Sedm Osamělých - Kapitola 12

Počasí ve Skryté Oblačné nebylo takové jako obvykle. Namísto jasného slunečního dne se sněhově bílými obláčky plujícími mezi skalními útvary bylo nebe zatažené černými mraky, ze kterých padaly velké dešťové kapky. Terasy, chodníky a můstky většinou plné obyvatel teď zely prázdnotou, jak se všichni schovávali před deštěm. Nebouřilo, což bylo netypické s ohledem na fakt, jak tmavé mraky byly. Samotný déšť však stačil, aby dělal rušivou kulisu během brífingu v kanceláři Raikageho.

V místnosti bylo až neobvykle mnoho lidí. Kromě Čtvrtého Raikageho sedícího za svým stolem a jeho asistentky Mabui, bylo přítomno ještě dalších osmnáct lidí. Většina z nich byli mladí ninjové ve věku okolo čtrnácti let.
Po Raikageho pravici stál Warui, velitel Oblačné zpravodajské služby. Všichni teenageři z něho měli špatný pocit, když si je měřil svým jediným zdravým žlutým okem, jakoby se v jejich tvářích snažil najít faleš, ne-li přímo zradu. To byl ovšem velmi častý dojem většiny místních shinobi. Warui byl sice dost nedůvěřivý, zato byl mistrem své profese špionáže, shromažďování a analýzy dat.
Po levici stál vysoký muž, kterému již táhlo na čtyřicet. Měl krátce střižené vlasy sčesané na pěšinku, po stranách se znatelnými šedinami, černé unavené oči a velmi bledou a hubenou tvář. Jeho tělo bylo také velmi štíhlé v porovnání s jeho výškou. Bylo zakryté bílou zbrojí klanu Ikazuchi se dvěma katanami přidělanýma k opasku a s jedním skládacím mečem na zádech, horizontálně na lopatkách. Kromě toho měl ještě kus žluté látky přes pravé rameno jakoby plášť a stejně zbarvenou sukni přehozenou přes pancéřovanou suknici. Jeho póza byla velmi formální, jak stál v pozoru, ale měl vlídný pohled.

Čtyři týmy, které byly povolány do kanceláře, se sem díky její prostornosti nádherně vešly a ještě zbylo dost místa. Mladí shinobi a kunoichi všech barev pleti, vlasů a stylu oblečení stáli klidně s viditelným očekáváním ve tvářích. Pokud byli povolání takhle všichni, muselo to znamenat něco velkého a důležitého.
Mezi všemi geniny a chuuniny stála jedna mladá dívka. Krátce střižené vlasy, sčesané do ofiny zprava doleva, lehce zakrývaly její levé oko, zatímco pravá část byla zcela odkrytá. Oči měla tmavě hnědé za obdélníkovými brýlemi s černými obroučkami. Pleť měla světlou a už se u ní začaly objevovat první známky rostoucích ňader, jak dospívala v ženu. Jejím dalším charakteristickým znakem bylo něco, co předtím sama neměla moc ráda, a to, že měla takzvané „králičí zuby.“ Přední dva řezáky horní čelisti byly lehce vystouplé a větší, takže i když měla ústa zavřená, bylo vidět, jak vyčnívají. Dříve se jí ostatní za to smáli. Teď měla respekt a jí samotné se tato zvláštnost líbila.
Na sobě měla černé triko s krátkými rukávy, šedou sukni sahající ke kolenům, pod ní krátké černé šortky, klasické černé sandály a standardní bílou ninja vestu Oblačné. Přes pravé rameno měla přehozenou červenou brašnu s ninjovským vybavením. Bílou čelenku se znakem vesnice měla uvázanou na čele a částečně zakrytou právě svojí blonďatou ofinou.

Stejně jako ostatní čekala, až začne Raikage mluvit. Čtvrtý přelétl všechny čtyři týmy pohledem, a když dojel k poslednímu, nadechnul se a zavřel oči.
„Svolal jsem vás všechny,“ řekl a otevřel oči, „protože pro vás mám jeden společný úkol. Podle informací, které jsme dostali od jednoho z našich agentů, se zdá, že zločinec třídy S, Orochimaru z Listové, jeden ze Tří Sanninů, je zodpovědný za četné únosy v Zemi Blesku. Čísla, která jsme dostali, jsou alarmující, zvláště s ohledem na to, že naše vlastní bezpečnostní služby o ničem takovém nevěděly.

