Poezie

Naruto:

Já jsem malý Naruto,
co jí jenom ramen.
Vyzvi mě na souboj
a bude s tebou ámen!

Jen jedné dívce neublížím,
krásná Sakura její jméno je.
Ta je nejlepší, to vím
a mě určitě také miluje!

Sasuke:

Holky po mě šílí,
i když nejsem milý.
Vůbec nevím, čím to je,
ale i Sakura mě miluje!

Já však chci jen jedno,
a to co nejrychleji
sílu a rozum nabýt,
a potom Itachiho zabít!

Sakura:

Jsem mladá kunoichi,
která se zla nebojí.
Sasuke je má láska,
to víte, jsem jeho kráska!

Varování: žádná úchylárna to není

Gai sensei ve všem je můj vzor
na ostříhání mi půjčil svůj nejmilejší kastrol,
abychom si podobní ještě více byli
do stejných zelených uniforem jsme se ustrojili.
Taky si nechávám narůst na vlas stejné huňaté obočí,
je mi ale trnem v oko…..Sakuře se nepáčí.

Oba hrdě opěvujeme naši sílu mládí
s každým chceme soutěžit, být nejlepší nás svádí.
Je obecně známo, že s Hatake Kakashim rád soupeříte,
ale když pak říkám, že si Neji začal první, tak mi nevěříte.

Nešťastný život:
Chlapec sa chcel stať shinobi...

Chlapec ako každý iní... len pár odlišností ho delilo od spokojného života ako ninja.

Krásny, malý, milý
žil pri svojich rodičoch,
spoločne si užívali.

Stala sa kríza,
- chlapec je chorý!
on to dlho nevydrží, -
chudák malý.

Na srdci mal bolesť,
rástla rýchlo,
ako keby mu život spriadal lesť.

Nevedel o jeho nešťastí,
ktoré mu plány zhatili.

On sa chcel stať shinobi,
veľkým ninjom byť
a svoju dedinu od nepriateľov oslobodiť.

Když tvé srdce vezme smutek,
Když už ti nikdo nic vlídného nepoví,
Když nemůžeš udělat žádný dobrý skutek,
Tak počkej na přítele z listoví.

Na ztracená slova
Ti nikdo neodpoví,
Ale když zavoláš znova
Přijde věrný přítel z listoví.

Když tě vlastní strach leká,
Když se ve vlastním žalu topíš,
Přítel z listoví vždy čeká.
Zas se objeví a ty pochopíš.

Přítel z listoví
Pomůže ti vše pochopit.
Přestože nikdy neodpoví...
Je jako vítr, nemůžeš ho lapit.

On je tvá naděje, víra,

Pojďte sem a poslouchejte, co si lidi povídaj,
je to pravda, tomu věřte, jako že jsem Maito Gai.
Alkohol je metla lidstva, to už každé dítě ví,
ještě horší, nežli špatný, je však pití pro Rocka Lee.

Jen si cvakne, všechno lítá, chaos vchází do dveří,
je to pravda, dámy, páni, kdo neviděl, nevěří.
Jenom co se saké dotkne, jen si malilinko lokne,
hned se zblázní, hned se zcvokne.

Kunoichi v okně sedí,
v minulosti se utápí,
vzpomínky příliš bolí,
říká se, že čas to zahojí...

Vzpomíná, jak byli tým,
teď je každý někým jiným,
Sasuke možná pořád mstitelem,
Naruto mu přestal být přítelem...

Naruto, věčně hyperaktivní genin
o tom, že se stane Hokagem snil,
nyní tělo bez duše,
kdo asi za to může?

Naruto, Sasuke a Sakura,
trojka, která překážky zdolá,
teď je to pouze minulostí,
Sasuke je opouští...

Odchází, nikdo ho nezastaví,
vzpomínky příliš bolí,
Sakura zase pláče,

Ach, ty lahodný alkoholický moku
proč jen mi není ve službě dovoleno napít se trochu.
Tolik bych si přála dát si aspoň jeden lok,
ale Shizune si mě dobře hlídá, zas by ji chytl amok.
Neustále mi připomíná, jakou velkou mám zodpovědnost
nezajímá ji má záliba v pití, už toho mám všeho dost!

