Návrat bílého lva 7

„Nejdříve bych vám všem chtěl poděkovat, že jste se dostavili na toto setkání. Jsem rád, že konečně můžeme projednat naše problémy. Zejména jsem rád, že se konečně k problému postavily čelem všechny vesnice. I když se toho posledním roce stalo hodně, a některé věci už nelze vzít zpět, tak vás vyzývám, abyste nemysleli pouze na sebe, ale na celé vesnice a národy, které zastupujete. Možná mají pravdu ti z vás, kteří tvrdí, že už je příliš pozdě a válka je nevyhnutelná, ale i přesto vás vyzývám, zkuste to,“ zahájil setkání zástupce Země Železa, kterým nebyl nikdo jiný než stařec, s kterým se ráno vítal u brány. „Nyní, kdo si přeje vzít si první slovo?“ zeptal se.
„Myslím si, že by bylo vhodné, aby začal Hokage-sama a vysvětlil nám, proč se celou dobu vyhýbal jednání a nereagoval, tak se podle mě spojenec nechová,“ pronesl Tsuchikage.
Zase ty žádosti o jednání, na které narážel Akyra. Hashiramovi jsem o nich řekl hned po tom podivném rozhovoru v jednací síni. To že je nejspíš sabotoval někdo z našich lidí, jsem si zatím nechal pro sebe. Už takhle je to pro nás oba šokující, není důvod, abych mu ještě přitěžoval. Stejně si myslím, že už ho to nejspíš napadlo. Sice se občas chová jako malé dítě, ale je to zkušený shinobi.
„Velmi rád bych vám to vysvětlil, ale o žádných zprávách vůbec nic nevíme. Někdo musel sabotovat komunikaci mezi vesnicemi, na zprávu s ultimátem jsme reagovali proto, že se k nám jako jediná dostala. Proto bych uvítal, abyste mi někdo vysvětlil, co se vlastně stalo, na základě naší dohody o ochraně soukromí vesnic, jsou naše informace o vás dosti omezené, a je mi velmi nepříjemné obhajovat naší vesnici proti obviněním, o kterých nic nevíme. Vždyť dokonce i zločinci před soudem je nejdříve sděleno obvinění,“ řekl přátelsky.
Dobrá práce. Dnes bratr vypadal obzvlášť vznešeně. Na rozdíl od ostatních Kage, kteří byli oblečeni v brněních, přišel na setkání v bílém kimonu se vzorem zelených lotosových květů, převázaném zelenou mašlí. Na ramenou mu ležely rozpuštěné vlasy, a ve tváři měl výraz, který uměl jenom on. Výraz, který říkal, že je povznesený nad všechny problémy. Dnes opravdu mezi ostatními Kage vypadal téměř jako bůh.
„To si vážně myslíte, že vám budeme věřit, že se k vám zrovna náhodou dostala pouze naše poslední zpráva, to je absurdní,“ pronesl Raikage naštvaně. Umí ten chlápek i něco jiného než pouštět blesky?
„No, pokud nevěříte mému slovu, potom se asi nemáme o čem bavit, ale myslím si, že o mně víte, že mám spoustu vad, ale vždycky jsem s vámi jednal upřímně a snažil jsem se vám vyjít vstříc, jak jen to bylo možné, některým z vás jsme pomáhali s výstavbou vesnic, jiným jsme poskytli podporu, aby byli uznáni na mezinárodní úrovni, dokonce jsme vám darovali ocasé démony, abychom upevnili vaše výsostné postavení ve vašich zemích. Cokoliv jsem vám slíbil, jsem vždy splnil. Proto si myslím, že si zasloužím mít stejnou důvěru, jako kdokoliv jiný v této místnosti,“ řekl Hashirama. Jeho slova ještě posiloval přátelský tón, kterým většinou mluvil, a jeho bezelstná tvář. Jeho slova zarazila všechny u stolu, dokonce i Raikageho.
„Souhlasím, Raikage, myslím, že Hokagemu dlužíte omluvu,“ prohlásil Mizukage. Zraky všech se přesunuli na Raikageho, který nevěděl, co má teď dělat, bylo vidět, že se v něm pere provinění, vztek, hrdost, a zdravý rozum.
„Hokage, nechtěl jsem vás urazit, ale omluvím se, až si budu jistý, že mám za co. Přiznávám ale, že jsem se unáhlil, když jsem hned zpochybnil vaše slova.“ To není špatný začátek.
„V pořádku, Raikage, chápu, že to mohlo vypadat tak, že ignorujeme přání ostatních vesnic, ale věřte mi! Neměli jsme ani tušení, že se něco děje,“ uklidňoval přátelsky bratr Raikageho, a přitom se celou dobu díval Raikagemu přímo do očí. „Mohl bych teď někoho z vás požádat, aby mi vysvětlil, co se tedy stalo?“
„Myslím si, že s tím nikdo z nás nemá problém,“ pronesl Mizukage, a rozhlédl se po ostatních přísedících, všichni přikývli až na Raikageho, ten jenom koukal před sebe na stůl a nevydal ani hlásku. „S dovolením vám to tedy shrnu,“ řekl klidným až dokonce přátelským hlasem Mizukage. „Začalo to po posledním oficiálním sjezdu Kage před necelým rokem v Oblačné. Od té doby, začali ve všech našich vesnicích problémy s ocasnými démony. Do teď to sice taky nebylo nic skvělého, ale dokázali jsme si poradit. Najednou jako by všechny démony popadl amok. Jinchuriki se čím dál více vymykali kontrole, až jednoho dne se ve všech vesnicích na jednou pečetě držící démony pod kontrolou prolomily, a démoni začali řádit,“ začal Mizukage.
„Bylo to strašné,“ skočil mu do řeči Raikage, před sebe koukající do stolu. „Dvouocasý najednou začal bezmyšlenkovitě ničit vesnici. Když jste nám démony předával, říkal jste nám, že to jsou inteligentní bytosti, se kterými se dá domluvit. Já jsem ale žádnou inteligenci neviděl, pouze běs a nenávist. Než se nám ho podařilo zpacifikovat, zemřelo spoustu skvělých ninjů,“ Raikage ztichl, ale nikdo další se k pokračování příběhu neměl. Chvíli se mlčelo, potom Raikage pokračoval. „Když běsnění skončilo, chtěli jsme ostatní vesnice požádat o pomoc, ale v Mlžné, Kamené, i Písečné to bylo stejné jako u nás, a vy jste nereagovali. Tak jsem chtěl svolat sjezd pěti Kage, abychom se domluvili jak postupovat dál, hlavně jsem chtěl mluvit s vámi, Hokage, abyste nám řekl, proč se to stalo a jak tomu v budoucnu zabránit. Přece jenom z nás ocasým démonům rozumíte zdaleka nejlépe. Ale vy jste nepřijel, ani jste nám nijak neodpověděl. Přitom podle našich zpráv se vám tato pohroma vyhnula.“
„To máte pravdu, u nás se nic takového nestalo,“ potvrdil mu jeho zprávy bratr. Bylo vidět, že ho to, co se stalo v jiných vesnicích, trápí. On sám s většinou démonů vycházel dobře, zrovna dvouocasý patřil dříve mezi jeho oblíbené mazlíčky. Určitě těžko nese, že právě on stál za zabitím tolika nevinných.
„Posílali jsme vám další a další zprávy, ale odpovědi nedostali jsme žádné. Nemůžete se proto divit, že jsme vás začali podezírat, jestli v tom nemáte prsty,“ pokračoval Raikage.
„Raikage jako obvykle používá až příliš silná slova, ale je pravda, že se objevili jisté pochybnosti o tom, za jakým účelem jste nám dali ocasé démony,“ skočil pro změnu do řeči Raikagemu Tsuchikage.
„Co tím myslíte,“ řekl teď už trochu podrážděně Hashirama.
„No, přece jenom jste jediný žijící ninja, který dokáže démony plně ovládat. Navíc jediný další klan, o kterém je známo, že ovládá techniku se stejným účinkem, je také součástí vaší vesnice. Tak se nabízela otázka, zda jste nám démony nedal jen proto, abyste nad námi získal kontrolu, a mohl redukovat naší sílu podle potřeby. Tím byste si zajistil vedoucí místo mezi ostatními vesnicemi,“ vysvětlil Mizukage.
„To je přece absurdní, vy sami jste ocasé démony chtěli, my jsme jenom vyhověli vašim požadavkům, abychom zajistili stabilitu, mezi národy. Nikdy by mě nenapadlo použít je k zabíjení nevinných lidí ve vašich vesnicích,“ odpověděl mu Hashirama naštvaně.
„Rádi bychom vám věřili, ale jak nám vysvětlíte to, že ve všech vesnicích na jednou zdivočí démoni, které jste většině z nás daroval, přičemž vaše vesnice z toho vyšla bez újmy. Navíc je právě od tohoto incidentu přerušena komunikace, mezi Konohou a zbytkem světa, čehož si nevšimnete, a jediná zpráva, která se k vám dostane, je ta, ve které vám vyhrožujeme válkou. Promiňte mi, Hokage, ale nemůžete po nás chtít, abychom věřili, že to je shoda náhod,“ argumentoval Tsuchikage.
Hashirama se na mě tázavě podíval, přikývnul jsem, a dal tak najevo souhlas. Bude lepší říct ostatním vše, co o tom víme.
„Nejsem jediný, kdo dokáže vlézt do hlavy ocasým démonům, je tu ještě někdo. Organizace, se kterou jsme měli tu čest se potkat při cestě sem,“ začal Hashirama vyprávět náš příběh, až na pár výjimek přesně tak, jak se stal. Když ho dokončil, tak se v místnosti rozhostilo ticho, bylo vidět, že ostatní Kage přemýšlí nad tím, jak naložit s novými informacemi. Mizukage si přivolal jednoho z poradců, a ten mu něco pošeptal do ucha.
„Dokázal byste nám popsat znak, co ta skupina žoldáků nosí,“ zeptal se Kazekage, který až do teď mlčel, ale tohle téma ho zaujalo. Bratr se na chvíli zamyslel, potom před sebe natáhl ruku, a vytvořil v ní dokonalou maketu znaku ze dřeva a podal ji svému protějšku z Písečné. Ten si ji prohlédl a potom zavolal jednoho ze svých strážců a něco mu pošeptal. Že by se s touhle skupinou už setkala i Písečná.
Mezitím si vzal slovo Raikage. „To je sice hezký příběh, ale máte nějaké opravdové důkazy, o které byste ho mohli opřít?“
„Máme asi třicet svědků přepadení, k tomu dva přeživší rukojmí,“ odpověděl Hashirama
„Ale osmiocasého jste viděli jenom vy dva,“ nenechal se odradit zástupce Oblačné.
„Bohužel,“ přikývl bratr.
„Měli bychom to celé prošetřit. Sestavit vyšetřovací tým, který potvrdí, nebo vyvrátí Hokageho slova. Je možné setkat se s těmi přeživšími, co jste o nich mluvil?“ prohlásil Mizukage.
„To nebude nutné,“ vrátil se do rozhovoru Kazekage. „S tou skupinou jsme se již setkali a také víme, kdo ji vede,“ řekl Kazekage jako by nic.
„A to nám říkáte až teď?“ vypustil ze sebe Raikage.
„Popravdě vím to teprve pár dní, ale je to z důvěryhodného zdroje. Zhruba ve stejnou dobu, kdy začaly problémy s Jednoocasým, začaly také problémy s dodávkami potravin ze Země Ohně, když je pravidelně začali přepadat bandité. Nejdříve jsme si mysleli, že se jedná o nějaký pouštní klan, v Zemi Větru jsou jich stále desítky a kvůli nedostatku potravy nejsou přepadení karavan nijak zvláštní událostí, ale tato skupina svou profesionalitou, převyšovala všechny známé skupiny v zemi. Zkoušeli jsme měnit trasy, posilovat stráže, ale té skupině se konvoj vždy podařilo najít, přepadnout, ukrást nemalou část potravin, a beze stopy zmizet. Všichni na sobě měli pláště se stejným znakem, jaký nosili muži, kteří napadli Hokageho. Dlouho se nám nedařilo proti nim bojovat, zdálo se, jako kdyby byli vždy o krok napřed. Až před čtrnácti dny se nám podařilo chytit jednoho z nich. Nejdříve nám odmítal cokoliv říct, dokonce měl v mozku nastavené bariéry, které nám měli zabránit, z něj dostat jakékoliv informace, nakonec se nám ale podařilo všechny bariéry odstranit, a zjistili jsme, kdo si toho muže, i celou jeho skupinu najal,“ mluvil velmi pomalu Kazekage, při tom ze mě nespouštěl oči, přestávalo se mi to líbit. Mezi dalším výkladem udělal dramatickou pauzu.
„Tak už nám sakra řekněte, kdo to byl,“ zakřičel na něj Raikage.
„Podle toho co jsme zjistili, si ty muže najal Senju Tobirama,“ řekl nervózně Kazekage.

Zůstal jsem stát jako přimrznutý. Chtěl jsem něco říct na svou obhajobu, ale najednou byly všichni v jednací síni na nohách. Byl jsem tak rozhozený, že jsem si ani nevšiml, že po mně skočil Raikage. Mezi mě a jeho se postavil Hashirama, ale ještě než se stačili střetnout, ho chytil zezadu Akyra. Raikage na mě řval, že mě zabije. Zástupce Země Železa zase ať se uklidníme. Ochránci se postavili před zástupce svých zemí, odhodláni bojovat. Chvíli to vypadalo, že se na mě všichni najednou vrhnou, ale Hashirama přede mnou stál jako nepřekonatelná skála, a do střetu s ním se nikdo neodvážil. Mohl bych zmizet, ale to by situaci jenom zhoršilo.
„Tak dost!!“ zakřičel Mizukage. Když promluvil, všichni ztichli. „Raikage, to vám nikdo nevysvětlil, že tohle je jednací síň a ne bojiště. Pokud to nechápete, měl byste odejít,“ pokračoval naštvaně.
„Ten parchant zabil stovky mých lidí a klidně si sem přijde a tváří se jako náš přítel. Co s ním chcete dělat domluvit mu?“ zasyčel Raikage.
„Pokud je to pravda, tak bude potrestán, ale až potom co se prokáže jeho vina.“
„Udal ho jeho vlastní člověk. Co chcete víc?“ držel se svého Raikage.
„Nikoho jsem nezabil ani nenajal, je to jenom další součást plánu, jak poštvat ostatní vesnice proti nám,“ zapojil jsem se do hádky.
Tohle nevypadá dobře, přesvědčit ostatní Kage o tom, že by za útoky stál Hashirama, by hodně těžké, každý kdo se s ním setkal na více, než deset minut ví, že něčeho takového by prostě nebyl schopen, ale já? Je o mně známo, že dokážu zajít hodně daleko, abych prosadil zájmy vesnice, také mám značné pravomoci, takže jsem mohl kdykoliv zablokovat zprávy, a mám také přístup k tajným informacím. Měl jsem i dostatek času prozkoumat Hashiramovu techniku, a vytvořit její slabší kopii, sice neovládám mokuton, ale pořád jsem Senju, takže teoreticky bych toho mohl být schopen. Jinak řečeno dokonale zapadám do profilu strůjce tohoto všeho. Teď to šrotuje ostatním tady v hlavě. No aspoň těm chytřejším. Otázkou je, jak jim mám vysvětlit, že s tím nemám nic společného. Alespoň že bratr stojí při mně.
„Nechte si ty kecy o poštvávání. Prostě jste se začal bát, že ostatní vesnice začínají svou silou ohrožovat postavení Listové, tak jste si najal tuhle skupinu, aby zredukovala naší sílu. Věděl jste ale, že Hokage by nám mohl chtít jít pomoci, tak jste odřízl Konohu od všech zpráv z ostatních zemí. Myslel jste si totiž, že nakonec přilezeme na kolenou. Když přišlo, ultimátum tak jste zpanikařil, a narychlo sehrál přepadení démonem, aby to vypadalo, že se vás snaží zastavit nějaká cizí skupina. Proto jste nechal utéct všechny bandity i s tělem mrtvého. Nechtěl jste totiž, abychom měli k dispozici jakýkoliv důkaz, který by se mohl obrátit proti vám,“ představil svou teorii Kazekage.
„Když můj bratr říká, že to neudělal, tak to neudělal, na to vám dávám své slovo,“ zastal se mě opět Hashirama.
„Lituji, Hokage, ale pokud váš bratr nemůže předložit žádné důkazy o své nevině. Je potom naší povinností ho zadržet a přivést před soud,“ prohlásil Tsuchikage. Už dával svým mužům signál k útoku, ale zastavil ho Mizukage.
„Nemůžete ho jenom tak zadržet, pozváním sem jsme se všichni zaručili, že celé delegaci Listové zařídíme bezpečný návrat domů. Jenom Hokage může rozhodnout o jeho vydání,“ prohlásil vůdce Mlžné.
„Od kdy mají mezinárodní zločinci právo na bezpečný návrat domů?“ pobouřil se Raikage, ale Mizukage byl neoblomný.
„Hokage, mám pro vás návrh. Žádný z ninja národů nepřipíše žádnou odpovědnost Listové za tyhle útoky, věřím, že jste nám říkal pravdu o tom, že jste o ničem nevěděl, ale váš bratr se musí zodpovídat ze svých činů. Vydejte nám ho a podepíšeme s vámi novou dohodu o spolupráci mezi vesnicemi. Ale pokud ho nevydáte a váš bratr se soudu nepodrobí, budeme to brát tak, že váš bratr jednal na váš příkaz, a útok prohlásíme za vojenskou agresi proti ostatním ninja národům. Potom budou za činy vašeho bratra pykat všichni ve vaší vesnici. Jak se rozhodnete?“ řekl Kazekage, je vidět, že tuhle část má dobře připravenou.
„Souhlasím,“ přitakal Raikage.
„Já také,“přidal se Tsuchikage.
„Hokage, buďte rozumný, jde tu o tisíce životů. Chceme pouze nezávislý soud,“ apeloval na Hashiramu Mizukage. Je jasné jak nezávislý ten soud bude vypadat. Hlavními soudci v každé vesnici jsou samotní Kage nebo lidé jimi vybraní. Navíc jestli je to od útoků již několik měsíců, tak na odsouzení viníka budou tlačit i feudální pánové. Aby ukázali lůze, že nikdo kdo se jim odváží postavit neunikne trestu. Jestli se nechám soudit tak jsem téměř na sto procent mrtvý. Otázka zní, udělám to? Nechám se zabít pro vesnici.
Bratr se na mě podíval, bylo vidět, že se v něm odehrává obrovský boj. Přísahal, že udělá všechno proto, ochránil Konohu, ale zároveň přísahal, že mě nikdy nenechá zemřít. Tohle rozhodování ti ulehčím, bratře. Přísahal jsem, že udělám všechno proto, abych zabránil válce, a pokud je můj život to, co je potřeba obětovat, je to jenom malá cena. Sice moje další setkání s bohem smrti přijde dříve, než jsem chtěl, ale aspoň mu předložím všechny Asumovy požadavky.

„To nebude potřeba,“ ozvalo se mi v hlavě. „Stížnosti tvého přítele jsem zaznamenal, a navíc, tvůj život ještě zdaleka nekončí, Senju Tobiramo.“
Uprostřed místnosti se objevil on, ve svém bílém plášti a kapucou zakrývající tvář. Bůh smrti.
„Zajímavý návrh, Kazekage, ale mám pro vás všechny lepší,“ zasyčel přízrak.
„Co je tohle sakra zač,“ zakřičel Raikage.
V tu samou chvíli zmizel stůl i místnost, najednou jsme všichni seděli v půlkruhu kolem ohniště. Naproti nám stál Bílý přízrak. Místo bylo stejné, jako když jsem tu byl posledně. Takže bůh smrti sice Asumovu žádost vyslechl, ale nebral ji na zřetel.
„Kdybych plnil každý vrtoch svých klientů, tak bych nedělal nic jiného, a možná tě to překvapí, ale mám důležitější věci na práci,“ zaznělo mi v hlavě.
„To je tvoje věc, tvoje kancelář, tvoje vizitka,“ odpověděl jsem mu v duchu.
„Jestli chceš, tak si tě tu už nechám, abys mi to tu zařídil,“ řekl ten samý hlas.
„No, jestli všechno půjde, tak jako do teď, tak mě tu do měsíce máš zpátky.“
„Tobiramo, to je…“ přerušil náš rozhovor Hashirama, který teď seděl vedle mě.
„Jo, to je ten přízrak,“ potvrdil jsem mu jeho domněnku.
„Takže jsme všichni mrtví,“ konstatoval bratr.
„Jo, ale co se nám tu stane, se přenáší i na naše těla,“ ukázal jsem mu spáleninu, kterou jsem si odtud posledně odnesl.
„Určitě vás zajímá, proč jsem vás sem přivedl,“ začal mluvit bůh smrti tentokrát už nahlas.
„Hlavně nás zajímá, kdo jsi,“ prohlásil Kazekage.
„Jsem ten, který spravuje podsvětí a ten, který se stará o duše zemřelých. Vaši lidé mi dali jméno Shinigami, bůh smrti.“
„A co s námi chcete udělat?“
„Poslali mě ostatní bohové, jsem totiž jediný, kdo s vámi lidmi může komunikovat, aniž by porušil zákon. Rozhodli jsme se totiž, že lidstvu vrátíme Shishiho,“ začal bůh smrti.
„Co je Shishi?“ zeptal se někdo.
„Je to legendární zvíře, Lev stvořený bohy, aby zbavil zemi démonů sužující lidstvo. Myslel jsem, že to je jenom legenda,“ odpověděl Mizukage.
„Není, opravdu existuje, úžasné a zároveň strašlivé stvoření,“ řekl Shinigami.
„Ale proč nám ho chcete dát? Sami jste ho zničili,“ pokračoval ve vyptávání Mizukage.
„Budu vám vyprávět příběh, který snad odpoví na všechny vaše otázky. Jak jistě víte z legend, tak zemi stvořili dva bozi, Izanagi, otec všeho živého, a Izanami, matka všeho živého. Tito sourozenci stvořili zemi a vše, co na ní žije, včetně lidí, nebo nás ostatních bohů. Izanagi a Izanami se velmi milovali, bohužel Izanami zemřela při porodu mého bratra, boha ohně, a stala se tak prvním z bohů ,který se dostal do země mrtvých. Izanagi se jí nejdříve odmítl vzdát a sám do říše mrtvých také vstoupil, aby ji přivedl mezi živé. Když ale uviděl, jak to v zemi mrtvých vypadalo, zhrozil se, jelikož život zde byl věčným utrpením.
Při pohledu na Izanamino rozkládající se tělo dostal strach a utekl. Ještě před svým odchodem ale zapečetil průchod mezi oběma světy, aby žádného dalšího boha nepotkal stejný osud. Sám si ale uvědomoval, že ani on ani jeho děti nemohou být na zemi věčně. Jelikož všechno živé, co chodí po světě, musí jednou zemřít. Právě smrt totiž dělá život na zemi výjimečným. Vytvořil proto nový svět, kde čas nehraje roli a kde se jeho děti stanou věčnými, svět duchů. Poté daroval každému ze svých dětí nesmrtelnou duši, díky které mohli do nového světa odejít.
Rozčílená a ponížená Izanami sice nemohla sama na svět, ale ještě než Izanagi zcela průchod mezi světy zapečetil, vyslala na něj své nové výtvory, démony, aby se svému bratru pomstila.
Démoni začali zemi pustošit. Na rozdíl od bohů neměli nesmrtelnou duši, která by mohla odejít do světa duchů, zároveň se ale kvůli Izanagiho pečeti nemohli vrátit do světa mrtvých, a tak se vždy několik let po své smrti znovu zrodili.
Těsně před tím, než odešel Izanagi do světa duchů, předal odpovědnost za ochranu země lidem, a jako odměnu jim také dal nesmrtelnou duši, aby se po smrti mohli připojit ke svým předkům ve světě duchů. Mě potom pověřil odpovědností za jejich duše.
Po odchodu bohů se ale lidé stali bezmocnými proti démonům, a ti je začali masakrovat po tisících. Lidé se usilovně modlili, abychom se vrátili. Izanagi se nakonec nad lidstvem slitoval, a ve snu poradil jednomu mnichovi, že lev, král zvířat, je před démony ochrání. Mnich netušil, co to lev je, tak vzal kousek od každého zvířete s magickou mocí, a vytvořil něco, co podle něj bylo lev. My bohové jsme potom tomuto výtvoru vdechli život, a tak se zrodil Shishi. Ten dostal od bohů tak velkou moc, že dokázal prolomit pečeť mezi světem živých a mrtvých. Potom do světa mrtvých zahnal všechny démony a vstup zase sám uzavřel a zbavil tak zemí démonů. Když byli démoni pryč, začalo se lidem dařit. Úroda na polích byla bohatá jako nikdy dříve, v lesích bylo víc zvěře, než dokázali lidé sníst a přestali být nemocní. Dokonce se jim po několik let začala vyhýbat i samotná smrt. Z vděčnosti začali lidé uctívat Shishiho jako boha, a dodnes jsou jeho sochy součástí všech chrámů. Shishiho ale jeho sláva svedla na scestí. Stal se arogantním a začal si myslet, že je mocnější než samotný Izanagi. Nakonec se nám svým stvořitelům postavil. Společnými silami jsme ho porazili a za trest poslali do světa mrtvých mezi démony. Které tam on sám zavřel. Odebrali jsme mu také zdroj většiny jeho síly, aby se odtud nemohl vrátit.
I po Shishiho zmizení se lidem stále dařilo. Jak léta šli tak zdokonalovali své způsoby zpracování a výroby potravy. Ve stejnou chvíli ale zapomněli na svůj úkol starat se o zemi, a začali se starat jenom sami o sebe. Stali se sobeckými a stále více krutými stvořeními. Tak začaly první války, kvůli kterým trpělo všechno živé. S příchodem Kaguyi se sice, situace zlepšila, ale pouze za cenu utrpení tisíců lidí. Proto jsme vyslali poustevníka, aby vedl jejího syna lepší cestou. Tak vzniklo Ninshu, které mělo lidi vést zpět na správnou cestu. Ale člověk opět selhal. Sílu, která měla lidí spojovat, použil k ničení a situace se stala horší než kdy předtím. Až když jste před pár lety uzavřeli mírové dohody mezi vašimi národy, svitla nám naděje, že se nakonec vydáte správnou cestou. Vy nyní ale hodláte tuto cestu opustit. Proto jsme se rozhodli jednat. Po tisících letech se Izanagi rozhodl mezi vás poslat opět jednoho z nás. Tento vyvolený bude v sobě nosit sílu lva. Je jen na vás jak ho naučíte ji používat. Jestli k ničení života na této zemi, nebo k jeho ochraně. Je to poslední šance, kterou vám lidem dáváme, abyste se vrátili ke svému pravému úkolu.“
„Co myslíte tím, že je na nás, jak ho tu sílu naučíme používat,“ zeptal jsem se ho.
„No, dá se říct, že ještě není ve věku, kdy by dokázal své schopnosti používat,“ odpověděl mi a vyndal si z pod pláště dítě. Byl to ještě kojenec, který vypadal, jako kdyby se zrovna narodil.
„Nejdřív ale musíte zapomenout na tu hloupou válku.“
Chvíli bylo ticho.
„Co když odmítneme?“ zeptal se Raikage.
„To nebyla žádost,“ zavrčel na něj bůh.
„Proč si myslíte, že příchod lva něco změní? Minule se to málem obrátilo proti vám,“ dorážel Mizukage.
„Bude spojnicí mezi námi a vámi, bude zastupovat zájmy bohů na zemi a hájit ty vaše před námi, také bude přímo zodpovědný za to, že lidstvo bude plnit svou část dohody.“
„To je na jednoho člověka příliš,“ konstatoval jsem.
„On není člověk.“
„Bude jím víc, než si myslíte,“ odsekl jsem.
„To už bude tvoje starost, Tobiramo Senju, budeš totiž zodpovědný za jeho výchovou.“
Já? ...nemám s dětmi žádné zkušenosti, ani nevím, jak se takové dítě vychovává. Navíc jsem vždycky zastával názor, že se na výchovu dětí nehodím.
„Proč já?“
„Protože jsem tak rozhodl,“ řekl rázně.
„To mi jako vysvětlení nestačí,“ snažil jsem se ho dokopat nějaké odpovědi.
„Bude muset. Prostě budeš muset věřit, že bohové vědí, co dělají,“ řekl tvrdě.
„Nejsem zrovna věřící člověk,“ nenechal jsem toho. Když už nic jiného, tak ať mám alespoň poslední slovo.
„Tak to hlavně neříkej před některým z bohů, mohlo by se ho to dotknout,“ odpověděl mi sarkasticky. Tak ani to poslední slovo mi nebylo dopřáno.

„Promiňte, že vám do toho vstupuji, ale pokud má být do dítě opravdu jednou tak důležité, chceme se na jeho výchově podílet také,“ vmísil se do rozhovoru Kazekage
„To už je na vás, jak se domluvíte. Hlavně ho naučte používat tu sílu,“ uzavřel rozhovor Shinigami.
„No nic, čas, za který vás mohu poslat zpátky mezi živé, se brzy naplní. Doufám, že všichni rozumíte tomu, co od vás očekáváme. Pro tuto chvíli můžete jít,“ ukončil sezení bůh smrti. V tu samou chvíli jsme se probrali zpět k životu, v jednací síni.
„Viděli jste to samé, nebo se mi to jenom zdálo,“ zeptal se Tsuchikage.
Když ale uviděl dítě zabalené v ovinovačce, ležící uprostřed stolu vzal svůj dotaz zpět.
Dítě mělo bílé vlasy a celkově i bledou pleť. Na první pohled to bylo dítě jako každé jiné. Až na oči, které byli celé bíle, akorát uprostřed měli zornice ve tvaru čtyřcípé hvězdy, která vypadala jako shuriken. Bratr si vzal spící dítě do náručí.
„Takže je načase se domluvit na podmínkách, za jakých budeme všichni dohromady Shishiho vychovávat. Navrhuji střídavou péči, co takhle rok v každé vesnici? Alespoň toho na vás nebude tolik, Tobiramo,“ začal Kazekage.
„To už mě nechcete nechat soudit a popravit?“ řekl jsem zaraženě.
„Je evidentní, že vás bohové chtějí naživu. Navíc když jsme seděli u toho ohně, tak mi Shinigami vlezl do hlavy, a ujistil mě, že za nic z toho z čeho vás viníme, nemůžete. A kdo je důvěryhodnější zdroj než bůh,“ odpověděl mi zástupce Písečné.
„Mně řekl to samé,“ přitakal Tsuchikage.
„Mně taky,“ připojil svůj souhlas Mizukage.
„Co řekl vám, Raikage,“ zeptal se Kazekage.
Takhle Raikageho neznám, byl bílý jako stěna a evidentně byl myšlenkami někde úplně jinde. Že by ho tak vyděsilo setkání se smrtí? Mimochodem Akyra nevypadal o moc lépe.
„Raikage?“ řekl, teď už o něco hlasitěji Kazekage-
„Promiňte, na chvíli jsem se zamyslel,“ odpověděl už tentokrát vysoký muž černé pleti.
„Tak co vám řekl?“ zopakoval svou otázku muž ze Země Větru.
