Od konce na začátek 11

Každá legenda má svůj začátek, stejně tak jako konec. Je jedno jaký, hlavní je, že nějaký má. Ať už je smutný, veselí, strašidelný … Potom se to vždy vyhrbí, nastane bod zvratu, a děj se přenese jinam. Kdyby to takhle fungovalo i ve skutečnosti bylo by to až příliš jednoduché, přesto však některé tyto příběhy jsou založeny na pravdě, ze které se pak stává lež. Nekonečný kruh dalo by se říci. Les, jež je v Ohnivé zemi, je nazýván Shimaron. Nikdo nikdy nezjistil, proč, ale nejspíše, to žádný specifický důvod nemá. Tato skutečně krásná, přesto však tajemná krajina, byla mnohokrát převyprávěna. Vzniklo mnoho legend, mnoho příběhů, ale jen málo z nich se skutečně stalo. Jedním z těch, jež však něco málo pravdy skrývají, se jmenuje Shimaronská princezna, nebo také Matka stromů.

Tento příběh však nikdy nebyl tak dlouho předáván z generace na generaci, protože není tak moc starý, a už vůbec se tak moc hezky neposlouchal, jako jiné pohádky těchto časů. Někdy však lidé nechtějí slyšet pravdu z jejich minulosti, přesto se i taková legenda mohla zapsat do dějin světa Shinobi, ale časem se brzy objevili upraveniny, které už dávno nevypovídali o tom, o čem vyprávěla první verze.

„Chiri-chan, pojď na chvíli blíž.“
Sípaví hlas nejspíše hodně staré osoby náhle promluvil, okamžitě se však onen člověk rozkašlal. Bylo mu těžko, nemoc, jež přemohla jeho tělo, se rychle blížila k vyvrcholení. Ke konci toho všeho vyvrcholení. Rudovláska v okamžiku byla u svého děda, starostlivě si jej prohlédla, jemně uchopila jeho dlaň do té své.
„Nenamáhej se, dědečku.“ Hlesla.
„Pamatuješ, když jsi byla malá, často …“
Opět se rozkašlal, jako by každé slovo bylo neuvěřitelným utrpením. Dívka lehce sklopila pohled, její energetická povaha se držela zpátky. Nebyla medicem, byla obyčejná Kunoichi, ale přesto věděla, co se blíží. Všichni příbuzní již byli informováni, jenom ona se však rozhodla zůstat s ním až do konce … Přesněji ona jediná neměla žádnou misi.
„Často jsi mi vyprávěl příběhy.“ Usmála se sklesle.
„Ano … Milovala jsi příběh o …“
„Matce stromů … Shimaronské princezně, ale prosím … Prosím, nenamáhej se.“
„Naposledy ti ho povím … Ale … Řeknu ti jen … Jen to důležité … Nemám už tolik času.“
„Dědečku.“
Byl to skličující pohled, ale onen starý pán se nenechal zastavit. Trval na svém tak dlouho, dokud nesouhlasila. Neměla na výběr, sevřela jeho ruku o něco pevněji. Zavřela oči, aby alespoň trochu zabránila slzám … Proč se tohle všechno muselo dít? Neumřelo už i tak dost lidí?
„Kdysi dávno existoval les, jež lidé nazývali Shimaron. Kdyby to byl jen tak obyčejný les, nejspíše by byl už tehdy dávno vykácen, ale on byl středem obrovské síly, kterou ninjové přezdívají chakra. Shimaronská síla byla první chakrovou hladinou, tou úplně dolní, která tehdy tvořila veškerou síť. Na rozdíl od nás měli jen jednu, v naší době je již Shimaronských sil mnohem více … Shimaronská pole, tak jim říkáme, že?“
„Ano, dědečku.“
„Shimaron tehdy dělil síť na tři chakrová pásma, jež bychom mohli rozdělit na budoucnost, přítomnost a minulost. Ninjové však ještě v pásmech neuměli číst, a právě v té době se narodila první osoba s touhle schopností.“
„Nikdy … Jsi mi neřekl, kdo to byl.“
„Mohu se jenom domnívat, ale já věřím, že ty na tohle přijdeš sama. První Shimaronské pole se tedy dělilo jenom na tři pásma, jinak taky nazývaná Kouteki, Mazeki a Layori. Rozhodně se však už nemůžeme řídit, tím, jak to udělali naši předkové. Tři pásma rozhodně nemohla znamenat tři doby.
Pásmo Kouteki vždycky označovalo minulost, jen málokdo umí nahlédnout do tohoto pásma. Není tak těžké nahlédnout do minulosti vlastní, jako do minulosti někoho jiného. Právě proto se mnohdy stává, že se zde něco pokazí, a pásma prolnou. Kouteki je jedním ze základních … Stále tu je ještě Denseki, Douseki a Teyori. Denseki je nahlédnutí do vlastní minulosti … Douseki do minulosti, jež už tvůj mozek zná, tudíž to není tak těžké, a nakonec … *rozkašlání* Teyori … Neznám osobu, která by do tohoto Kouteki uměla nahlédnout … Vidět minulost osoby, kterou neznáš.“
„Dědečku, odpočiň si, prosím.“
„Ne, Chiri-chan, tohle je poslední možnost ukázat ti pořádně Suejutsu.“
„Ale …“
„Další je Mazeki … Pásmo možné budoucnosti, která se ještě neodehrála. Tuhle budoucnost si tvoříš sama, nikomu nekráčíš v patách, ale přesto … Přesto je předem určena. Nejsou zde specifické druhy … Shinobi, ovládající Suejutsu, do ní vcelku bez námahy mohou vidět. Jsou to však jenom možnosti.
Nakonec … Layori. Budoucnost, jež je zaručena, která se už stala. Taky nemá druhy, a jen tak někdo do ní nevidí …“
„Jaký … Je rozdíl mezi těma dvěma, dědečku?“
„Mazeki by se mnohdy dalo přirovnat k obyčejnému snu, Chiri-chan. Není tam nic jasné, může se to stále opakovat, dokud nezjistíš, co se to tam vlastně stalo. Naproti tomu Layori je jasné … Nic tam není zahaleno, a taky se to vždycky nakonec stane. Možná jinak, ale budoucnost nezměníš.“
Starý muž se opět rozkašlal.

Rudovláska se matně pousmála, i nadále kráčela temným lesem. Tím samým lesem, o kterém ji bylo jako malé vyprávěno. Hlavou ji procházela jediná vzpomínka na den, kdy její oblíbený příbuzný zemřel. Tehdy to však bylo poprvé, kdy pochopila sílu Suejutsu, nejspíše by jej bez téhle vzpomínky ani nikdy neovládla.