Sny, jež se rozplynuly

Když viděla jsem poskvrněnou oblohu,
a toho blonďatého mátohu.
Musela jsem se smát.
Jak někdo se takovým může stát.
Teď ale vím že omyl to byl,
že ten mátoha je přec plný sil.
A že můj starý sen je hloupá mýlka,
stejně jako na palouku stará vilka.
Ale on už věděl že nemám ho ráda,
tak před mou nabídkou jen otočil záda.
Já říkala mu to pořád dál,
ale on se mi jen do očí smál,
ale vědomě se mě spíš bál.
On na hrdinu se nepasoval,
ale každý mu v tom odporoval,
prý musí zůstat ve vesnici,
aby nesmetli je cizí poskoci.
Však čím slavnější byl,
tím více ztrácel přátel.
Na měsíc dokonce vyl.
To nešlo mu přec na zřetel,
tak utekl z vesnici pryč.
A další můj sen se rozplynul.
Já nechytila poslední míč,
a čas se hloupě vyvinul.

Sakura Haruno