Poezie
Třeba jen déšť
[center]Běžím. Běžím a je mi zima. Déšť naléhá na mou tvář, chce ji stékat.
Studí. Ale nebolí. Vzduch je čerstvý ale mraky jsou tak šedé.
Jsou tak nízko.
Bojím se, že mě přitlačí k zemi a proto utíkám.
Zem není ještě tak zablácená.
Voní deštěm, až mě bolí nos.
Dech je tak čistý, zalykám se vzduchem.
A pak už mi nezbývají síly, jenom jdu.
Šedé je nebe a šedá je zem.
Dech je mi víc než cokoliv jiného.
Jdu a polykám ten pocit;
[center]Šicí stroj se tichem rozléhá,
temný zpěv se pevností rozlévá.
Šiju šiju si botičky
do sucha i do vodičky.
Šiju šiju si mašličku
pro černovlasou hlavičku.
On mě má velmi rád,
je to můj kamarád.
Velmi vřelým pánem jest,
jemu vzdána všechny čest.
Přátelům kousavé pusy dává,
na cestě ke smrti jim pak mává.
Má je všecky tuze rád,
nic se mu nemůže stát.
Jednoho v oblibě má,
všechnu svou péči mu dá.
Jak je vřelý Oroušek náš,
poskytl mu osobní stráž.
-
A ten zpěv je tu zas,
po zádech jde z něj mráz.
nechci být bez tebe ani chvíli pouhou.
Jsi ztělesněním všeho o čem mohu snít.
Prosím, buď po mém boku, tak jak to má být.
jak rád bych tě položil na hebký mech.
Celý svět bych pro tebe opustil,
ze svého náručí už tě nepustil.
Sním o tom, že bych se tě dotkl jen.
Sním o záři tvých smyslných vlasů.
Sním o dni, kdy spatřím tvou krásu.
[center]Život je pouhá mrcha zrádná,
šance vyváznout živý, žádná.
Itachi to moc dobře ví,
u kytek již dlouho sní.
Nikdo po něm v říši živých nesmutní,
pouze Sasuke splétá mstu mnoho dní.
-
Proč musel v zatracení žít,
nutit svého bratra se mstít?
Na to už nám stěží odpověď dá,
nám absurdní se tento vztah zdá.
Co my víme o bolesti ze ztráty,
žít jako mezi ostnatými dráty.
-
Lidé naň stále jen němě zírají,
ani své pohledy nezastírají.
Holky po něm bezmezně šílí,
že o ně stojí, jak se mýlí.
Ino a Sakura
Ino se Sakury zbavit chtěla
Jen aby Sasukeho pro sebe měla.
Sakura se odbýt nedala,
A přeci to Ině nandala.
Ino vymýšlí na Sakuru pikle,
Kterým už Sakura neunikne.
Obě ho chtěly pro sebe mít,
Sasuke, ten nenajde klid…
Aby Sasuke našel klid,
Rozhodl se Konohu opustit.
Sakura mu lásku vyznala,
Ale spíše tím Sasukeho zahnala.
Roky plynuly jako voda,
V Konoze je nová moda.
Ino pátrá po něm stále,
Sasuke už má na mále.
Rozhodl se zůstat sám,
raději pryč od těch lam.
Nikdo teď neví kde je,
Určitě zdolává peřeje.
nemá to cenu
i já už to vzdal
kdo by to pochopil.
ni princezna
ni princ
ni královna.
já teď posílám jen své
ubohé
„Sbohem!“
křičel jsem,
hrůzy celého světa
viděl jsem,
a marně, přemarně
doufal jsem
že ty je neuvidíš.
[center]Já teď nevidím již nic
život pro mne nemá cenu víc
Patetická
Já už dávno nejsem tou
Starou, pravou Hinatou
Ztratila jsem vlastní tvář
Zbyla pouze maska ‚lhář‘
To protože jsem jen já tou
Ostudou
Mrzkou
Hinatou
Jsem slabý věchýtek, sotva stín.
V očích mám pelyněk, v srdci blín.