Jak robot jsem nucena tucty papírů podepisovat
a ve svém koníčku – hraní a saké můžu až v důchodu pokračovat.
Dvacetičtyřhodinová rutina v úřadu každý den se opakuje
být téhle zemi hokagem už mě silně otravuje.

Na cestu samoty, už nikdy nevkročím...
Vrátil som sa, teraz som tu, a opäť chystám odplatu!
Nebojte sa, oco, mama, noc je ešte veľmi mladá,
nájdem si hneď, teraz, lásku, nebojte sa! Iba krásku!
Pekné vlasy, modré očká, evenžer si trochu počká...
Obnovíme klan, a hlavu si chráň,
Uchihovci v akcií, ach, dobre sa mám!
Na Hokage pošlem psíčky a budem mať sladké sníčky.
Na Naruta, ľahká vec, toho zvládnem už aj hneď.
Nebudem sa učiť z knižky, pošlem naňho veveričky! (Nebudem sa učiť z knižky techniky)

Vždy, keď som sa pozrela do tvojich očí,
cítila som v nich lásku a nehu,
a teraz ma mučí,
že si na druhom brehu.

Zmenil si sa,
do Akatsuki prihlásil sa.
Nie si už taký, ako si býval,
poslednú dobu si sa predo mnou skrýval.

Milovala som ťa a ty to vieš,
túžila som, aby si mi to povedal tiež.

Najradšej by som na teba zabudla,
ale to nedokážem,
radšej som si kunai do brucha zabodla,
posledný krát vydýchnem.
A už ma víta zem.

[font=Verdana][color=black]Jak prázdné jsou mé dlaně popraskané,
jak prázdná je náruč, která objímat tě směla.
Vyplněná prázdnotou je zbídačená duše,
jako prázdný otvor vprostřed mého těla.

Jak zbytečné teď připadá mi dýchat.
Proč zbytečně mít otevřené oči?
Jak zbytečná jsou nevyřčená slova
ve chvíli, kdy lidský život skončí.

Jak zoufale jsem po tvé lásce toužil,
celý zoufalý jsem stával před tvým domem.
Jiné zoufalství teď cítím v hloubi srdce,
když stojím tiše nad tvým čerstvým hrobem.

[center][i]
A teraz ja tu stojím,
stojím pri tvojom hrobe,

Zranil som ťa svojou pýchou,
ranami chladných dotykov, a bozkov.
Povedala si,
"Vidím, že sa trápiš, dovoľ mi pomôcť ti."
Moje lacné výhovorky.
Moje nekonečné "nie!"

Nikdy som si nevšimol,
že si nešťastná,
trápim sa preto,
že som si to dnes uvedomil.
Tak zbohom, láska moja,
zbohom, všetky nádejné sny.
Snažím sa na teba nemyslieť.
Moje posledné zbohom, patrí tebe.
Tak dlho, ako som ťa držal vo svojom svete,
tak teraz sa ti otáčam chrbtom.
Chcel som, aby si ma vzala domov,
no to zbohom, spálilo všetky mosty,
tak ako to láska robí.

Dračie piesne sa chladným vetrom s ľahkosťou nesú,
putujú bezstarostne, bez cieľa, no bez smútku nie sú.
Ozývajú sa v nich pochyby, strach ako aj veľká strata,
keď začuješ ich zúfalstvo, rozpoznáš v priateľovi kata.

Lahodná hudba s trpkosťou hriechov alebo sklamania?
zranená dračia duša ťa však vábi silou svojho volania.
Nedá sa odolať, pochabo utiecť či odvrátiť bledú tvár,
je to tvoje večné prekliatie, tvoj osud, tvoj krutý dar.

Zakliate neznáme slová, verše v cudzej reči v celok spojené,

Priateľstvo nemôže v ničom podraziť či sklamať,
priateľ ťa nenechá o sebe pochybovať alebo váhať.
Priateľstvo cestuje od bohatému k chudobnému mestu,
priateľ je večným pútnikom, ktorý skríži tvoju cestu.

