Špindíra
Život je pes. Cítit se pod psa. Zima jak v psinci. To by ani pes nežral.
Jak hloupě lidé o nás smýšlejí. Být pes přece nemá chybu! Útulný pelíšek, voňavé šťavnaté masíčko k snědku, které by nám kdekterý dvounožec mohl leda tak závidět a že je v psinci zima? Pche! Příjemné teploučko. Však je to vaše chyba, že jste se neprozřetelně zbavili srsti, tak teď nebrečte. Ano, žít život psa je pohádka. Mou jedinou starostí totiž je, jestli se dříve nažrat nebo se schoulit v boudičce a prvně o jídle snít. Mám perfektní život, vy negativisti!
Tedy měl jsem, než mě jednou znenadání obklopila temnota, trochu mě ofouklo a na chvíli jsem nemohl dýchat. Než jsem se nadál, stál jsem na nepříjemně drsném papíře uprostřed louky. To ale... Jak bych... Přece jsem nemohl... Zbláznil jsem se!
„Ksó!“ ulevil si maskovaný hrůzu nahánějící kluk s šedivým smetákem na hlavě, který klečel přede mnou. Ještě že jsem si ho nevšiml hned, asi by mě kleplo. S vytřeštěnýma očima jsem sledoval, jak kříží prsty a pak mě opět pohltila tma, která mě vyplivla před mou boudou. Úlevně jsem do ní zalezl s jasným předsevzetím – už nikdy z ní nevylezu!
To by mě ale ta tma nesměla ten den přepadnout ještě třikrát! Když mě chtělo to děcko tím svým protivným kai zase zlomyslně odpálkovat, razantně jsem ho zastavil zdviženou packou a zavrčením.
„Jo, máš pravdu,“ položil se do trávy a bouchl pěstmi o zem. „Ksó, na pořádného summona se prostě nevzmůžu.“
Uznávám, že jsem z toho neustálého průvanu, jak si mě přehazoval mezi světy, měl trochu zalehlá ouška, ale tuhle urážku jsem tedy slyšel zřetelně. Vyskočil jsem mu na hrudník, nakrčil se a vytasil na něj své mléčné zoubky. Vrčel jsem a slintal, jak jen jsem uměl.
„Rváči se netřesou,“ utrousil lakonicky a smetl mě ze sebe rukou s nepříjemně ledovým kovovým vyztužením. Dobrá, možná mi ujelo téměř neslyšné zakňučení, které ale splynulo s jeho otráveným kai.
A byl jsem zase doma! Packami jsem vtlačil heboučkou deku do otvoru své boudičky a schoulil se na tvrdé dřevo. Možná budu mít na packách otlačeniny, ale za ten pocit bezpečí to rozhodně stojí! Celý rozklepaný jsem vystrašením usnul a prospal snad dva dny.
A pak to zase přišlo. Tma, průvan, tlak a ten kluk. Seděl proti mně, prohlížel si mě jedním zamračeným okem a mlčel. Přistoupil jsem na jeho hru a sedl jsem si taky. Civět na něj mě ovšem nijak zvlášť netěšilo. Tím, jak mu z hlavy čouhaly chomáče zcuchaných šedin a z obličeje zbylo jediné oko, mě, přiznávám, trochu strašil.
„Jsem Kakashi.“ Jo, to vidím, kluku. „Jak mám říkat tobě?“
Nadzvedl jsem uši a naklonil hlavu. On mi chce nějak říkat? Proč? To si se mnou na přivolávanou chce hrát častěji?
„Něco jednoduchého... Co třeba Pak?“
Naježil jsem srst. Tak ubohé jméno se mi nijak nezamlouvalo.
„To se ti nelíbí? Hm a co Pak-kun?“
Uctivější forma oslovení už byla přijatelnější a stejně jsem měl pocit, že tohle zabedněné děcko na nic důmyslnějšího nepřijde. Znuděně jsem štěkl, což bral asi jako souhlas, protože kývl hlavou. A co to vlastně má s tím obličejem? Čenich zakrytý, tlama taky – to se mu musí v létě strašně nepohodlně chladit, a proč má jenom jedno oko? Nebaví ho na svět koukat oběma? A ten odporný studený kov na čele, který mě neustále oslepoval odlesky od slunce.
„Na.“ Vytrhl mě z fascinace jeho zjevem a ukazoval mi modrý hadr, který vytáhl ze své brašny za zády. „Třeba tak budeš budit trochu větší respekt.“ Natočil ke mně bílou placku vprostřed hadru s černě vyšitým strašákem. Respekt? Jak jako? Na tuto otázku jsem dostal odpověď bohužel příliš brzy. Ani jsem se nenadál, násilně mi protáhl packy otvory a tkaninu jsem měl na zádech. No, počkat! To mám být ohavně odstrašující jako on? Když jsem od přírody nezbedně roztomilý, musím mít strašidlo alespoň na hřbetu? No, to ne. Snažil jsem se zuby obleček ze sebe servat, ale nedosáhl jsem, ať jsem se snažil sebevíc.
