MISS KONOHA 2008 - část 016

Omlouvám se za zpoždění, nějako mi nešla múza, protože jsem měla plnou hlavu synonym, rozboru článků, výrokové logiky a matiky. Ať žijou SCIO testy. Takže je tu zas jeden speciálně dlouhý díl, abych se vám odškodnila za dlouhé čekání.

Máme tu nový den, sluníčko vesele svítí, což je štěstí, protože náš Missák se odehrává pod širým nebem. Diváci se opět pomalu, ale jistě scházejí, usedají na lavičky, židličky, stromy, zem i kašnu, odkud je hned rozlícený Neji vyhání...

A pak odbila osmá hodina a od pódia se ozvalo...
“Aha... ou jé...
Miluju tvůj usměv, směješ se tak krásně,
miluju tvý gesta, slova a básně.
Miluju když sníš o cestě na pláž Thajskou,
miluju když víš, že fakt namám rád rajskou,” falešně, zato velice procítěně notoval Izumo.
“Miluju tě tak, jak miluje strom svoje květy,
miluju tě tak, jak ve Španělsku kastaněty.
Miluju ty tajný, tvý záhyby těla.
Miluju když říkáš, copak by jsi chtěla,“ odpovídal mu neméně sladkým způsobem Kotetsu. Pak spustili oba dohromady...
“Miluju tě večer, když celá prostě záříš,
miluju tě ráno, jak se při tom tváříš.
Miluju tvý vášně, co se z nitra derou.
Miluju tě strašně, miluju tě celou.”

Diváci nevěřícně zírali na dvě podivné figurky třímající mikrofony. Izumo se natřásal v dlouhém bílém kožichu a obšťastňoval všechny přítomné dámy pomrkáváním svého jediného viditelného oka (EMO patka forever...). Zato Kotetsu běhal po molu jak šílená nutrie s přelivem, protože byl oděn v kožíšek vínové barvy. Sotva dopěli ten srdceryvný song, odměněný vlažným potleskem, podali všem přítomným vysvětlení ohledně své nové image.
“Hurá, hurá! Dneska, přátelé, hurá!” začal rozhazovat rukama Kotetsu.
“Začíná druhá část Missáka z Konohy, ještě jednou hurá,” poskakoval dál jako kašpárek Izumo. “A dneska, dneska přijdou naši úžasní hoši předvést své volné disciplíny. Jsou nejlepší, nic ve zlým, jak říkají američani, no offence, bez urážky, ale je to tak.”
Slova se znova ujal Kotetsu.
“Asi se divíte novému dynamickému úvodu a taky našemu cool ohozu... To bylo tak – chtěli jsme tuhle soutěž pozvednout na světovou úroveň, a tak nás Gai-san pustil na internet...”
“Podplatili jsme ho zubní pastou Perličkou, ale pššššt!” zaksichtil se “emař”.
“Neskákej mi do řeči! Prostě našli jsme stránky nějaké České republiky a tam to bylo! Leoš Mareš! Moderátorská ikona toho státu. Tak jsme si řekli, že když zblbnul deset milionů lidí, tak je to vážně formát a že ho teda budeme kopírovat. A to včetně jeho stylového oblečení, které mu vysloužilo přezdívku Pán kožichů. No nezní to skvěle?” rozplýval se střapatý poděs s širokoúhlým úsměvem.
“Tak už, přátelé, nebudeme zdržovat,” navázal bílý kožíšek. “Přivítáme skvělou a nejlepší porotu, familiérně zvanou Rychlé šípy! Vedoucí, Sarutobi Asuma, alias Mirek Dušín, neohrožený a čestný hoch, ochránce slabších, žen a dětí! Dále naše chytrá kolegyně Mitarashi Anko, čili Jarka Metelka, mozek to všech společných operací. Pak spolehlivá a obětavá přítelkyně...”
“Hlavně předsedy poroty, že?” vyvřísknul Kotetsu, načež to schytal hořící cigaretou do oka.
“...Yuuhi Kurenai, z naprosto neznámého důvodu přezdívaná Červenáček...”
Jmenovaná po moderátorech šlehla svým ohnivým zrakem a měli jediné štěstí, že se stihli včas otočit, jinak by slízli nějaké nemilé genjutsu.
“A pak jsme tu tradičně my dva. Já, jakožto Rychlonožka, vtipálek a věčný smolař. A mé ublízané potěšení,” pohladil Kotetsu svého kolegu po hlavince, “Jindra Hojer!”
“Tak o nás už by to stačilo, nyní je na řadě Bratrstvo kočičí pracky!” zahlásil Izumo, načež se za pódiem ozvala tupá rána – to chudák Neji omdlel...

