Poezie

Takže zde je celá ta básnička, jak jsem slibovala...!

Ach Orinku, Orinku,
dej mi malou pusinku.
Když to ale uděláš,
Sakuru tím nahněváš.
Pusa malá, nebo velká,
budu rozdrcená selka.
Zničí to můj super zjev,
ve mě probudí to hněv.
Lásko při pohledu na tě,
zapomněl jsem na své gatě.
Nechal jsem je někde v chatě,
co se utopila v blátě.
Přes oči mám jako pásku,
nalepenou velkou lásku.
Ty však na ni nedáš, běda!
Najdeš si starého děda.
Rozhodla ses pro něho,
Sakuro, ty NEněho...
DĚVKO JEDNA!

Tsunade a Naruťák.

Všude samý básně... všude samý verše... to děsně naštve, vzhledem k tomu, že já nejsem vůbec žádný básnický střevo!!! Ae je to děsně nakažlivý!!! Můj první pokus... a jak tak koukám, nemá to vůbec nic společnýho s Narutem!!! xDDD A zase ty moje zbytečný kecy!!! Mno... snad se bude aspoň trošku líbit!!!

***

Život je tvrdý a záludný...,
ale je také krásný a radostný...

Život je jako cenný artefakt, který se vystaví...,
avšak když se rozbije, už ho nic nespraví...

Života si každý váží...,

Milý Kyuubi, ty zatracená devítiocasá liško,
vím, jak tě musí tížit fakt, že vězní tě mé bříško.
Určitě jsi měl mnohem lepší plány, jako zabíjet a lidem se mstít...
smůla! To bych i já musel všechny tyto věci dělat chtít.
Už je tomu nějaký pátek, co jsi byl do mě násilím zapečetěn
a já se jednou stanu Hokage, takže měl bys být poctěn.
Měl bys jásat, že budeš v těle osoby z Listové nejsilnější,
chránit a bojovat za lidi ve vesnici bude pro nás nejpřednější.

Sasukeho spoveď

Itachi
Jeden malý kluk,
jak jeho táta pravil,
vyrost jako buk
a svou mysl otrávil.

Jednou se mu zachtělo,
získat velkou moc,
v jeho mozku to shořelo,
volal o pomoc.

V tom k němu přišel Peiňucha,
pozvánku jemo dal,
zatvářil se jak Barbucha,
pak se tupě usmíval.

Itachi se zaradoval,
že je do Akatsuki zván,
do Peina se zamiloval,
chtěl Mangekyou Sharingan.

Nakonec ho získal,
a s ním velkou moc,
svůj klan k smrti ztřískal,

Přátelství,
Slovo jež napraví
Každičkou trhlinu života
Bez něj byla by jen samota

Ty jsi tu pro mě, já pro tebe
Spolu se koukáme na nebe
Poseté nekonečnem malých hvězd
Sklánějících se nad tisíci spících měst

Úplněk dnes jasně září
Okruh přátelství vytváří
Přátelství, citu jež pochopit
Můžeš jen, pokud necháš se ním obklopit

Vždy spolu kráčíme
A kráčet dále budem
Dokud já i ty nesetkáme se s osudem
To, čeho se bojíme

Smrt, smrt, ta je ohavná
Každý živý tvor se jí obává
Ale nás dva jen tak nerozdělí

Kráčím temnotou
Mlhou zahalenou
Tma mě ovíjí
A postupně zabíjí

Nevidím na krok
Padám do mdlob
Na zemi tělo mé
Leží nehybné

Oči mé se otevřely
Světlo štěstí spatřily
Ty jsi mě vysvobodil
Z těch nejhorších chvil

Příteli můj drahý
Ty mě vždy ochráníš
Jsem ti za to vděčný
Přátelství nezabráníš…

Ty a já navždy
Zmocníme se vlády
Kráčet spolu budem
Naším krásným životem

Do svých rukou čistých
Převezmeme pravdu
Lidí sebejistých
Co přesto zůstávají vzadu

My pomůžeme světu

Osud spletl naše cesty dohromady,
má duše posetá tvými klamy,
v sdrci neuvěřitelné prázdno,
chci tě slyšet znovu říkat mi "lásko".

