Vroucná přání

Listí se pohupuje v letním větříku. Sedí pod stromem a pozoruje sestřenici, která se činí nedaleko. Jeho tým má volno a pro jednou chce vidět její pokroky. Kiba a Akamaru mají co dělat, aby se vyhnuli nebezpečným pěstím. S mírnou samolibostí se pousměje nad Hinatinými výkony. Má na nich velkou zásluhu.
Polední slunce začíná nesnesitelně pálit. Kurenai-sensei se rozhodne trénink ukončit. Všichni jsou zbrocení potem. Jen Shino vypadá, jakoby ani nezaznamenal oteplení. Zabalený v kabátě prolézá křovím. Beztak zase loví nějaký lezoucí hnus. Fuj.
Tmavovláska koutkem oka zmerčí povalující ho se Nejiho. Přijde ji zvláštní, že se objevil. Moc často to nedělá. Přijde k němu a podívá se do světlých očí – stejných, jako má ona sama.
„Neji, potřebuješ něco?“ zašvitoří a unaveně si utře pot z čela.
Vstane a opráší si kalhoty. „Nic, jen jsem tě dlouho neviděl. Musím uznat, že jsi čím dál lepší,“ pochválí ji. „Je šílené vedro. Nepůjdeme si dát něco studeného?“ zeptá se a po jejím přikývnutí jdou do vesnice.
Stěny domů i cesty jsou rozpálené. Musí přimhuřovat oči před silou slunečních paprsků. Nevšimne si, že dívka zaostává vzadu. Vrátí se a pohlédne na plakát visící na laťkovém plotě. Oslavy svátku Tanabata vycházejí na tuto sobotu. Jak úžasné. Hinata vypadá rozradostněně.
„Bude Tanabata, svátek zamilovaných. Legenda je tak krásná a smutná… milenci se můžou potkat jen jednou za rok. Moc se těším… musím si nachystat přání. A co ty? Půjdeš tam, že jo?“ kouká smutnýma očima.
Přesně tohle nechtěl, aby viděla. Úplně slyší, jak to v její hlavince šrotuje. Beztak bude koukat po tom ukřičeném, hyperaktivním blonďákovi. Nemohla si vybrat někoho jiného? Hyuuga klan je rozvětvený. Našlo by se tam spousta vhodných partnerů. Ne, ona musí pálit za Uzumakim. Beztak na to přání bude chtít napsat něco ve stylu: O této tajemné noci se plní lidská přání a já mám jen jedno. Naruto, miluj mě, prosím! Takové zvěrstvo nemůže připustit! Co kdyby se náhodou vyplnilo? Do karet mu naštěstí hraje fakt, že blonďák je zamilovaný do Sakury. Brr, to už být radši s chlapem než s takovou fúríí, co rozdává rány na potkání.
Povzdechne si: „Že si to ty, tak se obětuji.“ V duchu už vymýšlí plán na likvidaci papírového lístku. Kolem se prožene Lee pomalu nadzvukovou rychlostí. Oba doufají, že se nikde nepřerazí.