Trapnou bezmocí zalyká se hlas.
Že se mám vzchopit? Prosím vás!
Vždyť jen já jsem, jen já, tou
Přítěží
Odpadem
Hinatou
Jsem křivý pařát v bílé rukavici.
Požár a žhář v slabé holubici.
Vše ve mně doutná a hasne dlouhé věky
A roznítí se - Já hořím vzteky
[font=Constantia]Marika Gombitová - Koloseum
stmívá se, barvy lije malíř v číš.
Plátno štětce hladí
a šedá se nám sklání níž a blíž.
temnota hladí tváře vítězům.
Kdo sám se sebe leká,
ten nikdy neuniká řetězům.
Spatříš pravdy líc.
neústupná...
[center]Tys chtěla víc.
Taká malá rada:Keď čítate toto FF pustite si k tomu pieseň z tohto odkazu. Najlepšie čítať pomaly a počkař príde refrén
http://www.youtube.com/watch?v=QujJlmGxges
Nevidel som ešte takú,
ktorá by to chcela spraviť,
ktorá by sa pre lásku obetovala,
a nechala sa zabiť.
Nevidel som taký boj,
v ktorom by bola naozaj zomrela,
keby ju neuchránil stoj čo stoj,
a keby v ňom deväť-chvostová líška nezahorela.
Nevidel som takého chlapca,
ktorý bol tak dlho sám,
odstrkovali ho znova a zasa,
len preto, že bol Kyuubiho chrám.
Stín
Zakřič!
Až ti shoří křídla
Že se řítíš do hlubin
Zavolej!
A já přiběhnu
I kdybych stál jen krůček
Od květiny nesmrtelnosti
Zahodím věčnost jenom pro tebe
Mluv!
Ať uslyším tvůj hlas
Povídej...
Ať vím, že ses schoval stulený
Pod deskou psacího stolu
Rozklepaný strachy
Že je tu strašidlo
Ohromné a s velikými zuby
Řekni mi
Až tě bude zase strašit
Ošklivý temný kout
Spolu zapálíme svíčku
Jasnější než pochodeň
A jejím světlem zaženeme stín
[center]Malý Oro chodil k řece tuze rád,
chodil si tam s maminkou zaplavat.
V horký letní den svlažit si nožku,
smočit svou běloschvoucí pokožku.
-
I povyrostl Oro nám,
k vodě již chodi pouze sám.
S vlnkami si pohrává,
Je to dobrá zábava.
-
Náhle z dáli čísi hlas,
volá na něj zas a zas:
"Nechoď prosím tak blízko k proudu!
Stáhne tě! Zříš jen vody hroudu!"
-
Oro nedbal rad a hrál si dál,
Nebezpečí se jennom smál.
Už je blízko skoro tam,
už ho táhne, neví kam.
-
Oro volá, seč hlas mu stačí,
náhle někdo na pomoc kvačí.
Sasuke, zklamal jsi mě!
Už od první chvíle ses mi líbil,
Vždy jsem chtěla, abys mě políbil.
Stála jsem vždy po tvém boku,
Kvůli tobě skočila bych i do vodního toku.
Ve všem jsem ti byla věrná,
Ale tvá věrnost byla černá.
Ve všem jsi mě využil,
Přitom jsi nic netušil.
Když tě démon probodal,
Nestála jsem opodál!
Život jsem ti ušetřila,
Všechny rány vyléčila.
Potom jsi s Danzouem bojoval
A mě ani nelitoval.
Když mě potom Danzo chytil,
Všechnu důvěru jsi vymýtil.
Jen abys Danzoua zabil
Tak jsi mě o život připravil.
Na jindy krásném travnatém paloučku, porostlém barevnými květinami, se dnes odehrával boj čtyř shinobi. Bojovali skoro od rána, posledních sil ale stále defenzivně. Jen jedna malá chvíle nepozornosti jediné ženské ninji na bojišti způsobil, že kunai určený jí se zabodl pod lopatky jejímu společníkovi. I když byl tolik vyčerpaný, jediný kunai mu nemohl ublížit, i přesto se svalil k zemi.
