Poezie
Keď som s tebou a ty sa iba dotkneš mojich pier,
keď som s tebou nevidím tú úzkosť štyroch stien.
Keď som s tebou a ty ma zovrieš v pevnom objatí,
keď som s tebou necítim sa ako v pravom zajatí.
Keď som s tebou nepočítam prichádzajúce dni,
keď som s tebou mení sa realita v tajné sny.
Keď som s tebou prežívam s tebou veľkú lásku,
keď som s tebou nepotrebujem nosiť hlúpu masku.
Keď som s tebou a ty mi venuješ úsmev šťastný,
keď som s tebou môžem stáť aj v hustom daždi.
Keď som s tebou počujem svoje srdce hlasno biť,
Říkej, že mě budeš bránit
Že nemám se čeho bát
I když bych ti chtěla věřit
Vím, že můžeš lhát
...
Ty klidným krokem jdeš mi vstříc
Ve mně vzplála touha znova...
Tolik o nás chtěla bych ti říct...
Proč však nenalézám slova?
Ty věnuješ mi úsměv- jako vždy
Ani netušíš, co děje se v mé hlavě
Míjíš mě bez další hlásky- jako vždy
Vystavuješ mě kruté pravdě
Mě doruda se barví líce
Tak trochu klamu sama sebe
Napětím stahují se plíce
Proč musím myslet jen na tebe?
...
Říkej, že mě budeš bránit
Vždy keď žiarivú oblohu zatiahne mrak,
a v mojom slabom srdci prevládne strach.
Rozhorí sa vo mne malý plamienok nádeje,
že si práve on na mňa v tej búrke spomenie.
Niekedy túžim byť tvojím tichým anjelom,
alebo aspoň priezračným morským prílivom.
Vysušiť tvoje slzy a v spánku iba pri tebe byť,
tak by som chcela až do konca tohto sveta žiť.
Slzy smutného dažďa križujú týmto nebom,
a ja myslím iba na to, že chcem byť s tebou.
Dusíš vo mne vášeň, pochybnosť aj obavy,
či to však všetko nerobíš iba zo svojej zábavy...
Chcela aby poznal jej meno,
Chcela počuť jeho hlas,
Ignoroval ju zas a zas,
Jej slzy boli veľmi chladné,
Jej slová málo nápadné.
Nechodila von,
Jej svet bol iba on.
V škole sedela,
celá zasnená,
uprostred dňa sa budila,
realitou zranená.
Jeho svetlomodré oči,
Jeho slová a spôsob života,
Celý jej svet sa kolo neho točí,
Po čase stláča ju čoraz viac samota.
Nechcela čas už sama tráviť,
Rozhodla sa zabiť!
Prúd krvi tíško steká,
Život z nej uniká.
V tom do náručia jej vbehol,
Jej vysnený idol.
Prvý raz čo ju vnímal,
Stojí na kraji skály
a bez rozmyslu skáče.
Odevzdaně hledí do dáli,
jak tam létá malé ptáče.
Užívá si volný pád,
s gravitací nemá potíže.
Na světě už není o co stát,
tak létá ve stavu beztíže.
Teď zvláštní prázdnotou padá,
za chvíli narazí do vodní hladiny.
I slunce se za obzor zdráhá,
když vidí na srdci jejím odřeniny.
Ty rány jsou od smutku,
od bolesti a nevyslyšené lásky.
Už podlehla svému zármutku
a na čele dělají se vrásky.
Už není, proč žít dál na zemi,
už zemřela i naděje.
Co to je vlastně láska?
Je to nádherný cit a blaho dvou?
Je to pocit, že zamilovaní bez sebe žít nemohou?
Naplní snad láska naši prázdnotu v srdci?
Nebo nám k tomu nemůže být ku pomoci?
Láská má být prý jeden z největších darů,
proč ale kvůli ní pácháme mnohdy tolik zmarů?
Ona prý žije v každém z nás.
S ní prý jde potom všechno snáz.
Tak mi ale řekni, proč cítím takovou bolest?
Ani nejsem schopna pomalu ji unést.
Láska je sice krásná, to ano.
Co se ale stane když přetrhne se lano
Byl jsi má láska na pohled prvý,
tak trochu nešťastný, tak trochu drzý.
Koukala jsem na tebe, schovaná ve stínu,
každý den otrhala nejednu květinu..
Má mě rád?
nemá mě rád?
Nemá...nebo snad ano?
