Here we are - II. Začátek, nebo konec?

„Naruto, připraven?” otočil se Shikamaru na Jinchuurikiho.
„Hai!” odpověděl mu.
„Co chceš dělat, Shikamaru?” ptala se Sakura.
Neji si odfrkl: „Není to jasný?”
„Hodlám provést znovu Kakashiho plán, ale tentokrát ho trochu pozměníme.” zakřenil se Shika.
„Po..počkej. Nechceš se snad obětovat jako Kakashi?” zastavila se Sakura.
Ostatní členové její ANBU jednotky pokračovali v cestě.
„Ne, my se totiž obětujeme všichni.” zakřenil se znovu Shikamaru.
Zastavili na jedné z větví a Shikamaru započal s vysvětlováním svého plánu.
„Takže, my čtyři,” ukázal postupně na Sakuru, Sasukeho, Nejiho a na sebe, „naženeme nepřátele do jednoho velkého davu. Až to bude, tak je spoutám pomocí Kage Kubi Shibari no Jutsu. Ty Naruto, potom budeš mít jen malou chvíli na to, abys se dostel ze svého úkrytu a pomocí Raseshurikenu je zlikvidoval. Ale pamatuj, že do toho musíš dát vše co máš, jinak je ten plán naprosto k ničemu.”
Naruto se zarazil: „T...to vás mám všechny zabít?”
„Radši ať zemře nás pět než, aby padla Konoha.”
Naruto pohlédl na své přátele. Všichni bez výjimky se na něj usmívali.
„Zvládneš to, Naruto.”
„Věříme ti.”
Zazubil se. „Můžete se mnou počítat.”
„Dobrá. Všichni na svá místa.” zavelel Shikamaru.

Břinkot kunaiů se rozléhal všemi směry. Hrstka statečných z Listové odolávala hordě nepřátel a nedovolila jim se přiblížit k jejich rodné vesnici.
„Gai-senseii, kdy dorazí posily?” otáčel se chlapec s tlustým obočím na muže stejného vzezření. Stačila chvilka nepozornosti a mladý ninja mohl být mrtvý ninja. S leknutím se otočil a na místě, kde původně stál muž chystající se ho zasáhnout, stála žena se zvířecí maskou. Zhnuseně odkopla mrtvé tělo dál od sebe.
„Myslela jsem, že se Silou mládí žádné posily nepotřebujete.” zasmála se.
„Sakura-chan, vypadá to, že jsi mi zachránila život.” škrábal se na hlavě Lee.
„Už to tak bude,” usmála se Sakura, „na díky bude čas později, teď musíme ty parch*nty sehnat do houfu.”
Bok po boku, dvě zelené bestie z Listové a růžovovlasá příslušnice ANBU sráželi nepřátele k zemi. Ti co ji nepadli pod ruku alespoň ustupovali z jejich dosahu.

„Čekal jsem, že to bude fuška, ale, že až taková.” oddechoval ztěžka Izumo a snažil se vyhýbat nepřátelským útokům.
„Jestli nás za tohle nepovýší na Jouniny, tak emigruju.” zamumlal Kotetsu rozdávajíc rány na všechny strany.
Najednou se kolem nich mihla šedá šmouha a jejich protivníci padli mrtví k zemi.
„Hele! To, že jsi ANBU a ještě k tomu Uchiha neznamená, že nám budeš kazit zábavu!” okřikl nově příchozího Kotetsu.
„Omlouvám se pánové, ale budeme sebou muset hodit. Hodláme to tady ukončit s plnou parádou.” oznámil jim Sasuke.
„Hodit? To jako že ještě rychlejc než teď?” divil se jeden s Chuuninů.
„Přesně tak.” přitakal mu Sasuke a už se ztrácel v davu nepřátel.
„Když rychlejc, tak rychlejc.” pokrčil rameny Izumo a s řevem se rozběhl Sasukemu na pomoc.

„Shikamaru, co děláš na tom stromě? Koukej slízt dolů a pomoct nám.” řval Chouji na svého bývalého týmového parťáka.
Shikamaru jen seděl na větvi, pohupoval nohama a občas si povzdechl.
„Vždyť to je otrava, zvládnete to v pohodě i beze mě. Já si zatím počkám na svoje velké finále.” rozvalil se líně na větvi.
„Shikamaru!!” zařvala Ino, „koukej slízt nebo tě sundám!”
„No jo, no jo, vždyť už jdu.” seskočil Shika z větve a zapojil se do bitvy.

Neji se mihl kolem obrovské hromady nepřátel. „Sakra, ti teda dostali nakládačku. Zajímalo by mě, kdo jim takhle naložil.”
Jeho otázka byla zodpovězena dříve než čekal.
„Juuken.” ozvalo se jen a prolétlo kolem něj další bezvládné tělo.
Neji se zastavil a pronesl jako by nic: „Hinata Hyuuga, dlouho jsme se neviděli.”
„Neji!” skočila mu Hinata kolem krku.
„Nazdar sestřičko,” zasmál se, „na tohle teď není čas. Musíme připravit bojiště pro naši tajnou zbraň.”
„Tajnou zbraň?” zarazila se dívka.
„Naruto teď jen čeká na svou příležitost a pak zasáhne.” vysvětloval Neji.
„Naruto-kun.” špitla dívka a zaujala bojový postoj.
„Mimochodem, jak se daří malému Jiraiyovi?” položil Neji otázku směrem k Hinatě.
„Má se skvěle, zdá se, že už začal objevovat sílu Byakuganu.” odpověděla mu Hinata, zatímco posílala nepřátele přesně mířenými ranami do kolen.

Nepřátel stále ubývalo a zdálo se, že se seskupují do jednoho obrovského kruhu.
„Pokračujte, je čas na velké finále.” zavolal Shikamaru na své spolubojovníky a pomocí vysílačky kontaktoval i ostatní.
Všichni bojovali ze všech sil a nepřátelé zřejmě šokováni jejich postupemem zůstali nehybně stát v kruhu. Jak se ale ukázalo, nebylo to zcela jediný důvod prč se nemohli pohnout.
Shikamaru vyskákal na větev, provedl pár znamení a zamumlal: „Kage Kubi Shibari no Jutsu.”
„Naruto! Teď ty!” zařval Shikamaru.

Na mýtině se rozhostilo hrobové ticho. V tom se všichni otočili směrem odkud se ozýval podivný hukot. Z místa, kam všichni upírali své zraky se vyřítil blonďatý muž třímajíc v levé ruce obrovský shuriken tvořený rudou chakrou a větrem. Jeho pravá ruka nehybně povlávala za ním. Náhle se vymrštil do vzduchu a s výkřikem: „Fuuton: Rasenshuriken!” se vrhl doprostřed nepřátel.
Obrovský záblesk ozážil celou mýtinu včetně poloviny lesa. Tlaková vlna smetla vše co jí stálo v cestě. Bylo po boji. Pohyb ustal. V celém lese se nepohnul jediný lísteček.