Krásná zelená šelma má mnohem skvostnější a vyšší zájmy. Sakura, láska jeho srdce, by jistě nepohrdla sličným doprovodem na blížící se slavnost. Musí být první. Co kdyby byl Naruto rychlejší? To by nepřežil. Jeho srdce bije jen pro ni. O svátku ji okouzlí svým šarmem a jistě se vyplní Rockovo vroucné přání. Zrovna ji vidí přicházet, a je u ní jeho sok. Než stihne doběhnout k nim, Naruto opíše luxusní křivku a obličejem vyhrne rýhu v zemi. Domláceně se posbírá a ublíženým hlasem se osočí na nasupenou dívku.
„Za co, dattebayo?“ Drží si rukáv u nosu, ze kterého mu teče krev.
„Ty se ještě ptáš?! Celou cestu z mise mě otravuješ tím pitomým řečněním. Myslíš, že mě to zajímá? Na oslavu Tanabaty bych šla jedině se Sasukem. To už bys mohl vědět! A teď dovol, jdu domů.“ Naštvaně projde okolo mladíka sedícího na zemi.
Lee párkrát otevře pusu naprázdno a vztáhne k ní ruku.
„Ty chceš co?“ Stočí k němu pohled tvrdých zelených očí.
Klekne si před ni na koleno. „Sakuro, půjdeš se mnou v sobotu?“ Pohledem ji visí na rtech, které se zkroutí do nepěkného úsměšku.
„Máš tři vteřiny na to, abys zmizel, nebo za sebe neručím!“ vyhrožuje.
„Mám to brát jako odmítnutí?“ Někdy je opravdu zpomalený.
Pokud byla předtím rozpálená vzteky, teď úplně běsní. Natáhne se a pravačkou udeří zelenou šelmu tvrdě do obličeje. Div to nekřupne. Pak se s uspokojením otočí na patě a odběhne za trikem se znakem Uchiha klanu, které právě zmizelo za rohem.
Kluci sedící na zemi na sebe zkroušeně pohlédnou. Ani jednomu z nich není přáno jít na Tanabatu s člověkem, kterého milují.
„S tím monclem vypadáš děsně,“ uchechtne se blonďatý.
„Ty máš co říkat. Nos ti začíná výstavně opuchat,“ oplatí mu stejnou mincí.
„Pojďme ke mně. Mám v mražáku dost ledu pro dva odmítnuté lidi.“
„Seš kámoš,“ poznamená vděčně.
Společně se odbelhají k Narutovu bytu.

Sedí na plochém kameni. V takovém vedru nikam nepoleze. To je pořád jinchuuriki sem jinchuuriki tam. Koho to zajímá? On pracuje pro Jashin-sama a to je pocta! Měl by obětovat pár duší, aby byl jeho bůh spokojen. Je jeho nejvěrnější a nesnaživější služebník. Prstem si přejede po rtech. Kapka krve by nezaškodila. Poohlédne se po sousedovi rozloženém ve stínu košatého stromu.
„Ani na to nemysli,“ ozve tlumeně zpoza masky. Otočí list novin a dál si nerušeně čte.
„Tss, taková pocta, zemřít pro Jashin-sama mou vlastní rukou. Prožívali bychom spolu úžasnou bolest až do úplného konce. Neříkej mi, že tě ta představa neláká?“ Shlédne na zachmuřeného Kakuzua.
Nestojí mu ani za pohled. „Nemám pocit, že bych o něco přišel,“ zabručí otráveně. Kéž by mohl toho uřvaného, otravného nukenina zabít! Díky tomu pitomému ninjutsu by mu vlastně ještě udělal službu. Za to není placený.
Bělovlasý muž prudce vstane a sebere překvapenému muži noviny.
„Ty v**e, Kakuzu, v Konoze se slaví Tanabata, svátek zamilovaných! Půjdem tam?“ řekne natěšeně, dlouho nikde nebyl. Pořád jen samé cestování a žádná zábava. Třeba by mohl udělat jeden obrovský rituál. Úplně se mu při té představě rozbuší srdce. Krev a bolest. Ani si nevšimne, že mu sešívaný vytrhne listy z ruky.
„Zapomeň, s tebou nikam. Jedině přes moji mrtvolu,“ zamítne okamžitě.
„Všechno se dá zařídit. Kakuzu… pojďme. Pořád děláme samou nudnou práci pro šéfa. Aspoň si trochu povyrazíme. Trocha saké a ženy ještě nikoho nezabily.“
„Jo, jasně, a kdo to bude platit? Všechno je v dnešní době drahé!“ odporuje věcnými argumenty.
„Ty seš takový skrblík, až to bolí!“ Na chvíli se zamyslí, což je u něj s podivem. „Nemají v té vesnici náhodou nějakého bijuu? Obhlídli bychom terén a třeba ho mohli sebrat pro Peina.“ Musí na něho jít logicky, jinak se nikam nedostane.
„To je pravda, ale devítiocasý není na řadě.“ Debata skončila.
„Sakra, s tebou je to tak těžký. Není tam někdo z té tvojí divné knížky, co tam máš lidi za peníze?“ Poslední záchranný důvod, proč jít do Konohy.
Maskovaný se dlouze zamyslí. Pomalu to vypadá, že upadl do letargie. „Pár lidí by se našlo. Půjdeme, ale opovaž se někde střískat! Nikam tě nepotáhnu!“
Hidan by si nejraději radostí zatančil, ale nechce vypadat moc natěšeně, aby si to Kakuzu náhodou na truc nerozmyslel.