„Ještě něco.“ Okamžitě jsem svého počínání zanechal, když vytáhl tu špičatou věc, se kterou bych opravdu nerad přišel do kontaktu a sundal si tu pásku přes oko. Normálně bych se asi zaradoval, že už vím, proč to oko schovával, ale při pohledu na tu špičatou hrůzu v jeho pravé ruce se mi někam schoval ocásek. Konsternovaně jsem hleděl, jak látku pokládá na kámen a z každé strany ukrajuje kousek. Tak snadno! Považte, co by dokázal s mým kožíškem!
„Kam couváš? Pojď sem.“ Hmátl po mě a já věděl, že tohle je konec. Loučil jsem se se životem. Skončit takhle bídně a tak brzy, to je opravdu život pod psa. Když jsem ucítil tu tíhu na své lebce asi jsem omdlel. No, jenom skoro, ale mohl jsem! A když jsem se vznesl do vzduchu, bylo mi jasné, že svůj ocásek už nikdy nenajdu. Ale stále jsem byl naživu! Pomalu jsem otevřel jedno očko a pochopil jsem, že si mě prohlíží. Vlastně mi jen tu podivnou pásku omotal kolem hlavy. No, pro tentokrát to dopadlo dobře.
„Jo, teď konečně vypadáš jako ninken.“
Co to ten kluk mele? Já jsem přece ninkem od narození! Nebojácná nelítostná šelma! Jediný rozdíl je, že teď mám už asi... Já mám pána! A zrovna tohohle zanedbaného rozcuchaného kluka? Chjo, kdyby se alespoň umyl, místo toho aby si tu čmouhu přes oko kryl hadrem. A stejný špindíra bude určitě i pod maskou! To je úroveň.
„Co to děláš?“ okřikl mě překvapeně, když jsem mu přes oko přejel jazykem. Drž, kluku, ta šmíra je zažranější, než jsem si myslel, ale já ji vydrhnu. Před dalším olíznutím ale uhnul. No to tedy ne! Zapřel jsem se zadními packami o jeho ruku, abych se mohl lépe odrazit a na jeho zamazaný obličej dosáhl, ale pochopil můj záměr. Pevně mě přidržel, semkl víčka a podivně se třásl. To jako myslí vážně? Já jsem mu k smíchu? Tak on mě tu maškaří, abych byl ninken dle jeho dětinských představ, no, ale co já si počnu, než z tohohle hňupa vychovám solidního pána?
Jistě jste poznali, že jsem si vybrala obrázek od Kobylky v pyžamu Naděje umírá poslední.
Původně jsem měla v merku jiný, ale ten Pakkun je strašná vtěrka
Ou, to je luxusní zpracování! To se povedlo naprosto mysteriózně, chudák Pakkun, ten teda dostal pána
Novinky v mojí tvorbě
Deviantart
Pletení šňůr tradiční japonskou technikou
Gorin - samurajská show
Děkuji, moc jsi mě potěšila Ano, Pakkun to chudák opravdu nevychytal...
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
To je tak sluníčkově milé, až jsem se musel dívat jestli náhodou nejsi Minata. A je to ještě lepší. Takovéhle povídky, co prostě vykouzlí úsměv jsou potřeba.
A Pakkun je skvělý.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Štěňata jsou miloučká a jejich bezprostřednost umí vykouzlit úsměv, takže stačilo jen dát Pakkunovi volnou tlapku. Děkuji za přečtení i milý komentář, jen toho srovnávání autorů příliš velká fanynka nejsem.
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Zprvu mi nedošlo, že je to k misi, takže mě jako první napadl Akamaru, ale hned po první zmínce o přivolání mi to všechno docvaklo! ^^" Krásné zahájení mise, Pakkuna jsem si užívala od začátku až do konce. :3
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Hlavně že bylo poznat, že jde o psa
Jsem ráda, že se líbilo Děkuji.
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Říkala jsem si, když jsem si prohlížela obrázky, že tvoje volba bude jasná. Nemýlila jsem se.
Opravdu moc se ti to vyvedlo. Pakkun mě bavil od začátku až do konce. Ty jeho uštěpačné poznámky. Nasadila si laťku vskutku vysoko.
