Souboj o Lásku část 3.

Díval se na ni, jeho oči byly chladné, bez zájmu. Po bolesti nebylo ani stopy. Sakura si založila ruce na prsou. Zamračila se. Chvilku si navzájem dívali do očí. Itachi se po chvilce odvrátil a zahleděl se do stropu.
Sakura vzala kalíšek s vodou a pomalu se roztřesenými kroky přibližovala k Itachimu. „Jenom klid, není ve stavu, ve kterém by ti mohl ublížit!“ okřikla se v duchu. Klekla si k němu, snažila se dýchat pravidelně, ale třas jí nechtěl opustit.
„Přinesla jsem ti vodu. Měl by ses napít,“ natáhla ruku s kalíškem k němu.
Itachi pořád zíral do stropu. Sakura stáhla ruku pryč. Prohlížela si Itachiho, pravou ruku měl přeloženou přes břicho, dýchal pravidelně s občasným škubnutím.
„Bolí tě ta rána na boku?“
Zase bez odpovědi, Sakura se zamračila ještě víc. Sevřela hrníček pevněji.
„Takže tu budeš jenom ležet, civět do stropu a předstírat, že tady nejsem?“
Opět bez odpovědi.
„Tak hele! Já nevím, jestli vy Uchihové máte tuhle aroganci v krvi, nebo jak, ale já se ti tady snažím pomoct! Takže bych ocenila, kdyby ses aspoň trochu snažil spolupracovat!“ třískla hrníčkem vzteky o zem.
Hrníček praskl a rozbil se, voda se rozlila všude. Sakura se řízla o střepy do prstu.

Itachi sebou polekaně trhl, nevěřícně koukal na dívku vedle něho. V boku ho nepříjemně zabolelo. Vůbec nečekal, že by v tak mile vypadajícím děvčeti mohla být taková zloba. Doufal, že když ji bude ignorovat, tak odejde a nechá ho být. Ona však seděla dál na místě, cumlala si pořezaný prst a probodávala ho pohledem. Zamyslel se nad tím, co řekla.
„Vy Uchihové? Ty snad znáš ještě jiného Uchihu kromě mě?“
„Do toho ti nic není!“ vyštěkla na něj.
Itachi se na ni zamračil. Musí znát jeho bratra, vypadá, že je i ve stejném věku jako on. Jestli ale zná Sasukeho, tak jak to, že je ještě naživu? Pochyboval o tom, že by si jeho bratr nechal ujít šanci ho zabít. Že by mu to ta dívka neřekla? Donesly se k němu zvěsti, že se Sasuke vzdal pomsty a vrátil se do Listové. Ale on nevěřil, že by se jeho bratr tak snadno vzdal, na to byl až příliš temperamentní. Nejspíš je všechny pěkně tahá za nos.
Pokusil se trošku pohnout, leželo se mu strašně nepohodlně, tím ale vyvolal novou vlnu bolesti.

Sakura pozorovala Itachiho, jak se na ni zamračeně díval. Možná to trošku přehnala. Na druhou stranu to pomohlo, konečně ji přestal ignorovat. Itachi se pohnul, tvář se mu zkřivila bolestí. Zranění ho určitě musela hodně bolet.
„Ještě by ses neměl hýbat. Rána se pořád ještě nezahojila.“
Itachi se na ni jenom zamračil a zkusil se pohnout znovu.
„Já to myslím vážně, nehýbej se,“ chytla ho za rameno, aby ho udržela v klidu.
„Tak si zkus ležet hodiny na těhlech zmuchlaných starých hadrech a vydržet v klidu,“ odsekl chladně.
Sakura vzdychla. „Můžu je zkusit narovnat, ale to bych tě musela nejdřív zvednout a asi by to pro tebe nebylo zrovna příjemný.“
„Já se dokážu zvednout sám, nepotřebuju asistenci malý holčičky,“ odpověděl povýšeně a s vypětím sil se začal pomalu zvedat.

Sakura s rukama založených na prsou sledovala, jak se Itachi snaží zvednout na nohy. Nebýt té rány na boku a starosti, aby zase nezačala krvácet, tak by se snad Itachimu i smála. Bylo na něm vidět, že má, co dělat, aby se zvedl, a nejspíš ho to i hodně bolí, ale snažil se vypadat, jako že to nic není. Výsledkem toho všeho byla komická grimasa v jeho obličeji.
Podařilo se mu jakž takž postavit se na nohy, rukou se opíral o zeď. Vítězně se podíval na Sakuru. Ta jenom protočila oči a zvedla se. Itachi se pustil zdi a pokusil se udělat krok směrem k Sakuře, ale podlomily se mu nohy a padal přímo na ni. Ta ho jen tak tak chytla.
Provokativně zvedla obočí, Itachi jí nic neřekl, jenom odvrátil pohled stranou. Pomohla mu dojít k lavičce u kuchyňského stolu a posadila ho na ni. Opřel se o zeď a díval se do země. Byl úplně bledý.
Sakura došla zpátky k místu, kde předtím ležel. Vzala deky a šla s nimi ven. Pokusila se z nich, o sloupek verandy, vyklepat nejvíc prachu, co to šlo. Všude vířil prach. Vyklepaný deky přehodila přes zábradlí. Na chvilku se opřela. Dívala se směrem ke dveřím. To nešlo moc dobře, pomyslela si.
Zhluboka se nadechla a vydechla. Vzala deky a šla zpátky do chaty. Poskládala je tak, aby se Itachimu leželo pohodlněji. Vstala a otočila se na něho.
„Připraven na cestu zpátky?“
Itachi otevřel oči a ne zrovna přátelsky se na ni podíval. Sakura k němu došla, vzala si jeho ruku kolem ramen a pomohla mu vstát. Velmi pomalu došli k dekám a Itachi si se Sakuřinou asistencí lehl.
„Říká se děkuji,“ oznámila suše
Itachi se na ni jenom podíval a odvrátil se pryč. Byl bledý jako stěna, měla by mu zkontrolovat zranění, ale pochybovala, že by jí to dovolil. Zvedla se a šla do tašky pro nový kelímek. Nalila do něj vodu a přimíchala pár bylinek. Došla zpět k němu a posadila se.
„Tohle vypij.“
„Co to je?“ zeptal se tiše.
„Jenom pár bylinek, na bolest.“
Itachi se zamračil na kelímek. „Chystáš se mě otrávit?“
„Není to otrávený,“ povzdechla si. „Pomůže ti to, věř mi.“
Chvíli na ni hleděl, pak oči zavřel, nadechl se a pokusil se zvednout. Sakura mu dala ruku pod hlavu a pomohla mu se napít. Itachi vypil všechen obsah kelímku. Pomohla mu zase si zpátky lehnout. Zavřel oči a během chvilky usnul. Zkontrolovala mu zranění. Všechny se zdáli být v pořádku. Vzala deku, co dala stranou a přikryla ho s ní. Měla by mu sehnat nové oblečení, tohle co má, je hodně poničený a špinavý. Zvedla se, zabalila si věci a vydala se zpět do Konohy.

