Poezie
Černou masku mám a oko jedno,
druhé půjčené od něho.
Obito se jmenoval, když jako přítel zradil jsem,
tak Rin ztratil jsem.
,,Nepomáhej mi Rin, vezmi mi život!"
,,NE, Kakashi!" ... ,,Tak ho musím vzít já Tobě.
Když bys to udělala žít by jsi mohla,
ale protože jsi s námi nebyla,
tak jsi svůj život zakončila."
,,Chidori!!!" A její krev zdobí mé bledé ruce.
Zakalené oči koukali se na mně. ,,Proč Kakashi?"
,,Rin omlouvám se." ... ,,Přišel jsi na to, jak?"
,,To tě nemusí zajímat."
Večer když na Tebe vzpomínám,
ušklíbnu se,
a do pláče mi je,
oči zakalený mám.
S očima zakalenýma, do minulosti se koukám se,
v době kdy ignoroval jsi mně,
asi i nenáviděl jsi mně,
ale s námi jsi byl hodně.
Na chuunínské zkoušce muž oběvil se,
s ostrýma tesákama kousnul tě,
Ty k zemi skácel ses,
a na slovo nezmohl ses.
Naruto nás zachraňovat musel,
a já u Tebe sedět,
a mlčky sledovat,
jak si s tím Naruto poradil.
Jenže Ty ses divně choval ,
Nad hrobem mi klečí Naruto,
vídím to z nebe, jak se to stalo.
Byla bouřka a Naruto bojoval,
už vidím že bude pozdě,
tak řeknu konec.
Skočím před něj, ale co když to nepřežije?
Tak oba marně zemřeme.
Ryskovat svůj život chci,
i když to znamená nepozřít.
Tvou krásnou tvář jak směješ se,
a naivními pohledy koukáš se.
Říkám si skoč, ale co je to?
,,Bojím se Hinato!"
,,Tohle ne, neboj se,
skončím to za Tebe!"
Kuráž se ve mně bere,
a skočím před Tebe,
Potkali se dva prátelé v boji,
jeden vedle sebe lásku svoji,
druhý nikoho neměl,
protože své přátele nenáviděl.
Dívka ke své lásce běží,
ten k kaluži krve leží,
ten druhý jen směje se,
náhle na zem svalí se.
Dívka svou lásku oplakává,
pak najednou zjistí, že dýchá.
Její láska se na ni dívá,
a nevinně se na ni usmívá.
Pak si všimne že něco říká,
skloní se k němu ať lépe slyší,
najednou se rozplaká,
doufá že je to můra ze které se probudí.
[i]Vždy keď som sa zaľúbila,
moja láska zahubila.
Prečo nosím prekliatia?
Oni sa už nevrátia!
Vždy keď vo mne láska vzplanie
mám len toto jedno prianie:
„Žime spolu večne šťastní,
Môžeme mať život krásny.
Nevezmi tú osobu,
nevezmi ju do hrobu!“
Prosím boha, prosím diabla,
hnusí sa mi moja kliatba.
No je márne prosiť sily,
aby lásku nezhubili.
Moja prvá hrozná strata
sa týkala môjho brata.
Strach a bolesť vo mne prúdi,
no brata to neprebudí.
Moje city skľúčené
šťastiu nie sú súdené.
Poznali jsme se v lásce,
ale skončili jsme smutně.
Já rudé vlasy měla,
a ty usmíval ses jako malé ďítě.
Tlouklo mi srdce, že jsem myslela,
že mi snad vyskočí z těla.
Ale mýlila jsem se,
tys zachránil mě,
a za to miluji tě.
Já 10.Října,
Porodit syna měla jistě,
a s tebou žít šťastně na terase.
A pít s tebou čaj.
Dokonce i nervy k tomu patří,
Ale maskovaný muž vše zničí.
Po porodu pečeť prolomena,
Kyuubi běhá po městě,
a ty o všechny postarat musel ses.
Jsem mstitel já to vím,
klan vyvraždil mi mečem krvavým,
,,Kéžby si to věděl dřív." Řekl,
odešel. A nic víc.