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Bála jsem se, že si to lidé budou myslet. Ale já tam vážně měla větší favority! Jenomže ten Pakkun je nebetyčně neodbytný
Jsem ráda, že se líbilo
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
„Jsem Kakashi.“ Jo, to vidím, kluku.
Je to fajné, len ma trochu miatlo, že ešte zjavne iba šteňa a už má takúto povahu? Čo len z neho vyrastie?
Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Fan-mangy: To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...
Štěně to je, jak to Kobylka nakreslila, musela jsem se podřídit. A veř mi, že jsem jeho náturu krotila, jinak bych ho nechala mrmlat mnohem víc a ještě by to Kakashimu bezostyšně vpálil do obličeje
Dík
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
My si to vlastně obě musíme vždycky okecat, abychom se svými výtvory vyšly na světlo, že? xD
Ano, asi to trochu ohrané téma je, i když si příliš nevzpomínám na jiná zpracování Kakashiho setkání s Pakkunem. Ale takhle z pejskova pohledu jsem to snad ani neviděla a pokud už, tak to na mě asi žádný dojem moc neudělalo, protože si to vážně nevybavuju. Tohle setkání je skvělé! ^^ Nutilo mě to se smát, usmívat a radostně houpat na židli, jelikož Pakkunovy myšlenkové pochody jsou úžasné a já se s ním musela třást strachy v boudičce, koukat na jeho hebké pacičky i přivírat oči, když na něho Kakashi rval tu dečku/velectěný-úbor-přeslavného-ninkena.
Trochu jsem se bála konce, když jsem četla to "Já mám pána", ale zbytečně, protože úplný závěr byl výborný a zase jen a jen úsměvný. Hatake je konečně šťastný (ano, chvilku), Kakari to dokázala!
Důstojný první příspěvek do mise
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
. .Aku začíná chápat a dřímat...
...„Ale proč chtějí všechny OC pomáhat s výběrem šatů zrovna Hinatě?“ (Kakari)
. .„Žádný Hatake není veselý...“ (Sayoko)
.
. .Hrdá členka a se Sayoko spoluzakladatelka Spolku Žroutů knih! Naši závislost na knihách nelze ovládnout. Založeno 12. 3. 2009; Kdo fandí knihám, ať se přidá. Žrouti všech žroutů, spojte se! A hlavně rádi čtěte ^^
Členové: Sayoko, Akumakirei, K.Iwi, Leiko, Dantuška, nettiex, sajo-nara, Minata, Memphisto, hAnko, Ayame-sama, kushina-hime, Mirek93, Rein, Yamata no Orochi, Adam Švorc z Nemanic, TsuchiKim, ni.kola, Kameko-sama, výtlems.kissa, -_-Aya-_-, Kitsumo, elficek, himiTsume, Buuublinka, DeiDei girl-uchiha, lacca, nellynuska, Yuki Kaze-san, Kaia-chan, Faith, zrůda-SaNaSu, Namika, l.i.ch., Oneran, Juubi, Conner Uzumaki, Anegiri, Joanne, Miky-chan, sannin Naruto, Otaku-chan, narutorolo321, Killer_Bee, Hinata-Hyuuga-chibi, Adel-san, Gloria Uzumaki, Nightmare moon, Yamako, Hyuuga_Shikamaru
Pro přihlášené: Nemusíte si kopírovat seznam členů, mění se, a proto aktuální najdete vždycky u mě. A do podpisu si nic dávat nemusíte, nebo si můžete vymyslet jinou (originálnější) poznámku než tu nahoře, je to jen na vás :)
_____________...
Členka Klubu gazdovské parenice: Klub je hrdým podporovatelem a spřízněncem Kultu pána Pomela, aneb NAJLEPŠÍ PRODUKT A NAJLEPŠIE OVOCIE SA OFICIÁLNE UZNALI A SPRIAZNILI! NECH ŽIJE PARENICA A POMELO! Klub gazdovské parenice je hrdým podporovatelem a spřízněncem klubu gangsterů. Zaplétáme se do nelegálních obchodů, aneb postupně ovládáme podsvětí..., rovněž je podporovatelem a spřízněncem klubu za ovce (aneb bez nich bychom neměli co opěvovat); a KPP (kultu pracího prášku), bez nich by naše "uniformy" nebyly tak zářivě bíle.
Souhlasím, asi bychom toho měly nechat. Začni
Já si také žádnou takovou povídku nevybavuji (krom když jsem se toho tématu sama jednou okrajově dotkla), ale věřím, že tu nějaká taková prostě být musí. Nebo spíš nechce se mi věřit, že by nebyla.
Ale jsem ráda, že to na tebe vyzářilo tolik pozitivity, dělá mi to radost A snad máš pravdu, a misi jsem otevřela důstojně.
Děkuji
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF