilo se druhou nohou kopnout svou matku a donutit jí tím, aby ji pustila. Kurenai tomu nevěnovala pozornost, držela nožku pevně za kotník a pokračovala v cestě. Usmála se na Kakashiho, prošla kolem něj a zmizela za rohem.
„Nechápu, co se to s těma dětma stane. Vždy když nadejde první září, stanou se z nich zvířata,“ řekl svému kolegovi.
„To je ta síla mládí, o které Gai-sensei pořád mluví! Jen ať se vyřvou! Ať to ze sebe vydají všechno!“ odpověděl mu, ukázal mu zdvižený palec a zářivě se usmál.

Iruka s Ebisu čekali před akademií. Ihned, jak uviděli první matku s chlapcem, otevřeli dveře akademie. Poté běželi k nebohé strhané ženě, chytili vzpouzejícího se chlapce, dotáhli ho do dveří, vstrčili dovnitř a rychle přibouchli. Matka se svezla na kolena. „Tak už je tam, konečně,“ povzdechla si šťastně. Uvnitř akademie bylo několik jouninů, kteří se o nově příchozí postarali. To byla nejtěžší část.
Vzápětí pomohli Kurenai s Mirai. Chytili ji za ruce a za nohy a nacpali ji do dveří. Kurenai si ohmatala zápěstí. „Dala mi pěkně zabrat, potvůrka. Dobře se mi o ni postarejte,“ usmála se na Iruku a Ebisu. Pomohla vstát vyčerpané ženě. Společně odešly.

Sarada šla spořádaně vedle své matky. Viděla všechny ty uječené děti kolem sebe a nechápavě kroutila hlavou. Ti toho nadělají, pomyslela si.
„Metale, počkej přece na mě!“ volala plavovlasá žena na chlapce v zeleném, který zrovna proběhl kolem Sarady.
„Tak dělej, mami! Přijdeme pozdě! Tak šup! S tátou už bych tam byl!“ volal na ni zpět.
„Dobré ráno, Sakuro, Sarado“ pozdravila je, když je doběhla.
„Dobré ráno, Yukino,“ odpověděla Sakura. „Vidím, že Metal je celý natěšený na akademii.“
„Vzbudil mě už v půl čtvrté ráno, nemohl se dočkat, až vyrazíme. Cestou jsme potkali pár rodičů s dětmi, ale to bylo něco neskutečného. Křik, řev, kopání… no hrůza. Jsem ráda, že Metal je po svém otci a na akademii se těší.“
„Mami! Zdržuješ!“ zavolal chlapec v zeleném.
„Už jdu,“ řekla, usmála se na Sakuru i Saradu a doběhla svého syna.

Sakura se Saradou došly před akademii. Sarada se zastavila a odmítala jít dál.
„Co se děje, zlato?“ zeptala se starostlivě Sakura.
„Já tam nechci.“
„Proč tak najednou?“
„Prostě se mi nechce!“ zavrčela.
„Budeš tam mít i své přátele. Podívej, támhle je ChoCho.“ Ukázala na dívenku, která se lehce vzpírala vejít dovnitř. Choji ji nenápadně podstrčil sáček brambůrků, vzala si ho, schovala pod triko a vešla do dveří.
„A támhle je Shikadai.“
Znuděně došel ke dveřím akademie, před vstupem nezapomněl prohlásit, že to bude otrava. Temari mu vlepila pohlavek.
„Nechci tam!“ rozhlédla se kolem, ukázala nahoru, Sakura se podívala tím směrem, Sarada toho využila a dala se na útěk.
Iruka vykřikl: „Utečenec!“ Ibiki Morino, který měl na starost tuto oblast, bleskově seskočil se střechy a vydal se chytit Saradu. Sakura se zhrozila, že zrovna Ibiki Morino naháněl její dceru.