Copak nevíš jak tvůj odchod bolí?
Jako bys dostal přes palici holí,
mé srdce touží po tvé lásce,
chci jí dát co pro to, lhářce.

Křičím do ticha "Vrať se"
Křičím ze sebe "Obětuj se"
Křičím ze srdce "Miluj mě"

Tvé oči nic nevidí,
tvé rty nic necítí,
tvé dotyky jsou minulostí,
mé srdce plné nenávisti

Nás dva tvůj "přítel" rozdělil,
bojoval jsi za slib, proto jsi zemřel,

Necítím lásku, necítím žal,
ve prospěch práce jsem se toho vzdal,
Co jsou to lidská pouta?
Je tahle otázka snad hloupá?

Jestli ano tak se omlouvám,
jenže já o nich opravdu nic nevím,
a proto k tobě promlouvám.
Snad mi odpovíš a já pochopím.

Pracuju u Rootu,
a tam přítele jsem měl,
ten ovšem předčasně zemřel.
Teď mám jen tebe,
a ty jsi má poslední naděje,
naděje která mi pomůže pochopit city,
prosím, pomoz mi chápat smysl tvého bytí...

Poslyš, příteli nejdražší
Ty, na kterém mi záleží
Ty, se kterým trávím svůj čas
Ty, jehož slýchávám hlas

S tebou je svět barvitější
S tebou to nejhorší mě těší
S tebou svou radost neskrývám
S tebou se stále jen usmívám

Bez tebe já svůj klid nenajdu
Bez tebe jsem vždycky pozadu
Bez tebe nikdo mi nevěří
Bez tebe jsem jen všem přítěží

Odejdeš a já tu zůstanu
Odejdeš, já kunai svůj vytáhnu
Odejdeš, tím zraníš mou duši
Odejdeš, tím přátelství se ruší

S lítostí oznamuji teď
Bez tebe končí můj svět...

Pro lásku žiji i umírám
O ní sním vždy když usínám
Ta dívka, spása mého srdce
Jednou přišla s kunaiem v ruce
A se slovy 'miluji tě' na svých rtech
Opustil tento svět i její dech
Nechápal jsem, co se stalo
Její tělo k zemi klesalo
Vyrazil jsem jí kunai z ruky
Ozvaly se vyděšené zvuky

Teď ležím tu, pod hlínou a keři
Vedle své lásky, co doteď mi věří

Stojím tu na okraji a vlny hlasitě se bouří,
každá z nich bojuje, každá po životě touží.
Ale já umírám, už nepopadám dech,
z úst se mi vydral tichý bolestný vzdech.

Vzpomínám na dny, kdy jsi tu ještě byl,
dny, kdy v myšlenkách na osud stále jsi žil,
Tenkrát snažil ses pochopit svůj životní běh.
Možná, žes nevěděl, ale stavěl jsi kolem sebe zeď.

Do života ti vstoupil Naruto, ten ninja se žlutými vlasy,
a ty jsi konečně zjistil, proč žiješ a kdo vlastně jsi.
Otevřels oči a tvůj pohled setkal se s mým,

Sama jsi věděla,
sama jsi tušila,
že se to stane.
Sama jsi věděla,
sama jsi tušila,
muselas to tušit...

Sama jsi říkala,
tenkrát jsi říkala,
že s tebou mám zůstat.
Tenkrát mě poprvé,
úplně poprvé
a naposledy napadlo...

Proč jsem to udělal,
proč jsem se tak zachoval?
Zradil jsem tě...

Zradil jsem vesnici,
zradil jsem tebe,
zradil jsem přátele,
zradil jsem sebe.
A to se neodpouští...

