Vlčí máky
Vlčí máky
stojatý prach rozvířila křídla hejna ptáků.
Květy se mění v rudý déšť plátků červených,
snášejí se stejně lehounce jako sníh.
I honosná mračna pláčí nad tímto nebožtíkem,
jeden mladý život byl uťat tímto okamžikem.
Každý má jedinou otázku jen:
"Proč zrovna on musel dnes z kola ven?"
Pro mnohé zapsal se tento den černou tuší
do jejich nevinně milujících duší.
Kdo jim jen teď oči v slzách zaplavené osuší?
Ona teď tápe bolestnou tmou.
Naděje umírá poslední, je to tak?
Jedno tělo, dvě srdce v něm bijí však.
Ta žena nosí pod srdcem malý plod,
k novému štěstí zbývá už pouhý schod.
Matce bude připomínkou pohled naň pouhý,
oba čeká je život nelehký a dlouhý.
Ať nepřijde opět déšť barvy nachové.
Přeje si její srdce smutkem soužené.
kdo i svůj život v sázku s klidem dá,
jen aby utišil svůj neuhasínající žal,
který plane v jeho duši dál.
Náhle připadá si na tom světě sám,
jako obraz, který ztratil rám.
I když kolem něj plno lidí se míhá,
jeho do temnot táhne samoty tíha;
bránit se jejím výpadům nestíhá.
Jedině čas zahojí tento duše bol,
opět nastane ten krásný čas,
kdy vyblednou písně v tónech mol
a bude probarven štěstím zas.
pěknýý.... a že tam nikde neseděj verše? no a..
a neseděj skoro nikde... myslím, že je nejdůležitější to, že se to líbí... 
(trochu tý techniky to chce, ale nikdo neni dokonalej 
)
Sice Tallovi rozumím, opravdu je třeba se vyvarovat přecházení mimo verše Celé jsi to opravdu Psala Jako AABB a poslední jako ABAB... a s posledními třemi řádky u první sloky... jeden bych tam vynechala. Jinak mě se to strašně líbilo (a nějaké klišé, ježiši koho to zajímá, když to někdo umí dobře použít). Mě se to strašně líbilo a z moc přechytračelé kritiky si nic nedělej...
Dekuji za pochvalu obsahu
Hem Tall napsal co si myslí, já mu napsala co si o tom myslím a nakonec jsme se i pochopili, chvilku to trvalo, ale povedlo se 
Takže si teď už z jeho kritiky nic nedělám 
Vezmu si jí k duši, ale jestli se jí budu řídit, je ve hvězdách 
Jaks chtěla.
Takže v první řadě, nevím co si tím chtěkla říct, to je potřeba abych věděm nemyslíš? Jak bych ti mohl říct co napravit když nevím co chceš říct.
Zvukomalba
Květy se mění v rudý déšť plátků červených,
a snášejí se stejně lehounce jako sníh.
Jednoduché přidání a ty to zvukomalebně vyladí. Dá stejnej počet slebik a zní to o trošku líp. Sice to není dokonalé, ale...
Pro mnohé zapsal se tento den černou tuší
do jejich nevinně milujících duší.
Kdo jim jen teď oči v slzách zaplavené osuší?
Tuší, duší, osuší. Třikrát za sebou to samé, poezie se mění v říkanku pro děti.
Vyřešení. Jeden vynechat, dodat další a ten poslední přepsat trochu jinak.
Ona kritika má poukázat na chyby a ne vnucovat vlastní postupy.
Když už v části básně děláš pravé rými, proč v druhé sloce přecházíš na nepravý.
Mraků-ptáku vs. Svou-tmou
Poslední trojverší je zase abab místo AABB co používáš celou básničku.
Skus to příště sjednotit, nepůsobí to jako jedno dílo. Ale jako tři básničky.
Klišé-
Jedině čas zahojí tento duše bol,
opět nastane ten krásný čas,
Třeba tohle, duše bol - slovní spojení z máje, snad už stokrát opakované.Celé to pusobilo tak známě.Skus se toho vyvarovat pro příště.
Jinak klišé by mě zas tak nevadili, já se jich dopouštím občas taky.
Tak odprostil jsem to o kecy okolo. Jinak najdi si sama vlastní způsob jak se těch chyb vyvarovat. Já ti ho neporadím. Snad jen číst to po sobě, číst a číst, pokud možna s alespoň dením odstupem.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
XDDDD jeeeeejo šupa sugoii
http://kawaii-anime-world.blog.cz/
Green with Envy XD
Nechápu tady to nízké hodnocení... ta báseň je nádherná. Vážně, smekám
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Krásné je to, Satorko, a to tak, že moc