Jednou na podzim v horkém onsenu

Jednou na podzim bylo v horkém Konožském onsenu zase živo. Pátá hokage se rozhodla přerušit denní rutinu a osvěžit své tělo i mysl. Vyšla z kanceláře, odbyla Shizune a vykračovala si to přímo k cíli.
"Tsunade!" uslyšela za sebou hlas.
"Co?" otočila se, aby se podívala na toho, kdo jí zdržuje od svých vysněných příštích chvilek.
"Tsunade, prosím, potřebovala bych něco probrat..." dál se nedostala.
"Sakuro, přece to nebudeme řešit tady," podívala se na ni úkosem.
"Je to, jak bych to řekla..."
"Nejdřív si dáme horkou koupel!" skočila jí do řeči pátá. Začínala mít strach, že se tam nikdy nedostane.
"Tak dobře," rezignovala Sakura. Svoji učitelku znala natolik, že věděla, že s ní nebude řeč do té doby, než dosáhne svého.
"Hinato!" zavolaly obě dvě najednou, když šla proti nim. Byla bledá a unavená.
"Hm?" zvedla zrak z chodníku.
"Pojď se s námi pobavit do onsenu," vzala ji Tsunade za ruku a nekompromisně ji táhla svou cestou.
"Eh...ráda. Celou noc jsem trénovala," zmohla se na pár slov.
Tak pobavit? Vždyť před chvílí to byla jen koupel... Sakura začala mít podezření, že za tím bude něco víc.

Tsunade si rozpustila vlasy a rozkošnicky si je prohrabovala. Na obličeji měla stále svůj tvrdý výraz, tentokrát ale s příměsí naprostého uspokojení. Stála po kolena v horké vodě a po několika marných pokusech si nakonec uvázala ručník jen kolem pasu.
Musím jim říct, aby dělali větší ručníky, udělala si v duchu poznámku a záviděla Hinatě její šikovnost. A nebo že by přece jen měla o něco menší prsa? Hinata si svázala vlasy do ledabylého drdolu. Společně se Sakurou se dívaly na poletující listy a přemýšleli, kde jsou jejich drahé polovičky. Chvíli mluvily, ale pak jen tiše seděly. Sakura si ani nevšimla, že se jí cíp ručníku namočil. Seděly s nostalgickým výrazem ve tvářích a vzpomínaly na dobu, kdy byli všichni ještě geninové. Pátá se nespokojeně ošila. Pořád stála po kolena ve vodě, ale vycítila změnu nálady. Jestli se něco brzo nestane, tak se nám tu ještě rozpláčou, pomyslela si. Pak strnula. Uslyšela totiž dobře známý tón hlasu, který sliboval, že v následujících chvílích půjde nejméně o žebra.
"Sakra, proč tu jen je to pitomý poletující listí," uslyšela tlumené nadávání a bouřlivý chlapský smích chvíli před tím, než se otočila.
"Dámy, zábava začíná," vítězoslavně prohlásila a větu doprovodila příšerně škodolibým úsměvem.

"Sakra, proč je tu jen to pitomý poletující listí," tlumeně nadával Jiraiya a vzápětí své společníky proklínal za bouřlivý smích. Kakashi zavřel oči a zhluboka se nadechl. Asuma, který se nedokázal přestat smát zvedl ruce na svoji obranu.
"Promiň," dokázal ze sebe vypravit jediné slovo.
"Věnuj se laskavě svému alkoholu a tabákovým výrobkům a nech mě na pokoji," doporučil mu Ero-sennin.
"Jasně, vždyť ti to nikdo nebere," ukázal se smíchem na díru ve stěně a s požitkem vyfoukl obláček kouře. Konečně ze sebe dokázal vypravit celou větu. Když si to uvědomil, začal se zase nekontrolovatelně smát. Budoucí šestý hokage zdvihl jedno obočí. Kdy naposledy viděl Asumu takhle se chovat? Mávl nad tím rukou a ponořil se hlouběji do horké vody. Byl si jistý, že s chechtajícím Asumou nebude pro Tsunade těžké je odhalit. A u toho vážně být nechtěl.

Jiraiya se opět nalepil na stěnu. Prsty zarýval vzteky do stěny. Měl k tomu dva důvody: všechny dívky teď seděly zády k němu a Asuma se stále ještě chechtal.
"Nech mě pracovat," tiše na něj zavrčel, ale on jen pohrdavě vyfoukl další obláček kouře. Dalo mu to docela zabrat, protože labužnicky vychutnávat cigaretu a smát se dokáže jen pravý mistr. Žabí poustevník zaryl prsty do dřeva. Jestli to takhle půjde dál, probourá se k dívkám za chvíli sám.
"Dobře, už se nesměju," vyhověl nakonec Asuma Jiraiyovi.
"No konečně," povzdechl si, "jen, aby nebylo už pozdě."
Jiraiya se pozorně díval a snažil se zahlédnout inspiraci, která by mu pomohla při psaní dalšího dílu. Najednou se celý napjal, vtlačil své oko do dřevěné díry a zdvihl jednu nohu. Dívky se zvedly a všechny najednou se k němu otočily. To mohlo znamenat jen jedinou věc.

