Babička
Dávno, dávno již tomu, co posledně se díval do té milé mírné tváře, co zulíbal to bledé líce, plné vrásků, nahlížel do zlatého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky, dávno tomu, co ho posledně žehnaly staré její ruce! Není více dobré stařenky! Dávno již odpočívá v chladné zemi!
Poslyšte příběhu, milí Konožané, kterýžto udál se dávno, předávno předtím, než se narodil náš veliký hrdina, Naruto zvaný. Ve všech slavných knihách se píše o časech neklidných, plných velikých činů hodných ještě větších hrdinů, dobrých i těch zlých. Ve světle velikých událostí však jedna drobná osoba ze stínů, ač nevědomky, udala světu směru takového, že kdejací udatní kagové krčili by se u jejích chladných, bledých nohou, líbajíce je by prosili o smilování se světem. Jen kdyby o jejím bytí bývali byli věděli.
Ano, byla to žena. Namlouvajíce si tuto skutečnost, stále se nemohou historikové pravdy dopídit, neb žádné záznamy ani pozůstatky nalezeny nikdá nebyly. Jméno její spojováno bývá s neuměle otesaným kamenem, tajný vchod do skály střežícím, kde bedlivý zrak pod nánosem mechu může ještě rozeznat tři písmena slova A K I, podzim značící, z čehož se stejnak usoudit nedá, byl-li to muž či žena. O jejím jméně víme tak pramálo, snad jen příjmení stařenčino badateli bylo již mnohokráte zkoumáno z náhrobků jejích doměvších potomků. Však časem a býlím ohlodaný kámen drží svá tajemství, nechavše prostor pro fantazii kolemjdoucích, zatímco úředníkům konožské matriky nedává dnem i nocí klidného spánku. Zlí jazykové tvrdí, že vytesané znaky záměrně byly poničeny, aby dědicové její nemuseli nést břímě příjmení toho, tak špatně vyslovitelného a posměškům se tak mohli vyhýbati. Všem nejasnostem navzdory, dochovalo se jednoho příběhu, kterýžto si ústně předává už po generace jen pár zasvěcenců konožských, sdruživších se ve "Spolek zatloukavců, zatloukajících již zatlučené" jejichž mottem jest "Za ochranu tradic, neprozradíme pranic!" Jak to ale tak bývá, jedné ponuré noci v nonstop Ichiraku, příběh prosaknuvše skrz vývar rámenu dostal se i k našim pozorným uším a povinností jest předat svědectví o událostech těch strašných, neb z historie je vždy přemnoho ponaučeního generacím budoucím.
Poslyšte tedy příběhu, drahé konožstvo, příběhu o ženě drobné, štíhlostí až s vychrtlostí koketující, shrbené ne stářím, však úzkými chodbičkami s ještě úzkostněji vyhlížejícím stropem k podlaze neúprosně se krčícím, kterýmižto každého dne hbitě běhala, proplétala se a tyto pak její postavu vysochaly do tvarů těch krkolomných. Tmavé průchody a komůrky tvořivše zapeklitý labyrint ve skalním masívu, byly jí tím jediným domovem, který znala, chladným, potemnělým, bez jediné další duše, která by ji v samotě byla spřízněnou. Mnohá stvoření, ne jen ta lidská, propadala by v takovém místě panikám a stavům úzkostným. Nejinak by tomu bylo u stařenky, kdyby zabáváního si nenašla sobě milého. Jedna jediná, ta chodbička s nejužším průchodem, vedouc do nejzazšího zákoutí celé té kamenné spletitosti, končila v místech, kde dvě světelné louče nesměle z podlahy natahovaly své průhledné paže a lehounce svou září v útulnou komůrku průlez měnily. Tam nastavovala své vrásčité skráně dennímu světlu a oči její zlatem zářící, zalíbeně den co den nahlížely skrz paprsky světla na dění hluboko pod její bosou, křivolakou nožkou. Toho hemženího! Ač žena