„To musí skončit!“ Raikage zvednul svoji mohutnou levici před obličej a zatnul ji v pěst, ve které mu z toho zapraskalo v kloubech. „Vy, čtyři týmy, budete vyslány na příslušná místa, které vám určí zde Warui, prověřit tyto únosy, a pokud to bude možné, začnete hledat stopy, kdo a jak je provádí. Tyto operace Orochimarua a jeho Zvučné Vesnice nebudu tolerovat v mé zemi!“ Raikageho už tak silný hlas ještě zesílil na hlasitosti, jak jeho pověstná zloba vyplula na povrch. Na rozdíl od jiných případů, tentokrát ji fyzicky nijak neprojevil, takže všechen nábytek v místnosti prozatím přežil. Teď si vzal slovo šéf rozvědky.

„V případě, že síla nepřítele převýší vaši vlastní, stáhněte se a zavolejte o posily. Už se připravují pohotovostní týmy ANBU, které budou připraveny podpořit kterýkoliv z vašich týmů. Neriskujte, pokud to nebude nezbytně nutné. Jste pro Oblačnou příliš cenným nástrojem.“
Dívka i ostatní, se na Waruie podívali skoro až zle. Kromě všech ostatních negativních vlastností Waruie byla jedna, kterou na něm hlavně ti mladší přímo nesnášeli; jeho naprostá absence ohledu na city ostatních a zcela logické myšlení. Pro něho byli všichni ninjové pouhými nástroji, pouhá čísla v obrovské matematické rovnici, kterou podle něho byl celý svět ninjů. Jako šéf zpravodajství, kryptografie, analytiky a vůbec všeho okolo špionáže a strategie byl Warui neocenitelný, jako člověk však nestál za nic. Pro všechny to byla jen chodící kalkulačka, i když velmi schopná, nebezpečná a vražedná.

Warui se odpoutal od svého místa po Raikageho boku a začal předávat jednotlivým kapitánům a senseiům svitky s příslušnými pokyny a rozkazy. Dívka se podívala na vůdce Oblačné a pousmála se, když si vzpomněla, jak říkal, „dostali jsme informace od jednoho z našich agentů.“ Ona i všichni ostatní mladí věděli, kdo tento agent byl. Raiu, jejich spolužák a kamarád. Věděli to ještě předtím, než si je Raikage zavolal.

* * *

Dříve, toho samého dne, bylo počasí zcela jiné. Slunce krásně svítilo, obloha byla čistá, i když v dálce byla vidět blížící se bouře. Ulice a lávky byly plné lidí. Jednou takovou ulicí šla tato blonďatá dívka společně s pohledným mladíkem s delšími, ježatými hnědými vlasy, malýma černýma očkama a lehce opálenou pletí. Na sobě měl také černé tričko s krátkými rukávy, černé kalhoty a standardní ninja vestu. Přes pravé rameno a levý bok měl uvázaný dlouhý žlutý pruh látky s klanovým znakem vodorovné, červené poloviční šipky (bez spodního háčku.) Ruce měl založené za hlavou a ve tváři spokojený, až blažený výraz, na rozdíl od dívky, která byla vážná.

„Říkám ti, Hirame. Vůbec nebylo potřeba, abys na toho chlapa vběhnul a vrazil mu jednu do břicha. Stačilo ho trefit tím jablkem, cos měl nakousnuté, do hlavy. On by omdlel sám a situace by byla vyřešená,“ peskovala dívka mladíka, který si z ní moc nedělal.
„Mně to přišlo jako lepší nápad,“ Hirame se bránil s malým úsměvem.
Dívka lehce přivřela oči: „To je mi jasný. Musel ses před těma holkami předvádět.“
Hirame otočil hlavu a tvářil se dotčeně: „No dovol!? To bych přece nikdy neudělal.“
Dívka mu pohled oplatila a za chvilku se oba rozesmáli.
Hirame stočil hlavu zpátky na cestu a zubil se od ucha k uchu: „Někdy je škoda, že jsi tak bystrá, Satoi.“
„Jo. Kdybych nebyla, už bychom byli několikrát v pořádných potížích,“ ušklíbla se Satoi. Takhle pokračovali kus cesty po ulici, když uslyšeli někoho volat jejich jména.