Zničil jsem tebe,
zahubil ten ušlechtilý cit,
zničil jsem sebe,
chtěl jsem, abys mě nechala být.
Zničil jsem naději,
zničil jsem lásku,

Jak Sakura ráno vstala,
čelenku si závazala:
„Půjdu matičko k jezeru,
špinavé prádlo si vyperu.“

„Nelži tak hloupě, moje dcero,
vím že nejdeš na jezero!
Říkám tito každý den:
Ty jdeš zase za Sasukem?!“

Nemá Sakura, nemá stání -
za Sasounem už uhání.
Však Gaara za rohem schovává se,
podivujíc se její kráse.

Hned jak z domu vykročila,
písečná paže ji obtočila.
Projela s ní houští,
odtáhla ji k poušti.

Dvůr Gaarův sic prostorný,
bohatství v něm dosti,
ale nikdy v celý čas,
nechodí tam hosti.

[size=18][i][font=Times New Roman]

Ahoj, abych se představil….jmenuji se Kabuto Yakushi
nosím fialový oblek, mám brýle, našedlé vlasy a vůbec mi to moc nesluší.
Teď bych Vám, potenciálním zájemcům, rád nabídl své cenné služby,
za menší příplatek jsem ochoten uspokojit i večerní tužby,
mou asi největší předností je, že umím krásně zpívat,
ale nutno vědět, že jsem stydlivý a nesmíte se na mě při tom dívat.

S klidem můžu říci, že v domácích pracech jsem víc než zběhlý,
připište si k mému jménu: uklízí, pere, vaří a taky žehlí.

Skrývám se v temnotách
Přináším nejistotu a strach
Jsem jako stín v hlubinách
Už to navždy bude tak.

Jsem tvůj jediný společník
Jsem tvůj stín
Budu doprovázet i tvůj výdech konečný
Nic už nenaděláš s tím.

Navždy budu s tebou
Už se mě nezbavíš
Barvou šedou
Budu kreslit tvůj smutek, víš.

Ani smrt pro tebe nebude
Muset znamenat vysvobození
Slza na zem spadne
Je to tvůj osud souzený.

Kapky deště dopadají na zem
Zazní poslední nota
Zničila jsem i tvůj sen
Jsem samota

[font=Maiandra GD]Jsme rodina

Je krásné hledět dolů
na krásnou vesnici mou.
Vědět, že jsme tady spolu,
vědět, že jsme rodinou.

Všechny zde bych ochránil,
i kdybych se měl vlastního života vzdát.
To je můj úděl, proto jsem se narodil.
Věřím, že na mě budete navždy vzpomínat...

A zanechám tu po sobě odkaz,
část sebe, kus vlastního srdce,
mojí existence částečný důkaz,
svého syna, hrdinu příští generace.

Díky tobě lásko má,
že při mě stojíš, že jsi tady.
Ty jsi někdo kdo mě zná.

Život je irónia...

Hviezda padá z oblohy
Škoda že mne na nohy,
Pozriem sa ja dole
A ségra kričí „čo je?“
Noha moja sa na červeno farbí
Neziapem však nie som nejaká barbie
Bolesť tá však rýchlo prevláda
A mňa núti ziapať do rána
Ráno pred domom sanitka stojí
A mňa nakladajú „ách to bolí“
Kričal som ja cestou dlhou
Kým mi hubu nezavreli stuhou
Sanitka si to rýchlo fičí
Až nato že policajt to ihneď zočí
Vyštartuje on hneď za nami
Že nám pokutu naparí
Vodič ten za hlavu sa chytá
Policajtovi to už však svitá

Byli jsme tým sedm a byli jsme šťastní,
ty ses však vydal svou cestou vlastní.
Byli jsme tým, skoro jak rodina,
na tyhle dny se tak krásně vzpomíná.

Byli jsme soupeři, vždy šlo o zbytečnost,
dřív byla to hra, však teď je to skutečnost.
Byli jsme přátelé, byli jsme bratři,
jak dvě půlky přívešku, co k sobě patří.

Přísahám na svou smrt, že vrátím tě zpět,
i kdybych při tom měl prohledat svět.
Pomsta, to jediné má pro tebe význam,
tvá pomsta je tvým snem, já taky sen mám.

Mým snem je, Sasuke, vrátit tě domů,