prostá, jeskynní, nouzí však o vymoženosti netrpivše, vždy vytasila svůj dálkohled, který hravě zastiňoval kdejaký i ten sebečistší byakugan a jala se pozorovat! A že vám toho bylo vidět z nosních dírek Druhého hokage! I víte, toho kamenného, jak mu hlava neochotně trčí ze skály, hned vedle jeho praštěného bratra. Tam v tom frňáku měla stařenka velikého přehledu o všem dění v Konoze a vedla si záznamy dnes nenávratně časem pohlcené. Neúprosně končící jsou ale dny a s posledním provázkem světla, který se zaříznul do Tobiramovy nosní dírky, opouštělo nebohé stvoření svoji pozorovatelnu a ubíralo, nebo spíš plazilo se průlezy, tak úzkými, do temných hlubin tiché své jeskynní říše. Nebyla tam ale sama. Tvorové neméně pokroucení, se stařeninými zády nic si nezadavše, stahovali se ze širého okolí do jeskyní, když slunce posledním polibkem rozloučilo se s obzorem. Tam v tmavých útrobách skalnaté hory, chladem prokřehlí tvorečkové ukládali se ke spánku. Jejich šupinatá těla tisknuvše se k sobě netušila, že na ně v tmách číhá nebezpečenství tak strašné, že by raději zůstali na holé planině napospas dravé zvěři. Stařena, ač notně změněna životem v chladné temnotě, stále potřebami lidského bytí trpěla a nic netušivší, ztuhlá háďata nevybíravými způsoby chytala, načež zbytky jejího ženského srdce velelo jí do módních doplňků se oblékati. A tak se činila, stahovala hady z kůže a šila, co jí ruce a oči v chabém světle malého ohýnku stačily. Nutkání stalo se potřebou, z potřeby stala se záliba, ze záliby úchylka. Podprsenky, boty, kabelky… Tu barevný vzor, tam zas ornamenty. Den po dni, v plápolajícím plamínku začaly jeskyně hrát všemi možnými i nemožnými barvami, rozličné stíny tvarů dámského spodního prádla běhavše po stěnách dotvářely veselou kulisu domova, dá-li se mu tak říkat.
Tu jednoho dne strašlivé boje připravily stařenku o jejího jediného syna i jeho ženu. Ač o ní on ni ona neměli nejmenšího ponětího, zda je živa a kde je jí konce, ona ze svých pozorování dozvěděla se o nešťastných událostech a tím více ponořila se v zármutku do šití, z něhož začala vzcházet ta největší šupinatá díla stejně, jako se čím dál víc k povrchu dralo její šílenství z osamění. Nevšimla si už ale, že dítě vzešlé z lásky jejích nejbližších je živo a těší se dobrému zdraví. Toho syna ujal se tehdejší třetí hokage, Hiruzen Sarutobi a jal se jej vychovávat jako svého vlastního zamýšlivše i svým nástupcem ho jednou jmenovat. Dětské oči však zármutkem byly skrápěny a často hledaly útěchu v místě posledního odpočinku rodičů jeho, tak tragicky zesnulých. Za jednoho sluncem prozářeného dne, vypravilo se dítě, zadumané ve svých hořkých myšlenkách, opět ku hrobu. Tam z netečnosti vytrženo na náhrobním kameni se vyhřívajícím hadem, bílým tak zářivě, jako čerstvě vypraná čepice hokageho, dalo se úprkem na útěk. Úlekem hlas stažený, vypravoval Hiruzenovi svoji příhodu. Snažíc se polekané dítko uklidnit, prohlásil milým hlasem hokage, jak často před zrcadlem trénoval, že bílý had jen štěstího přinést může a netřeba se jej bát. Dítko, řečmi o štěstí natoliko povzbuzené, začalo bílého hada často vyhlížet a sledovat, kam že ho k tomu štěstímu zavede, až jednoho dne před soumrakem, ve skalách za městem se ztratilo. Dál však sledovalo hada, protahujíc se jednou skulinou vedle druhé, tu náhle okolí potemnělo a dítě vydavše se za slabým