Den, kdy začal svět syčet

Kosuke se mu podívala přímo do tváře a třikrát s ním zatřepala. Stará žena poté otevřela ústa, předvedla zbytek svých zubů a chraplavým hlasem pobídla chlapce k probuzení.
„Vstávej, drahý Orochimarku, dnes je tvůj velký den.“
Velký den. Chlapec se v posteli narovnal a rukama si protřel rozespalé oči. Žena mezitím vstala a začala mu chystat ze skříně oblečení. Dlouhé kimono se vzorem květin provedených ve fialové barvě. Pche, to beztak měl ještě po ní. Ale fialová se mu líbila, tak proč ne.
„Dnes poprvé navštívíš akademii a bude z tebe velký ninja! Jako z tvých rodičů!“
Jeho rodiče? Vždyť je nikdy nepoznal. Od mala ho vychovávala jeho babička Kosuke. Ve skutečnosti neměl ani tušení, z které strany pochází. Jeho rodiče prý umřeli v boji proti Madarovi Uchihovi. Ale jemu to bylo ukradené. Proč by se ostatně měl zajímat o někoho, koho nikdy nepoznal? To nedávalo smysl.
Vstal z postele a jeho malé nožky dopadly na studenou podlahu. Chlapec se rozmrzele zavrtěl, tak brzo snad nikdy ani nevstával. Kosuke se jen usmála, složila hromádku oblečení vedle něj a dala mu pár minut soukromí na převlečení. Chlapec tak učinil, vyšel do malé kuchyně, kde měli stolek a dvě židličky tak akorát pro ně. Ne víc, ne méně. Prostě tak pro ně.
Kosuke byla jen starší dáma a moc toho neměla. Vyrůstala v době válčících klanů a její důchodové konto zelo prázdnotou, přeci jen v té době měli jiné starosti. Třeba nezemřít.
Orochimaru se nasnídal dosyta. Tři obrovské tousty, borůvkový džem a čerstvá limonáda. Věděl, že si žena musela sama ukrojit od úst a utratila plno peněz. Záleželo však chlapci na tom? Ani ne.
Dosnídal, umyl si zuby a poprvé v ten den se mu připomnělo jeho prokletí. Jeho dlouhý jazyk vypadl z jeho dásně a otřel se o umyvadlo. Není to prokletí, opakovávala Kosuke, je to dar. Je to obrovský a silný dar, který oceníš, až budeš starší.
Orochimaru však nechtěl čekat, až bude starší. On nechtěl čekat vůbec. Ale co mu zbývalo.
Poté chlapec vyšel na chodbu, kde se Kosuke změnila v dámu. Na hlavě jí trčel velký elegantní klobouk a na sobě měla něco, co by konzervativní člověk označil jako šaty. Orochimaru viděl, jak se jeho babička celá usmívá a celá září. Bylo bezesporu, kdo tenhle ten den prožíval více. Měl to být jeho velký den, přesto byl chlapec v klidu, zatímco Kosuke dělala vše možné, aby se den stal výjimečným.
Vyšli ven. Po cestě do akademie vyprávěla dáma, jak se změní jeho život.
„Budeš každé ráno vstávat, chodit do akademie. Víš, za mých časů akademie nebyly. To je výmysl posledních pár let, ale uvidíš, bude se ti tam líbit. Budeš tam mít kamarády, budete se bavit a učit se společně novým věcem.“
Jak vraždit. To měla říct, chlapec byl už dost bystrý, aby věděl, o čem svět ninjů je. A překvapivě mu to ani nevadilo.