„To samé co vám. Že je Senju Tobirama nevinný,“ vydal ze sebe zmateně vůdce Oblačné vesnice.
„Hokage, tímto bych se chtěl omluvit vám i vašemu bratrovi za své chování. Byl jsem k vám nespravedlivý, a je mi to upřímně líto,“ pokračoval Raikage. Nevím, co mu bůh smrti řekl, ale očividně ho to dostalo, když se nám dokonce i omluvil.
„Omluvu vám dlužíme všichni,“ přidal se Mizukage. Po něm se omluvili také zbylí Kage.
„Vaší omluvu s radostí přijímáme, jsem velmi rád, že mezi námi opět není žádná zlá krev,“ pronesl radostně Hashirama.

Když jsme se všichni usmířili, vzal si slovo opět Kazekage. „Tak, nyní se pojďme vrátit k praktické rovině našeho jednání. Díky bohovi smrti sice už víme, že za útokem na naše vesnice, ale to také znamená, že už zase absolutně netušíme, kdo za nimi stojí, a hlavně. Co uděláme s tím dítětem?“
„No zatím je to nemluvně, takže ho zatím asi nemáme co učit, nechal bych Tobiramovi, ať ukáže své rodičovské schopnosti. Ani nevím, máte nějaké děti, Tobiramo?“ vzal si slovo Mizukage.
„Ne, se ženou se nám nepoštěstilo,“ odpověděl jsem. Pravda je taková, že jsem děti dlouho ani nechtěl. Nejdříve když jsme ještě byli ve válce proti Uchihům, tak mi nepřišlo správné přivést dítě do světa, kde se dětem do ruky místo hraček dává meč. Potom jsem měl moc práce s budováním vesnice. No a pak už se nám to prostě nepodařilo. Vždycky jsem si říkal, že to je dobře, nedokázal bych být takovým milujícím otcem, jako je Hashirama, ale stejně mi to bylo líto kvůli Momo. Vím, že i když říkala opak, tak tajně děti chtěla, alespoň to jí teď můžu umožnit.
„V tom případě vás čeká spoustu nových zkušeností. S výcvikem bych počkal stejně jako u všech ostatních dětí. Tak do šesti, sedmi let. Do té doby máme dost času vymyslet, jak proběhne jeho výcvik,“ uzavřel celou věc Mizukage. „Oproti tomu skupina, která je schopná zaútočit na čtyři velké ninja národy. To je vážná věc, která si vyžaduje naší plnou pozornost. Musíme sestavit vyšetřovací tým, který se o celou záležitost postará,“ přikročil rovnou k dalšímu problému.
„Promiňte, Mizukage, ale v tomto s vámi nesouhlasím. Když ti bandité uvidí, že jejich plán selhal, tak se určitě stáhnou, pokud mají takové schopnosti, jak předpokládáme, tak se nám je nikdy nepodaří najít. Navíc mezinárodní tým ninjů by všude způsobil rozruch, bandité proto budou mít vždy dostatek času na únik. Navrhuji jiný postup. O našem usmíření nikomu neřekneme. Válce se sice podařilo zatím zabránit, ale vtahy mezi námi jsou pořád na bodě mrazu. Potom spíš donutíme nepřítele k nějaké další akci. Mezitím potají začneme každý vlastní vyšetřování ve svých vesnicích. Věřím totiž, že špehové této organizace jsou v každé z pěti ninja vesnic.“ Zapojil jsem se do debaty i přesto že mě nikdo nevyzval. Dneska už byla etiketa porušená tolikrát, že jednou navíc to nebude vadit. Navíc toto je natolik důležité téma, že nemůžu prostě jenom čekat, jestli to napadne některého Kage. Nakonec se stejně zdá, že to nikomu nevadilo.
„Ale co řekneme feudálním pánům a našim lidem. Mají právo vědět proč jejich přátelé a příbuzní zemřeli,“ zeptal se Kazekage.
„Byla to přírodní katastrofa, zemětřesení, nebo něco takového. To démony dovedlo k běsu, a donutilo je to chovat se podle základních pudů. Co říkáš, Hashiramo, mohlo by to tak být,“ pokračoval jsem ve vykreslování svého plánu.
„Ne, ale to nikdo z nich neví. Jako záminka by to mělo stačit,“ odpověděl Hashirama.
„Teď už zbývá vyřešit jenom poslední věc, Tobiramo,“ pokračoval po chvíli bratr.
„Jakou?“ řekl jsem nechápavě.
„Jak pojmenuješ svého syna?“ řekl a vrazil mi do ruky spícího chlapce. Na tohle si asi nikdy nezvyknu.