plápolajícím světýlkem mezi kameny, ztratilo se v útrobách jeskyně. Zvědavá očka, zlákaná sílící září ohně, vedouce dítě až k jeho zdroji, nestačila se podivovat, cože to právě objevila! Toliko krásy! Barevných věcí rozličných tvarů po celé jeskyni rozvěšených a mezi nimi sedíc na kameni shrbená postava kostěnou jehlou ladně prošívala další kousky kůže. Nehnutě, něco si mumlajíc. Malý zvědavý človíček pobíhal od jednoho kousku negližé ke druhému, až upoutal pozornost stařenčinu. Střetnutím pohledů zlaté oči se zablýskly, jedny i druhé. Dlouho, dlouho se stará dívala do očí těch nevinných, než posledních zbytků lidskosti znovu nabyla a uvědomíc si, že dočiněního se svým vnukem má, oči její zazářili ještě víc. I dítko neznámou touhou bylo ke stařence té pojeno neb láska u nich rázem vzplanula. Novým citem sirotek opojen, vykrádal se co chvíli z vroucné náruče opatrovníků svých a v jeskyních těch potemnělých s babiznou jal se všeho času tráviti. I našli v sobě zalíbení dvě srdce opuštěná a tak se jednoho jeskynního dne (nebo noci) stalo, že vnouček babičce modelem stál. Neskrytě potěšena, duševně chorá žena věšela na drobné tělíčko jeho jednu dámskou parádu za druhou a nebohý chlapeček, tehdy dosahnuvše teprvá pátého roku života, nezdravým návykům se přiučil.
Od té doby, co s babičkou si na svět šoubyznysu v ústraních hráli, tiše uzavřeným, nemluvným stal se chlapec, dříve veselím a dětskou radostí zářící. Chováním stal se podivínem. Prvního dne své školy kupříkladu, vyrušoval v hodinách syčením a nové spolužactvo bez bázně olizoval s tvrzením, že je jen očichává, aby lépe jich poznal a si zapamatoval. Však dříve barvou kůže opálený do zdrava a klučíkem notně oplácaným jevil se, nyní pohublý, terčem posměchů se stal. Vybledlým zjevem vedle něho i slavné bledule konožské, Uchihové, jako domorodci z rozpálené Suny brzy vypadali. Posměšků i posměváčků přibývalo a tak časem, bouřícími hormony zmaten, v uzlíček pár podprsenek a hadích bombarďáků sbalil a opustiv babičku rozhodl se všem dokázat, jakých strašných křivd bylo mu pácháno. Celá vesnice tehdá na nohou byla neb všude rozvěšené plakáty hlásaly přehlídku velikou, jakou v zemi ohně nikdo jaktěživa nezažil. Na papíře pak jedno heslo vyjímalo se:
Od mého mistra zděděnou…
Já světu udám nový směr!
Všem lidem ode dneška...
Těm hodnejm, však i zlejm!
Teď bude vládnout značka…
Zvučným jménem Oroflame!
A tak přehlídka slavná konala se, no nesetkala se s velkým ohlasem, byť výtvory své babičky s nadšením sám předváděl. Spoustu chyb tehdá udělal, snad tou největší pak bylo, že přehlídkové molo nechal zřídit na budově toho nejváženějšího z občanů a s prvními nesmělými krůčky v hadích bikinách, začaly se obracet žaludky i těm nejneortodoxnějším zvrhlíkům. Jednoho dobrého skutku však nechtíce zapříčinil. Jiraiya, spolužák a přítel jeho nejvěrnější, úkolem byl pověřen, aby článek o události napsal, neb fejetony a jiné drobné útvary málo známým novinám dodával pronikavše tehdá do literárních sfér. Dlouho protestoval a s velkou nevolí práci přijal, neboť cílem jeho seriózní literatura odjaktěživa byla. Však lidskou nahotou a krásou dosud nepolíbený Jiraiya, unesen čistotou a prostostí téměř holého lidského těla, hlubokým zážitkem byl tenkráte zasažen. Neznámé tužby a vibrace pak příčnou jeho další tvorby staly se a světem otřásly neméně významně jako s ním samým.
