Tanec iluzí 04 - Řešení problémů

Yui bezradně zírala do dokumentů na stole. Prohrábla si vlasy a povzdechla si. Byly to už dva týdny, co tu Kakashi byl. Měla ho nechat odejít? Proč ho vlastně nezastavila, nezeptala se, jestli se nevrátí domů? Praštila pěstí do stolu. Celou dobu nad ním přemýšlela a začínalo jí to lézt na nervy. Fotku své kamarádky dala stranou a začala pročítat její spis. Zase. Moc v něm toho nebylo. Datum narození, rok, kdy vyšla z Akademie, kdy se stala Chuuninem a Jouninem, přesný den, kdy se stala členkou jejího zvláštního týmu. To byly všechny údaje, které zahrnovaly její život před vstupem do ANBU. Následovaly statistiky, které byly dost impresivní. Jedna statistika přišla Yui důležitá; počet úspěšných a neúspěšných misí. Dalším důležitým vodítkem byl datovaný rozkaz k misi s Danzovým podpisem. Bohužel byl obsah šifrovaný a Yui kamarádčinu šifru neznala. Tak teď dva týdny přemýšlela nad Kakashim a snažila se rozluštit kód. Což pro ni nebylo jednoduché, ale dokud se jí ze šifrovacího střediska nevrátí člen týmu, nezbývá jí nic jiného než se snažit přijít na systém kódu.
Tak se do toho zabrala, že málem nezaslechla tlumené kroky. Někdo se vracel. Zvedla hlavu, zaposlouchala se. Kroky se zastavily před jejími dveřmi.
„Dále,“ odpověděla na tlumené zaklepání.
Do kanceláře vešel její současný týmový partner a podřízený, Daisuke. Do Yui se zavrtal pocit zklamání, doufala, že to bude někdo jiný... Rychle své pocity odsunula stranou, narovnala záda a vlasy stáhla do ohonu.
“Jak to šlo na středisku?” zeptala se, když si od Daisukeho brala zprávu. Kakashi se při předávání postu zapomněl zmínit, že její práce bude vyžadovat spoustu papírování.
„Nebylo to tak hrozné, rozluštili jsme to asi za tři hodiny,“ pokrčil Daisuke rameny.
„A vadilo by ti, kdyby ses pokusil rozšifrovat tohle?“ předala Daisukemu rozkaz. „Snažila jsem se to rozluštit, ale nejsem v kryptoanalýze tak dobrá jako ty. Jen si jsem jistá, že to nejsou základní šifry.“
„Samozřejmě,“ přikývl. „Co to je?“
„Danzův povolávací rozkaz.“
Daisuke si pořádně prohlédl obálku, v které byla zpráva poslána. Pak se podíval na Yui a tázavě pozvedl obočí
„To jsi to pořád nevzdala?“
Yui zakroutila hlavou.
„Ne, když mám konečně nějaká dobrá vodítka. Přece se nevypařila do vzduchu.“
„Tak dobře. Ozvu se ti hned, jak to rozeberu.“
Daisuke zmizel a Yui se zaměřila na jeho zprávu ze střediska.

