Všude je zlo, Naruto

Uzavřeni v lese, v zabijáckém lese,
bez našeho senseie, jen my sami.
Hrůzná pachuť se s větrem nese,
jako by zlá zrůda kráčela s námi.

Uzavřeni s dalšími týmy,
jenž již podle jejich vzhledu,
chtějí bojovat silami svými
a na náš život nebrat ohledu.

Chtějí získat náš odlišný svitek,
my však ten jejich taky.
Chci se bojovat v některé z bitek,
nevzdám se, toď má cesta skrze zlé mraky.

A tam, v tom stínu, tam v dáli,
je to netvor, nebo člověk?
Jeho oči, temné, jakoby si hrály,
prokletý pro všechen jeho věk!

A zuby a tělo, tak podobné hadu!
Jeho rychlost a jeho pohyby,
jakoby neměl žádnou, jedinou vadu!
Ale dnes se dopustil veliké chyby!

Krev stéká po Sasukeho krku,
když se jeho tesáky odtáhly.
Od tud, z této cesty už není úprku,
celé Sasukeho tělo bolesti stáhly!

Zmocnila se mě zlost a hrůza,
cítil jsem sílu, mocnou sílu!
Jakoby mě ovládla ďáblova múza,
a právě v ni já měl víru.

Cítil jsem bolest, kterou mi způsobil,
cítil jsem ale, jak mi uniká z těla,
Viděl jsem jeho úsměv, tak rád bych ho zabil!
Má síla to nedokázala, i když tak moc chtěla.

Opustil nás, náš zbitý tým,
my leželi v tichu skrýše krytí.
Víc z té chvíle už ale nevím,
když jsem se vzbudil, již jsme nebyli skrytí.