„Satoi! Hirame!“
Oba se otočili po zvuku a uviděli, jak po střechách budov z vyšších pater skáče další dívka. Bledá pleť, černé oči, dlouhé hnědé vlasy, bílý šátek se znakem Oblačné uvázaný okolo krku a přes černou kombinézu s kalhoty měla starší model ninja vesty s chrániči na předloktích a holeních. Dívka přistála na zem v podřepu, vstala a hned se rozběhla ke dvojici.
„Kyouin. Co se děje?“ zeptal se Hirame klidně, i když Satoi na něm poznala napětí, protože způsob, jakým k nim jejich týmová parťačka přiběhla, byl naléhavý.
Hnědovláska počkala, než nabrala dech.
„Mám pro vás důležité zprávy. Přišlo hlášení od Raiua.“
V obou hrklo. Satoi se poplašeně zeptala, „Raiu? Co je s ním? Je v pořádku?“

Kyouin se chvíli pouze dívala na Satoi. Až za chvilku jí došlo, co řekla a povzbudivě se usmála. Zakroutila hlavou a začala mávat rukama.
„Ne, ne. Nic, je v naprostém pořádku.“
Když si byla jistá, že Hiramu i Satoi uklidnila, zvážněla.
„Ta zpráva však způsobila veliký poprask. Právě teď ji analyzují, ale zdá se, že přišel na něco velkýho.“
Satoi s Hiramem si vyměnili pohledy, zatímco Kyouin jela očima od jednoho ke druhému, než ještě dodala, „a naše týmy mají být vybrány pro tuto misi.“

Oba ninjové se znovu podívali nejdříve na Kyouin, pak na sebe a Hirame beze slova přikývnul.
Satoi byla ta, která promluvila první, „oběhni ostatní. Setkání za patnáct minut na obvyklém místě.“
Hirame provedl několik pečetí, pak se připravil rozeběhnout... a byl pryč. Pouze prach se vzedmul v rovné linii přes ulici z místa, kde stál. Satoi a Kyouin se samy rozešly.
„Tak jo. O co se má jednat?“ zeptala se Satoi. Neznělo to ani dychtivě, ani zvídavě. Prostě se u ní rozjel její mozek.
„Podle všeho Raiu objevil základnu jistého zločince Orochimarua, který operuje ve všech zemích. Raiu měl najít důkazy jeho operací tady u nás. Podle všeho, rozsah těch akcí má být tak velký, že to Raiakgeho i celou vesnickou Radu šokovalo a pobouřilo. Nás mají poslat, abychom to prověřili, případně ukončili a zajistili další důkazy a informace o Orochimaruovi.“
„Orochimaru,“ řekla polohlasně a zamyšleně Satoi. O tom jménu už slyšela, ale pouze to, že je to jeden z legendárních Sanninů a zrádce, který byl zodpovědný za nedávný útok proti své domovské Listové. Oblačná si pečlivě všímala všech svých sousedů a jejich vojenských přesunů a akcí. Satoi, Hirame, Kyouin a další z jejich třídy byli Oblační chuuninové, takže se účastnili porad, kde jim byly předávány podobné informace. Satoi si takovéto údaje pamatovala, protože to částečně byla i její práce.

„Proč zrovna nás? Jsou zde i zkušenější ninjové a Orochimaru patří k nejhledanějším a nejnebezpečnějším ninjům na světě. Pokud na něho narazí někdo z nás, budou v hodně velkém průšvihu.“
Kyouin jen pokrčila rameny a povzbudivě se usmála.
„Možná, že nám tolik věří. Máme být jedni z nejslibnějších ninjů této generace. A možná ani nehrozí, že bychom na něho narazili.“
Na tuto tezi Satoi přikývla. To bylo velmi pravděpodobné. Podle informací se Orochimaru zdržoval výhradně v Zemi Zvuku, zvláště po svém pokusu o puč v Listové. Ale jedním z nepsaných pravidel života shinobiů bylo, že musí počítat vždycky se vším, protože nikdy neví, co se může pokazit.