Každý den se srdce mé ptalo...
Ptalo se na otázku,
na otázku ze sna,
kde stará Hinata zesla,
a ta nová k nebi se vznesla.
Ta nová nechává stíny za zády,
neřeší velbloudy, natož komáry...
Nebojí se dát najevo své city,
a jako ty, a jako slunce svítí.
Konečně by jsi mě viděl,
konečně bys o mě věděl.
Co se stane až přijde čas a někdo, kdokoliv, Vás přivítá ve Vašem vysněném světě a Vy vzpomínáte.
Každý má o tom jinou představu. Moje zní asi takhle...
Vítáme Vás... člověče
vítáme Vás... tohle byl Váš poslední rok
vítáme Vás... jen prosíme neplačte
vítáme Vás... vždyť, teprve tohle je Váš první krok.
První krok... to jest cesta do neznáma
první krok... kde nebudou tatínkové ani maminky
první krok... chladná jako zimní rána
první krok... a zůstanou jen vzpomínky.
Vzpomínky...ty jste mi darovali
-.-'
Super, jsem totální blázen <.<
Jestli to ze začátku stálo alespoň za zlámanou grešli, tak tím koncem sem to total zazdila >.>
Když mě políbíš, splní se můj sen,
Když mě políbíš, změní se noc v den,
Když mě políbíš, přestane pro nás existovat svět,
Když mě políbíš, bude to chutnat jako med,
Když mě políbíš, poznáš jaké to je,
Když mě políbíš, tvé srdce zapěje,
Tak už odhoď stud
A pojď na mou hruď! >.>
Na kopečku v Konoze,
sedí Chouji na voze,
tváří se dosti stroze,
skočili mu po noze.
Vedle něj leží líně,
Ino oblečená v plíně,
u nich jejich tchýně,
Anakonda v Číně.
Je tam taky Shikamaru,
ale tomu nestojí za námahu,
ukazovat hlavu.
Jejich sensei je tam taky,
pozorují spolu mraky,
kluci vytáhnou praky,
a před všemi zraky,
srazí k zemi draky.
A co ti tam dělali?
Nejspíš tam snídali.
Ze zvučné ninja ji pozoruje,
temný plán kuje.
Jedovatě se už směje,
na vraždu se celý chvěje.
Hinatce chce ublížit,
ostatním se straní,
snaží se k ní přiblížit,
probodnout ji zbraní.
Hinata byakugan aktivuje,
už na něj čeká,
on se tiše pohybuje,
sám se jí leká.
„Kdo jsi, že se mně bojíš?“,
špitá ona tiše.
„Nemusím, to ty sotva stojíš,
proč rušit klišé?“
Hinata se usmála,
pomoc už přišla,
nikdy se ho nebála.
Ninja nevěděl, kdo jí přišel pomoci,
Neji, Shino a Kiba,
zvučňák vždycky toužil po moci,
Bylo deset malých Akaťáků,
měli rádi jed.
Sasoriho zabili,
zbylo jich devět.
měli rádi Hidanovu kosu.
Hidan sekal dříví,
zbylo jich jen osm.
Bylo osm malých Akaťáků,
měli rádi rybičky.
Kisame zas provokoval Gaie,
zbyly z něj jen kousíčky.
měli rádi kytičky.
Zetsu kleplo,
zpívali mu písničky.
[acidfree:8794]Bylo šest malých Akaťáků,
měli rádi jíl.
Dei si zase hrál,
však se mu stal osudným.
Požehnej tenhle svět, tuhle díru,
ať mám jen v tebe i dál víru.
Požehnej, bože, dej, ať mám sílu,
bojovat proti celému vesmíru.
Požehnej, tu slavnou cestu ninji,
ať vzniknou další úctyhodné legendy.
Požehnej, bože, dej, ať moje láska
není jak uvadlá sedmikráska.
Požehnej mou radost i mou bolest,
ať nesmí další krev nevinná protéct.
Požehnej, bože, dej ať život svůj
můžu žít dál stůj co stůj
Požehnej mou tvrdohlavost mé odhodlání,
bez nich bych byla jak kůň bez okování.
Požehnej, bože, dej, ať se má přání,
Meč bodá do srdce
Jeden z hadů trhá ruce
Chlapec padá na kolena
Shikamaru se stará o jelena
Hinata kouká na Sakuru
Utrhla TenTen paruku
Naruto leží bez ruky
Suigetsu mlátí Iruky
Hinata se probudila, přišla k oknu. Bylo to už dávno co Naruto zemřel. Ale pro ní to bylo jako by to bylo včera.
