Supertáta

Varování! Povídka obsahuje malý spoiler na Poslední z klanu Akame

„Dávej na ně pozor! Nepřej si mě, jestli se jim něco stane. Tady máš nákupní seznam, na nic nezapomeň,“ řekla přísně Narutovi. Byla děsivá, když šlo o děti. Z mírné ženy se stávala běsnící saň.
„Opatrujte se, zlatíčka,“ Hinata se sehnula nejprve k Himawari a potom k Borutovi a každému vlepila pusu na čelo. Vrhla poslední přísný pohled na Naruta, otočila se a odešla.
Zůstal tam stát uprostřed ulice s batoletem v ruce a vzpírajícím se dítětem, které se snažil udržet za ruku.
„Já chci mámu,“ zavrčel Boruto a vší silou se pokoušel vytrhnout z pevného sevření, která ho svírala.
„Máma musí za dědečkem.“
„Já chci mámu.“
„Poslouchej, Boruto, když budeš hodný, koupím ti obrovský pohár,“ snažil se ho uchlácholit. Chlapec se k němu pomalu otočil. Naruto se skoro lekl, ve tváři měl zlověstný výraz, který se k dítěti vůbec nehodil.
„Já chci mámu.“ Naruto se na něho podíval a sám sebe se zeptal, jestli byl jako malý taky tak otravný a ošklivý. Vzhledem k tomu, že jeho synek nehodlal přestat opakovat svoji litanii a ani neměl v úmyslu se někam pohnout, musel zvolit cestu násilí. Prostě vyrazil směrem k tržišti, neposlušný synek neochotně vlečen, vyrýval podrážkou rýhu do cesty.

Když dorazil k prvním stánkům, byl úplně zpocený. Himawari se probudila a teď se mu kroutila v náručí. Navíc ji mohl držet jen jednou rukou, protože za tu druhou stále táhl Boruta, který co dvě minuty neopomněl hlasitě prohlásit: „Já chci mámu.“ Jenže dostat se na tržiště byla jen první a nejjednodušší část. V momentě, kdy se rozhodl vybrat si nějakou zeleninu, si uvědomil nemilý problém. Neměl volné ruce k tomu, aby mohl byť jen vytáhnout nákupní seznam, natož něco vybírat. Řešení bylo jednoduché, jako vždy – Kage Bunshin. Dva jeho pomocníci mu byli rázem k ruce, jeden převzal Himawari a druhý Boruta. Představou své geniality se Naruto opájel jen chvíli. Nestačil ještě ani vybrat nejhezčí rajčata, když za ním pufl oblak dýmu. Hned věděl, co to znamená. Bleskově se otočil a v poslední chvíli zachytil padající miminko. Jakmile se podíval na Borutův vítězoslavný výraz, okamžitě mu došlo, co se stalo. Ten malý hajzlík vyrušil jeho klona. Kdyby měl volné ruce, asi by mu jednu natáhl, ale plačící Himawari mu dala dost práce.

„Řeknu to mámě,“ vyhrožoval Boruto s úšklebkem na tváři, který rozhodně nepatřil dítěti. Naruto si byl naprosto jistý, že všechno vyžvaní. Hinata mu řekla, že si nepřeje, aby před dětmi používal klony, dokud nepovyrostou. Něco s krizí identity nebo nepřijetím rodičovské role, či jiná hovadina.
„Tak si jí to vyžvaň, slepičí prdýlko. A taky jí nezapomeň říct tohle,“ chytil ho za ruku a dovlekl ho ke stánku s konopnými lany.
Koupil nejsilnější provaz, co byl v nabídce a přivázal si Boruta k pasu. Vedle vybral proutěný košík, do něho přivázal Himawari a konečně se mohl vydat na nákup.
„Já to řeknu mámě!“ zavřískal zajatec.
„Klidně jí to řekni, ale myslíš si, že ti uvěří?“ zašklebil se vítězoslavně Naruto. Povedlo se mu vyhrát nad tříletým dítětem.