Opojením k úspěchu, touhou k osamění. Jiraiya a Orochimaru byli vždy jingem a jangem sami sobě. Budoucí úspěchy, ač anonymní, vyváženy byly zklamáním na straně druhé. Frustrací ještě více sžírán, uzavřel se mladý Orochimaru ještě více ve svých chmurách. Neustavší úšklebky touhu jeho zapadnout ve dví zlomily. Nechtěje dále snášet hlouposti světa, vracel se stále častěji ke své potrhle milující babičce. Ta jediná rozuměla jeho tužbám, však úchylky v něm sama vypěstovala si. V jeskyních těch svůj nejtajnější úkryt vybudoval a s babičkou dlouhá leta, ku její potěše, společným hadím radostem se oddávali.
Když nadešel pak stařenčin čas, veliké chmury pohltily mysl Orochimarovu, ta již potemnělá ztmavnuvše úplně, později příčinou byla událostem všem těm strašným, které nenávratně změnily svět. Nevinná stařenka, stala se tak ve své choré nevědomosti a prostým tužbám záhubou mnohým, však na sklonku svého času štěstím a radostí obklopena, jejíž vnuk toho příčinou, svůj život láskou zakončila. Šťastná to žena!
Tak se konečně k této fajnové misi připojuji i já a Hromis, kterýžto ladnou svou mluvou tento příběh, historií i realitou inspirovaný, ráčil obohatit a doladit k dokonalosti lepé . Pro vysvětlení musím dodat - opravujeme teď spolu pomník Babičky a na některá slova a výroky lidu zdejšího neznalého jsme už docela citliví (přesněji na slova: Děti, to je ta Babička, Barunka, Sultán a Tyrl ).
A tak se zrodil nápad, později i příběh, hlavou a rukou společnou, řádně prací večer opotřebenou . Děkuji Hromisovi za skvělou spolupráci, Kakari za výbornou misi a omlouváme se jisté Božence N., tohle si nezasloužila.
Citlivé povahy varujeme, mně se o tom obrázku zdá i v noci - raději ho moc nezkoumejte.
Akože ja viem ze som pár rokov pozde. Povedal som si.. Ze síce nerád čítam. Ale dám tomu šancu. No.. Priznám sa ze sa mi to strašne ťažko čítalo. Zo začiatku som bol mimo a nevedel som ani o čo ide. Po tom co som pochopil to prepojenie s Orochimarom to začalo dávať zmysel. Bol som inšpirovaný a nadšený keďže som mal na plane v budúcnosti obrázok o Orochimarovej rodine. Čítal som ďalej a prišiel som k časti kde sa písalo o spodnom prádle a podprsenkach. A Orochimarovi ktorý robil módnu prehliadku? Potom mi došlo že je to cele žart začiatok bol taky vážny a koniec bol úplne random. no stalo to za tu skúsenosť škoda len že som občas nerozumel tým zložitým vetam.
FC-Noleda : https://konoha.cz/node/106995
Ahoj! Tak tebe bych tu nečekala .
Ona je to řeč, která je i u nás zastaralá, respektive Hromis se snažil napsat to mluvou, jakou používala spisovatelka Božena Němcová ve svém díle Babička ve své době. Plus si tam přidal svoje obraty, které ti určitě musejí působit potíže . Pro nás Čechy je to tím naopak moc zajímavé a ozvláštněné. No, nevybral sis na začátek vůbec jednoduchou věc, divím se, že jsi to pobral . Díky, potěšilo mě to!