Hinata se pousmála. Neměli šanci. BYAKUGAN! Na spáncích jí naběhly žíly.
"Tak kdo tam je," vyzvídala Sakura.
"Jiraiya," řekla Tsunade dřív, než stačila Hinata odpovědět.
"No jo, kdo taky jiný," ušklíbla se Sakura. Kdyby to byl alespoň Sasuke,pomyslela si.
"A Asuma a Kakashi," doplnila Hinata.
"Co?" udiveně se ozvaly zbylé dvě.
"To bych teda do nich neřekla," přemýšlela Sakura nahlas.
"Pšt," ztišila Tsunade hlas a Hinata se jen pochichtávala.
"Navrhuji zbourat plot a dát jim co proto!" Sakura se s tím nepárala a kupodivu to byla Tsunade, kdo ji krotil.
"A vlítneš tam jen v ručníku?" přisadila si Hinata. Obě je spražila pohledem a prohrábla si své růžové vlasy. Došla jí trpělivost.
"No tak, co s váma je, to vám nevadí, že nás pozorují?" rozčilovala se Sakura.
"Hinato, řekni mi kde jsou a já po nich něco hodím," dožadovala se růžovláska.
"Myslím že jsou, tedy..." začala.
"Mám plán... a nezničíme při něm celý plot, ale dotyčný si bude pomatovat, že nás nemá šmírovat," šeptala Tsunade a jala se ho detailně vysvětlovat.
"To se mi líbí, Hinato, tak kde přesně jsou?" položila jí ruku na rameno aby dodala svým slovům váhu a naléhavost. A nedočkavost. Do žil se jí vlil adrenalin a na tváři se usadil opovrhující pohled, který vyslala směrem, kde tušila pudy ovládané mužské plémě. Najednou si Hinata zakryla oči.
"Když ono je vidět nejen přes plot, ale zároveň i přes jejich ručníky."

"ŠÁNARÓ!"
Jiraiya jen tak tak stačil uskočit. O pár vteřin později, když prkno od plotu ještě kmitalo, se už ale tvářil, jako by se nic nestalo. Jako by seděl opřený ve vodě odjakživa a návštěvnice dámských lázní se z nenadání zbláznily. Kakashi vytřeštil své oko. Po předchozí meditaci to bylo značně šokující navrácení do reality. Naproti uviděl Zvrhlého poustevníka a došlo mu, co se muselo odehrát. V duchu se usmál a jako jeho věrný čtenář se nezapřel, napínal své oko co nejvíce, protože vzniklou dírou bylo vidět na druhou stranu. Povzdechl si, Sakura byla stále stejně plochá. Zato Žabí poustevník měl mnohem lepší výhled. Sice se tvářil, že má zavřené oči, ale ve skutečnosti se snažil vrýt si do paměti každý detail. A že bylo na co koukat. Asuma pozoroval mraky a nechápavě vrtěl hlavou.
Jak to ty dva může bavit? Já bych na to neměl nervy... Usmíval se, ti dva prostě byli nepoučitelní.

"Hinato!" Sakura byla vzteky bez sebe, štvalo ji, že byly pomalé.
"Jiraiya snad musí mít šestý smysl," špitla obviněná dívka a přeběhl jí mráz po zádech.
"Právě proto ho ještě nikdo nikdy nezabil," smála se Tsunade. Sakura se na ni vyčítavě podívala.
"Jak se můžete smát?"
"Vždyť je to jen hra, přece bys ho nechtěla zabít," odpověděla schválně lehkým a veselým tónem. Nebylo na ní vůbec znát, že by ho před pár minutami nejradši roztrhla jako hada.
Hada...
"Ještěže tu není Orochimaru..." neuvědomila si, že to řekla na hlas a vysloužila si za to tázavý pohled od obou dívek.
"Ale nic..." snažila se to zamluvit. Podívala se na své ruce. Stále se Sakurou držely prkno a to se neustále výhružně kmitalo i na druhé straně.
"Asi to nebyl nejlepší plán," promluvila Hinata.
"Je na čase změnit taktiku," řekla Tsunade a zmizela. Zato Sakura se nehorázně rozzlobila.

Asuma překvapeně zíral na místo, kde ještě před chvílí stála jeho plechovka s pivem. Nevěděl, zda se vrátí, o tom, že bude prázdná ale ani na vteřinu nezapochyboval.
"Sakra," řekl odevzdaně a křenil se na tu nádhernou ženskou, která seděla vedle něj se zvrácenou hlavou dozadu a labužnicky polykala hořkou tekutinu.
Jiraiya měl co dělat, aby mu nevylezly oči z důlků. Tsunade se ani tentokrát neobtěžovala s ručníkem a tak jediné, co tomu starému zvrhlíkovi bránilo v pohledu na ni byla voda. A Asuma, který seděl mezi nimi, ale ten spíš se smíchem sledoval, jak do sebe kopla alkohol. Zvrhlík se tolik soustředil na bývalou členku svého týmu, že ani nepostřehl pomalu sílící zvuk. Jako by někdo odlamoval třísky a drtil dřevo. Nejprve to bylo sotva slyšitelné, ale stupňovalo se to. Kakashi už asi po sté dostal ten den infarkt. Nevěřícně poulil svoje oko směrem, kde se ještě před chvílí nacházelo chvějící se prkno. Náhle uhnul před sprškou třísek a několika většími kousky prkna. To, co viděl, si nepředstavoval ani ve snu. Mezera mezi prkny se náhle s praskotem zvětšila a uvnitř se objevila postava s rozcuchanými vlasy.
"Sakura?" Kakashi si nebyl jistý, jestli to dokázal vyslovit vůbec nahlas. Měl pocit, že se právě přihnala vichřice. I slunce se na pár minut schovalo.

Sakura zuřila. Ruce zatínala v pest a nevšimla si, že demoluje Konožské veřejné lázně. No nevšimla, odmítala to vnímat, když vřela vzteky.
"Co si to dovoluje? Jak může?" ptala se sama sebe, ale nikdo kromě Kakashiho jí nevěnoval pozornost.
"Odmítám takový konec spojenectví! Tohle ti jen tak neprojde!" zavrčela výhružně a dala se do pohybu.

Pouze spadlý lístek výmluvně tančil na hladině.

Najednou se Sakura uklidnila, stáhla a ztišila. O to víc potom všechny překvapila její blesková reakce. Skočila do vody a z pod lístku vylovila malého objevitele. Oči stáhla do hrozivých škvírek. S úšklebkem se rozhlédla po ostatních a v duchu děkovala Hinatě, že ho našla dřív, než vlezla za Tsunade. Původně měla v plánu jí říct něco pěkně od srdce. Mistr ne-mistr, Tsunadino chování pokládala za konec spojenectví. Ale tohle je ta nejsladší pomsta ze všech, pomyslela si.

Tsunade se zděsila a odmítala věřit svým očím. Před ní se, téměř na hladině, houpal malý studentík akademie. Vybavený byl dobře, na očích brýle, šnorchl s listem na konci, aby nebyl vidět. Doufala, že ho Sakura vylovila dřív, než... nechtěla na to ani myslet. Asuma se uvolněně opřel o okraj lázní. V ruce další cigaretu, jako by se před ním odvíjel film a on ho pozoroval. Ani se nepokoušel skrýt svůj úsměv, věděl, že by to nedokázal. Jiraiyovi nervózně tikalo oko a strnule se usmíval. Netušil, co Tsunade udělá, celá situace se odvíjela úplně jinak už od začátku. Doufal, že si na něm nevyleje vztek. Kakashi byl poněkud zklamaný. Když už přežil tolik šoků, doufal, že to skončí poněkud... lépe.
"Zatracená Sakura," zamumlal si pro sebe. Ta ho naštěstí neslyšela, jeho slova však zachytil žabí poustevník.
"Tys o něm věděl?" naznačil neslyšně ústy.
"Proč myslíš, že jsem se tak bál?" poslal mu zpátky odpověď.
"Jestli to Tsu zjistí... nebo Sakura... tak nás fakt zabije," začalo mu pro jistotu tikat i druhé oko.

"Takže o něm nikdo nic nevíte?" zeptala se Sakura podezřívavě. Odpovědi byly různé, avšak ani jedna uspokojivá. Kakashi měl kamenný výraz, Jiraiya tiky v očích a Asuma se nedokázal přestat smát.
"Kakashi? Myslím, že byste mohl něco říct," ozval se hlas, který nikdo z nich nečekal. Hinata stála ještě v dámských lázních, ale její slova proťala vzduch jako blesk.
"No?" vybídla ho jemně. Ačkoliv mluvila tiše a klidně, na výhružnosti to nic neubíralo. Kakashi si povzdechl a dál upřeně hleděl jedním okem na Sakuru. Pak se otřásl a naskočila mu husí kůže.
"Víme své. My si vás najdeme a věřte, že se vám to nebude líbit," takovou Hinatu neznal. Znovu se otřásl, i když se snažil zachovat ledový klid.
Jiraiya k němu vyslal jeden jediný pohled, kterým vše shrnul.
"AMATÉRE."
A pak si uvědomil, že lístek byl na hladině ještě před tím, než k nim vlezla Tsunade. Opravdu to byla ona, koho špehoval?

Trvalo to hodnou chvíli, ale nakonec se Hinata odhodlala a vlezla k ostatním. Dříve, než se někdo (Jiraiya) mohl o něco pokusit, vrhla na něj tázavě vražedný pohled.
"Co je?" nervózně se smál. Nikdo jiný to nevěděl, ale jemu se líbilo nebezpečí, které zažíval při sledování. Ale sáhnout si, to by pak zmizelo veškeré kouzlo. Avšak nikdo by mu to nevěřil a tak se jen nervózně smál. Sakura se natáhla po nápoji, který se tam objevil až podezřele rychle.
"Co je to?" ptala se, ale příliš ji to nezajímalo, stejně to chtěla ochutnat. Kakashi vyčítavě hleděl na Tsunade.
Jsi její mistr, ale to neznamená, že tě musí ve všem kopírovat, vyslal k ní pohledem. Obratem mu poslala odpověď: To říká Kopírovací ninja...
"Je to dobré, dej si s námi, Hinato," ocenila Sakura na dýňový nápoj a gestem vybídla i ostatní.

Všichni si užívali, jen Asuma nenápadně pozoroval neposedný lístek na hladině. V očích se mu blýsklo.
"Jestli tohle zjistí, tak už to bude opravdu zlý," adrenalin mu zaplavil tělo a on překvapeně konstatoval, že se mu to líbí.
"Zatracený Jiraiya," skousl cigaretu a vypustil obláček kouře.

Poznámky: 

K téhle povídce mě inspirovala mise Podzimní FA maraton. Noleda krásně dokázala několika obrázkům vdechnout příběh, který jsem doslova musela "hodit na papír".

Edit: Odkaz na minikomiks.

Komentáře k 1. části

Ivanitko: Jé to mi připomíná mě, kdy jsem takto psávala nějaké texty pro noledku :3

Komentáře k 2.části

Noleda: ? Tedy to je pořádně dlouhý komentář! Děkuju moc! Čím tě to zaujalo, že jsi se rozhodla zpracovat to takhle do příběhu? Je zajímavé, jak to vidíme docela rozdílně v těch emocích a pocitech, ale to je právě pro mě ta nejlepší zpětná vazba. Můžu sledovat, jak to ve výsledku na lidi působí . Skvělé, tleskám a jsem hodně zvědavá na pokračování, doufám, že bude! Nechtěla bys naznačit něco dopředu?
Já totiž zatím trochu tápu, dýně to značně zkomplikovala ...

Komentáře k 3. části

Noleda: , boží! Hlavně ta úsečná Tsunadina poznámka "Jiraiya." Úplně ji vidím, oči v sloup, povzdech . Myslím, že další děj krásně navazuje .
Nádhernou formu komentu jsi zvolila! Díky, dnes se mi bude krásně usínat .
Havraní princezna: Děkuji. Těší mě, že se ti krásně usínalo.
Nebude ti vadit, když si to pak hodím do povídky k sobě, na konci? Samozřejmě s odkazem na tvoji obrázkovou sérii či nějaký shrnutý minikomiks...
Noleda: Jasně

Komentáře k 4. části

Noleda: Supeer, jak se ti to píše? Koukám, jedeš s jednoobrázkovým opožděním, abys měla lepší přehled o situaci, ale i tak to musí být těžké, ne?
Paráda, vždycky se pobavím . Vzpomínám, jak mi takhle psala Ivanitko povídku o mě ve světě Naruto postav, bylo to taky bombastické, musím si to někdy zase najít.
Jinak, co ta poznámečka o Oroušovi ? Máš v plánu to pak ještě rozvinout a dopsat, až skončí mise? Díky moc, těším se na další!
Havraní princezna: Schválně jedu s jednoobrázkovým opožděním. Není to zas tak těžké, jinak bych se do toho nepustila.
Nemám v plánu to rozvinout, chci skončit zároveň s tvým posledním obrázkem, jen mě to tak napadlo, třeba ho tam ještě zakomponuješ.
Jinak se mi to píše moc dobře, děj jede, jsou tam krásné a všeříkající detaily, které mě vždycky inspirují. Těším se na další obrázek.