Mazlíček 07

Bezva, bezva a sakra! Osud tentokrát stojí proti nám všem a ani Naruto to nedokáže změnit. Jenže když to tak vezmu, možná mi do karet přihraje náhoda. No prostě všemi těmi kecy jsem chtěl říct, že já, Neji Hyuuga, jsem rozčilenej, protože Tsunade vymyslela takovou blbinu! Takže to nebudu dál protahovat a radši se sami přesvědčte, jak špatně na tom jsem.

„Tak teda díky moc!“ zařval jsem vztekle na Uchihu. „Ta tvoje Amálka pokousala Hanabi!“
Moje mladší sestřenka ležela na zemi, oči měla zavřené a prudce dýchala.
Okamžitě jsem jí zvedl a pelášil ke špitálu. Naštěstí měla službu Sakura, která ihned pochopila, co se stalo.
Zavedla mě do své ordinace a já Hanabi položil na lehátko. Sakura se dala do léčení.
Po chvilce se na mně s úsměvem otočila.
„Bude v pořádku. Den dva si ji tu necháme na pozorování.“
Pocítil jsem úlevu a nutkání se rozeběhnout ven s úmyslem Uchihu zabít jednou pro vždy.
„Měl srrdce až v krrku!“
Já i Sakura jsme se podívali k oknu.
Tam na malém stolku stála velká klec s roselou pestrou.
„Ten je tvůj?“ zeptal jsem se Sakury hloupě.
Ona přikývla.
„Tohle mi dělá pořád,“ pokrčila rameny. „Nemáš si náhodou shánět zvíře?“
„Hyuuga je zvířře!“ ozvala se zase Blulilka.
Zamračil jsem se.
„Radši půjdu, nebo toho opeřence oškubu.“
Hleděl jsem si prásknout dveřmi tak hlasitě, aby to slyšeli všichni v okolí.
„Neji, volá tě Tsunade,“ vyskočila přede mne Ino.
„Jezusmarjá,“ vykřikl jsem a dopadl na zadek. „Ty vypadáš…“
„Abys taky tak nedopadl,“ ušklíbla se na mně ta bloncka.
S kyselým výrazem ve tváři jsem se zvedl a rychle nechal Ino za zády.
„Radši půjdu za Tsunade, než abych jí tady pozoroval. Doufám, že nebude nalitá,“ pomyslel jsem si a rychlostí šneka se vydal k budově naší Kage.
„Jdeš za Tsunade?“
Ne asi. Šmankote, co to s nima dneska je? Štěstí, že dneska si zvíře musí sehnat i Tenten, jinak bych se zbláznil!
„Proč se ptáš?“ procedil jsem mezi zuby.
„No… Nemá zrovna tu nejlepší náladu,“ odpověděl mi klidně Shikamaru a ukázal za sebe. „Každou chvíli totiž někdo letí oknem. Shizune má co dělat, aby jí nevyhodila taky.“
Udiveně jsem se podíval k oknu a zase zpátky můj zrak zabloudil ke Shikamarovi, který už následován Bambim šel sledovat mraky.
„Tak co po mně chce?“
Otráveně jsem vydupal schody.
„Neji?! To jsi ty?“ vykoukla ze dveří Shizune a uhnula letící židli.
Vrazil jsem do kanceláře a jelikož mě Tsunade nevnímala, musel jsem zvýšit hlas.
„Chtěla jste po mně něco, Tsunade-sama?!“
Godaime se rychle otočila a přikývla.
Vrazila mi do ruky fotku s nějakým zvířetem.
„To je Hutia-konga. Pobíhá někde po Konoze, tak ji chyť a předej mi ji.“
„Cože?!“
„Vidličky a nože,“ odsekla Tsunade a už jsem letěl oknem.
Zavřel jsem oči a čekával tvrdej dopad. Šmarjá! Proč si vybrala zrovna okno?
„Hele, letí další!“ ozvalo se pode mnou a ocitl jsem se na matraci.
„To je Neji,“ vydechla překvapeně hnědovláska.
„Tenten, to má bejt co?“ zeptal jsem se jí.
Moje týmová partnerka na mě překvapeně zamrkala.
„Tsunade už vyhodila oknem tolik lidí, že tady radši s Hin chytáme ostatní do měkký matrace.“
Uznale jsem pokýval hlavou, měly dobrej nápad, alespoň mi to prodloužilo zdraví.
„Dobře, ale já teď musím jít chytit toho hlodavce.“
„Neji, jakýho hlodavce?!“ křikla za mnou hystericky Hin, ale já už byl dávno v luftu.
Ona totiž moje sestřenka nemá ráda moc takový ty hlodavce. Jakmile nějakého uvidí, je přímo šílená.

„Pojď sem!“
S nataženýma rukama jsem po lese honil tu hutiu-kongu. Čert aby to vzal!
Sem tam mi nohy klopýtly o pařez a já se natáh jak dlouhý, tak široký.
„Hergot! Ona mi ta potvůrka nechce jít do žádný pasti!“
Hlodavec mi znova unikl a já ho musel opět následovat.
„Mám tě!“
Ve vhodnou chvíli jsem skočil po zvířeti. Štěstěna se samozřejmě vydala na procházku po parku a já se ocitl v bahně.
„Nevadí,“ zabručel jsem si pro sebe a začal se belhat ke Konoze až konečně přede mnou stála vysoká červená budova se znakem ohně.
„Tsunade to okno má otevřený!“
Hlavou mi bleskl nápad a já ho chytl za pačesy.
Tu mrštnou hutiu jsem hodil do okna a byl pokoj.
Žádný trmácení do schodů.. Ne, ne. Tohle je totiž novej způsob dodávání zvířectva do baráku!
Otočil jsem se a chystal se po špičkách zdrhnout.
„Neji!“ ozval se vzteklý řev naší kage.
Ajajaj!
V okně se objevila Tsunade s hutiou na hlavě.
Já vyprskl smíchy. To nešlo být vážný.
„Za trest budeš mít kostým! A padej!“
„Hai,“ zašeptal jsem a rychlostí geparda jsem zmizel.

Hm… Ale teď mě napadá, že na to vlastně Ino teoreticky kápla. Zrovna stojím nad Hin, aby se netlemila a šila mi kostým. To budou mít teda všichni radost, jak budu vypadat…
Radši se teda loučím a příště vás pobaví Tenten.

Poznámky: 

Ehm... Jelikož jsem to ve středu nestihla, dávám to sem na čtvrtek xD

A pro pobavení obrázek:

Nejenom naše známá zvířata mají rohy...