Boruto měl na tváři vítězoslavný úsměv. Děti jsou zhouba, naprosto přesně poznají, kdy je člověk v háji a pak se kochají jeho bezmocí. Otočil se raději k pultu s kořením. Položil si košík s dítětem vedle sebe a zaměřil se na kupičky různých barev a struktur.
„Saturejka? Co to sakra je?“ Vzhledem k tomu, že neměl tušení, jak bylina vypadá, raději vzal papriku, té není nikdy dost. Pak ještě trochu čehosi oranžového a sušený kopr, protože ho Boruto nesnášel. Zvedl košíček a pak zatáhl za lano, aby k době přitáhl neposlušného synka. Ouha! Dotáhl k sobě provaz, ale na jeho konci nenašel Boruta. Našel na něm jen konec, který evidentně někdo odřízl.
„Zabiju toho zmetka!“ zakřičel a podíval se směrem, kudy odešla Tou se svým doprovodem. Jenže marně, byli dávno pryč.
„Víííí,“ ozvalo se zprava. Naruto se nejdřív vůbec nechtěl podívat, ale nakonec se k tomu odhodlal. Místo Himawari leželo v košíčku selátko. Sice bylo stejně růžové, ale to byla asi tak jediná podobnost. Nestihl se plně vzpamatovat z prvního šoku a přišel další.
„Zloděj, špinavý zloděj,“ zařval mu skřípavý hlas do ucha a pak dostal kabelkou po hlavě. Podruhé, potřetí.
„Vzal mi sele. Je to zloděj selat,“ řvala shrbená babka až jí sliny od pusy létali.
„Myslel jsem, že je to moje dcera,“ zmohl se na chabou omluvu.
„Lháři! Špinavče!“
Rozhodl se pro jediné rozumné řešení. Utekl.

Vzdálil se z doslechu prasečí hysterky. Jednoho problému se zbavil, ale další mu zůstal na krku. Pořád mu chyběly dvě děti a navíc jeho vlastní. Posadil se na obrubník a složil hlavu do dlaní. Zoufale přemýšlel, co bude dělat. Hinata ho zabije. Takže z ní bude bezdětná vdova a najde si někoho jiného. V zahloubání tam seděl možná půl hodiny, než ho probralo cinknutí, které následovala celá série zvonění. Rozhlédl se. Co to ksakru bylo?
„Hej, nejsem žádná socka,“ rozkřičel se na kolemjdoucí, kteří před něho házeli mince. Bude muset začít jednat. Posbíral peníze z chodníku a rozeběhl se spolu se svými klony do ulic. Prohledal všechna místa, kam podle něho mohlo tříleté dítě nesoucí košík dojít. Když nic neobjevil, pokračoval dál. Jenže bez výsledku. Oba dva někam zmizeli. Byla tma a jemu už zbývala jen jedna možnost. Jít se potupně přiznat manželce, že ztratil děti. Nejspíš bude hodně zuřit, ale až jí to přejde, mohli by si pořídit nové. Rovnou dvě najednou, jak to dělají hustý chlapi.

Zdrceně vlezl do dveří. Nestihl říct ani slovo, dokonce si nezul boty a už se přes něho převalila vlna zloby. Hinata na něho rychle vychrlila příval slov. Pak ztichla. Trvalo mu několik minut, než si všechno srovnal v hlavě. Naštěstí jeho žena byla s pomalými myšlenkovými pochody dobře seznámena, takže mu dala čas na to si to poskládat. Blbec, nekňuba, nezodpovědný otec, lana, násilí, košík, trhy, chudák Boruto, stará se o svoji sestru.
Konečně všechno zacvaklo na svoje místo. Omámeně vešel do obývacího pokoje. Himawari spala ve své postýlce a Boruto seděl u stolu a před ním stál obrovský zmrzlinový pohár. Jakmile uviděl svého otce, vyplázl na něho jazyk, škodolibě se zašklebil a pokračoval v jídle.
Ten vyčůránek využil situace a jeho nepozornosti. Sbalil košík se sestrou a utekl za svojí matkou. Tam jí navykládal něco o tom, že je Naruto zapomněl v obchodě. Takže teď vypadal jako největší hrdina a on jako blbec. Jakápak budoucnost, děti jsou zhouba. Hodil na výlupka poslední kyselý úsměv a raději si šel lehnout.