Ne každý smí začít znovu 00 - Prolog

Pohodlně uvelebený na větvi vysokého stromu obrátil list v ohmatané knize. Už ani nepočítal, kolikrát ji vlastně přečetl. Nezáleželo na tom. Pokaždé ho uchvátila a pokaždé v ní našel něco jeho zraku dosud skrytého. Nadšeně hltal každé skvostně napsané slovo a věděl, že za ni nikdy nepřestane být Jiraiyovi-sama vděčný. Ale teď bylo na čase ji schovat nebo spíše od ní alespoň odtrhnout zrak.
„Hoj!“ pozdravil z koruny stromu blížící se dvojici.
„Kakashi-sensei, co tu děláte?“ podivili se jeho zbylí dva svěřenci, kteří na něj nevěřícně zírali.
„Přišel jsem vás vyprovodit na misi,“ usmál se a seskočil za nimi dolů.
„To není fér!“ rozkřikl se Naruto. „Vy chodíte včas, jenom když je nám to k ničemu!“
„Nebuď drzý!“ okřikla ho týmová partnerka, ale z její nasupené tváře bylo poznat, že s ním vlastně souhlasí.
„Eh...“ podrbal se rozpačitě ve vlasech a upřímně litoval, že se sem obtěžoval.
„Kakashi-senpai, nastala snad nějaká změna?“ zachránil ho právě příchozí kapitán týmu.
„Ne ne, jsou celí tví, Yamato. Jen jsem se přišel rozloučit před misí. Co je na tom divného?“ dodal ještě, když všichni nahodili stejný nechápavý výraz. Tedy krom právě přicházejícího posledního člena týmu, který se takto tvářil téměř pokaždé.
„Netušil jsem, že jste tak sentimentální, Kakashi-senpai,“ ušklíbl se kapitán.
„Co? Já...“ zarazil se.
Protější stranou ulice právě procházela malá skupinka cizích ninjů, jež se s hlasitým smíchem zastavila u stánku s dango. Během chvíle si všichni pochutnávali na pastelově zbarvených lahodných knedlíčcích a netrvalo dlouho a objednávali si další nášup.
„Kdo to je?“ zívl Naruto, když si všiml, že jim jounin náhle věnuje veškerou svou pozornost.
„Delegace z Písečné přece,“ dostalo se mu káravé odpovědi za to, že to nepoznal. „Tsunade-sama říkala, že jsou zde kvůli posílení přátelství mezi našimi vesnicemi a také aby znovu vyjádřili vděk za záchranu Kazekageho,“ dodala Sakura.
„Hej, Kakashi-sensei, proč na ně tak čumíte?“ houkl neomaleně blonďák.
Muž však nereagoval a jen dál nehnutě zíral na stánek s občerstvením.
„Kakashi-sensei?“ oslovila ho Sakura starostlivě.
„Musím jít.“ vysoukal ze sebe nakonec. „A nezapomeňte, že jste pořád tým Kakashi, tak mi neudělejte ostudu,“ poněkud křečovitě se usmál a byl pryč.
„Je Kakashi-sensei v pořádku? Vypadal, jako by viděl ducha,“ optala se Sakura, ale okamžitě své formulace zalitovala, protože Naruto povážlivě zbledl a začal couvat.
„Neviděl ducha,“ smetl Yamato ze stolu hloupé přirovnání a prohlížel si onen hlouček písečných shinobi - přesněji povědomou brunetu v jeho středu. „Ale myslím, že zahlédl svou mil... Eh, jak bych vám to... No, zkrátka zahlédl své děvče.“
„Kakashi-sensei měl holku?!“ vyprskli sborově Naruto se Sakurou.
„Kakashi-senpai je na holky?“ upřímně se podivil Sai.

Kunaie se jeden za druhým zabodávaly do kmenu stromu tak hluboko, že většině trčela již jen část rukojeti. Ovšem jen těm co našly svůj cíl. Mnohé se válely v trávě poté, kdy se s cinkotem odrazily od svých předchůdců a jiné jednoduše proletěly kolem. Ksó! Mrštil svou poslední zbraň a znovu v duchu zaklel, když opět minul. Rázným krokem přistoupil ke kmeni, aby kunaie vytáhl, ale v poslední chvíli dostal lepší nápad. Jeho dlaň se rozzářila elektrickými výboji a v úrovni svého pasu rozťala kmen vedví. Měl ohromnou touhu ničit, ale ani toto jej neuspokojilo. Zhluboka dýchal, aby se alespoň trochu uklidnil, ale bylo mu jasné, že se to jen tak nestane.
„Už je to dlouho, Kakashi,“ promluvila žena stojící za ním, „ale ne dost dlouho.“