“Budeme pokračovat v dynamickém stylu, přichází mistr Kiba se svým ninkenem Akamaru. Předvedou vám číslo, pro které je do svých řad lákal nejeden světový cirkus. Je tu slavná psí drezúra na téma Grease!”
Na pódiu se objevil malý Inuzuka, celý v černém, s blond parukou a tvářil se přesně jako Olivia Newton-John. Za ním vyběhl Akamaru v kožené bundičce s modrým logem T-Birds, no pohled pro bohy. Publikum se válelo smíchy a to ještě nevěděli, co je čeká... Od konkurence vypůjčený DJ Iruka hodil na gramec You´re the One that I Want a představení začalo. Kluk a pes měli dokonale nastudovanou choreografii taneční scény z lunaparku. Chvíli se Kiba točil kolem Akamaru, potom zase “Danny” obíhal “Sandy“, davy šílely, chyběla už jen ta houpačka, na které sebou filmoví protagonisté málem sekli... Vrcholem všeho byla Akamarova taneční kreace po dvou a ladné salto vzad. Ovace nebraly konce, tak rozesmátý Kiba popadl svého psíka do náruče, a s výkříkem “Miluju tě, Danny!” se zřítil z mola a notnou chvíli se válel na zemi v záchvatu hysterického řehotu.

Izumo si odfoukl z čela ofinu: “Lepší začátek jsme si snad ani nemohli přát, uvidíme, co nám předvede mistr bodypaintingu Kankurou!”
Jmenovaný důstojně vystoupal po schodech na pódium a zamračeným pohledem přelétl shromážděný dav. Pak zase elegantně seskočil dolů (přímo Kibovi na hlavu...) a vrhl se doprostřed hlediště, odkud po chvíli vytáhl drobnou hnědovlásku s ruměncem ve tváři.
“Budu potřebovat krásnou asistentku,” pravil na vysvětlenou.
Od kašny se potměšile ozval Gaara: “Proč si nevemeš ségru?”
“Poněvadž,” odkašlal si bodypainter, “se jí bojím.”
Missky v první řadě pomřely smíchy.
Galantní Kankurou vysadil svůj nový umělecký objekt na molo a jal se šplhat za ní s dotazem: “Sdělíte mi své ctěné jméno, lady?”
Dívenka ještě více zčervenala, načež se ozval vínový kožíšek: “Ten projev a la stydlivka ti tady nikdo neuvěří, Ayame! Na to tě moc dobře známe!”
Ayame hbitě vyskočila, vrhla se na Kotetsu, řádně ho profackovala, a vrátila se za písečňákem.
“Tak začneme, mistře, ne?” usmála se, rozepínajíc halenku. Kankurou nahodil velice profesionální výraz (takže koukal jako pako), vytasil své fialové barvičky a za doprovodu výběru z písní skupiny Deep Purple se pustil do díla. Za pět minut vykouzlil na zádech mladé kuchařinky nádherné vyobrazení draka, za což sklidil nejedno obdivné hvízdnutí a zasloužený potlesk. Pak se spolu se svou asistentkou odebral ke kašně a co se tam dělo už nikdo neviděl, protože na řadě byl další soutěžící.