Jejich rozhovor trval jen asi dvě minuty, když se najednou vedle nich opět objevil Hirame. Prach za ním se rozletěl do stran, jakoby tam proletěl rychle letící kunai velikosti sudu.
„Všechny jsem oběhnul. Slíbili, že dorazí.“
Kyouin se podívala po Satoi a ušklíbla se.
„Je vážně rychlej.“

* * *

O čtvrt hodiny později se Satoi, Hirame a Kyouin nacházeli na jedné z vrchních teras v Oblačné. Železné zábradlí bránilo, aby někdo přepadnul a zmizel v bílém oblaku. Nad nimi se už tyčila pouze špička hory, jinak měli nad hlavou modré nebe. Bouřkové mraky byly znatelně blíž, ale parťáci měli ještě minimálně další hodinu, než se přižene špatné počasí. Terasa sloužila jako relaxační místo s několika lavičkami, pár keři dřevin, které v této nadmořské výšce ještě mohly růst, s lampami nočního osvětlení a jakýmsi kamenným sousoším, o kterém nikdo přesně nevěděl, co mělo zobrazovat.

Nebyli sami. Porůznu tam stálo, nebo sedělo na lavičkách, na bobku, na soklu sousoší nebo na zábradlí dalších devět mladistvých ninjů, kteří byli jejich spolužáky na akademii. Tedy s výjimkou Kyouin, která byla o chloupek starší a učila se o rok dřív. K Týmu Raja, jehož členové byli právě Satoi, Hirame a Raiu, byla přiřazena, aby za Raiua fungovala jako náhradnice. A byla jeho zástupkyně více než adekvátní.

Satoi i Kyouin všem znovu zopakovaly všechno o Raiuově hlášení, a když skončily, rozlehlo se ticho. Všichni si v hlavě sami přebírali, co jim bylo řečeno.
„Raiu dělá hodně pro naši vesnici,“ řekl Yui, mladík s do modra zbarvenými vlasy a velikou ofinou zakrývající celou pravou část obličeje a modré oči, se světlou pletí, ostrými rysy tváře a brady. Měl síťované tílko bez rukávů sahající až ke krku, šedou volnou mikinu s rukávy k loktům, černé nárameníky od loktů k zápěstím, černé volné kalhoty, černé sandály a bílé chrániče holení Oblačných ninjů. Na rameni mu seděl malý orel, který všechny sledoval jako ostříž svým pronikavým zrakem.
„Ani bych neřekla,“ ozvala se Takara.
Takara měla světlou pleť, dlouhé blond vlasy uvázané do copu přehozenému přes levé rameno, hnědé úzké oči a tenounké obočí. Na sobě měla černé šaty bez rukávů a s výstřihem, červenou látku obvázanou kolem krku, bílé kraťasy, černá potítka na rukách, sandály a bílou ninja vestu.
„Kdo vůbec tenhle Orochimaru je?“ zeptala se.

„Je to ninja třídy S,“ řekla prostě Satoi. Hned nato však pokračovala, „jeden z nejsilnějších shinobiů v historii Skryté Listové, jeden ze tří Legendárních Sanninů a dnes je to vůdce Skryté Zvučné. V knize Bingo je veden jako jeden z nejhledanějších zločinců na světě.“
Nastalo krátké ticho. Satoi přelétla pohledem po zúčastněných a zastavila se u spolužáka, který se svými schopnostmi s mečem vyrovnal těm Raiuovým, mladíkem tmavé pleti, temnýma zamyšlenýma očima a krátkými, ježatými bílými vlasy a lízátkem v ústech, Omoiem.

Vedle Omoie, který stál u lavičky a díval se nepřítomně někam na zem, seděla jeho týmová kolegyně Karui, která naproti němu byla zcela uvolněná a zaujatě poslouchala celou debatu. Ačkoli nemá žádnou zvláštní specializaci, unikátní schopnosti nebo dovednosti, tato zrzavá černoška s jantarovýma očima je nebezpečná kunoichi, která se skvěle synchronizovala s Omoiem v boji.
Vedle ní seděl třetí člen týmu Samui, Hayai. Tento kluk byl ze třídy největší, převážně v pase. On si však ze své váhy nikdy nic nedělal. Naopak se snažil ostatním pomáhat svojí laskavostí a vstřícností, čímž si získal přízeň většiny svých spolužáků. Jeho světlá pleť, kulaté oči s modrými duhovkami, špičatý nos, tmavě modré vlasy tak tmavé, že většinou vypadají černé, které měl rovně sčesané dolů, sahající na úroveň brady a konečky zježatěné. Po stranách nahoře vlasy utvářely trojúhelníkové útvary připomínající medvědí uši. Na sobě měl černou ninja kombinézu a kalhoty, bílou ninja vestu a sandály sahající ke kolenům s červenými pruhovými chrániči holení. Hayai nebyl až tak zdatný jako jeho dva kolegové, přesto měl velmi důležitou funkci zdravotníka. S jeho hmotností měl velikou sílu a snažil se zlepšit své taijutsu o wrestlingové pohyby a techniky. To však neměnilo nic na faktu, že Hayai je bezpochyby nejslabší článek týmu hlavně díky své důvěřivosti.

