Typ

"hele ty, vystřel tohle je osobní věc" Narutova reakce Itachiho překvapila
"co kdyby jsi jí nechal?"
"tak hele Sakura Haruno je moje oficiální holka a jestli se ti to nelíbí, máš smůlu"
"oficiální holka? dovol abych se zasmál"
"copak to neděláš celou dobu?"
"ale já se budu smát víc"
"tak ty se mi budeš smát?"
"přesněji chechtal čili gebit. Asi takhle" a Naruto se začal smát z plna hrdla
Ten spratek je tak otravnej pomyslel siItachi a s nepřiměřeně znuděným výrazem sledaval smějícího se Naruta.

"no a teď vážně, dodělám tě"
"auuuu"

"tak moment ty se nebudeš bránit?"podivil se Itachi a zastavil se "nedokážu to..."
"tak dělej chtěl jsi mě snad zabít ne?" byla jsem pořádně naštvaná "tak dělej, probodni mě" schodila jsem si z ramen Sasukeho bundu
" Sakuro ty?"začal si sundavat plášť

"na to ani nesmyli"
"ale bylo by to hezký"
"nech toho mám dítě"
"nejste se Sasukem svoji, můžeš ho kdykoliv opustit"
"tak ne to ani nemysli, víš že to neudělám!"
"ale mohla bys"
"vrrr"
"na tak ne, no, ale stejně"
"víš co? Je mi to jedno zabij mě. Dělej"
"dobrá"

No tak tohle jsem psala ve škole při hodinách, takže nic moc. Doufám, že se bude líbit.

..Itachi "co? to.... to..je blbost..ty jsi mrtvý... viděla jsem jak tě Sasuke zabil!" vztekle jsem šáhla po kunai ale žádný tam nebyl
"ty hledáš tohle?" zeptal se a mával mi mým kunaiem před nosem
"jestli to neudělal Sasuke udělám to já. Teď hned" můj inner démon získával nadvládu na mím tělem. Itachi se zašklebil a opřel se o Sasoriho, ten ho ze sebe jen vztekle setřásl

"proč takové nepřátelství Sasori?" podivil se Itachi.

Zatímco Sasuke se posadil k nízkému stolku chystala Hanako čaj a obložené chleby.
,,Doufám,že to jíš..."
Pak konverzace uvízla na mrtvém bodě. Sasuke místo odpovědí střídavě bledl a rudl a ona to po chvíli vzdala.
,,Omluv mě na chvilku. Obleču se a pak už půjdeme ano?"
,,J-jistě..."
Zmizela v pokoji přez chodbu a v rychlosti na sebe navlékla spodní prádlo. pak si uvědomila že šaty včera nechala v koupelně.
,,No co... tak mě uvidí v prádle!"
Proběhla chodbou do koupelny a tak se dooblékla a pročísla si vlasy.
,,Hotovo,můžeme jít!"

Ten muž se na Haru usmál, to sice nebylo vidět, ale Haru to poznal.

" Ahoj, jak se jmenuješ? Já jsem Hatake Kakashi." představil se muž.

" Já jsem Haru, kde je Naruto-senpai?." odpověděl a zeptal se Haru.

" Zrovna mu není moc dobře, odvedli ho do nemocnice. Naruto byl vždycky tak neopatrný a do všeho se vrhal po hlavě." řekl Kakashi.

" Odkud vy znáte Naruta-senpai?" položil Haru další otázku.

" Učil jsem ho, jako on teď učí tebe." vysvětlil mu Kakashi.

Stál tam a nenávistně hleděl na Itachiho. Musel něco udělat, měl tady své žáky a ty musel ochránit.

" Co ty tady chceš?" zeptal se.

" Pokud vím tak Akatsuki tak jak ji znám už neexistuje. Zbyl jsi jenom ty, ten pošuk s maskou, modrák a ta modro vlasá čůza." pokračoval Naruto.

" Za tu čůzu zaplatíš." ozvalo se a objevila se Konan.

Za ní se objevil Kisame a Tobi.

" A do p***le." pomyslel si Naruto.

" Arami, Kotomi, Warisi utečte. Jděte zpět do Konohy, já je zdržím. " poručil svým žákům.

Byl teplý letní večer. Hinata stála u vstupní brány do Konohy, protože věděla, že tudy musí Naruto projít, až bude opouštět vesnici. Pořád tomu nemohla uvěřit, ale bylo tomu tak. Kdyby alespoň věděla proč. Proč odchází. Náhle se v dálce objevil Naruto a přicházel k hlavní bráně. Šel velmi pomalu a Hinatě se zdálo, že každý krok, který učiní mu působí obrovskou bolest. Když přišel až k Hinatě, zastavil se.
„Sbohem Hinato“, řekl Naruto a chystal se pokračovat v cestě.
„Proč?“, vykřikla Hinata

" Rasengan !"
Zanel výkrik za chrbtami našich priaťelov. Všetci sa otočili a videli, ako vo zduchu letí postava s výraznou modrou guľou v ruke ktorú mal vpredu.
- Nieje to? - Sakura si premeriavala modrú guľu v dalni útočníka.
-To je ..... - Shino sa pozrel na guľu a vyzeral prekvapene.