***


Akademie byla obrovská budova v centru zatím malé vesnice. Když se k ní blížili, tak už z dálky slyšel řev, smích a pláč ostatních dětí. Snad to nebudou úplní idioti, pomyslel si Orochimaru.
Omyl.
„Já! Jiraiya! Budu ten největší ninja všech dob! To mi věřte!“ Bělovlasý chlapec stál v hloučku dětí a dělal pózy. Naparoval se jak ten největší frajer ze všech.
„Uvidíte! Dosáhnu velkých věcí a nikdy mi nebude rovno! A stanu se dalším hokagem!“
Orochimaru se zamyslel, pokud se tenhle blbeček stane hokagem, bude na světě opravdu smutno.
„To rád slyším!“ ozvalo se za jeho zády, všichni se otočili… a zavládlo ticho. Na konci davu stál první hokage a vedle něj se usmívala jeho malá blonďatá vnučka. Orochimaru si je pozorně prohlédl. Muž měl dlouhé černé vlasy a v jeho tváři plno vrásek. Nebyl nejmladší. Brzy zemře, konstatoval chlapec po krátkém zamyšlení. Jeho vnučka vyzařovala naopak tolik mladistvé energie, až to chlapce zarazilo. Jednou z ní bezpochyby vyroste silná žena. A velmi krásná.
„Další hokage bude tady Tsunade!“ zaculil se hokage a poklekl vedle Tsunade a zatahal ji za tvář.
„Dědo!“ okřikla ho, „já nechci být hokage! To je nudná práce!“
Hokage se zarazil, už v tomhle věku mu naháněla strach.
„Jak si přeješ, princezno,“ usmál se na ni a společně prošli davem do budovy.
Jiraiya se mezitím vzpamatoval a výhružně na dvojici zamával pěstí.
„To se ještě uvidí, první hokage!“ vykřikl, ale nikdo z přítomných mu nevěnoval pozornost. No, někdo však ano.
„Jsi hlučný,“ sykl Orochimaru, „pokud chceš někdy něčeho dosáhnout, zkus se zklidnit.“
„A ty jsi kdo?“ bělovlasý poskočil ke chlapci a výhružně se mu podíval do očí. „Jak se jmenuješ, dívko?“
Náhle se zastavil svět. Orochimaru nebyl dívka!
„Já nejsem-“
Kosuke se rozesmála a přerušila ho uprostřed věty. „On je chlapec!“ A plácla se do kolen.
Jiraiya se podíval nejdříve na ni, pak na něj, pak na ni, na něj, na ni, na něj, na něj, na ni, na něj.
„To není možné!“ rozesmál se. „Máš dlouhé vlasy! Na sobě kimono! S květinami!“
„Ty bělovlasej ignorante! To stačí!“ Orochimaru pocítil náhlý vztek. Vykročil proti druhému chlapci, natáhl ruku… a náhle ucítil, jak ho zklamalo jeho tělo. Jeho jazyk si našel v tom řevu cestu ven a vypadl na hlínu. Chutnala hnusně.
Teď už se Jiraiya neudržel a smíchy se válel po zemi.
Orochimaru padl na kolena a začal si jazyk zastrkávat zpět do svých úst. Zároveň s tím měl co dělat, aby zadržel slzy. Styděl se sám za sebe. Kosuke k němu poklekla a pohladila po tváři.
„Orochimarku, nikdy o sobě nepochybuj! Jsi ta nejsilnější a nejkrásnější bytost na světě! Jsem na tebe hrdá!“
Chlapec se jí podíval do očí, tolik lásky. Tolik něhy. Na chvíli zalitoval, že nebyl schopen tyhle city opětovat. Ale pomohlo mu to se uklidnit, pomalu vstal. Bělovlasý chlapec už byl na cestě do budovy a Kosuke povzbudila i Orochimara.
„Běž, utíkej! Budu na tebe doma čekat! Budeš mi pak vše vyprávět, ano? Jsem na tebe tak pyšná!“
Lehce ho objala, políbila na čelo a se slzami v očích mu mávala celou dobu, dokud nezmizel za velkými dubovými dveřmi.

***


Zvonek započal první školní den. Orochimaru seděl v poslední řadě vedle Jiraiyi, jelikož oba dva šli jako poslední. Bělovlasý chlapec už mu však nevěnoval příliš pozornosti. Nebylo divu, byl to šestiletý chlapec. Ti zapomínají rychleji, než dokážou vůbec myslet.
Ve třídě je krom prvního hokageho uvítal i další muž. Představil se jako Sarutobi Hiruzen, student pod patronátem mladšího bratra prvního hokageho. Kdyby Orochimaru znal pojem telenovela, určitě by mu to teď tak připadalo.
Hiruzen děti pozdravil a začal jim vyprávět. Povídal o jejich dalších povinnostech, o tom, co vše je čeká. Ukázal techniky, které se naučí. Chvaty, které budou používat. Zbraně, které poznají lépe než sami sebe.
Orochimaru tomu věnoval průměrnou dávku své pozornosti. Mnohem více přemýšlel, jakou cestu odplaty si najde pro chlapce, sedícímu po jeho boku. Určitě během života na něco přijde!
Čas plynul a Hiruzen povídal již přes hodinu, než se usmál a ukázal na konec místnosti. První hokage přešel na ono místo a odkryl pod kusem papíru cosi hranatého tvaru.
„A naposled v tento den vám představím někoho speciálního!“
Na místě kam mířil jeho prst bylo velké terárium a uvnitř něj byl tvor, kterého Orochimaru jakživ neviděl! Ale byl ním naprosto fascinovaný!
„To je náš třídní maskot a mazlíček, had! Ale ještě nemá jméno! Musíme mu nějaké vymyslet a pak se o něj budeme společnými silami starat!“
Had byl půlmetru dlouhý, jeho oči byly zářivě žluté a tělo měl pokryté zelenofialovými šupinami. Had si pozorně prohlédl celou třídu dětí, jeho pohled se zastavil na Orochimarovi a zasyčel. Jeho dlouhý a rozdvojený jazyk spokojeně kmital vzduchem a Orochimaru jen blaženě zíral. Poprvé v životě cítil pozitivní emoce a to vše na něj dopadlo. Vstal a pomalu se k hadu blížil.
Jiraiya náhle vyskočil a zakřičel: „Bude se jmenovat Haďák Tom!“
Hiruzen chvíli ohromeně stál, ale celá třída sborově začala vykřikovat Haďák Tom. Nezbylo mu než říct: „Pozdravte Haďáka Toma!“
Orochimaru došel až k terariu a tvora si fascinovaně prohlédl. Z blízka byl ještě krásnější. Ne krásnější! Byl neuvěřitelný, byl famozní! Byl tak podobný Orochimarovi, přesto tak jiný! Orochimaru našel smysl svého života.