„Ať tak či onak, pro nás toto teď není příliš důležité,“ řekl Hirame a ukončil debatu. Ve skupině byl Hirame ten, kterého ostatní považovali za nepsaného vůdce, i když on sám se takto neviděl. Byl všemi oblíbený, byl spravedlivý a všem měřil stejným metrem. Dokonce i „dívčí klub“ vedený Kimiko, uznával Hirameho jako vůdčí osobu.
Za jeho dívčí protiklad se považovala právě Kimiko. Ta, na rozdíl od svých studentských let, už neměla tváře napudrované na bílo, takže její přirozená bledá kůže byla jasně vidět, ale okolo fialkových očí měla purpurové oční stíny. Její vlasy byly delší než předtím, ale účes zůstal stejný, pouze teď zakrýval levou část obličeje. Na sobě měla halenku stejné barvy jako oční stíny (purpurové) s výstřihem a bez rukávů, síťované tílko a pod tím černé rukavice sahající až k loktům, černé tříčtvrťáky, bílé sandály (bez chráničů) a ninja vestu Oblačné s přišitou destičkou se znakem pod zapínáním popruhu u srdce.

Kimiko pocházela ze šlechtické rodiny, která má v Zemi Blesku veliký vliv a moc a je přímo napojená na Bleskového feudálního lorda. Díky tomu je Kimiko arogantní a namyšlená a na ostatní shlíží jako na podřadné. Je si však vědoma, že když toto přežene, ztratí svůj vliv nad svými spolužáky, takže jako diplomatka - jedna z rolí, ke které ji její rodina vedla už od malička - balancuje na této rovině. To z ní udělalo ženskou vůdkyni skupiny, hlavně s „dívčím klubem“ spolužaček, které k ní vzhlíží, nebo spíš jí pochlebují (což Kimiko naprosto vyhovuje).
Těmito „pochlebnicemi“ jsou její týmové kolegyně a kamarádky Takara a Reijin. Reijin má tmavou pleť, odstín více k šedé na rozdíl od Raikageho, tmavé rovné vlasy s fialovým nádechem sahající až ke krku, černé oči, červené tetování na levé tváři ve tvaru dvou tesáků. Oblečena byla do síťovaného tílka odhalujícího její ramena, bílé ninja vesty, černých kalhot s bílým opaskem, chráničů holení s rudými kovovými pruhy a černých sandálů.

Obě dvě se ke Kimiko a jejímu šlechtickému titulu hodily. Reijin byla dcerou slavného a vlivného ninji, který byl i členem Rady Oblačné, zatímco Takara měla matku známou kunoichi a otce bankéře, takže byla zvyklá na luxus. I když nebyly zcela špatné bojovnice, neměly moc vlastní vůle a dělaly vše, co Kimiko rozkázala bez odmlouvání a pouze se vyhřívaly v její „slávě.“

Hirame udělal dva kroky kupředu, aby tak vykročil ke středu kruhu, který utvářely všechny čtyři týmy na terase. Všichni na něho hleděli a čekali, než promluví.

