Pomoc temnotě

Bouřlivé nebe rámovalo hranice pobřeží a táhlo se až daleko za obzor. Dole pod ním obrovské vlny narážely na kamenité pobřeží a zanechávaly po sobě šedivou pěnu, která mizela ve víru oceánu, aby se celý proces mohl opět opakovat.
Na obzoru se blýsklo a brzy přišel dozvuk hromu. Zem se otřásla a shinobimu se podlomily kolena. Bylo to varování: UTÍKEJ PRYČ! Ale muž ho nedbal, vlastně proto byl zde. Aby se té ohromné síle skrývající se na hladině vody postavil.

Je to čisté zlo. Chakra zrozená z ničeho, aby škodila a ničila. Žádný smrtelník by se jí neměl stavět do cesty.

LŽI! Zařval muž na oceán, odpovědí mu byla chladivá sprška kapek, která se rozbila o útes a přistála mu na obličej. Sůl ho zaštípala v očích a on si je promnul. Nebude to příjemná cesta.
Seskočil dolů, jeho vlastní chakra korigovala pád na písčitou pláž a nohy se mu lehce zabořily do půdy, přes kterou vzápětí přejela vlna vody a on ucítil nepříjemný chlad dotýkající se jeho kůže. Zatnul zuby a vykročil – chakra začala pracovat a místo boření se do písku šel po vodě. Nejprve nejistě, jak hledal ztracenou rovnováhu, ale nakonec vykračoval rozvážně a pevně. Ani obrovské vlny ho nemohly porazit. Nastavoval se jim, vyzýval je a překonával. Nic ho nemohlo zastavit! Vůbec nic!
Byla mu však zima a brzy byl rád, že měl pobřeží za sebou. Zde, dále na moři, byly vlny ukázněné, poslušné. Místo prudkých nárazů ho jen nadzvedávaly a klesaly. Ucítil v tomto činění jistou až elegantní harmonii. Jednou byl nahoře, podruhé dole. Nakonec se každá vlna stejně rozbije, aby na její místo nastoupila vlna jiná. Spatřoval v tom analogii k samotnému životu, k veškerému bytí a smyslu života. Žít, abys mohl být nahrazen.
Chápal, že jeho život, je pouze zanedbatelnou kapitolou v toku dějin. Stejně jako jedna vlna byla nicotnou, oproti rozloze celého oceánu! Mohl jen doufat, že dnešní čin jeho zápis v dějinách lidstva, prohloubí. Ale proto tu nebyl. Ctižádost v tom samozřejmě hrála roli… ale jeho cílem bylo dokázat něco jiného.

Od začátku věků jsou lidé a tyto bytosti ve vzájemném nepřátelství. My budujeme, oni ničí. My plodíme, oni jsou pořád stejní. Nekonečný konflikt dvou opačných jevů. Nekonečná a zničující válka.

Sám tomu nechtěl věřit, proto se dal na tuto cestu.
A támhle je! Daleko ve vlnách ucítil obrovskou energii. Nikdy nic takového nezažil. Zastavil se, aby si tu sílu mohl vychutnat. A pak ho udeřila do obličeje doprovázena s řevem. Ví, že jsem tady!
Muž se připravil, šáhl si na záda a v jeho rukou se objevila prostá dřevěná hůl. Nenápadná zbraň neštítící se žádného překvapení.
Nesmírná vlna valící se směrem k němu byla již pouhým připomenutím přítomnosti loveného tvora. Muž ji hravě přeskočil a dopadl za ní – obrovské stvoření se k němu přibližovalo. Bylo ohromné! Přes vodní opar nemohl rozeznávat detaily, ale tmavou pulzující barvu spatřil i přese všechno. A nejen to, dva obrovské ocasy pročesávající vzduch byly výmluvné samy o sobě.
Muž se zastavil a s holí v ruce zkřížil zápěstí. Obrovská vlna energie s ním zatřásla a on ucítil bolest, jak se jeho vlastní chakra napíná a chrání ho před tou zlou a temnou vycházející z nepřátelského stvoření.

Učili mě se tě bát. Přesto tady stojím a ty tu také stojíš. Člověk a zlo. Dobro a zlo? Zlo a zlo?