Večerní slavnost Tanabata se blíží. Hinata se šlechtí ve svém pokoji. Pečlivě si rozčesává tmavé vlasy, které ji prokluzují mezi prsty jako stříbro. Chce být nejkrásnější, pro Naruta. Snad si jí konečně všimne. Pohled jí padne na úhledně napsané přání. Už se těší, až ho přiváže na bambusovou větev. Snad k ní budou bohové nakloněni. Modré saténové kimono s bílými květy čeká na posteli. Jejímu ostřížímu zraku neujde malý flíček na pásu obi. Pokouší se o ni mdloby. Co s ním? Namočit a vyprat? Bude tam mokrý flek.
„Neji!“ zavolá a do pokoje se vřítí její bratranec.
„Stalo se něco?“ Rozhlíží se, je někde nepřítel či záškodník?
S uslzenýma očima mu ukáže pidi skvrnku. „Takhle nemůžu nikam jít.“ Nejiho srdce se zatetelí radostí. „Nemáš na půjčení jiný, který by mi ladil ke kimonu?“ Naděje jsou zmařeny.
„Půjdu se podívat.“ V duchu si pohrává s myšlenkou, že požadovanou věc zatají, ale když vidí její smutek, nemůže to udělat. Za chvíli se vrátí s černým páskem.
„Máš? Moc děkuju. Měl by ses taky nachystat.“ Rychle ho vyhodí na chodbu a zasune dveře.
Vyjeveně kouká na pomalovanou stěnu a přejde k sobě do pokoje, aby se ustrojil do tmavě modré látky prošívané stříbrnou nitkou. Naruto se k ní nedostane ani na krok, o to se osobně postará.

Oslavy Tanabaty ve vesnici začaly. V ulicích je snad celá Konoha. Svátek se mezi lidmi těší velké oblibě. Bambusové větve jsou obtěžkané proužky barevných, popsaných papírků. Mezi domy visí umně vyvedené fábory. Děti pobíhají okolo svých rodičů, jejich výskot a smích doplňuje hřejivou atmosféru dnešní noci.
Procházejí mezi lidmi, a čím blíže ke středu dění jsou, tím více potkávají známých tváří. Sakura jde v doprovodu rodičů. Zelené kimono se až nebezpečně ochomýtá blízko ní. Lee si dává pozor, modřina se ještě úplně neztratila a nechce si vykoledovat další. Zklamaně dívku opouští a přidává se k nim.
„Čau, můžu jít s vámi?“ hlesne posmutněle.
„Jasně,“ odpoví tmavovláska. Hned se zaměří na oranžové kimono, které se blíží k růžovovlasé. Netrvá dlouho a velkou rychlostí se od ní vzdaluje.
„Málem jsem zase dostal, dattebyao,“ postěžuje si. Bolestně sleduje Sakuru, která se rozhlíží na všechny strany, jestli někde nezahlédne svého idola v tradičním úboru se znakem Uchiha klanu.

„Stůj, snad nechceš nakráčet mezi lidi v Akatsuki plášti? Okamžitě by nás odhalili,“ zasykne zpoza kmene.
Najednou je to pan Opatrný. „Fajn, co takhle Henge no jutsu?“ Složí pečeť a před maskovaným stojí hodně vyvinutá bělovláska. „Kakuzu-chan, měl by sis pospíšit,“ roztomile na něj mrkne.
Nevěřícně si ho prohlíží. „Zapomeň, ženskou ze sebe neudělám,“ zhnuseně si odfrkne.
„To po tobě nikdo nechce. Jen by ses mohl maličko vylepšit.“
„Dobrá,“ zabručí otráveně. Tohle mu byl čert dlužen.
Hidanovi klesne brada, což v jeho nynějším podání působí rozkošně. Kakuzu vypadá mladě a zatraceně sexy. Pár k pohledání.

