Bumerang

Jako vždy musí být pár keců a moudra nakonec
V poslední době, snad je to mangou, jsem nejvíc vyklepaná z toho, co se děje mezi Narutem a Sasukem, hlavně protože s Naru soucítím, ale dost jsem se teď zaměřila na Sasukeho.
Už vidim do budoucna a rozhodla jsem se, že si chci udělat psychologii, takže... je jasný, že mě nedokáže nic nas*at víc, než že se v Sasukem nevyznám. Pořád nad tím dumám, a tak jsem se ponořila do svýho pomyslnýho světa a pokusila se vnímat věci jeho očima. Zvlášť mě překvapilo, že ani Narutova slova s ním nehly. A vyšlo z toho toto...
I když víc než pravda si myslím, že jen sama sebe přesvědčuju, že by to tak mohlo bejt. Že se Sasuke už tolikrát chtěl vrátit, vzdát se pomsty, ale neměl na to sílu. Nejen, protože jeho nenávist byla příliš silná, ale také, že si nebyl jistý, jestli by ho ještě někdo po tom, co udělal, dokázal mít rád - kam až zachází má vina?-
Holt to končí tím, že se naprosto odevzdá své pomstě a jde vstříc - a já naprosto bezbranně
ponořil se ve svůj hřích - . Ale pořád někde uvnitř doufám, že to takhle je. Že je to pořád ten starý Sasuke...

P.S. K názvu mé povídky... přemejšlela jsem nad tim a vyplnynulo tohle - jako bumerang se mu pořád vrací ty myšlenky na návrat domů a stejně tak i bolestné vzpomínky.