***


Domů celou radostí jen běžel, nezastavoval se a neklopýtal. V bytovce schody bral po dvou, ačkoliv mu to jeho babička vždy zakazovala. Vstupní dveře otevřel roztřepanýma rukama a vlítl do bytu jako bouře.
„Babi! Babi! Neuvěříš, co jsem dnes viděl!“ Orochimaru doběhl do kuchyňky, kde touhle dobou Kosuke měla chystat svačinku. Místo toho však seděla nehybně na židli… a spala.
Chlapec k ní přišel a třikrát s ní zatřepal.
„Vstávej, drahá babičko, dnes byl můj velký den!“
Babička se neprobouzela.

Poznámky: 

Pokud se Vám toto krátké dílko líbilo, zvažte prosím přečtení mé další série. Určitě nebudete zklamáni! Smiling

Epická série plná zrad, bojů, intrik ale i hrdinských skutků, přátelství a lásky. Navazuje na alternativní vývoj událostí ve světě Naruta a vytváří vlastní rozšířené univerzum.
1. díl: http://147.32.8.168/?q=node/97704
2. díl: http://147.32.8.168/?q=node/111256
3. díl: http://147.32.8.168/?q=node/112083
Prequelová řada: http://147.32.8.168/?q=node/112240
Co se dělo na pozadí v Mlžné: http://147.32.8.168/?q=node/114712

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, St, 2018-08-22 12:45 | Ninja už: 4182 dní, Příspěvků: 1945 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Asistent pošťáka

Mise L3: Ten konec je opravdu nečekaná facka. Ale četlo se to pěkně, má to takovou milou atmosféru. Orochimaru měl fajnovou babičku, jen škoda, že mu nebylo přáno podělit se s ní o jeho radost. Docela zajímavá představa, že ta Orochimarova fascinace hady začala už na Akademii. Smiling Až mě mrzí, že jsem si tu povídku přečetla až teď v rámci mise.

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Pá, 2016-09-16 01:04 | Ninja už: 3971 dní, Příspěvků: 2165 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Jeho označení za děvče pobavilo xD
Hodnou a milou to měl Orochimaru babičku. Konec mě dojal; líbila se mi scéna, kdy litoval, že neumí vyjádřit a opětovat její lásku, ale když se konečně mohl podělit o nějaké to svoje štěstí, ztratil Ji. Chjo. Objevilo se tu hodně pěkných Orochimarových příbuzných, ale tahle verze mě chytla za srdce asi nejvíc.

.Seznam FF, Poslední FF: Ze scvokárny kabát | O otcích a synech | Krev tvých očí
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, St, 2016-09-07 14:27 | Ninja už: 4037 dní, Příspěvků: 7497 | Autor je: Moderátor, Člen ANBU

Taková milá povídka s nádechem takové nostalgie, až mě to dojalo, hned jsem si vzpomněla jak potom dopadli. Zdařilý kus. Opravdu příjemně se to četlo. Řádky ubývaly rychle.
Tleskám a chválím.
Jen ten konec byl smutný.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Út, 2016-09-06 16:07 | Ninja už: 3514 dní, Příspěvků: 4930 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Člen ANBU

Si ma teda fakt dostal. Teda. Smiling
K tomu hadovi by sa hodil myšiak Jerry Eye-wink

Mal by som iba jedinú výtku, a to, že aj Jiraya bol iste oblečený v kimone - je to totiž pomenovanie aj pre mužský odev. Sticking out tongue

Obrázek uživatele Kakari
Vložil Kakari, Po, 2016-09-05 15:36 | Ninja už: 3653 dní, Příspěvků: 2048 | Autor je: Ošetřovatelka Kakashiho smečky - specialistka na Pakkuna

Ten konec byl jako políček. Čtenář jedoucí na vlně bezstarostné atmosféry, jenž nedokáže z hlavy vyhnat vypadávající jazyk a usmívá se nad tím, kterak se Orochimaru zhlédl v Haďáku Tomovi, tohle prostě čekat nemůže. Velmi zdařilá povídka.
Misi ti uznávám a jakožto razítko do deníčku za odměnu, které tady teď rozdávám, protože já sama ho dostávala v první třídě, tu pro tebe mám jak jinak než hádě Smiling

Obrázek uživatele NekdoKohoNeznas
Vložil NekdoKohoNeznas, Út, 2016-09-06 12:15 | Ninja už: 4258 dní, Příspěvků: 476 | Autor je: Hasič Amaterasu

Děkuji za pozitivní reakci a samolepku! (Já v první třídě měl jelena. Laughing out loud)

Jinak s každou radostí musí být i toho trochu smutku, protože pak by ta radost nestála za moc.

Seznam mých fanfiction (2017): http://147.32.8.168/?q=node/20607
„Je to zhmotněná Enenra. Démon stvořený temnotou a kouřem. Dostala chuť na mrtvoly.“ -NOVÁ SÉRIE Války Klanů http://147.32.8.168/?q=node/116698