Démon vyskočil do vzduchu a za ním se táhla voda přitahována jeho silou. Muž se připravil na další náraz, jak se dvouocasý přiblížil k hladině a zprudka na ní dopadl. Vlna, která se po nárazu vzedmula, byla dvakrát větší než ta předchozí a muž nestihnul vyskočit.

Lidé mají strach z neznámého. Proto se schylují ke zkratkám – je snazší něco označit za zlo než tomu porozumět.

Proskočil skrz, jeho chakra mu chladivou vodou prosekala cestu. Na druhé straně byl dvouocasý přípraven, drápy udeřily a rozpůlily vody na dvě poloviny. Shinobi se jen tak tak na poslední chvíli uchýlil do vzduchu a prudce švihl svou holí.
Mužova chakra se roztáhla po okolí a roztrhala veškerý vodní opar a mlhu, která démona ukrývala. A ten byl nyní odhalen. Vypadá jako kočka. Muž se pousmál. Bytost měla svým vzhledem daleko ke všem těm povídačkám a legendám. Nebyla temnotou, nebyla ani nechutným stvořením plným drápů a stékající krve, jak říkaly báby u ohně.

Vlastně byl docela hezký…

Pak muž zakroutil nad hlavou tyčí a vzduch začal rotovat a zrychlovat se, jak každým okamžikem nabíral prudší a prudší otáčky. Když shinobi rozhodl, že útok je dostatečně silný, naklonil hůl směrem k démonovi a větrná smršť ho udeřila. Démon si zakryl šelmovitou hlavu a útok s ním lehce otřásl.

Nestačí to!

A pak, rychlostí blesku, se démon postavil na zadní, přední tlapa vyletěla do vzduchu a plnou silou udeřila seshora do muže.
Cítil ohromný chlad, jak se ponořil hluboko do oceánu. Stupňující tlak vody tiskl celé jeho tělo, ale jeho chakra odolávala. Muž otevřel oči a ty ho okamžitě začaly pálit. V ruce pod vodu držel polovinu tyče, která se při útoku rozlomila. Už mu nebude k ničemu.
Zavřel oči a vykopl několikrát nohama. Brzy vyletěl nad hladinu. Mezitím si všiml že démon na něj již čeká a je připraven. Seděl totiž na zadku a nad ústy se mu formovala tmavá koule energie. Nyní muž začal pociťovat první obavy. Něco, co při svých bojích dlouho nezažil.
Rychle začal skládat pečetě a když je poskládal ruce natáhl před sebe a zářivě žluté pletence chakry vytvořily před ním štít. Bylo to právě včas! Démon se naklonil a pak vyfoukl střelu přímo na shinobiho. Během krátké chvíle byla u něj a zabořila se do štítu. Nedošlo k žádné explozi, střela ale ani nezmizela.
Vlastně dotírala na ochranný štít a muže posunovala stále dozadu. Ten vzdychal a třásly se mu ruce, jak se pokoušel takřka neomezenou moc zastavit. Ale neměl na to, jeho štít nedokázal střelu pohltit. Mohl se rozhodnout jen pro jediné řešení. Jeho ruce prudce vyletěly nahoru – štít se naklonil a střela zmizela daleko za jeho zády.
Brzy se ozvala rána, jak odkloněná střela rozrazila pobřeží. To už muž nestíhal vnímat, jelikož veškerou svou pozornost věnoval démonovi, který místo jedné velké střely začal vypouštět velké množství malých.
Shinobi prudce a obratně uskakoval – každá střela, jež minula, do vzduchu vzedmula velké množství vody. Ale muž věděl, že nemůže být v defenzivě celou dobu, jinak démona nikdy neporazí a veškeré snažení by přišlo vniveč.

Jsem této cesty hoden?

Od první vize po tento bod uplynula velká řádka let. Muž zestárl a zmoudřel. Alespoň si to myslel. Cíl zůstával stejný, ale motiv se měnil. Ale nebylo snadné démona najít a vystopovat. Prolil mnoho slz a potu, aby se dostal až sem. Nemohl proto selhat. Kvůli sobě. A hlavně kvůli němu.
Muž vyskočil opět do vzduchu a jeho pečetě zformovaly další skupinu znamení, které vyústily v plamen šlehající z jeho úst. Démon byl ohněm obklopený! Řval, jak se jeho tělo z chakry pálilo a škvařilo. Ale bolest to byla nicotná, oproti celému jeho bytí a dokázal ji překonat.
Plamen zmizel. Démon zamrkal očima, ale když se jeho oči přizpůsobily opět získanému zraku, uviděl muže, klečícího mu na čumáku. Démon zamrkal znovu a natáhl tlapu. Muž vyskočil, aby se ráně vyhnul. Démon praštil jen sám sebe a bolestivě zakňučel.