“A nyní přichází skvělý tanečník Hyuuga Neji, pokud se nám už probral z mdloby,” zahlaholil Izumo a mrknul se za pódium. “Ano, je při vědomí, takže si užijte jeho výrazový tanec s výmluvným názvem 'No Fate', neboli 'Žádný osud'!”
Náměstím otřásly první takty vypalovačky od Scooter a Neji v upnutých černých kalhotách a rozevláté šedé košili vlítnul na pódium. Jeho taneční styl byl naprosto jedinečný, spojení break dance s prvky hip-hopu a baletních figur, elegantní a dynamický zároveň, úžasně komplikovaný jako Neji sám. Diváci byli uchváceni a taky neopomněli toto vystoupení náležitě odměnit – dívky i dámy všeho věku pištěly nadšením, chlapi skřípali zubama a vztekle záviděli. Neji odkřepčil mezi stromy, pobrukujíc si zásadní část jeho oblíbené skladby: “Goodbye to the past, hello to the future, as the struggle continues, there's no fate!”

Kotetsu si upravil límec svého cool kožíšku: “Na řadě je všem známý zelený ďábel, Rock Lee. Překvapivě nebude demonstrovat sílu mládí likvidací okolí nebo úžasnými sportovními výkony. Naopak nás potěší recitací milostné básně.”
“NEEEEEE!” zaúpěl zděšený Kankurou a pokusil se utopit v kašně. Ayame ho však pohotově zachránila.
Rock Lee přistoupil k pultíku s mikrofonem a způsobně se uklonil:
“Ehm, hm...
Ne, očima tě nemůžu mít rád,
když vidí na tobě jen samé chyby...,” zadíval se na Sakuřino široké čelo.
“...to moje duše tě chce milovat,
co očím příčí se, to se jí líbí.
Ne že by můj sluch prahl po tvém hlase...”
“Protože ječí jako siréna,” odfrknul si Sasuke na kašně.
“...po tobě baže nebaží můj hmat,
čich ani chuť nehrnou se zase,
hostinu smyslů s tebou pořádat.
Všechen můj rozum, všech mých smyslů pět
s mou duší svedenou nic nesvedou,
jak tělo bez duše tu stojím teď -
má duše totiž spřáhla se s tou tvou.
Pohroma je to, jistý zisk snad jest,
že jsi můj hřích a za ten hřích můj trest.”

Chudinka slečna Haruno postupně vystřídala všechny barvy duhy, až skončila u krvavě rudé a holky měly co dělat, aby ji udržely na sedadle. Vnitřní Sakura přerostla náměstí a slibovala krutou pomstu klukovi v zeleném úboru za to, jak ji miluje, holkám za to, že ji na něj nepustily a všem přítomným za to, jak se škodolibě smáli.
Naopak Kankurou se tvářil spokojeně, protože věděl, že další poezie se už konat nebude. Vesele pobíhal po okraji kašny, až neudržel rovnováhu a zahučel do ní rovnou po hlavě. Přílivová vlna zchrstla okožíškované moderátory.
“Tak to máme i se sprchou,” utíral si zmoklý svršek Izumo, “a jedeme dál. Čeká nás zajímavé vystoupení, disciplína u tohoto chlapce nečekaná. Nara Shikamaru a jeho stín!”
Culíkatý lenoch, dnes v přestrojení za milovníka swingu ve smokingu, předstoupil. Asuma zhnuseně vyplivl cigáro: “To neni možný, dokonce i Shika? To jsem mohl jít rovnou na pivo. Žádnej z kluků nedělá bojový umění. Co tady mám hodnotit? Balet, kvílení a infantilní básničky?! Ha, došly mi cigarety, kde je tady nejbližší trafika?”
Kurenai už to nemohla vydržet, a tak svého milého přetáhla po hlavě kabelkou. Velký drsňák v motorkářské bundě sklapnul a s pohledem upřeným na radniční hodiny tiše a ochotně upíjel minerálku.
Shikamaru se poškrábal na hlavě, neopomněl prohásit, že celé vystoupení je pro něj otrava, ale co by pro potěchu své rodné vísky neudělal a luskl prsty. Jeho stín se poslušně odlepil ze země. Náměstí zašumělo údivem. Pak na sebe kluk se stínem kývli a spustili písničku Me and My Shadow. Missáci za pódiem nevěřili vlastním očím, ale hlavně uším.
“Vždyť Shika písničky nesnáší. Tvrdil, že nenávidí všechnu hudbu. Tak co to má bejt?” divil se Kiba, stále v blond paruce.
“Nooo,” zahuhňal si do límce Shino, který měl spolu s Choujim na starost catering, “včera se nějak zakecal s tou ze Zvučný...”
Shikamaru křepčil v dokonalém synchronu se svým stínovým parťákem. Stepovali, běhali, skákali a točili se... To nejlepší však byl hlasový projev. Shiki nejen že zpíval za dva, ale dokonce dvojhlasně! A tak se projevila další technika klanu Nara – břichomluvectví! Jeho vystoupení sklidilo obrovský úspěch, zároveň pobavilo i ohromilo. Kluk a jeho stín se klaněli jako o život, zatímco Kin v první řadě křičela “BRAVO!” jak nejsilněji dokázala.