Doma se osprchovala. Převlíkla se do čistého oblečení. Upravila si trochu vlasy. Vyběhla ven z pokoje a seběhla schody. „Jdu s týmem na večeři!“ zahulákala na rodiče, nečekala na odpověď a šla rovnou ven. Namířila si to k Ichiraku. Naruto se Sasukem tam už seděli. Naruto do sebe ládoval rámen a tvářil se u toho jak v sedmém nebi. Sasuke seděl vedle Naruta, sem tam něco snědl a tvářil se jako by to byla nehorázná otrava.
„Ahoj kluci,“ pozdravila a posadila se na volnou židli vedle Sasukeho.
„Ahoj Sakuro-chan,“ odpověděl s plnou pusou Naruto.
Sasuke na ní jenom kývl a dál se věnoval misce před sebou. Sakura si objednala. Chvilku pozorovala okolí a pak se obrátila na ty dva.
„Tak jak jde trénink?“
„Super, super, pracujeme na jedné super technice,“ odpověděl nadšeně Naruto.
„To zní zajímavě, Když budu mít trochu volného času tak se na vás přijdu podívat.“
Naruto s širokým úsměvem párkrát přikývl a pak se zase věnoval svojí misce rámenu. Sakura se opřela o ruku a zadívala se na Sasukeho. Tvářil se jako by se ho ti dva vůbec netýkali a jenom náhodně se ocitl na židli mezi nimi. Rysy tváře měl oproti bratrovi jemnější. Oči jsou chladný a úplně bez zájmu. Vlasy mu uspořádaně trčely do všech stran. Zajímalo ji, zdali jsou takhle přirozeně, nebo jestli Sasuke každý den tráví hodiny úpravou před zrcadlem. Lehce se usmála.
Nejspíš vycítil, že ho pozoruje, otočil se směrem k ní a zdvihl obočí.
„Potřebuješ něco?“
„Ne, promiň, jenom jsem se zamyslela,“ zamumlala.
Sasuke pokrčil ramenami a otočil se na Naruta.
„Zítra bych začal s tréninkem o hodinu dřív. Zvládneš vstát brzo?“
„Jasně, budu na místě dřív než ty,“ prohlásil odhodlaně Naruto.
„Pche, to se ti nepovede.“
„Povede, jsem totiž rychlejší než ty.“
„Sni dál, Naruto.“
„Tak se vsadíme, kdo bude na místě první, bude tomu druhému platit misku rámenu.“
„klidně, ale prohraješ.“
„Rozhodně neprohraju! A Sakura-chan bude náš rozhodčí.“
„Co? Já zítra nemůžu, Naruto, mám trénink brzo ráno s Lady Tsunade,“ snažila se z toho vyvlíknout Sakura.
„Hmmm, ty taky pořád nemáš čas. Tak řekneme Kakashimu.“
„Naruto, nepotřebujeme rozhodčího, je naprosto jasný, že tě porazím.“
„Když nebude rozhodčí, tak budeš určitě podvádět, Sasuke!“
„Proč bych měl podvádět, když budu soutěžit s takovým blbečkem jako ty!“ Sasuke si výhružně stoupnul nad Naruta.
„Komu říkáš blbeček?!“ Naruto vyskočil ze židle, založil ruce na prsou a mračil se na Sasukeho. Probodávali se pohledem, až to vypadalo, že se začnou prát.
Sakura vyskočila ze židle a stoupla si mezi ně. „No tak, kluci, nechte toho.“
Sasuke vytáhl peníze z kapsy a položil je na stůl. „Jdu domu. Běž spát dneska brzo, ať ráno nezaspíš, Naruto,“ rýpnul si a odešel.
„Jen počkej, já ti ukážu!“ zahrozil Naruto do prázdna. Hodil do sebe zbytek rámenu, rozloučil se se Sakurou a odběhl.
„Achjo, divím se, že se ty dva při tréninku nezabijí,“ povzdechla si Sakura.
Míchala hůlkami v polívce dokola. Vůbec neměla hlad. Zajímalo by ji, jak to ráno dopadne, ale nehodlá riskovat hněv Tsunade. Krom toho odpoledne musí zase za Itachim, bylinky, co mu dala, budou účinkovat jenom do odpoledne. Nepochybovala, určitě by se pokusil utéct, kdyby se probudil a zjistil, že tam není. Zaplatila a loudavě se vydala domů.