„Záleží na tom, že mise, na které je Raiu, se týká jednoho z nejnebezpečnějších zločinců na světě. Už to alespoň konečně víme. Raiu zjistil, že Orochimaru unáší a ubližuje normálním lidem naší země a Raikage-sama má v plánu právě nás, jeho kamarády, poslat na tuto misi. To znamená, že operace vůči Orochimaruovi je teď i naše věc ne jen Raiuova. Na rozdíl od nás Raiu riskuje život, aby získal informace. Nevím jak vás, ale mně to štve, že mu nemůžeme nijak pomoct, když je na to sám.“
Hirameho hlas nabyl více naštvaný tón a sevřel ruce v pěst. Skupinou se ozvalo odfrknutí a všichni se otočili ke Kimiko, která měla ruce zkřížené na prsou, tvářila se povýšeně a opovržlivě.
„Ten idiot se jen vyžívá v tom, jak z něho děláte hrdinu, i když nic zvláštního ještě nedokázal. Orochimaru pro Oblačnou nepředstavuje žádnou hrozbu, ani ho nijak zvlášť nezajímáme. Nevím, proč z toho děláte bůhvíco. Nedělá nic jinýho než jiní špehové.“
„Od tebe tohle vážně sedí, Kimiko,“ reagovala Karui. „Ty si nic sama nedokázala a budeš soudit druhé. Že si dědičkou nějakého rodu tady nehraje žádnou roli, důležité jsou jenom vlastní schopnosti.“
Těmito větami si vysloužila od Kimiko jedovatý pohled, nic si z toho však nedělala. Taková už byla Karui.

V jedné věci však Karui neměla tak úplně pravdu. Kimiko nebyla jen šlechtická holka. Jako kunoichi se dokázala vypracovat natolik, že se ve schopnostech dostala na vrchol alespoň v této partě. A bylo to právě kvůli Raiuovi. I když ho považovala za podřadného, on vždy prokázal, že je schopný a vynalézavý, a tím pádem ve světě ninjů mnohem důležitější. Tahle myšlenka Kimiko vedla skoro až k nepříčetnosti a nutila ji trénovat o to víc, někdy i na úkor jejího studia etikety, protokolu, diplomacie a dalších správních oborů, aby se mu mohla vyrovnat. Všichni to věděli, i ona, ale vždycky to kategoricky odmítala.
Hlavně teď, když už byli oficiální ninjové, se ostatní Kimiko tolik nebáli, jako to předvedla právě Karui. Nicméně uznávali její vlastní sílu, kterou si vybojovala i její charizma, ale ne zcela oceňovali její vůdčí schopnosti.

„Skutečně by mně a určitě i ostatní zajímalo, co se stalo při vaší společné misi. Nenávidíte se po ní snad ještě víc než předtím,“ řekl další mladík, Kenji. Ten měl černé zakroucené vlasy, úzké šikmé temné oči (šikmé jako mají Asiati, pozn. autora), špičatý nos a temnější pleť. Oblečený byl do tenké černé bundy se zipem s přišitou destičkou se znakem Oblačné na levém prsu a šedých kalhot. I když patří k těm mladším ze třídy, Kenji je energický, ba přímo hyperaktivní, ale taky arogantní. Je znalý jak ninjutsu tak kenjutsu, ale nejsou mu cizí ani novější formy boje. Mezi kamarády, ke kterým je velmi přátelský, pokud si získali jeho respekt, se traduje, že to dotáhne hodně daleko. I když ne na Raikageho, je dost možné, že by se mohl stát Vrchním ninjou, vojenským zástupcem vůdce vesnice, přinejmenším alespoň členem Rady Oblačné pro jeho strategické plánovací schopnosti.

Kimiko po něm hodila pohledem, ale netvářila se na něho rozzuřeně jako na Karui, rozhodně ne tolik. Ostatní se zachichotali, protože věděli, na co Kenji naráží. Než mu byla přidělena samostatná tajná mise, Raiu, už jako jounin, a Kimiko byli společně vysláni do Země Medu. Tito dva zapřisáhlí nepřátelé, nemesis jeden druhému, byli nuceni spolu strávit dva dny a jednu noc, z čehož měli všichni obavy a zároveň i srandu. Když se vrátili, nenáviděli se ještě víc než předtím, dokonce i klidný Raiu byl naštvaný.
Když se všichni uklidnili, promluvil poslední spolužák, Zee, „měli bychom mu jít pomoct.“