Ano, já vím jsem mstitel proradný,
ale na výběr nemám víc,
od vás už nechci nic,
jdu hledat meč ztracený.
Meč který osud mi změnil,
a jeho majitel klan mi vyvraždil.
Jméno a slova majitele jeho,
dosud se mi prohánějí hlavou.
Proč se toho zbavit nemůžu,
a pořád vzpomínám na to genjutsu?
Proč ten meč proradný,
mám v hlavě stále schovaný?
Bratře,
vím že teďtohle čteš,
tohle je vzkaz pro tebe,
proč se nikdy neusměješ?
Zní moje otázka na tebe.
Zítra touhle dobou budeme bojovat,
a jeden z nás zemře,
tak proč bych se měl strachovat,
že má pomsta nenaplní se?
Klan si mi vyvraždil,
a Konohu opustil,
k Akatsuki ses přidal,
tam já jsem tě nečekal.
Já jež po pomstě toužím,
o jednu věc tě prosím.
Zemři, prosím zemři!
Ať můžu odpočívat v pokoji.
Itachi,
Proč? Ptám se tě,
Proč miluješ mne?
Vždyť já tě zradil,
a tvou vesnici opustil.
Proč hledáš mne?
Když víš, že já nevrátím se.
Proč, když potkáš mne,
musíš tolik brečet,
a přede mnou klečet?
Vždyť víš,
že z temnoty cesta nevede,
tak proč o návrat prosíš mne?
Já už svou čelenku ztratil,
tak proč bych se navrátil?
Bratra zabít chci,
proto opustil jsem vesnici.
Proč zelené oči tvé,
pořád pronásledují mne?
Tvá vesnice už nezajímá mne,
protože to, co hledám, leží v temnotě.
Promiň Sakuro,
Kapky deště dopadají na mou tvář,
tak nevinné a čisté,
i přes ty mraky vidím sluneční zář,
ale není to jisté.
Odněkud z dálky slyším vřískot a sténání,
cit v posledních slovech,
snad je tu někdo kdo tomu všemu zabrání,
než půjdou na druhý břeh.
Nikdo nepřichází ale já stále vyhlížím pomoc,
jen déšť je tu se mnou.
Návrat
I když kolena se lámou
a můj dech už nestíhá,
v dálce vidím bránu známou,
hurá! To je Konoha.
Tváře ve skále vyryté
hledí na mě i z té dálky,
stromy listím pokryté,
daleko od kruté války.
Konečně jsem zase tady,
vždyť zde jsem se narodil,
však neuposlechl jsem rady
a svůj život zahodil.
Toulajíc se temnotou světa
já všechno jsem opustil,
a tak plula rychle léta,
chyby jsem se dopustil.
Nechtěl jsem vás zneužíti,
bral bych zpět ty omyly.
Tys zachránil mě, děkuji ti.
Dnes vracím se, příteli!
což mě vždy k zamyšlení nutí.
Proč jsem nezůstal?
Vždyť je to místo, kde jsem vyrůstal.
a proto nevnímal tě.
Říkals, abych nechodil,
že mě nikdo nenutí.
„Tys to stále nepochopil,
je to moje rozhodnutí!“
teď za to nesu vinu,
už dlouho sžíralo mě svědomí,
doufal jsem, že s ní nic není.
[center]Když vidím ji teď,
zbyla z ní pouze sutí změť.
Já zbavil se toho břemena,
unášena krásou hvězd,
třpytivou září,
oslnivým jasem.
Přemýšlím?
Co jen pohledávám,
na tomto zpustošeném místě.
vzpomínky nepřicházejí,
celá se třesu,
ani nevím proč,
že by povědomý reflex,
či snad odpověď.
ale nejde to,
mé tělo nechce poslechnout.
Proč?!
Proč jen proč?!
Je tomu tak.
[center]Neznámá síla mě drtí,
její surovost mi husí kůži nahání,
bojím se toho co znamená.
Zesláblý a unavený,
doufal si snad ve vítěství?
