Poezie
vodopád na útesu hučí.
Lesní havěť usíná,
Hvězdy na čirém nebi pučí.
Tady odpočíval,
se strnulým výrazem,
zbraň po otci svíral,
na něj hledím s úžasem
a on na mě,
žiji jen pro něj,
ale on ne pro mě.
Však tě mám ráda.
Vždy kryla jsi mi záda.
Však tak činit já chci,
dokud budu moci.
Toho smutného dne, kdy atmosféra zhoustla a vzduch je cítit krví
[center]Dál již nechci tvou pomoc,
trápila mě nemoc
on jako černá růže vzdalující se v temnotě.
Když spolu bojovali bok po boku,
měli v sobě jistou přátelskou záruku.
on jí však neopětoval její něhu.
Mnoho krát , když se jejich pohledy střetly
usmál se a jeho falešné pocity ji pletly.
chtěl tomu všemu udělat ráznému konci.
On měl sen o pomstě , kdy stvůra rodinu mu zabila,
Sakura však v jeho snech už vůbec nebyla.
[center]Když viděla jsem poskvrněnou oblohu,
a toho blonďatého mátohu.
Musela jsem se smát.
Jak někdo se takovým může stát.
Teď ale vím že omyl to byl,
že ten mátoha je přec plný sil.
A že můj starý sen je hloupá mýlka,
stejně jako na palouku stará vilka.
Ale on už věděl že nemám ho ráda,
tak před mou nabídkou jen otočil záda.
Já říkala mu to pořád dál,
ale on se mi jen do očí smál,
ale vědomě se mě spíš bál.
On na hrdinu se nepasoval,
ale každý mu v tom odporoval,
prý musí zůstat ve vesnici,
dřív než naposledy vydechne.
Dřív než ji zakopou,
dřív než v zemi shnije.
podě*anej osud.
Ve zku*vený minutě,
její život posuď.
nindža bez budoucnosti.
Nikdo nevěděl, že žije,
nikdo neznal její jméno.
ti všichni jsou mrtví.
A ona je zabila,
zmazala se jejich krví.
[center]Litovala toho,
i když prý neměla emoce.
Bylo to sice pro vyšší dobro,
[center][color=black]Chtěl jsem být přítelem, nikdy jsem nebyl.
Chtěl jsem být statečný, ty jsi byl dříve.
Chtěl jsem být Hokage, budu jím v nebi?
Chtěl jsem být hrdinou, lid po mně plive.
Chtěl jsem být sluncem, vstoupil jsem do stínu.
Chtěl jsem být spasitel, je ze mě vrah.
Chtěl jsem být silný, tak komu dát za vinu,
že neměl jsem odvahu, ale jen strach?
Chtěl jsem být nejlepší, tak jsem se proměnil.
Chtěl jsem být Uchihou, vzal jsem jim oči.
Chtěl jsem být klidný, vztek ve mně pramenil.
jenž lidé druhým do tváře plivou
Láska je jen slovo
díky němuž všichni brzo zhynou
Láska je jen slovo
co z těla trhá naivní srdce
Láska je jen slovo
které zní mi tak chladně a trpce
je to jen zvrácená fraška pouhá
Láska je jen slovo
stejně jako souznění či touha
Láska je jen slovo
co nic dobrého přinést nemůže
Láska je jen slovo
tak proč nevyrýt si jej do kůže
jak zbabělý nindža.
Jak člověk bez duše,
jak zbytečný stařec…
si teď připadám…
nebezpečný lidem…
Já ale nejsem zlý,
svoji rodinu musel jsem příkazem zabíti…
tebe ne…
Ty můj malý bráško,
tebe já miloval až příliš…
to já vím…
Budeš mě chtít zabít,
pomstít svoji rodinu…
A já se nechám…
[center]A teď tu stojíš přede mnou…
Pověz mi, panenko, proč takový byl?
Zhasla všechna světla svítilny,
Nebo snad déšť něco bolavého smyl?
Panenko, která učí úsměvům.
Úsměvy byly dosud hrány,
Tvoříce Vánočním nápěvům.
[center]Na obrázcích zachycených myslí,
Je všechno tak děsivě upřímné.
Na falešné dary již nemysli,
ti připomene, že i já někdy sním.
Nebo jsem snila, kdysi, před tebou,
než prozářil jsi jasné světlo temnotou.
Rudá jako dětské slzy, na mém polštáři.
Rudá jako pomsta, která tě stravuje,
jako oči, jež žena v rudém miluje.
Asi bych si měl zvyknout...
je to jen jedna bublina.
Kolik jich bylo.
Já hrál si na
boha, neviděl, neslyšel.
Smrtelná chyba
slabošského lenocha.
[center]Roztroušené korále, naprasklá sklenka.
Zloba mohla vzkvétat...
moje špinavá, prodejná milenka.
Chouji se cpal kilogramy.