Kakashimu se na schůzku s Radními nechtělo, přesto byl zvědavý na toho, kdo nahradil Danza. Nástupce byl zvolen ještě za úřadu Páté, potají samozřejmě.
Zaklel, když si asi potřetí přišlápl lem oficiálního oděvu Hokage, který musel nosit na formální schůzky. Připadal si jako šašek. Klobouk ještě toleroval, ale ten hábit byl už moc. Vůbec se Tsunade nedivil, že se těm schůzkám vyhýbala jako čert kříži.
Ze zdvořilosti zaklepal, aby ho Radní stihli přestat pomlouvat, a vešel dovnitř.
„Dobré odpoledne,“ pozdravil směrem ke starším Radním.
Zpříma se podíval na mladého muže sedícího naproti nim. Byl moc mladý na to, aby si ho Kakashi pamatoval ze své ANBU minulosti.
„Kakashi, seznamte se s novým velitelem jednotek ROOTu,“ oznámil Kakashimu Homura.
„Jsem Hido. Těší mě,“ posmál se nervózně mladík.
„Potěšení je na mé straně,“ odvětil Kakashi a posadil se do volného křesla. „Co je dnes na programu?“
„Školství,“ odpověděla Koharu.
Kakashi překvapeně zamrkal. Věděl, že ta ženská neměla Tsunade ráda a nerespektovala její postavení, ale že bude taková i na něj… No, asi s tím měl počítat.
„A proč je tu tedy Hido? To nemá s ANBU nic společného…“
„Filtrujeme poštu, která je adresovaná vám,“ podíval se na Kakashiho Hido.
Kakashi založil ruce před sebe. Obranná pozice. Tohle se mu vůbec nelíbilo, ale sotva přemluví Radní, aby ho tolik nehlídali. Mohl jen doufat, že oba konečně půjdou do důchodu a na jejich místa bude zvolen někdo, s kým by se dalo rozumně diskutovat.
„No dobrá. Tak co tedy s tím?“
„Kakashi, doufám, že víte, jak zle jsme na tom s Akademií?“ zeptala se Koharu.
Přikývl. Válka jim sebrala mnoho schopných jouninů, kteří by vedli své vlastní týmy. Učitelů bylo ještě méně, minimálně polovina zemřela v boji. Výuka se díky válce zastavila, v letošním roce vyjde málo geninů… To bylo jen pár problémů z mnoha.
Hido před Kakashiho postavil na stůl spoustu dopisů.
„Tohle všechno jsou dopisy od vyplašených rodičů.“
Kakashi si povzdechl. Ninjové nebyli mezi civilisty oblíbení, vlastně se jich báli, i když to nijak nedávali najevo. Chakrový potenciál se vesměs dědil, ale stávalo se, že se objevily děti, jejichž rodiče byli civilisté.
„Dobře,“ přikývl Kakashi. „Projdu si to a pošlu na jejich adresy někoho, kdo je se vším obeznámí.“
„Rád bych navrhl vylepšení učebních plánů a celé zrestaurování Akademie,“ ozval se Homura. „Současný systém má velmi vážné nedostatky. Akademie potřebuje novou střechu, omítku, rozhodně by neuškodilo zmodernizovat třídy. Do dvou týdnů vám s podřízenými vypracuji celkový plán.“
„Ano. Ráda bych taky podotkla, že je nutné vypracovat plán pro vzdělání dětí, které nemají žádný chakrový potenciál. V poslední době narůstá čím dál více případů, kdy jedno z dětí místních klanů nemají chakrový potenciál. Jsou pak odkázány buď na domácí vzdělání, nebo musí docházet do školy, která je ve vzdálené vesnici. Nebo děti nemají vzdělání vůbec,“ přidala se Koharu.
Kakashi přikyvoval. Bude nutné tento problém vyřešit.
„Dobře, v tom případě bych rád viděl plán, představovaný rozpočet, počet civilních pracovníků a tak dále. Nebude jednoduché něco takového zřídit ve městě, kterém žijí převážně ninjové,“ povzdechl si Hokage.
Hido vytáhl nějaké další dokumenty a Kakashi v duchu zaúpěl. Co to bude tentokrát?
„A blíží se další Chuuninské zkoušky. Vzhledem k současné situaci navrhuji, aby byly zkoušky posunuty o další rok. Nemůžeme si dovolit, aby se po Konoze pohybovali další shinobi, i kdyby měli být z Aliance. Až na takový nápor nejsme připraveni.“
Po delším uvážení Kakashi přikývl.
„Ještě něco?“ zeptal se. Byl nervózní z té spousty papírů, která se mu určitě hromadila na stole.
„Poslední věc,“ nadechl se Homura. „Nemáme nic proti tomu, abyste si našel poradce z řad ninjů. Nicméně je potřeba zefektivnit vaší práci, takže si najmete ještě sekretářku. Místo bude určeno výhradě pro civilistku.“
Kakashi váhavě kývl, zamyslel se. Pokud feudální pán vyžadoval v jeho úřadu i civilisty, bylo něco špatně. Tenhle… příkaz, dalo by se říct, byl čistě politickým tahem a ve výsledku už jen záleželo na tom, pro koho je to divadlo určeno.
„Pokud už mi vážně nic nechcete, rozloučím se,“ řekl rázně, sebral ze stolu všechny dokumenty jemu určené a pospíchal zpět do své kanceláře.

Zaklepal, vyčkal na pozvání. Vešel, nehlučně za sebou zavřel dveře.
„Ahoj, Iruko,“ pozdravil ho Kakashi za stolem.
„Hokage,“ uklonil se mírně Iruka.
„To má být provokace?“
Iruka se téměř neznatelně zakřenil.
„Ovšemže ne! Jen vyjadřuji respekt.“
„Nějak se mi to nechce věřit,“ povzdechl si Kakashi a vzal ze stolu nějaké papíry. „Potřebuji s tebou probrat tohle.“
Iruku popíchla zvědavost.
„O co jde?“ zeptal se.
„Tohle všechno jsou dopisy od civilistů. Jejich děti mají chakrový potenciál.“
„Kolik?“
„Dvacet,“ zaskučel Kakashi. „Dvakrát jsem je počítal. Nechce se mi věřit, že jich je tolik.“
Iruka založil ruce, v hlavě mu to rychle šrotovalo.
„Stačíme na to?“
„Upřímně? Ne. Ale pracuje se na novém sytému.“
Irukovo obočí vyletělo vzhůru. Nadechl se, chtěl něco říct, ale dál se nedostal. Přerušilo ho zaklepání na dveře.
„Dále!“ zařval Kakashi tak hlasitě až Iruka nadskočil.
Do kanceláře vešla Hinata, za ní následovali Kiba, Ino, Sai, Naruto, Sakura a Tenten.
„Děje se něco, Kakashi-sensei?“ zahulákal Naruto.
Sakura ho loktem šťouchla do žeber.
„Naruto! Trochu úcty sakra!“
Kakashi se chtě nechtě musel usmát.
„Mám pro vás misi,“ řekl nakonec a upoutal tak pozornost všech. „Tohle všechno jsou adepti do Akademie.“
Kakashi zamával papíry, pak je předal Irukovi.
„Misi velí Iruka, po cestě se rozdělíte do skupin po dvou. Ze skladu si vezměte vysílačky, budou se vám hodit. Zapamatujte si, že primárním úkolem je uklidnit rodiče a přesvědčit je, že se z jejich dětí nestaly stvůry, ano?“
Místností zahřměl sborový souhlas.
Iruka chvíli počkal, než všichni odejdou.
„Jak je to dlouho, co se objevilo nějaké dítě s normálními rodiči?“
„Asi šest let…“
„Hm. To je opravdu zvláštní,“ hlesl. „Asi bych měl jít, vyrazíme hned.“
„Dobře,“ kývl Kakashi.
Iruka se otočil, odešel. V ruce pořád svíral papíry, které obdržel. Bude si je muset přečíst ještě dřív, než odejdou. Začetl se, na schodech se přidržoval zábradlí.
A jen tak tak periferně zaregistroval, že kolem něj bleskovou rychlostí proběhla rusovláska v ANBU uniformě.