Priateľstvo sa stáva záhadou pre toho, kto ho nemá,
priateľ je tvojím ochrancom, ktorý ťa nikomu nedá.
Priateľstvo ťa v ťažkej chvíli neodkopne, nezradí,
priateľ si vypočuje aj všetky tvoje bláznivé nápady.

Priateľstvo je pocit, tíšiaci každú novú krivdu,
priateľ je samaritán, hovoriaci aj krutú pravdu.

Nesu si kříž,
Dříve jsem to nazýval snem.
v oknech mám mříž,
A přitom jsem vlastně svobodný. To jen minulost mě svazuje.
nemohu teď žít,
Nebo alespoň vše, co se podobalo životu, jsem odvrhl.
a i když tu mám být,
nejsem…
Stále se potácím hluboko, ve své noční můře…

Lodičky papírové,
Ty naděje, které mě obklopují…
házím já do stoky,
…vzdávám. Jsou příliš pouhé…
na zemi mramorové

Tak.. tento ,,pokus o poéziu" som napísala v mierne blbej nálade (je vidieť, že? XD) po tom, čo som dostala od mamy zaracha na mojom obľúbenom miestečku na gauči pri telke. Holt, telka má dobrú karmu, no nie? Viem že je to dosť krátke...ale je to moje prvé dielko, tak prosím napísať komentár skutočne čo si myslíte, aby som vedela, či je to so mnou tak beznádejné ako si myslím ja a či má vôbec zmysel napísať nejakú dlhšiu FF a k veci... Jááááj, kecy kecy Tak, tu to je... pripraviť sa...zavrieť oči... štart! XD

Čo je to vlastne samota?

[center]Už když jsem byl malé škvrně, bavil mě tento koníček,
pracoval jsem na sobě a stal se mistrem ve šmírování holčiček,
na akademii potom starších paniček.
V té době Třetí byl naším senseiem
a vědíc o mé oblibě, nazýval mě gaunerem.
Šmíroval jsem každý den…..ve dne…v noci…..
bylo to mou drogou, nemohl jsem si nijak pomoci.
Ani jsem se o to nesnažil.
Teď jsem ve světě známý jako Zvrhlý poustevník,
rukou nad tím mávajíc, tvrdím, že zvědavost není hřích.
Pouze díky tajnému sledování, jsem významný pisatel,

autorka: LiLuri - san

Tajná láska Sakury

Každý týden,
každičký den,
Myslím jen,
a pouze na něj.

Je u mne tak blízko,
a přec tak daleko.
Kéž by oči otevřel,
a konečně uviděl,
co chci mu říci,
že pro mne znamená,
více než si myslí...

Tohle bych chtěla věnovat Lukášovi H. a Mitsuko.chan

Pofoukej mi moji duši,
Co ve tmách se v koutě krčí
a tiše pláče bolestí,
když oddáváme se neřesti.

Pofoukej mi moje srdce,
Když to tvoje držíme v ruce.
Když ničíme život nevinný,
Když trpím jen já, jako jediný.

Pofoukej nám naše prokleté ruce,
Když smýváme jejich hříchy ve tvé krvi,
Cítím ji na nich kamkoli hnu se,
Není to zlý skutek prvý…

Pofoukej mi moje vlásky,
Pofoukej mi můj znak lásky.
Pofoukej moje svědomí...
pofoukej, ať tak nebolí...
Pofoukej mi mé pravé já,
Pofoukej i duši Shukaka.

Já, Orochimaru, všem lidem rád hrůzu naháním,
nemám rodinu, přátelé a taky žádné nesháním.
Vztahy a pouta byla by pro mě slabinou,
já mám svého Kabuta a neohlížím se za jinou…
kolují o mně fámy, že jsem teplý bratr
a z doslechu vím, že mým idolem je Potter.
Není to však pravda, mohl bych to veřejnosti dokázat,
to bych ale nejdřív musel chtít se s ňákou ženskou ukázat!
Tajně ve své nenalezitelné chýši kuju pikle,
něco vám o nich prozradím… na člověka jsou dosti neobvyklé.

Jedním z mých super plánů bylo zničit Konohu,