Pořád by jen něco jed,
Oblíbil si taky med.
Stála tam jak zakrnělá.
Bála se že Chouji pukne,
Do hlavy se strachy ťukne.
A jídlo Choujimu zabavuje,
Chouji neví, co by snědl,
Hlady téměř celý zbledl.
V tom jídle byly samé plísně!
Když to Chouji pochopil,
Další várku uchopil.
[center]Vezmu si jen jeden sáček,
A k tomu i koláček.
[center]Jednoho dne z pahůra
seskočila Sakůra,
prý už dále nechce žít.
A byl od ní navždy klid.
-
Přichází don Sasukemon,
s ním veliký shon,
uříz Itachimu ohon,
z krátkých vlasů
světový se stal boom.
(V hospodě U Ďasů
Tsunade pije rum.)
-
Sněd Naruto rámen,
zvedl třikrát větší kámen.
Položil ho na zem,
šel si dát zas rámen.
-
Černá kočka, šedý vlas,
Kakashi jde pozdě zas.
-
Shikamaru zívající,
Chouji chlapec růžolící,
Ino poťky drmolící.
Tento kus je na palici.
-
Poslední verše s rezervou ber,
Mě rozmazlovali,
tebe stranili,
mě milovali,
tebe zraňovali.
Mě dali víc,
tobě prázdné nic.
V tom je pravda skrytá,
věkem a prachem pokrytá.
Můj čin nejde zastavit
ani oddálit.
Vždy tu budu pro tebe,
jako modré nebe.
Možná sníh tě mírně zebe,
věř sám v sebe.
Chtěl bych tě učit, vést,
[size=18][font=Times New Roman][center]růžová poupata
rozvitá do květů
s rosou na lístcích
jak něžné panny
odkvetla
Změna je život
Hinata se změnit chtěla
ze strachu se celá chvěla.
Bojovala ze všech sil,
uběhla by i sto mil.
Opustila svůj klan Hyuuga
byly to pro ni velká muka.
Naruto jí sílu dával
a k vítězství jí i mával.
Dal jí potom dobrou radu,
která neměla žádnou vadu.
Se svým cílem bojovala
a byla i vytrvalá.
Začla se mít trochu ráda,
to byla pro ni paráda.
Po čase pak zesílila
a do svého klanu se navrátila.
..."Naruto! Prečo to stále nevidíš?! ... Ja som ťa milovala tak, ako ťa nikdo iný nemiloval... a ani o tom nevieš!" Skríkla... a potom sa obrátila a so slzami v očiach ušla...
Naruto potom nedokázal s Hinatou hovorit celý mesiac... ale raz ju našiel v koncertnej sále sedieť v kúte... nič nepovedal, len si sadol za klavír a... zaspieval...
Počujem hudbu tohto klavíra,
a má naozaj krásny hlas.
V mojom vnútri však iný zvuk zavýja,
UTRPENIE znie zas a zas.
Dnes v noci som mal krásny sen,
v tom sne som bol veľmi šťastný,
[center][color=darkred]A náhle vyšlo slunce jasné
Bylo tak neuvěřitelně krásné
Žár mě štípal do očí
Z horka se hlava zatočí
S hrdlem vyschlým a žíznivým
Jdu za svým sluncem zářivým
Nechci už bez něj žít
V temnotě samotný dlít
Tak kráčím vstříc jeho paprsku
S jedinou myšlenkou na lásku
Se srdcem na rozpraskané dlani
Zemřu dnes na cestě za ním
Toužím se dotknout zlatého kotouče
Nesmím být od něho odloučen
Jako velké oko jasnozřivé
Je tu se mnou, je horké, je živé
Cítím, jak vedle mě dýchá...
Konan theme, pusťte si ho, prosím, k tomu...
za čárou...
měl bych se smát.
Jenže já se začínám
pomalu a jistě
bát.
zapěl tu tesklivou
a v širý hvozd roznesla
se jak krásný
skvost.
Utíkal s ní hned pod most.
Hlodal ji tam do noci,
nebylo mu pomoci.
Akamara zklamala.
Byl to trapas veliký
cestou splašil králíky.
Na poli nechal trčet rýč.
Vyhrabal si boudičku
A dal tam malou kostičku.
A pak také posolil.
Bál se že se udusí,
V boudě dělal pokusy.
a vydával psí vzdechy.
Když šel potom spát,
o kostích si nechal zdát.
V ruce má kabát a černé sako.
Chtěl se mnou bojovat,
Nazval mě zrůdou,
Boj s ním byl pro mě nudou.
A rovný vlas,
Sasukemu konečky
třepí se zas.
asi mu hrabe, pořád jen houká…
S Juukenem Sasukemu běžím teď vstříc,
Já chtěl ho zabít! A on pořád nic!
[center]Byla to porážka na plné čáře,
však příště se Sasuke poveze v káře!
Nemohu tento boj ignorovat,
