Poezie

Tohle mně napadlo dneska když jsem přemýšlela nad školou.
Doufám, že se vám bude líbit.

keď myšlienky prúdia tokom,
nevedia nájsť svoje miesto,
vtedy rozmýšlam nad silou,
či zmenia tieto slová perom,

písané vymyslené chlapcom,
pohne to niekoho osudom,
dokáže odklonit zbrane?,
nastoliť mier na svete?,

sila myšlienok je nekonečná,
svet je velký, duša je večná,
hlava je plná práznych slov,
no ja z nich skladám preslov,

vyťahujem kunaj a pozerám na lesk,
blisne sa smrťou chce pôsobiť bolesť,
zahodím ho a chcem písať o radosti,
sústrediť sa na tie lepšie veci,

vojnu neutíchne ani plač dieťaťa,

[color=black][center]
Když stýskalo se ti po matce,
divně jsi vzdal čest její památce;
jako tvárné těsto začala tě hníst
jediná touha, nenávist.

Ovládnout ses nechal hladce,
když ti počal tiše, sladce
v hlavě jako kotě příst
jediný pocit, nenávist.

Celý život kráčels vratce
k osudové křižovatce;
po cestě plné vosích hnízd
vedla tvoje nenávist.

Ač tě viděl jenom krátce,
ihned v tobě poznal zrádce,
mohl totiž v očích číst
jediné slovo, nenávist.

Řekl to všem ve zkratce,
on nebere si zajatce

Já ztratil v lidský život víru.
Já sešel jsem snad ze všech cest.
Já dovedu své lidstvo k Míru
a provedu ho skrz bolest.

Moc hrůzostrašnou použiji
a rozdělím se v šest.
Vždyť jen pro tohle sám žiji.
Já žiji jen pro bolest.

Já budu lidstvo krutě trestat
a přísahám na svou čest,
že nic mě nepřinutí přestat,
než očistí ho má bolest.

Mír je jen vymyšlenou fámou
lidí, kteří zasluhují trest,
Už slyším, jak se jejich kosti lámou.
Ti zvlášť pocítí mou bolest.

Ten pravý Mír možný není.
Je to pouhý klam a lest.

[center]Ač já věděl mnoho věcí
třeba jak umučit ninju v kleci
jen trosku ubohou z něj udělat
když ho pak zabiji, je rád.
Má nadřízená ty jsi byla
teď však život jsi ztratila

Jednoho dne odpoledne
oni na sebe hleděli.
Naruto jediný vlídně,
ostatní na něj se mračili.

Sasuke rozběhl se zničeho,
svou katanou máchl vzduchem.
Vtom Naruto otevřel své oko.
To nebylo lidským okem.

V očích teď liščí pohled měl,
nelítostný, bez lásky.
Co si o Sasukem doteď myslel,
již bylo na kousky.

,,Dnes zemřeš," řekl s klidem.
Naruto nehybně stál, jen zavrčel.
Za to Sasuke klekl na zem,
provedl jutsu a velký had zasyčel.

Všichni už jsou nažhavení,
auta myjou, drhnou, leští,
velkej závod se tu chystá,
katastrofu velkou věští.
Už se jede, už se frčí,
někdo fandí, někdo mlčí,
zbytek doma u piva.
Jede Sasuj, jede Naruj,
Jede taky Kakashi.
Sai si zase svou trať maluj,
a už všichni zatáčí.
Kdo to ječí? Kdo to volá?
Štěstí, zastavil ho strom.
Z Nejiho teď mají vola,
je ponížen za ten zlom.
Hina "Naruj, love you!" křičí,
Zatáčkama už to fičí.
Závodníci drsně válí,
gumy u kol se jim pálí.
Kdo ten závod přežije?
Prach se všude kolem víří,

Ať jsem marod nebo v poho.
Nemám moc rád Sasoriho
Mám ho plné zuby spíš,
což už možná víš.

Se Sasorim máme hádku.
O tom kdo má hezčí loutku.
Názorů pár se vymění,
Kdo má lepší umění.

Já mám problém, já už nemám,
Sasori ty můj parťáku.
Ty se vznášíš, ty letíš sám,
až k oblakům.

Už mám zase , jinou starost, Tobi je mou radostí.
Já si létám já se vznáším se zlostí.
Já si hnětu já si bouchám, výbuch se stal mojí vlastností.
Já si hnětu já si bouchám s radostí.

Tak snad to není tak hrozné...věnované panu Kakashi x Anko... Jen se omlouvám, že to není moc o Kakashiho životě, nechtěla sem, aby to bylo moc dlouhé

Zdravím, jmenuji se Hatake Kakashi,
a nemám rád sake, ani to ve flaši.
Kopírovací ninja, tak mě znají v každé zemi,
jsem silný a obávaný mezi všemi.

Moje cesta začala už, když jsem byl dítě,
kde otcova sláva mě lapila do své sítě.
Jemu, jenž jednou nedbal na nařízení,
dospěla jeho mise k úplnému zmaření.

