Poezie
můj život pozbyl poslední pilíře.
Nicota v srdci mém zebe,
co počít si mám bez tebe?
Já s tebou měla jsem jít,
po tvém boku věrně být,
sdílet osud krutý tvůj.
Ach, příteli drahý můj.
opustila mě veškerá víra.
Myslela jsem, že zůstaneme dva,
ale nyní pohltila tě tma.
Tvá smrt na kolena mě srazila,
má duše se pomalu dusila.
Všechny jenž jsem kdy milovala,
vás všechny jsem už pochovala.
vše zasvětil jsem tobě.
Teď plním navždy úděl svůj.
Mnoho lidí kvůli mně je v hrobě.
však teď mám tebe a city stranou,
zpátky já již nikdy nepřekročím most.
Ohně života jiným zhasínají,
mně planou.
v představení okusím krev, co smíchá se s mojí.
Já účinkuji v zastoupení Jashina.
Při tomhle divadle jeden z herců se bojí.
Když jsem se narodil,
řetízek jsem nahodil.
A co ještě musím znát?
Jednoduchý, pěkný znak.
Trojúhelník v kruhu,
Jashinistou budu.
A k tomu eště něco mám,
ostré zbraně ovládám.
Olizuji cizí krev,
měním barvu kůže hned.
Pak se bodnu do srdce,
nepřítel se otřese.
Ptáte se jak přežívám?
Nesmrtelností oplývám.
Pán Jashin-sama mi ji dal,
svou duši jsem zaprodal.
Jashinovi věrný budu,
dokud v tomto světě budu.
vzpomínky na to, když jsi byl malý.
Byl jsi vcelku spokojené dítě,
ale zakrátko tvůj bratr zradí tě.
z toho, cos viděl, ses málem zbláznil.
Zemřela tvoje matka, všichni i tvůj děda,
viděl jsi je tam ležet, viděl jsi jejich těla.
tomu, kdo za to může běda, jen běda.
Byl to tvůj bratr, jak jen on mohl,
byl jsi tak slabý, na nic ses nezmohl.
Skončit v temné jámě rozložen.
Nálada vládne tam přímo pohřební.
Nuda vládne v hlíny sevření.
Ale je to konečná doopravdy?
Zůstane Hidan tak na vždy?
[center]Mrknem se do budoucnosti daleké,
kdy staví se stavby velké.
Lidí je čím dál tím více.
I v Konoze vzrostl počet velice,
proto byla nutná krajiny urbanizace.
I musela ustoupit velká část lesíku.
To zavinilo, že Hidana probralo ze spánku
nečekané světlo a hluk strojů.
Hidiho hlasivky daly se do bojů ihned,
ten tvůj byl ale pohroma.
Neznám nikoho kdo by byl vulgárnější,
ještě že jsme začli od znova.
Já se na tebe krásně usmál.
Tys chovala se jako kr*va
a v zápětí na zemi jsem přistál.
polehoučku se měnilo.
Nebylo to s tebou snadné,
ale hodně nás toho pojilo.
Museli splnit tu věc, tak pekelně zlou!?
Ať už kdokoliv, chci, aby mi tě zpět dal!
Chci tě laskat, chci s tebou procházet tmou.
Proč už neuslyším ten jeho hrubý hlas?
Proč už nepotěší mě slovem svým?
Proč už neozdobí můj šat, jeho vlas?!
A proč dar, tak krásný poslán mi byl,
když jsem přišla o něj, o svou lásku?!
Je život tak zlý, že za jedno štěstí, druhé smyl,
a já nesmím říci jedinou hlásku!?
Boj se... zatím nemusíš
Když pár slz spadne
krvavá růže špatně pije
trn se zabodává
hluboko...
a ještě víc.
Prázdná jak studna
bez vody
bez života
naděje.
A zoufalství se snoubí s úspěchem.
Myš začala hodovat
Co zbude z prázdnoty
zasytit ji nedokáže.
I to světlo slábne
a zhasíná
Temnota zaslepuje oči
zoufalí bijí na poplach
a šílenství si odkrylo tvář
Kolo se uzavírá
a strach pozřel naději
Hlupák pláče
[center][font=Gabriola]Akatsuki zločinecká organizace je
A velice ráda sportuje.
Největší jumpy hází Itachi
A Pein je zase na počítači.
Konan ho při tom přistihla
A Karin se kolem mihla.
Hidan ji zastavil při běhu
A nastavil ji svoji nohu,
Karin se rozmázla jak moucha
A Kisame si u vody šplouchá.
Orochimaru cvičí hady
A Deidara skučí hlady.
Sasuke tam otráveně civí
A Juugo se rostlinami živí.
Zetsuovi to se žaludkem hne,
Ale Tobimu ne…
Kakuzu nad penězi slintá
A Suigetsu hází sprinta.
Sasori loutkové divadlo hraje,
Neříkej, že víš, nic nevíš!
To, co chceš je pryč,
jen zemřít, to ty smíš!
s pocitem naprosté nicoty!
Život tě začíná nudit,
můžeš to změnit jen ty??
spadne tvůj nový sen, tvůj cíl.
Chceš jej tak moc, až ti z něj je*e,
ten sen je jako tanec všech víl.
i když je to zrůdné a zlé.
Život mnoha lidí poděláš,
pro ty sny a cíle své!
v Konoze se otevřela brána.
Vyběhl z ní Naruto, Sakura a Neji,
Lee, Shikamaru a Chouji.
dupajíce při tom, jak spašení sloni.