Utíkala rychle. Schovávala se, ale nebylo to nic platné, brzy byla lapena. Ibiki nebyl žádný amatér. Začala křičet, když jí silnými pažemi chytil kolem pasu a táhnul zpět k akademii. Kopala nohama, rozhazovala rukama.
„Tady je ten utečenec,“ řekl Ibiki, když ji donesl před dveře akademie. Podívala se na svou matku, která se na ni povzbudivě usmála, než ji strčili do dveří. Okamžitě pocítila další ruce na svých pažích, které ji odtáhly ode dveří. Byla vedena chodbou a poté vstoupila do třídy, kde už bylo pěkně živo.
„Boruto!“ Je tu dřív než já, pomyslela si. Trochu jí to naštvalo.
„Sarado! Konečně jsi tady. Pojď, mám tu místo.“ Ukázal na lavici vedle sebe. Seděla tam i ChoCho. Nabídla Saradě brambůrky, ale ona odmítla.
Shikadai stihnul usnout na lavici. Vůbec mu nevadilo, že se celá lavice otřásá, jak po ní Metal skákal a předváděl pohyby z taijutsu. Inojin se usmíval, ale nikdo nedokázal říct, jestli je to upřímné. ChoCho si ho dobírala, zdál se jí moc bílý. „Měl bys víc chodit na sluníčko,“ řekla a nacpala si do pusy poslední hrst brambůrků. „Achjo, to bude zase kilo nahoru.“
„Neměla bys tolik jíst, budeš pak víc tlustá“ vrátil jí to Inojin s úsměvem.
ChoCho se zamračila. „Tak budu tlustá, no.“

Do třídy vešel Iruka.
„Všichni noví žáci už jsou tady, takže celá akce se zdařila. Nikomu se nepodařilo utéct, ale pár pokusů tu bylo. Vítejte na akademii!“ Na všechny se usmál, vzal si seznam žáků ve třídě a začal si odškrtávat.
Představil se, kdyby ho náhodou někdo neznal, vysvětloval, jak je to s výukou, kdy jsou teoretické hodiny, kdy jsou praktické hodiny, jak je to s přestávkami. Tahle část nejvíce zajímala ChoCho, jelikož to byl čas, kdy mohla jíst.
„Sexy no Jutsu!“ spustil Boruto a přeměnil se na sexy děvu. Iruku to odrovnalo, vznesla se salva smíchu. Když se Iruka trochu vzpamatoval, začal nadávat.
„Takovéhle věci do školy nepatří! V žádném případě už to nechci vidět, jasné? Nechápu, že tě tvůj otec učí takové hlouposti!“
„Říkal, že to je moc užitečné!“
„No… možná někdy ano, ale nechci to ve škole vidět.“
Vrátil se k původnímu tématu. Když řekl vše, co chtěl, propustil už ukázněnou divou zvěř na svobodu. Rozutekli se jako hromada brouků. Běželi domů, kde už na ně čekali netrpěliví rodiče.

„Tak jak to šlo?“ zeptala se Temari Shikadaie.
„Dobrý.“
„Jsou nějaké zvláštní požadavky?“
„Nevím.“
„To snad není možný!“ Vlepila synovi malý pohlavek. Vrátila se k původní činnosti, opláchla hlávkový salát, natrhala jej do mísy, připravovala zálivku.
ChoCho si doma dala druhou snídani. Postěžovala si matce, že jí Inojin řekl, že je tlustá. Karui nad tím mávla rukou, sebrala jí chleba se sádlem a podala jí jablko.

Sarada došla domů, sedla si ke stolu. „Není to tak hrozný,“ řekla, když se Sakura na nic neptala. Rozhodla se totiž, že počká, až začne její dcera sama.
„To ráda slyším. Za ten útěk to nestálo, viď?“
„Asi ne.“
„Jsi ve třídě s Borutem?“
„Jo, sedíme spolu v lavici.“
„Tak hlavně, aby tě nenaučil nějaké hlouposti.“
„Kluci jsou pitomý.“

„Hokage-sama, už to skončilo,“ ozvalo se Narutovi za zády.
„Zranění? Úmrtí? Škody na majetku?“ optal se a dál se věnoval podepisování papírů.
„Tři lehká zranění jako jsou škrábance, modřiny od kopanců a taky jedno kousnutí. Úmrtí žádná. Škoda na majetku je jedna a to rozbité dveře akademie. Proběhlo to celkem v klidu. Minulý rok to bylo horší.“
„To jsem rád-ttebayo! Co Boruto? Nevyváděl?“
„To on rozbil ty dveře, když je Iruka propustil.“
„Ty jeho vtípky.“ Naruto se zamračil. Mávnul rukou, čímž propustil člena ANBU, a vrátil se ke své práci.