-Ach ne, jed. - prolítlo mu hlavou. A té chvíli se svalil na zem.
Už nemám šanci ti to povědět,
Ty už nemáš šanci se to dozvědět.
Natsuhi
Natsuhi pádný důvod měla,
Trénink s hvězdou trable dělá.
Se svým manželem hvězdu ukradli
Pak nindžové z Hvězdné je přepadli.
Hoshikage jim smrt neudělil
A od vesnice je v dobrém oddělil,
Hlídali hvězdu za svou zemí
I před nepřáteli všemi.
Když Natsuhi potom zůstala sama
Ten pocit,to bylo drama,….
Její syn unesen byl
Který bojoval ze všech sil.
Natsuhi s Akahoshim bojovala
Na jeho techniku nedbala,
Akahoshi ji potom zavraždil
A svůj lid pak také shromáždil.
Sumaru smutný byl,
Že Natsuhi Akahoshi zabil.
[center]Je devátého října, podzimu čas.
Listí se k zemi snáší znovu a zas.
Slunka svit, na obloze žádny kaz.
Z dáli se nese pokojný Anko hlas:
"Kakashi vem tě už taky ďas,
když neumíš nikdy přijít včas!
Naší schůzku jsi o pár hodin propás!
Mám toho už akorát tak po pás!
Mám na tebe jen jeden dotaz
a ne nebudu brát v potas.
Proč nemůžeš brát ohled taky na nás?
Tak to mě dostává v němý úžas!
Knihu čteš a nesleduješ čas!
V tom vězí tvůj příšerný kaz."
-
"Jéžišmarjá běž už s tím, sakra, někam ženská,
jestli chceš.
Můžeš ji nenávidět,
jestli máš důvod.
[center]1. Spěchám páni už sto minut zpoždění mám
a to běžím klusem v jednom kuse
v téhle době příšerný.
Spěchám přestože vím už to nezměním
tu dnešní bitvu s časem prošvihl jsem
důvody mám šílený.
-
Příšerně vlezlý Gai, čtyři věty s Kurenai,
kytka černobílááá a dva co si nadávaj.
Přes cestu mi přešel mýval, půl minuty hledám klíč,
to je důvod proč teď lítám a čas je pro mě bič.
-
2. Spěchám přesto nějak víc a víc
mám v sobě okamžiky kdy mám tiky
mrazení potom hic.
Spěchám už málem nevnímám
Slyšíš mě? Vnímáš má slova vůbec?
Musím tvému egoismu uhnout,
pořád jsi ten samý, zatrpklý blbec.
zase vztek mám na tebe.
Proč se mi z tebe tolik hlava točí?
Jaktože nemáš jedinou vrásku na čele?
Dům
Můj dům je prázdný
Po ozvěně teskně volají kroky
Zde nikdo nežije měsíce... Roky
Můj dům je prázdný
Uběhlo mnoho chvil od chvíle
Co je dům prázdný
Můj dům byl plný
Smíchu a černých očí mé matky
Učila mě chodit a svět byl vratký
Můj dům byl plný
Uběhlo mnoho chvil od chvíle
Co byl dům plný
Můj dům je plný
Nekonečných výčitek
Že máma se bojí lasiček
Můj dům je plný
Není tu klid od chvíle
Co je dům plný
Můj dům je mrtvý
V hlavě zeje mi puklina
Na koho myslíš, že se jima koukáš?
Nesnáším ty tvý zkřivený rty.
Na koho myslíš, že s nima mluvíš?
Nechci slyšet ty tvoje řeči.
Kdo to má jako poslouchat?
Nenávidím ten tvůj pevný stisk ruky.
Nevidíš, že to bolí!?
Nech si ty svoje lži.
Lžeš jen sám sobě.
Co se na mě tak díváš?
Můžeš si za to sám.
[center]
Miluju ty onyxové oči.
Jak z nich září radost.
Zbožňuju ty tvé rtíky.
Hlavně když se usmívají.
Mám ráda tvůj hlas.
Když mi povídá něco pěkného.