U jabloně čekala Temary,
svím vějířem odhánějíc komáry.
praštila Nejiho do čela.
Neji s boulí na hlavě,
zeptal se jí zvědavě.
"Jé, promiň já nechtěla."
Koukla na něj Temary,
už neodhánějíc komáry.
[center]Shikamaru si mezi tím,
Vlčí máky
stojatý prach rozvířila křídla hejna ptáků.
Květy se mění v rudý déšť plátků červených,
snášejí se stejně lehounce jako sníh.
I honosná mračna pláčí nad tímto nebožtíkem,
jeden mladý život byl uťat tímto okamžikem.
Každý má jedinou otázku jen:
"Proč zrovna on musel dnes z kola ven?"
Pro mnohé zapsal se tento den černou tuší
do jejich nevinně milujících duší.
Kdo jim jen teď oči v slzách zaplavené osuší?
genin z Konohy, a to na tuto.
Jeho otec Minato,
Hokage, jó, ten věděl jak na to.
Kyuubiho do syna zapečetil,
na co při tom, proboha, myslil?
Chudák Naruto, když byl malý,
všichni v Konoze se ho báli.
Ovšem po nějakých těch letech,
našel přátele ve všech dětech.
"Stanu se Hokage, tomu věř!
Nakopu všechnu tu ohavnou zvěř."
To je těžká cesta ninji. A koho?
Přeci Naruta, jen jeho.
Uzavřeni v lese, v zabijáckém lese,
bez našeho senseie, jen my sami.
Hrůzná pachuť se s větrem nese,
jako by zlá zrůda kráčela s námi.
Uzavřeni s dalšími týmy,
jenž již podle jejich vzhledu,
chtějí bojovat silami svými
a na náš život nebrat ohledu.
Chtějí získat náš odlišný svitek,
my však ten jejich taky.
Chci se bojovat v některé z bitek,
nevzdám se, toď má cesta skrze zlé mraky.
A tam, v tom stínu, tam v dáli,
je to netvor, nebo člověk?
Jeho oči, temné, jakoby si hrály,
prokletý pro všechen jeho věk!
Ako slzy tečú dolom,
ako čas nás spomalí,
nikdy neuvidím tiecť rieku dolu brehom,
tak bolestná spomienka na Teba ma navždy poznačí.
Ešte mesiac dozadu,
do uška si mi pískal.
Ešte mesiac dozadu,
radostne si sa smial.
A teraz samo stojím,
k nebesiam sa dívam,
k Bohom mojim vzhliadnem kruto,
ako som býval.
A to ja som nikdy ani slzu nemal vyroniť?!
Ani brániť sa slovom prostým, že smrteľník som, nemôžem.
Len tomu Bohu môjmu, môžem sa ukloniť.
Maximum stáť pri tom známom kameni- zabudnem.
A prečo?
Nechcem!
Bolelo by to,
Pomaly si biele obväzy odtáča,
rukami zasvinenými od koláča.
A zrazu pravé oko mu vykukne.
Máte pravdu, vyzerá nechutne.
So ksichtom natiahnutým ako stan,
to oko otvorí, a má v ňom Sharingan!
Už veľmi dávno ho ako-tak ukradol.
Ten imbecilný plán len jemu napadol.
Kishi, zbav nás, prosím, už toho debila.
Najradšej by som ho autobusom zrazila.
Vravím si: však ale aj na neho raz príde,
keď zistia čo nakradol, špitál sa mu zíde...
Celý život kradol,
na zadok však padol.
Hrabal ako sliepka v blate,
zakyckal si celé gate.
Requiem For A Dream on Grand Piano
Jen pár stěn
a okovy
odlité z kamenných slz.
Pavouk si vyšel na procházku
Trpíš? Stále málo
Co zbylo ze slibů
z krásného hávu
pár slov do ticha šeptaných
Kat si brousí sekyru
Slib svobody...
kde sakra je?
Pes s obojkem na řetězu štěká
a štěká
ztichne už?
Orochimaru už není sám
a to jen díky vám.
Seznamku tu dobře znám,
ale vy víte co napsat tam.
"Opuštěný syrotek
co mu táta utek,
dříve než se narodil,
matku nikdy nespatřil.
Velmi pohledný, sportovní postavy,
před jeho svůdným pohledem se bortí davy.
Již mnoho let touží po kousku uznání a slávy.
Tento charismatický muž s černou hřívou,
touží po spřízněné duši s pletí sivou.
Poznámka: Vášnivý líbač žen nelžu vám,
dlouhý jazyk přezdíván.
Nedávno jsem si uklízela ve stole (o.O) a našla jsem tam spousty papírů... A na nich desítky básní. Některé se mi nelíbily, ale tahle ano. A tak jsem se rozhodla, že vydám báseń z období, kdy mi ještě uchihovci byli vcelku ukradení 
nikdy jsem nikoho nemiloval
mé srdce jak z kamene bylo
avšak holkám moc se to líbilo.
naše síly se potkaly.
Pak okolí projasnila veliká záře
a všem pozlatila tváře.
slzy mi oči smáčejí.
Nedokázal jsem tě přivést zpět
a teď už přestávám na tom lpět.
kterou k tobě cítím,
mi chce z těla
vytrysknout ven.
byl jsi pro mně vším.
Rozuměls mi
když mi bylo zle.
[center]Teď, když jsi mi zmizel,
jak si poradím?
Který člověk
mě teď vyslechne?