V určitých ohledech svým vzhledem připomínal Raiua, nebyl však tak hubený a ne až tolik bledý. Měl stejně černé vlasy sčesané do dvou pramenů po obou stranách tváře, přehozené přes bílou čelenku se znakem vesnice a obdélníkové sluneční brýle. Na sobě měl černé tričko s krátkými rukávy a vysokým límcem, bílou ninja vestu, černé kalhoty, sandály a červené obvazy okolo holení a lýtek. Zee byl sice rezervovaný ale ne nespolečenský. Snažil se věci brát s nadhledem a přijít na pravý stav věcí. Jeho dovednosti byly nestandardní v porovnání se zbytkem skupiny. Byl výhradně specialista na taijutsu. Také byl i mistr zbrojíř, schopný sesílat a zapečeťovat zbraně do a ze svitků jako třeba kunaie nebo shurikeny a i další věci. Právě od něho se Raiu naučil používat svitky k tomu, aby do nich zapečetil svoji výstroj a výzbroj, popřípadě tajné dokumenty a zpravodajské informace.
Tento návrh byl dost překvapující, obzvláště od Zeeho, který si svá rozhodnutí vždycky bedlivě zvážil, protože byl v rozporu s loajalitou k vesnici.

„Pochybuju, že by to šlo. To by znamenalo zběhnutí a Lord Raikage není zrovna mírný ke zběhům a zrádcům,“ řekla omluvně Satoi.
Ostatní přikývli hlavou, Zee však jen pokrčil rameny a usmál se.
„Navíc,“ pokračovala Satoi, „Raiu se teď nachází v Zemi Trávy. Je to příliš daleko, a to nepočítám, že bychom museli projít několika hranicemi, většinou znepřátelených zemí, což by při velikosti naší skupiny bylo jen těžko možný.“
„Možný by to bylo,“ ozval se najednou Omoi, který se do té doby vůbec nezapojil do debaty. Skoro to vypadalo, že Omoi ani nevěděl, kde je, nebo co se dělo kolem něho. Opět je vyvedl všechny z omylu a pokračoval, „kdyby šla jen část z nás, druhá by je mohla krýt stínovými klony. Jsme jedni z nejlepších, dokázali bychom překonat všechny překážky. Ale co by se dělo, kdyby se někomu z těch, co by zůstali, něco stalo a všechno by prasklo? Raikage by se rozčílil a nechal by je zavřít. A co kdyby se něco stalo těm, kteří by šli? Byli by bez pomoci. Mezi nepřáteli. Co kdyby je napadlo nějaké velké zvíře a oni by tam vykrváceli...“
„Uklidni se, Omoii,“ klidnila ho Karui a poplácala po ruce, což se rovnalo úderu do zad člověku, kterému zaskočilo.
„Určitě se nikomu nic nestane,“ uklidňoval Hayai svým vlídným, melodickým hlasem. Vypadal u toho jako mazlivý medvídek.
„Nikam se nepůjde,“ řekla kategoricky Karui a zpražila oba své týmové kolegy.

„Karui má pravdu. Nemůžeme jít a dezerce z Oblačné je jen jeden problém,“ pravila Satoi když převzala slovo. „Nemůžeme se tam dostat včas. Raiu se už určitě přesunul někam jinam, takže bychom ho nenašli. Jen Hirame by to stihnul včas se svým Jintonem, byl by však sám, pokud by Raiua vůbec našel a zkontaktoval.“
„I když by dvě ze Tří Neohrožených Koček zůstaly spolu, bylo by to pořád málo proti tomu Orochimaruovi a ostatním nepřátelům. Ne bez Satoi,“ Yui zakýval hlavou a podrbal pod zobákem svého orla.
Satoi se zachvěla a lehce jí rozpaky zrudly tváře. Nikdy sama sebe nepovažovala za tak důležitou, jako ji brali ostatní. Musela však uznat, že v týmu s Hiramem a Raiuem byla ona ta, kdo vymýšlel plány a byl mozkem.

„No, to by asi mohlo být vše. Určitě si nás brzy Raikage všechny předvolá, tak bychom se měli tvářit, že nic nevíme,“ pronesla Kyouin. Všichni souhlasili, začali se zvedat a odcházet. Kimiko ještě stihla Kyouin, Satoi a Hirameho počastovat povýšeným pohledem, než odešla spolu se svými kumpánkami, Takarou a Reijin. Trojice si vyměnily pohledy. Pak se Hirame protáhnul a na obě dívky se zazubil.
„No, to by bylo.“

* * *

Raikage stál před nastoupenými týmy, zatímco Warui se vrátil na druhou stranu stolu, když všichni velitelé týmů obdrželi rozkazy a pokyny k misi. Zprava doleva z Raiakgeho pohledu to byly Týmy Raja, Naomi, Samui a Fuai. Tým Raja, složený ze Satoi, Hirameho a Kyouin Ikazuchi, měl jako svého kapitána třicetiletého Raju, který byl střední svalnaté postavy s krátce střiženými hnědými vlasy, malýma temnýma očkama, hustým strništěm. Byl oblečen do černé kombinézy a kalhot, bílé ninja vesty, sandálů s červenými chrániči holení a černým šátkem uvázaným kolem krku se znakem Oblačné.