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA
KURZÍK KRESBY
NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE
Musím přiznat, že takovýto skvost, nad jiné cennější, bych tu nehledala a nečekala. Vřelé díky a úcta má nechť doputují ku všem, kteří se na dílku tomto podíleli!
Za mě díky, jsem ráda, že se ta naše šílenost bláznivá líbila .
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA
KURZÍK KRESBY
NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE
Wau, tak to byl úplně zajímavě podaný příběh a úplně specifickém kabátku ze slov. Peka, opravdu se vám společné dílko vydařilo a Oroušova bábi je zjev, který hned tak nikdo nevymyslí. Dávám vaší společné tvorbě rozhodně zelenou
Novinky v mojí tvorbě
Deviantart
Pletení šňůr tradiční japonskou technikou
Gorin - samurajská show
Jé, on nám ještě někdo narazil na babičku! Její zjev... Cožpak nevymyslí ale nezapomene... Dodneška nás straší. Mám dokonce pocit, že na tebe přišla při vymýšlení řeč, protože verzí, jakými se měl děj ubírat, bylo víc ale nechtěli jsme moc dráždit tvojí specifickou představivost.
Včera byla Země ještě placatá, počkej, co bude zítra!
Díky !
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA
KURZÍK KRESBY
NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE
Díky všem!
Kakari: Díky, netradičně to tedy opravdu vznikalo , trochu se na tom podepsala večerní únava a hlavně celodenní se zabývání Babičkou, takže žádná jiná postava to ani být nemohla. A protože jsme celé dny řešili babičku milou, hodnou, krásnou, tak jasně, že večer jsme se jí potřebovali trochu pomstít . Aspoň na tom obrázku! A stále nás to taky odvádělo k Orochimarovi, který chudák nemohl zůstat normální, no uznejte .
Děkujeme za uznání!
Yuki Kaze-san: Díky moc .
Akumakirei: Bingo ! Když mi Hromis ukázal její obrázky, tak to bylo jasné , netušila jsem, že má Oro v reálném životě příbuzné! Té představy už jsem se nemohla zbavit a tak vzniklo toto .
Palantir: Sapkowského bohužel neznám.
Heh, ale tu scénu by stálo za to zakomponovat, to mě nenapadlo a bláznivostí by to tam skvěle zapadlo .
Ona je ve spodním prádle , no nechtěla jsem až tak děsit.
Poštolka: Díky za rozsáhlý rozbor, jak řekl Hromis, který má na celkové úpravě textu radikální podíl, je to hlavně o celkovém vyznění. Psal to tak, jako by to psal někdo v jazyce nevzdělaný v dřívějších dobách. Tak, jak se asi mluvilo na vesnici - tedy i se všemi chybami a stylistickými nesprávnostmi, které tomu dávají to pravé kouzlo . Když delší dobu pobýváš v Babiččině údolí, tak se té představě prostě nevyhneš, útočí odevšad .
Camelia: Pocty za jazyk patří spíš Hromisovi, psali jsme to společně, ale vydat to mohl jen jeden. Díky za zastavení .
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránce Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA
KURZÍK KRESBY
NARUTO ANTISTRESOVÉ MALOVÁNKY a NARUTO PEXESOVÁ HRA - odkazy na stažení ZDE
Opravdu zajímavý styl, žel, nenašla jsem v sobě vůli dočíst to až do konce. Ale někdy se k tomu vrátím, protože mě to opravdu zaujalo. Velmi dobře umíš pracovat s jazykem
Ach ten sentiment...