Vešel do Konohy a rozhlédl se, nezměnila se. Pořád vypadala tak jak si ji pamatoval. Vracelo se mu tolik vzpomínek, ať už byly šťastné nebo smutné.
Po tváři mu stekla slza, jedna , jen jediná slza. Sám nevěděl jestli to byla slza štěstí nebo smutku, míchalo se v něm tolik pocitů.

" Haru, po dobu co budeme tady mě oslouvuj jen senpai. Nerad bych aby mě tady někdo poznal"

" Ano senpai." odpověděl Haru

" Tak těď se někde ubytujeme." řekl a vydal se na cestu.

"Naruto ty šílenče příště si jako cíl vyber králíky"nadávala jsem a prudce hodila po Narutovi kunai
"promiň myslel jsem že jsi špeh" omlouval se a rval kunai ze stromu. Obátila jsem oči v sloup a položila spícího Shikiho vedle sebe
"LEE SE HLÁSÍ, V OKOLÍ NENÍ ŽÁDNÝ-"
"musíš tak řvát??"zasyčela jsem "promiň"omluvil se rychle Lee
"to že na Sasukeho žárlíš neznamená že musíš Shikiho budit" napomenul ho Neji "COŽE???JÁ NA SASUKEHO NEŽÁRLÍM!!"zařval Lee
"Lee, zmlkni"sykla jsem důrazněji

Když se Naruto probudil, Haru ještě poklidně spal. Dnes se rozhodl, že si "promluví" s Hidoshim. No lépe řečeno se ho zeptá na pár otázek a jestli mu neodpoví, tak to z něho vymlátí.

Pro Haru napsal vzkaz, ať tady na něho počká a nikam nechodí.
Připravil se a vyšel na ulici. Najít Hidoshiho nebyl takový problém, jak si myslel. Měl sídlo v největší budově ve městě.

Život běžel ve svižném tempu, uběhly dva týdny od prvního setkání Naruta a jeho týmu. Byl s nimi už i na nějakých lehčích misích, dnes je čekla jedna další mise, měli se vydat do lesa poblíž jednoho města, ztratila se tam čtyř letá holčička. Normálně by se tam Naruto vydal sám, ale neviděl jediný důvod proč nevzít mladý sebou.

Ještě ten den se dostali do města, kde dostali instrukce a popis té holčičky. Byla to dcere jednoho vysoce postaveného obchodníka.

Milé překvapení

„Náááááááááruuuuuuutooooooo to bojí“ Neji už necítil skoro žádnou část svého těla. Jenže žádná z žen nevypadala , že jim pomůže.
Awe se postavil. Stál tak asi 5 sekund než se začal kácet k zemi. Sai k němu přiskočil a podepřel. Awe se na něj usmál, Sai ne.

Klep Klep

Já ty dveře nesnáším Co sem tu furt někdo leze ? to jako nemají co dělat ? Asi dám na dveře cedulku nerušit pod trestem smri!!! Sakra !!
Pozvedl oči aby se podíval na Hinatu.

Učitel

Jeho sestra odešla. Zase byl sám. Nevadilo mu to. V mysli se mu vybavily slova
„ ... ******* není stavěn pro porážku..., ******* je možno zničit, ale ne porazit..."
Byla to vůbec pravda ? nevěděl. Řekl mu to. Řekl mu to ten den kdy se poznali. Nebylo to tak dávno , ale přeci ano. Myslel na něj.. zrovna teď .. Měl důvod.

Klep Klep

„ Dále" ozvals neochotně. Nechtěl, aby ho teď někdo rušil, ale zase nechtěl být sám.

Author's Chapter Notes:
omlouvám se všem co četli Runovládce...

Schopnosti boje

Neklid

Odvrátili se a rozešli. Naruto si oddechl. To bylo vážně štěstíčko... tohle mohlo zle dopadnout...
Chtěl si s Awem promluvit o tom co se stalo v tom snu ? přeludu ? Ale nemohl , protože ti dva se k němu zase přihrnuli a šli společně s Pátou do nemocnice. Naruto se loudal domů.

Návštěva.

Naruto se po čase vzchopil. Přešel ke druhému chlapci a zvedl ho na nohy. Byl lehký až příliš. Naruto si všiml , že je pohublý a ztrhaný neustálým napětím. Pomalu se vydali k ostatním... jen co noha nohu mine. Blonďatý chlapec měl v hlavě spoustu otázek, ale teď se na nic ptát nechtěl, ani jeden z nich na to neměl náladu....

Kde jen jsi ?

Seděli u stolu a přemýšleli. U stolu sedělo 8 strážců. Byl to kulatý starý stůl, vyřezán byl na něm prastarým jazykem jakýsi nápis. Nikdo z nich se na něj nepodíval, znali ho... byla to přísaha... znali ji ... je tomu již dávno co ji skládali a přísahali...

Noc plná andělů

Awe utíkal pryč. Musel někam utéct, protože za chvíli to přijde... přemění se. Tsunade už byla vytočená, neustále jim někam utíkal a museli ho pořád chytat. Unavovalo ji to. Už před nějakou dobou, přesněji včera večer si o něm udělala jistý obrázek.. dozvěděla se pár věcí, velmi důležitých věcí. Takového ninju by potřebovala , potřebovala by aby pracoval pro ni. Ale po tom co mu provedla ....

....................................