Tým Naomi, složený z kapitánky Naomi, Kimiko, Takary a Reijin, spolu dokonale ladil. I když Naomi, už čtyřicátnice, nebyla tak arogantní jako Kimiko, byla hrdá na své schopnosti Suitonu a dávala si záležet na svém vzhledu. Tmavě hnědé vlasy se světlými konečky měla sčesané do dvou pramenů rámujících její obličej a na temeni hlavy drdol. Hnědé oči jí zvýrazňovaly fialové oční stíny. Měla úzké obočí, malý nos a světle červenou rtěnku na rtech. Naomi měla na sobě černou bundu, pod ní bílé tílko, úzké černé kalhoty a odlehčené sandály, které více odhalovaly její nohy. Znak oblačné na destičce měla uvázaný okolo pasu červeným šátkem.

Kapitánka Týmu Samui byla sedmadvacetiletá Samui, známá svojí krásou a hlavně velkými ňadry. Byla pověstná také svojí chladnou povahou. Omoi, Karui a Hayai stáli vedle ní a každý se tvářil jako vždy: Omoi zamyšleně, Karui uvolněně a Hayai zaujatě.

Poslední Tým, složený ze sokolníka Yuie, kterému opět na rameni seděl jeho orel, Zeeho a Kenjiho, byl pod vedením jounina a kapitánky Fuai Dony. Dona, nebo Fuai, jak se jí často říkalo, byla ze všech přítomných kapitánů asi nejvíc excentrická svým vzhledem. Tato vysoká žena tmavé pleti měla blond vlasy lehce více do oranžova do účesu afro, sluneční brýle, bílé kruhové náušnice, černý šátek se znakem Oblačné uvázaný okolo krku, černou košili se širokým límcem a konci rukávů, s rudou látkou vespod, černé upnuté kalhoty taktéž se širokým zakončení nohavic, zkrácenou verzi bílé Oblačné ninja vesty bez popruhu stejně, jako měla Samui, a bílé boty na vysokých podpatcích. Fuai Dona byla vášnivá tanečnice hudebního směru disko, které ovšem dokonale dokázala přeměnit ve své unikátní bojové umění.

Raikage znovu přejel svým pohledem všechny přítomné ninji před sebou, pak kývnul.
„Své rozkazy jste dostali. Mnoho lidí spoléhá na váš úspěch a já pevně věřím, že uspějete. Hodně štěstí.“
Jako signálem se všichni začali odebírat k odchodu, protože už nebylo nic víc, co říct. Když se Tým Raja také otočil a vyrazil ke dveřím, Satoi uslyšela, jak na ni někdo volá.

„Satoi? Mohla bys počkat?“
Dívka se otočila ke staršímu ve zbroji, který k ní přišel. Hirame, Kyouin i Raja se také otočili, ale pochopili, že starší Ikazuchi chce mluvit pouze s ní.
„Ano, pane?“ zeptala se Satoi.
Muž se na ni usmál a tlumeným hlasem řekl, „pozdravuje vás. Tebe, Hirameho i ostatní.“
Dívčiny oči se otevřely překvapením, a pak ji osvítilo pochopení. Takže on věděl, že jim Kyouin dala vědět předem. To mohlo znamenat jen...

„Mejoo?“ ozval se hlas Čtvrtého a Mejaa Ikazuchi mu přikývnul, „ano, Raiakge-sama.“
Otočil se zpátky na Satoi, s úsměvem jí přikývnul, a pak se rychle vrátil ke svému nadřízenému. Satoi se sama také usmála, přičemž odhalila své zuby. Raiu vykonal své pro lidi Země Blesku, teď byla řada na nich, aby v jeho úsilí pokračovali.