Mysleli si, že nebudou budit pozornost, ale Hidanovo mohutné poprsí a Kakuzuovy velmi atraktivní rysy přitahují pohledy všech v okolí. Nenuceně prochází davem. Světlovlasá se za nesouhlasu zavěsí do muže vedle sebe.
„Do p***le, to je fakt hustý!“
„Kroť se! Mladé ženy takhle nemluví.“
„Promiňte, chtěla jsem říct, že všechno je mocinky úžasné. Nepozval byste mě na kalíšek saké, mladý muži?“ Laškovně zatřepetá řasami, až okolo stojícím chlapům vyschne v hrdle.
„Dobře, ale jen na jeden!“ Kam to dopracoval?
Vrhne se mu okolo krku. „Kakuzu-chan, jsi nejlepší,“ zapiští.

Nakonec jdou všichni společně, dokonce se objevil i Sasuke. Tomu říkám odvaha. Sesypou se na něj fanynky jako včely na med. Pomalu by ho roztrhaly zaživa, kdyby ho Naruto nevysvobodil. Odvleče ho z jejich dosahu do vlastního hloučku lidí.
„Můžeme rozvěsit naše přáníčka,“ vyhrkne červenající se Hinata. Blonďáček je příliš blízko. Vytáhne ze záňadří lístek a připevní ho na větvičku. Zbytek party ji napodobí. Naruto, stojící Uchihovi za zády, nesouhlasně mlaskne.
„Sasuke, nemohls tam napsat něco optimističtějšího než pomstu bratrovi? To je celkem staré. Nepřál sis to náhodou i minulý rok?“
Černovlasý ho zpraží zabijáckým pohledem. „Letos to vyjde.“
„Když myslíš. Hinato, a co ty? Jsi nějaká červená, není ti něco?“ Sáhne jí na čelo a tmavovláska pod jeho dotekem omdlí. Tak tak ji chytne do náruče. Neji využije situace a nenápadně přistoupí k bambusu a v mžiku zlikviduje sestřenčin lístek. S vítězným úsměvem si jde pro probouzející se dívku.

Hidan se vymotá z mnoha mužských náručí v baru. On se sem přišel bavit a ne jen chlastat. Nechá Kakuzu čučet uvnitř v obležení několika dam a sám se vydá směrem, odkud se ozývá melodická hudba hrající k tanci. Tak schválně jestli najde Kyuubiho. Trošku se mu pletou ladné nožky, ale nakonec dojde k tanečnímu placu. Ví, jak by měl přibližně vypadat, a musí se uchechtnout. Je to tak jednoduché. Proplete se pohybujícími se lidmi až k blonďákovi, před kterým se zastaví. Chytne ho za ruce, přitiskne k sobě a začne s ním tančit. Naruto vykuleně kouká do obrovského výstřihu a vůbec se nebrání.
Bělovlasý cítí v zádech vražedný pohled. Jeho fanynka. Trošku ji poškádlíme. Sehne se a zašeptá ohromenému mladíkovi do ucha: „Líbíš se mi, nechtěl by sis se mnou užít?“ Sleduje, jak jeho tváře nabírají barvu zralých malin, které dnes obíral v lese.
Naruto užasle otvírá naprázdno pusu.
Pak se Hidan rty lehce otře o jeho. Brzy pocítí silnou bolest v boku. Vedle jinjuurikiho stojí tmavovláska, kterou chtěl popichovat. V očích ji plane tak silný vztek, že i Hidan popřemítá nad nesmrtelností brouka.
„Nesahej na něj! Je můj…,“ lehce se zakoktá, „teda… možná.“ Nabere silně červenou barvu.
„Hidane, tady seš. Odcházíme!“ Odvleče vzpouzející se bělovlásku pryč.
Všichni překvapeně koukají.