Ubohost je lidská víra,
já se vždycky držel pěstí.
Jdu pro tebe.
Vědíc o každém mém kroku.
Čekal si to.
Cítíš už pach krve toku.
Svět je krutej,
Svět je zlej!
Jsem tady,
a tak se ptej.
Proč je to tak?
To se stává.
Život někdy bere,
někdy dává.
Stojím s mečem,
nad tvou hrudí.
Chlad už stoupá,
smrt se budí.
Čekáš pomoc,
od přítele?
Najdeš jen krev,
na jeho těle.
Ono stejně,
jako tvoje.
Brzy zemře,
[i] [center] Já jsem Hidan, druhým jménem bolest,
padni na kolena, blíží se tvůj konec.
Já získám tvou krev, zbytek zařídí můj bodec,
tak dělej co ti říkám, nechci slyšet protest.
Já jsem Hidan, dělám co mi Jashin přikáže,
nedělá mi žádný problém zavřít tě do žaláře.
Jsi jen fracek, co má strach podívat se mi do tváře,
tak se mě boj a pořádně! Ať slyším tvůj nářek.
Já jsem Hidan, právě tě jdu obětovat,
abych řekl fakt, baví mě s životy si pohrávat.
Už jen toho že žiješ, by jsi měl litovat,
Buďme přáteli Bijuu
Slzy démonů po tváři tečou,
jako krůpěj rosy z lístečku kanou.
Kožíšek barevný, ulita zlatá,
v obou je bolest, i láska skrytá.
Jejich život nepochopený,
v každém je cit potlačovaný.
Chtějí od nás jen maličko,
najít v našich srdcích své místečko.
Rozsviťme jim na cestu svíčku,
ať k nám najdou správnou cestičku.
Řekněme jim při mne stůj,
a buď navždy přítel můj.
Doufám,že se bude líbit jelikož je to moje první povídka.☻
Kushino, jak sem tě spatři poprvé,
zamiloval jsem se hned.
Minato, když jsem tě spatřila,
tak jsem radši očima uhnula.
Kushino, bylas jiná
já to věděl hned.
Minato, všichni kluci
mě brali za blázna.
Ty jsi byl jiný
věřil jsi mi.
Kushino, když ses na mě
jednou podívala,
odvrátil jsem oči,
abys neviděla,
jak jsem se červenal.
Minato, jednou mě unesli,
tys mě našel.
Potom jsem
málem spadla únavou.
Ale tys mě chytil.
jej drahý v čele armády držal nepriateľa na jednom bode,
dosť veľké straty utržili obe strany,
nezdalo sa však, že by niektorá skladala stany,
práve naopak, vojna iba začínala,
pričom sa šťastena raz na jednu či druhú stranu prikláňala.
netreba na hľadanie smrti lupu,
stačí sa len pozorne zahľadieť,
a budete ju, oháňajúcu sa kosou, poľahky vidieť.
[center]Jak je vidím já
Jen těžko najít jedno slovo,
které všechno vyjádří.
Na světě jest jich mnoho,
přesto žádné nestačí.
Všichni je známe,
říkají si ninjové.
Prožíváme s nimi jejich život,
už od dětsví v Listové.
Každý příběh musí skončit,
jednou se nám bude stýkat.
Přejeme si do jejich světa vkročit,
a stejnou sílu získat.
Mnoho pro nás znamenají,
za hodně jsme jim vděční.
Ať naši nic neříkají,
vždyť pro mě jsou skuteční!
Vždyť mi lepší rady dali,
plán má v hlave premyslený,
že Kakuza okradne,
len peniaze výhradne.
všetci si k nim privoňali,
no nikto nemal odvahu,
aj keď mali prevahu.
už videli sa na Kaukaze,
len všetci Kakuza sa báli,
že miesto Kaukazu, pošle ich na Bali!
k jeho izbe príde.
Že Kakuza okradne,
a do izby sa vkradne.
[center]Hidan v izbe sám je,
v hlave si furt opakuje,
že len peniaze má vziať,