“A před námi je další nevšední zážitek – americký vynález – stand up comedy. Přivítejte Gaaru!!!” zahlaholil Kotetsu.
Namísto očekávaného potlesku však obecenstvo ztuhlo. Sabaku no Gaara... TEN Gaara bude vykládat vtipy nebo co? TEN Gaara se zjevil v oblaku písku a vyslal směrem k divákům jeden ze svých vražedně vyšinutých šílených pohledů. Polovina lidí začala silně uvažovat o tom, že bude hodně rychle zdrhat. TEN Gaara je však vzápětí uklidnil, když si z písku vyrobil sedátko ve tvaru rakve, pohodlně se na něm usídlil a spustil.
“Nevím, co jste o mně slyšeli, protože se vykládá spousta věcí, které vůbec nejsou pravda. Nejsem vraždící monstrum s výrazem maniaka.” *dívá se na lidi jako mlsnej vlk na stádo ovcí*
“Nemyslím jenom na krev.” *z kapsy mu vypadne román Brama Stokera, Drakula* “A zabíjím jen v sebeobraně.”
“A co ti chlapi z Deštné v Lese smrti? Ti nám přece nic neudělali!” zařvala provokativně Temari.
“Jo, tihle,” plácnul se Gaara do čela. “Tak já vám teda řeknu, jak to s nima bylo. Ta Chuuninská zkouška byla od začátku blbě zorganizovaná. Nestihl jsem se nasnídat, když nás ta šílená učitelka tak brzo vyhnala ven.”
Anko si něco zuřivě čmárala do poznámkového bloku.
“Měl jsem hlad. Napřed jsem doufal, že v lese najdu něco k jídlu. Ale když se tam poflakovaly jen obří housenky, pavouci, mnohonožky a jeden divnej fialovej had, došlo mi, že tady pšenka nepokvete. Měl jsem ještě větší hlad. Moc mi nepřidalo, když jsem zahlédl motýlka, jak se spokojeně krmí nektarem ze zvonečků. Kručelo mi v břiše. Potom kolem letěl ptáček, na zemi sezobl zrníčko a nesl ho do hnízda mláďátkům... Proč já nemám maminku, která by mě nakrmila?!” vyvřísknul zoufale, až náměstí nadskočilo. “Po stromě hopkala veverka, chroupala oříšky a já měl úplně příšernej hlad. Nad námi zakroužil stín, snášel se níž a níž... Byl to orel. Zaryl drápy do překvapené veverky, až z ní vystříkla KREV!!!”
Polovina žen, třetina dětí a několik slabších mužů omdlelo.
“A co má společnýho tvůj hlad, ulovená veverka a mrtví chlapi?” ozval se z publika Konohamaru.
Gaara vykouzlil úchylný úsměv masového vraha: “Ty jsi ale blbé děcko, přece všecko! A neskákejte mi do řeči nebo vás zabi... nebo to nedopovídám. Jak jsem říkal, měl jsem hlad! V tykvi nic, v kapsách nic, Kankurou s sebou tahá jen šminky a Temari svitky s poezií... Tak jsem vzal mobil a objednal si pizzu. Velkou, s dvojitým sýrem, olivama, šunkou, slaninou, ančovičkama, cibulí, paprikou a feferonkama. Pak jsme se svalili pod strom a čekali. Kankurou si vytáhl zrcátko, přebarvoval si ksicht; Temari chtěla recitovat Křišťálovou studánku, tak jsem jí do pusy narval zátku z tykve... Čekali jsme, čekali a čekali, žaludek jsem měl menší než Shinova blecha...”
“To nejsou blechy! Neštvi mě nebo budeš bez svačiny,” dotčeně mával jmenovaný broukař z cateringu vařečkou.
“A pak konečně přišli. Tři divný týpci s deštníkama. Pizza byla studená a ještě za ni chtěli zaplatit! Tak jsem je upozornil, že přece reklamujou, že když člověk čeká dýl jak půl hodiny, má to zadara. Opovážili se říct – žádný prachy, žádná pizza. A já jsem měl vážně velkej hlad...”
Moderátoři popadli Gaaru za vlasy a násilím ho odvlíkli z pódia. Přitom na něj řvali něco jako “Tohle ve scénáři nebylo, nedělej nám v tom bordel a neděs lidi!”. Náměstí ztuhlé strachem však začalo ožívat, ozval se potlesk a nakonec nadšený dav vyvolal vtipálka Gaaru zpátky na děkovačku.