Někdo vstoupil do jejího pokoje, byl to Neji.
Snad víš že leží v zemi
vedle té hnusné mezi
kam všichni hážou odpadky
a děti sbíraj oplatky.
Hinata se něj otočila.
Neji,Drž hubu!
Nebo poletíš na Kubu!
Člověk, jenž za chladnou maskou se skrývá
hry stínů či světel se neobává.
Srdce ledové tak jako tvář,
jenž nikdy neodhalí snové lásky zář.
Přísaha věrnosti k vesnici ukryté
donutí je mít ty vlastnosti nelidské.
Krev všude stříká, však oni jsou chladní.
Ten led kolem duše nic neprolomí.
Snaž se, jak chceš, ty ledy jsou bytelné,
jak věčnost stará zeď, neporazitelné.
Oči mají temných stínů plné,
tak jako svědomí hříchy nedotčené.
Zabíjet jako stroj, nemyslet na lidi,
když slavné přátelství je pojem minulí
Každý deň tie isté oči
Každý deň plače a kľačí
Každý deň je temný
Každý deň nie je nik príjemný
Každý deň sa chce hrať, s deťmi byť
Každý deň chce byť milovaný, chce ľúbiť
Každý deň nemá nikto zľutovanie
Každý deň má to isté želanie.
Chce, aby ho mal niekto rád
Chce byť niekoho kamarát
Stále dúfal, že nebude sám
Dúfal, že samota je len klam
Raz sa všetko zmenilo
Jeho želanie sa naplnilo
Mal malý okruh priateľov
Jeho anjelov
Okruh bol stále väčší a väčší
Ľudia sú k nemu stále lepší a lepší
Kdysi jsem byl řezníkem
měl jsem bitku s vepříkem
zranění byly hodně vážný,
teďka dělám u přepážky.
Odtamtud mě vyhodili na ulici,
bo jsem dal babce přes palici.
Ve výprodeji jsem viděl bezva kosu
koupil jsem jí bez móresů,
teď už jí nedám z ruky
byla totiž bez záruky
Rozhodl jsem se,že budu pracovat jako mašina
stanu se členem sekty Boha Jashina.
Jashin to sice nebyl
ale byl to povedenej debil.
Na tváři měl těžkej kov,
vypadal jak Robokop.
V tý divní sektě makám stále
ikdyž jsem měl párkrát na mále.
Hmm, vim, že to je nehorázná kravina ale neměla jsem ve vlaku co dělat tak jsem vymýšlela kraviny.Pochybuju že to bude mít ňákej ohlas ale aspoň to někomu třeba zvedne sebevědomí 
-_-"
Zhlédl se vám Zetsu
V kyselém okurku.
,,Ach, ožeň se se mnou
budu dobru ženou!
Jsi krásně zelený-
jdeš mi dobře k pleti.
Ach, ožeň se, ožeň,
těším se na děti!"
Zetsu krásné bílé šaty měl
okurek úžasem málem oněměl.
Všichni Akatsuki dojetím plakali,
jak Zetsua šikovně provdali.
Děti se jim vydařily,
krásnějších snad nebylo,
Odišla odo mňa pravda, to pre to že som ju nevidela.
Odišla odo mňa pravda. to pre to že som ju nehľadala.
Odišla odo mňa pravda, to pre to že som sa jej bála.
Odišla odo mňa pravda, to pre to že som ju nekonala.
Toto si treba zapamätať:Pravdu nestaci len konať ale treba sa jej nebáť.
Pozri sa na oblohu, vždy ked sa ti bude zdať že si sama.
Pozri sa na oblohu, ked nevieš ako dalej.
Pozri sa na oblohu, tam uvidíš že nikdy nie si sama.
Pozri sa na oblohu, hned prídeš na to ako dalej.
Pozri sa na oblohu, smútok zmizne.
Pozri sa na oblohu, pochopíš prečo sa čo deje.
Pozri sa na oblohu, ona ti dodá odvahu.
Pozri sa na oblohu, ona ti pomôže.
Pozri sa na oblohu, pochopíš sama seba.
Pozri sa na oblohu, zrazu sa niet čoho báť.
Pravý ninja nikdy neuteká z boja a neuteká pred svojimi strachmi ale dokáže im čeliť.