Na tohle jsem se moc těšila, co vy dva vymyslíte za společných večerů. Je to neotřelé, tajemné a vtipné, zkrátka skvělé Řeč je taky zajímavá, pestrá a barvitá, jak to znám od Hromise (tady je mi jasné, čí je to podíl). Babču jste vymysleli nádhernou, a to jak co se týče podoby na obrázku, tak i povahy. Doplnění neznámých kapitol konožské historie je jistě záslužná činnost, ano, takto to určitě bylo
P.S. A ještě se zeptám (pokud vás pravopisná odbočka nenazlobila). Můžu taky napsat o Oročimarově babičce? Když se Noleda v telefonu zmínila, že máte takový nápad, tak ta osoba začala v mém mozku žít samostatným životem. Ale pokud byste to brali jako kopírování, protože jsem ten nápad dostala jen díky Noledě, tak zkusím vymyslet něco jiného.
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
Když jsem byl ještě malé konožátko, toužil jsem psát seriózní a jazykově korektní literaturu úplně stejně, jako Džiraja. Pak mnou ale otřásly dosud nepoznané tužby a stal se ze mě gramatický nukenin!
Včera byla Země ještě placatá, počkej, co bude zítra!
Osobne myslím, že keby si písala o dobe pred tým než scvokla a prihodila k tomu jasné znenie mena, určite to nebude kopírovanie.
Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Fan-mangy: To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...
Palantire, neptám se žádného tiskového mluvčího, čekám na odpověď od N+H, ta jediná je pro mě relevantní.
Ale ta moje babička je pochopitelně zcvoklá taky, jenom trošku jinak. A u mě má křestní jméno, ale příjmení ne. A třeba oslovování čtenářů tam mám taky, i když nezávisle na N+H.
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
Mně ten obrázek zase připomíná nějakou herečku, o který jsem nedávno kdesi četla v souvislosti s nepovedenou plastikou obličeje Nicméně, povídka super, dobře zvolená postava a ještě lepší příběh, bylo ti vtipný. Tyhle objevovaný fakta o Orochimarově životě a jeho rodině mě fakt baví. A ten jazyk k tomu úplně seděl, některá slova jsem hodně dlouho nikde neviděla. Sama mám přechodníky ráda, ale word s nima má často nemalé problémy, jak se vám to psalo?
Skôr než Němcovú v tom badám Sapkowského. Takže spokojnosť.
Chvíľu som sa nazdával, že si hádam tiež písala o Narutovej babke a pripravoval som sa na scénu, kedy ten farbí hokagov a zrazu sa naňho niekto díva z Tobiramovho nosa. No nič.
Ten obrázok ti príde hrozivý? Tak aký by bol ešte so spodným prádlom.
Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Fan-mangy: To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...
Orochimarova babička je podle kresby vážně děsivá; až sestra (ne-li dvojče) Donatelly Versace xD Myslím, že pokud Němcová měla alespoň malý smysl pro humor, tahle variace na Babičku by se jí líbila Na začátku mise jsem odhadovala jiného konožského fandu Orochimara, že se ujme role vypravovatele příběhu jeho babičky, ale nepoštěstilo se a jsem moc ráda, že nakonec byla možnost si o ní vytvořit obrázek od vás. S Orovou úchylkou na oblečky jsem se už v ffkách setkala, jen teď konečně vím, po kom ji chudák bledý podědil, neměl to vůbec jednoduché. Ale naopak si zase vytvořil o to silnější osobnost s takovým super členem rodiny
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Souhlasím s Kakari.
To byla skvělá povídka. Ty staré výrazy ve mě probudily vzpomínky na školu a jeden sloh, který jsme museli takto napsati.
No, a Babča byla parádní ve své senilnosti.
Užívala jsem si každé slovo.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Od vaší spolupráce jsem čekala něco netradičního a kdybych si měla tipnout, vsadila bych na archaický jazyk. Ale Babička by mě tedy nenapadla ani náhodou A ještě ke všemu zrovna Orochimarova. Kdoví, jaký slušný a způsobný chlapec by z něj vyrostl, kdyby zůstal v Hiruzenově péči. Nicméně to by zas nikdy nevznikl Oroflame a to by byla ale obrovská škoda
Mise uznána
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF