Typ
Osud spletl naše cesty dohromady,
má duše posetá tvými klamy,
v sdrci neuvěřitelné prázdno,
chci tě slyšet znovu říkat mi "lásko".
Copak nevíš jak tvůj odchod bolí?
Jako bys dostal přes palici holí,
mé srdce touží po tvé lásce,
chci jí dát co pro to, lhářce.
Křičím do ticha "Vrať se"
Křičím ze sebe "Obětuj se"
Křičím ze srdce "Miluj mě"
Tvé oči nic nevidí,
tvé rty nic necítí,
tvé dotyky jsou minulostí,
mé srdce plné nenávisti
Nás dva tvůj "přítel" rozdělil,
bojoval jsi za slib, proto jsi zemřel,
„Hinato-chan. Já tě také miluji.“ řekl potichu Naruto
Hinata se uklidnila a podívala se na něj svýma bledýma očima. Nadechla se a odpověděla:
„To je zbytečné...“
„Cože?“ zeptal se udiveně Naruto
Další jednorázovka s hlavním tématem o tom,jak se Kushina Uzumaki a Minato Namikaze vlastně seznámili.Bavte se / nebo-li po Anglicku – ENJOY! 
Díl 1. - Neodolatelné rty
Kapitola 1.
Krutá,nemilosrdná …
Přehodila přes sebe černý plášť a vyšla ze svého pokoje. Byl čas snídaně…
„Musíš bejt vždycky tak nechutnej?!“ obořila se žena s modrými vlasy na muže se žraločím obličejem sedící po její levici.
„Co je?!Mám hlad … navíc, oči jsou nejlepší!Nechceš taky Konan?“ podstrčil jí pod nos oko srnky napíchnuté na vidličce.
„Fuj!“otočila hlavu na druhou stranu.
Necítím lásku, necítím žal,
ve prospěch práce jsem se toho vzdal,
Co jsou to lidská pouta?
Je tahle otázka snad hloupá?
Jestli ano tak se omlouvám,
jenže já o nich opravdu nic nevím,
a proto k tobě promlouvám.
Snad mi odpovíš a já pochopím.
Pracuju u Rootu,
a tam přítele jsem měl,
ten ovšem předčasně zemřel.
Teď mám jen tebe,
a ty jsi má poslední naděje,
naděje která mi pomůže pochopit city,
prosím, pomoz mi chápat smysl tvého bytí...
Seděla na své posteli a hleděla do jeho hnědých očí, ty své měla mírně přivřené a proti sobě sedící děcko propichovala svým krutým pohledem. Dostala totiž úkol. Moc důležitý úkol. Zjistit velice důležitou informaci…
„Zbalený?!“ spýtal sa Jirayia neisto nad nešťastným chlapcom stojacim bez nálady po jeho boku. Naruto nevyzeral moc nadšene ani nepôsobil obvykle energickým dojmom ako to mával vo zvyku.
„No tak bude zábava!“ Naprázdno odfúkol do vzduchu, pričom mu vietor strapatil neposlušné vlasy.
„Ako pre koho.“ Odvrkol mu napokon a vykročil popredu bez toho, aby na neho čakal.
„Ešte niečo, Naruto...“ predniesol nečakane.
Hanabi se ocitla v domě Hyuuga.
Neji seděl naproti ní u nízkého stolu a cosi vyprávěl.
„Je všude takové zvláštní ticho, když tu není.“ Podařilo se ji zachytit.
Kde se tu vzala?
Pohlédla na své ruce – tak mladé a nezjizvené... Její postava se celkově zdála více dětská: Malá prsa, hubené nohy a ruce... a to fialové kimono, co měla na sobě, nosila naposledy, když ji bylo čtrnáct!
„Posloucháš mě vůbec?“ Promluvil Neji.
„Jsme tu všichni?“ Kakashi, opřený o strom, přejížděl pohledem všechny zúčastněné. „Nebudeme plýtvat časem. Náš nepřítel je zalezlý v těchto jeskyních,“ ukázal rukou k vodopádům. „Gaiův tým zůstane tady a bude hlídat vchod, aby nám nevlezlo nic do zad.“
„Přes nás nikdo neprojde.“ přitakal Maito.
„Dobrá, tak pojďme.“
Hatake pokynul rukou ostatním. Velká skupina shinobi vyrazila do temných útrob jeskynního komplexu, krom Konohamara, který musel zůstat u vchodu. Jeho protesty nebraly konce.
„Naruto, připraven?” otočil se Shikamaru na Jinchuurikiho.
„Hai!” odpověděl mu.
„Co chceš dělat, Shikamaru?” ptala se Sakura.
Neji si odfrkl: „Není to jasný?”
„Hodlám provést znovu Kakashiho plán, ale tentokrát ho trochu pozměníme.” zakřenil se Shika.
„Po..počkej. Nechceš se snad obětovat jako Kakashi?” zastavila se Sakura.
Ostatní členové její ANBU jednotky pokračovali v cestě.
„Ne, my se totiž obětujeme všichni.” zakřenil se znovu Shikamaru.
Zastavili na jedné z větví a Shikamaru započal s vysvětlováním svého plánu.
Možno, ale iba možno sa zmýlil... Od začiatku vedel do čoho ide, vedel, čo ho čaká, a aj napriek tomu zostal tým, kým je. Nedokázal potlačiť všetky city, ako radosť, šťastie a hlavne bolesť, či smútok. Netešilo ho to, čo urobil, netešila ho myšlienka, že ju zradil a stratil navždy jej dôveru, ako aj jemu oddané srdce. Sasuke hľadel do tmy, ani jeho vlastné oči ho neposlúchali, nevidel cez hustú clonu temnoty zahalenej v jeho vnútri. Nevidel...
O tři měsíce později
Kazekage už vydával rozkazy.
"Tým Temari - západní hranice, tým Kai - východní hranice, týmy TenTen a Kankurou se vydají k severní a západní hranici. Můj tým pročeše jižní a východní lesy. Jinde je poušť, tam se zdržovat nebudou. Rozchod!"
"Rozkaz!" všechny čtyři týmy se rozprchly na určená místa.
Gaarův tým jen chvíli čekal, než Kazekage dojedná zbylé věci.
"Matsuri, zatímco budu pryč, budeš zastávat místo Kazekage."
"Hai."
Gaara odběhl k jednomu ANBU, který stál opodál.
,,Je to marný! S Rasenganem se do něj nemůžu trefit, Minata se k němu kvůli žáru nedostane dost blízko a Morituri oheň kolem něj vždy rozvíří křídly.‘‘ ječel na všechny Naruto, jako kdyby to sami neviděli a snažil se uskakovat před jiskrami a ohnivými proudy, které na ně to stvoření plivalo.
,,Chtělo by to nějakou vodní techniku.‘‘ podotkla Minata, zatímco se snažila udržet až příliš horký jílec katany.
Od doby, co vyšli na misi, všichni mlčeli a Kakashi se vyhýbal Anko. I ona se chovala podobně, ignorovala jeho přítomnost a vecpala se do čela průvodu.
„Stát!“ křikla a všichni s úlekem zastavili krok.
„Dáme si na pět minut odpočinek.“ Oznámila a posadila se na pařez, který tam byl jen tak náhodou. xD
Ostatní se usadili do trávy a vybalili svačinku. Kakashi se držel opodál, aby nemusel s tou …. tamtou konverzovat. Ale dřív nebo později s ní stejně bude muset promluvit. Už se přeci omluvil, tak proč se na něho stále zlobí?
Jdou pomalým tempem vedle sebe večerní uličkou směrem od Ichiraku ramen. Oba dva mlčí. Nějak je nenapadá jediné rozumné téma, které by mohli po cestě probírat. Mayu v duchu přemýšlí nad tím, že bude ještě muset zajít k tomu monumentu. Vždycky ji ohromí, kolik hrdinů této vesnice přišlo o svůj život během bojů. Jsou tam tak skvělá jména všech těch skvělých lidí z Listové. A přeci tam nechodí kvůli nim. Od doby, co tam našla před půlrokem jen náhodou ten dopis adresovaný jí, se tam chodí dívat pravidelně. Alespoň jednou denně.
„Kde se toulá Zetsu?“ zajímalo Itachiho.
„Věř tomu nebo ne, ale vydal se shánět tu šťastnou kytku,“ vysvětlil mu Hidan.
„Oprava,“ uchechtl se Kakuzu. „Je to kytka pro štěstí.“
„Hm, jestli Šéf začal být pověrčivej, tak je to zlý,“ přemýšlel Sasori.
„No, aspoň nás může těšit to, že Konan už se dostala z té divné nevolnosti.“
„Tak tolik jsem po tom jejím ječáku zas netoužil,“ zaškaredil se Hidan.
„ Konečne. Konečne je to tu. Konečne ten čas nastal. Tak dlho som čakal...až som sa dočkal. Zas po roku ...všetkým ukážem že viem robiť niečo iné než byť stále ticho. Áno, prvý apríl je tu. Dneska predvediem čo naozaj dokážem....Muhehehe“ povedal jeden nemenovaní člen Aburame klanu. Shino práve sedel doma , v strome. Mamka práve odišla naloviť niečo na obed, tak mohol ísť Shino von , predviesť svoje triky.
Jsme tu zpátky, to jste rádi, co? *ďábelský pohled* Muhehehe! xD No prostě nás tu máte a hned tak se nás nezbavíte, jelikož nás posedla neovládnutelná touha podělit se o další nevšední zážitky s naší "chata-partou". Tentokrát se ovšem hlásíme z opačné strany barikády... z "naruto-světa".
Tak se pohodlně usaďte a snažte se nezešílet. Vaše Danieeru a hAnko.
-------------------
Poslyš, příteli nejdražší
Ty, na kterém mi záleží
Ty, se kterým trávím svůj čas
Ty, jehož slýchávám hlas
S tebou je svět barvitější
S tebou to nejhorší mě těší
S tebou svou radost neskrývám
S tebou se stále jen usmívám
Bez tebe já svůj klid nenajdu
Bez tebe jsem vždycky pozadu
Bez tebe nikdo mi nevěří
Bez tebe jsem jen všem přítěží
Odejdeš a já tu zůstanu
Odejdeš, já kunai svůj vytáhnu
Odejdeš, tím zraníš mou duši
Odejdeš, tím přátelství se ruší
S lítostí oznamuji teď
Bez tebe končí můj svět...
Pro lásku žiji i umírám
O ní sním vždy když usínám
Ta dívka, spása mého srdce
Jednou přišla s kunaiem v ruce
A se slovy 'miluji tě' na svých rtech
Opustil tento svět i její dech
Nechápal jsem, co se stalo
Její tělo k zemi klesalo
Vyrazil jsem jí kunai z ruky
Ozvaly se vyděšené zvuky
Teď ležím tu, pod hlínou a keři
Vedle své lásky, co doteď mi věří