A tak se můj drahocenný otec zabil,

1)
Zpívám všem, kdo mě poslouchají
Znal jsem ves ukrytou v listoví
Ninjové žijí tam v pokoji
Mohl jsem též být mezi nimi
Vlídná dívka vařila ramen
Vůně nudlí zpříjemnila den
Stále tam zákazníci chodí
Měl jsem rád ves skrytou v listoví

R)
Hledám ves v listoví, kdopak z vás cestu ví
Mají tam portréty v kameni
Kde je ves ukrytá před všemi v listoví
Teď už vím, neměl jsem odejít

2)
Deště mě provází na cestách
Vzpomínky zasypal cesty prach
Už nevím proč jsem z ní odešel
Vrátit čas nemohu, však bych chtěl

Bylo to jednoho chmurného dne,
kdy vítr se vším v dohledu hne.
Naruto tak šel cestou svou,
v tu potkal na cestě starou.

Viděl ji na cestě ležeti,
započal za ní běžeti.
Krvavá skvrna pod jejím tělem,
někdo jí utloukl nejpíše kyjem.

Naruto poťešen pohledem na to,
zakřičel do vzduchu "Arigatou!"
Její tělo zvedl lehce,
a hodíl do jámy kousek po cestě.

Po pár dnech Naruta přepadla zloba,
"jaká to mohla udělat skoba?!"
"A co kdyby to Sasuke udělal?"
"to by si u mě pěkně podělal!"

Narutovi to nedalo,
a pochvíli ho to napadlo.

Cesta shinobiho namáhavá je,
ale já bych ji stejně nevyměnil,
Přesto srdce některých ninjů taje,
láska, štěstí ani čas jej nezhojil.

Se Zabuzou, s mečem dlouhým jako on,
na velkém mostě bojoval náš tým.
Ten, jenž si nesl název z Mlžné démon,
neměl city, ani srdce, byl jako dým.

Sen tohoto démona, byl snem i žáka jeho,
jmenoval se Haku a jako sníh byl čistý.
Byl však pouze silnou zbraní pro něho,
my umírali a Zabuza si byl výhrou jistý.

Poslední dobou tíží mě jedna otázka,
pokud zesílím budu bezcitný jako on?

Déšť dvou bratří.

Osamělý nádech,
bolestivé vzpomínky,
jak smrt čekající povzdech,
do tváří stékající pramínky,

do slz deště se mísí rudá,
čeká na osud který jej zmuchlá,
prázdné oči vzhlíží nebi vstříc,
v sevřených pěstích necítí nic,

šarlatem zbrocené stuhy od něj se vinou,
nádech jej tisíci jehel bodá,
poslední myšlenky teď před ním stanou,
šeptajíc naposled volá,

"Promiň bratříčku ..."

Táta vždycky říkal hochu žádný strachy,
jsi ninja na bojišti, můžeš klidně spát.
Já radši střádal mince a ostatní prachy,
do party Akatsuki se odjel v klidu cpát.
Narvaný kapsy, prsteny, řetězy zlatý
tam kolem krku všichni příslušníci maj
a ty co nemakaj, tak jsou nejvíc bohatý,
musím si pohnout dokavaď tam rozdávaj.

Ref:
Z vraha na mamóna změnim si svý krédo
a až tu malou sešlost celou rozkradu,
tak se vrátím ve své rodné Kolorédo
a vo tý zlatý žíle mlčet nebudu.

Sarutobi Asuma
Asuma je veru pekný chlap,
vo vzduchu si voľne lieta ako vták.
Cigaretku jednu druhú do úst si vkladá,
a krásnej Kurenai poklonu skladá.
Shikamaru má on veľmi rád,
vždy nájde chvíľu sa s ním hrať.
Zomiera však príliš mladý,
a jeho Chuunin si o stenu hlavu mláti.

Gaara
Gaaru, toho piesok vždy chráni,
avšak pred jeho vlastnými ho nik neubráni.
Ako malého zabiť sa ho pokúšali,
a on spolu s Leeom ako súperi bojovali.
Pocity on nikdy nechápal,
ale svoj charakter neskôr presedlal.
Kazekagom sa stal príliš mladý,

Hyuuga Hinata
Hinata vždy len pohľad sklopí,
keď veselého Naruta už v diaľke zočí.
O láske svojej nikdy nehovorí,
ale srdce, duša ohnivým plameňom jej horí.
Na boj je príliš plachá,
ale nie vždy len zaotáľa.
Trénuje a trénuje a stále sa len zlepšuje,
a za svoju ostýchavosť veľa toho banuje.

Haruno Sakura
Sakura ohnivé srdce má,
Naruta nám stale udiera.
Všetko chce mať podľa vôli,
ale vždy správne rozhodnitie zvolí.
O Naruta očkom nezavadí,
ale mladému Uchiovi trochu vadí.
Tsunadinou kópiou sa stáva,

Naruto si hlavu do dlaní schovat,
nad tímhle neuvažoval.
Konoha je celá pobořená,
každý ví, co to znamená.
„Jdeme jim vyprášit ocasy“
žabí šéfík prohlásí.

Narutovi nezbývá než souhlasit,
musí okamžitě vyrazit.
Tak utíkají, běží, jak koně se ženou,
Konohu najdou celu pobořenou.

Uprostřed trosek Pein stojí,
okolo se ho všichni bojí.
„Á hele! Lištička, no tak jdeme
Ať to do Ame stihneme!“
„Už zabil Kakashiho a Shizune“,
Konstatuje Gamakichi naštvaně.
„Za to zaplatíš, zrůdo propíchaná!“