Návrat
Návrat
I když kolena se lámou
a můj dech už nestíhá,
v dálce vidím bránu známou,
hurá! To je Konoha.
Tváře ve skále vyryté
hledí na mě i z té dálky,
stromy listím pokryté,
daleko od kruté války.
Konečně jsem zase tady,
vždyť zde jsem se narodil,
však neuposlechl jsem rady
a svůj život zahodil.
Toulajíc se temnotou světa
já všechno jsem opustil,
a tak plula rychle léta,
chyby jsem se dopustil.
Nechtěl jsem vás zneužíti,
bral bych zpět ty omyly.
Tys zachránil mě, děkuji ti.
Dnes vracím se, příteli!
U poslední sloky bych napsala Vracím se, můj příteli! Ale to je na tobě. Sice jsem byla na vážkách, jestli číst nebo ne, ale nakonec mě to docela příjemně překvapilo
Jen tak dál.
Ach ten sentiment...