Tatsu 13

Kde jen jsi ?

Seděli u stolu a přemýšleli. U stolu sedělo 8 strážců. Byl to kulatý starý stůl, vyřezán byl na něm prastarým jazykem jakýsi nápis. Nikdo z nich se na něj nepodíval, znali ho... byla to přísaha... znali ji ... je tomu již dávno co ji skládali a přísahali...

Byli zamyšlení... jedno křeslo bylo prázdné, každý z nich, ikdyž nenápadně se na něj díval obviňujícím pohledem, jakoby jim to křeslo ublížilo. Toto prázdnotou zející křeslo připomínalo, proč jsou tady. Někdo tu chyběl. Jeho nepřítomnost trápila všechny. Stokrát se přeli o tom , kde jen může jejich druh být ? Ale nikdo neznal

Odpovědi,které tak nutně potřebovali... Jestliže se brzy neobjeví, tak se dostanou do problémů a nejenom oni... Celá jejich zem. Stalo se to už několikrát, že se vypařil jak pára nad hrncem. Ale poslal zprávu, dal jim vědět... se zpožděním .... Ale přesto...

Nevěděli , co dělat. Jeden z nich si stoupl : „ Rozdělíme se do skupin po dvou , musíme ho najít." Přikývli a zmizeli.

Awe si uvědomil , že na něj mysleli. Pokud by se ONI připletli sem , mohl by to být obrovský průšvih. Jeho sestra Lintien by ho zabila.
Uslyšel, jak se přibližují kroky. Ne .. sem nesmíte jít.. teď ho nemohli najít, pokud se tak stane a někdo se objeví .....
Ucítil slabé chvění v prstech.. je to v pytli.... Jsem nahraný... začalo ho brnět postupně celé tělo. Podíval se na svou ruku která zčernala. Věděl co přijde....
Prošli už snad celou vesnici, nikde ho nenašli... Naruto běhal všude kolem...bezcílně a bez jakéhokoliv systému... mnohé doháněl k šílenství... hlavně svého učitele Jirayiru ... Díval se na jeho počínaní a kroutil hlavou... nechali ho tak... stejně nic nenajde. Naruto měl velké problémy najít i své ponožky a natož nějakého člověka ? Byli rozděleni do skupin , nebylo možné aby neuspěli.

A kdy člověk pochopí své činy ? co mu pomůže ? jedině čas...
A kdy člověk pochopí ..... tehdy.... Až mu to napoví... jedině čas...

Je to tady. Celé tělo jakoby bylo v ohnivém žáru. Připravoval se ... Před chvíli na něco myslel... potřeboval by aby sem přeci jen někdo přišl, tehdy by tato situace mohla být přece jen snesitelná...

Naruto doběhl do slepé uličky a zaklel. Nemohl ho najít, nikde. Proběhal snad už celé město. Trvalo to dlouho už 6 hodin. Nespíš šel pryč, pryč z města... proč se ho tak moc snažím najít ? rozhlédl se kolem sebe , nikde nikdo. Kam bych šel já? Snažil bych se vymyslet , něco co by mi dalo trochu času. Nevěděl jak na tuto myšlenku přišel. A proč bych potřeboval čas ? Protože se má něco stát. Naruto zatřepal hlavou, To je vážně divné. A co by se sát ? Něco, co by mohlo ublížit všem vesničanům. Naruto vykulil oči... Sakra ...

Uviděl na zemi sedět Aweho. Tak přece jsem ho našel. Něco ale nebylo tak jak má být. Podíval se na něj pořádně a pomalu se přibližoval. Něco s ním bylo. To pochopil téměř okamžitě. Třásl se . Najednou se všude ochladilo . narutovi běhal mráz po zádech. Byl teplý den, tak co se to děje ? Chlad prostupoval celým jeho tělem. Nemohl se nadechnout. Skácel se k zemi. Snažilse postavit , ale nešlo to. Nemůžu dýchat. Proč nemůžu dýchat ?

Awe přemýšlel napadaly ho divné věci.
Moře omývá břehy písečné a vítr si pohrávaná s listím spadlých ze stromů. Moře omývá břehy písečné a soupeří s větrem c rychlosti. Škádlí se , ale jsou to přátelé. Moře omývá břehy a ve vodě se zrcadlí hvězdy. Ale ne hvězdy známé lidem. Jsou to bílá světýlka plujíci oblohou. Ve vodě se odráží oči. Tisíce očí. Tisíce zářivých pomrkává na přihlížejícího. Jedny jsou velké a jiné zase malé. Jiné září více , druhé méně. Ve vodě se odráží miliony očí, které, pozorují můj svět, můj život , mě. Dívají se a vyslílají do mého srdce své pocity. Jsou to různé pocity. Ale většinou se mě snaží ukázat cestu z toho mumraje do kterého jsem se dostal. Ukazují cestu. Spoustu cest mám před sebou, spousty rozhodnutí. Stojím před křižovatkou života a smrti. Právě Jsem vyšel, jet o chvíle , nebo tisíc let ?Snaži se mi pomoci.... Kam jít, jak zvolit tu nejlepší z nich. Protože jen jedna je ta pravá, jen jedna je skutečná. Jen jedna vede k cíli. K jakému ? Jen jedna mě na křídlech dopraví do toho zámku, kde naleznu... ? smysl života ... ???

Jeden nádech...

Dračí oheň spaluje vše na co jen dosáhne. Je neúprosný ve svém ničení. Rozkládá nicotu a vytváří ohňostroj barev. Houževnatost a přesnost s jakou zasáhne své oběti je děsiná. Vysmívá se samotnému životu. Plameny rudé tak jasně, že všichni jsou slepí. Rychlostí myšlenky se propadají světy do nicoty. Bez naděje na záchranu se boří živoucí bytosti, jejich tělesné schránky.Jako duchové plují poslední myšlenky, přisvé cestě za horizont do nenávratna. Z neznámých cest přicházejí do zkázy zániku vychrtlé kostry rozkládající se ... samy v sobě... Všude panuje hluk, nesnesitelný rachot cloumá štěstím za pokusu ho roztlouci na padrť. Děravé jámy plná těl mrtvých se smějí jakékoliv naději.... Hluboké rány od přátel drásají maso a bolest nestačí docházet do mozku, který už nemůže na nic reagovat. Ohňová znamení vyplňují veškerý prostor pro vnímání , snažící se udeři ránou poslední.Mapy šrámů znesvěcují živou tkáň prosící o milost. Výkřiky zoufalství rozeznívají vzduch . Zdi se bortí v neúnosné panice. Zhoubný paprsek.... Slunci podobná koule se řítí a rozdává údery. ˇžádná prosba, ani pokus o odpor, ani slzy nezastaví oheň hořící na všech místech...

On tu je za cílem zničení největší krásy.Příjemné pocity prchají pod náporem útoku do míst, odkud se už nikdy nevrátí. Mizejí velkou rychlostí pryč ze ztýraných myslí.
Nezbylo nic, vše bylo zničeno. Jen bílý kvítek nesoucí se do snů zapomění.

Podívá se na tvář toho démona..... Ty oči....