Hlupáku!

Ale to nebylo mužovým cílem. Povedlo se mu něco lepšího, něco většího.
Démon však převzal znovu iniciativu a prudce vyrazil. Muž nestačil zareagovat a síla úderu s ním rozrazila mořskou hladinu-
Když otevřel oči, uviděl nad sebou klidné nebe plné mračen. Blesky a hromy byly pryč. Oči ho pálily a záda měl polámaná. Okamžitě si v duchu vzpomněl na jednu pradávnou techniku a potichu vyslovil její slova. Záda se mu začala srovnávat.
Po drobné chvíli si uvědomil, že již není daleko na moři, ale že ho úder a vlny zanesly zpátky na pobřeží. Ležel zabořený v písku a přelívala se přes něj jedna vlna za druhou.
Pokusil se postavit a po trošku námaze se mu to podařilo. Démon stál stovku metrů od něj a hleděl na něj. Z jeho výrazu se vytratila zloba a nenávist - byl to snad respekt, který spatřil shinobi namísto nich? Úcta ze vzájemného porovnání sil?
Možná se mu to jen zdálo.
Démon se opět naklonil a nad ústy se mu začala formovat další děsivá koule energie. Muž už neměl dostatek sil vytvořit další štít a ránu odklonit. Démon to jistě věděl a rozhodl se to ukončit co nejrychleji.
Ale shinobi měl schovaný a připravený svůj poslední tah. Začal skládat složité pečetě – jutsu tak náročné, že jeho zvládnutí zabralo celé roky – veškeré myšlenky musely plně spolupracovat a vytvářet složitý vzor chakry, který se zamotával hlouběji do sebe a s každou přicházející kapkou chakry navíc se tento úkol stával čím dál náročnějším. Ale muž nemohl přestat, záležel na tom jeho život a splněný cíl.
Jeho mysl pracovala na plno, jeho ruce v nepostřehnutelném tempu měnily tvary. Mozaika chakry se zhmotňovala v jeho představách…
Démon už byl připraven. Devastační útok byl již dost nabitý a připraven dokončit souboj.
Stejně tak mužova obrana.
Poslední pečeť dopadla na místo a koule zmizela.
Démon se podivil, když se jeho nashromážděná chakra prostě rozplynula a když spatřil, že mu z čumáku vystupuje místo toho jakási zlatavá zář.
Chtěl uskočit pryč, aby si získal prosto k manévrování, ale nemohl tak učinit. Jeho vlastní tělo ho neposlouchalo a zář se začala rozpínat po celém démonickém obličeji. Musel to zastavit!
Mezitím soustředěný muž řídil z pobřeží zalitý vodou pečetící techniku. Démon pochopil! Začal se vzpínat a veškerou silou vyslal svou vlastní chakru do protiútoku. Došlo k setkání.
Chakry se prolnuly, jejich vzory zapadly do sebe a začaly se přetahovat.

Kdo jsi?

Jsem pomoc.

Bojoval jsi se mnou.

Dal jsi mi na vybranou?

Pomoc… od čeho by mi člověk mohl pomoci?

Od bolesti. Utrpení. Samoty.

Lžeš. Jsi stejný jako ostatní. Jen mi chceš ukrást mou moc. Ukrást mou duši. Jsi člověk. Jsi zlo.

Ha. To samé jsem slyšel o tobě, démone.

Jmenuji se Matatabi, člověče.

Rád tě poznávám. Já jsem Izanaki.

Porazím tě.

Pomůžu ti.

A tak se chakra mísila a utkala se v nelítostném souboji, ze kterého vyšel vítěz pouze jeden.

Jeden jediný, kdo měl větší odhodlání. Někdo, kdo chtěl splnit svůj cíl.

Izanaki, první jinchuriki, jenž se rozhodl zapomenout na zlo a změnit svět.