Izumo a Kotetsu se tlemili jak měsíčci na hnoji, načež unisono zvolali: “Nadchází ten okamžik, na který jste všichni čekali!”
“No všichni asi ne,” zamyslel se bělokožich, “spíš jen ženský, ale to je fuk. Zkrátka je tady zlatý hřeb večera, vlastně rána – Uchiha Sasuke!”
Sasan seskočil na molo přímo z větve stromu, jak je jeho dobrým zvykem. Paní, ženy a dívky (hlavně Ino a Sakura) si mohly nadšením vyřvat plíce. Ostatně chlapi taky, ale ti spíš hýkali smíchy. Že nevíte proč? Tak si to představte.
Sasuke... v černých bagančatech, upnutých černých rourách, upnutém černém tričenku, červené kožené bundičce, vlasy nagelované do výšky a do všech stran... Takovej účes by nedal ani Kakashi... Zkrátka měl na hlavě něco, co velice připomínalo útočícího dikobraza. Přelétl shromážděný lid svým “super-mega-cool pohledem č. 224”, náměstím se rozlehly úvodní tóny elektrických varhan a malý Uchiha spustil japonskou verzi Durch den Monsun od Tokio Hotel! Do svého projevu se hodně položil, tvářil se jak EMO v posledním tažení, až to mnohé dámy dojímalo k slzám (pánové na zemi popadali dech...). Když k lítosti jedněch a radosti druhých skončil, moderátoři opět dynamicky zakončili celé dopolední klání.
“Hurá, hurá, je to za námi, hurá! Nemyslíme tím, že bychom měli radost z toho, že Sasuke nám dopěl, to se nám velice líbilo,” chichotal se Kotetsu.
“Ano, velice líbilo,” horlivě kýval hlavou Izumo, až mu ofinka nadskakovala, když spatřil v Sasukeho očích záblesk Sharinganu.
“Zkrátka a dobře, další část Missáka skončila, porota se v klidu odebere pomlouvat... chci říct hodnotit soutěžící. Vy se mějte krásně a užijte si odpolední Missku, pokud tam půjdete. My teda nejdem, protože se chystáme na 'jůtůbu' koukat na další videa s Leošem Marešem...”

Tak a je to, už víme, co v těch klucích vězí. A jak to bude s holkama? Že by konečně Jiraiyova oblíbená disciplína? Nechme se překvapit...