Poezie
nebolo by dobré len tak ich prebudiť,
mohli by totiž na ňu hneď zaútočiť,
a keďže do nich vložila trochu svojej moci
tuhších nepriateľov by si snáď ani nevysnila.
kamenný had, čo sa princeznej okolo nôh obmotával,
i kamenný žabiak, čo si na jej bruchu vysedával,
boli kedysi jej dobrými priateľmi.
Z pohledu Naruta...
Já trpím citem zvaný láska,
ta v mém životě již ztracena.
Dívka, kterou mou milovanou byla,
už dávno na mě zapomněla.
Odešla mi do světa,
do světa, do něhož už nepatřím.
I když vedle mě každou chvíli bývá,
nic teplého ke mně neskrývá.
Jen chladná slova od ní slyším,
kvůli nim jen mlčím, v hloubi duši trpím.
Já trpím citem zvaný láska,
ta v mém životě již ztracena.
V očích tvých se ledovec ukrývá,
je chladný pevný, neprolomí se.
Teplo, kterou tvou mysl zahřívá,
a tak ho yakuza spustila do vody.
Márne ho hľadali ninjovia Konohy;
Betón? Ten nepustí. Bol v ňom až po nohy.
"To by sa nestalo, nebyť s ním ámen!"
Zatiaľ čo obvykle sa riad len kopí,
po mladom ninjovi niet ani stopy.
voda pach rozkladu tiel dobre schová.
Aj na to jeho už morský prach sadá,
nie všetky slová má mafia rada...
v doprovodu tichých hromů.
Bolestivě stražíš uši,
samota ti trhá duši.
Strachy létáš přes kaluže,
snad setřásla jsi už ty muže.
mráz po zádech tobě běží.
Už zbývají jen tři bloky,
v patách cítíš však ty cvoky.
Nelítostně týráš plíce,
déšť a slzy smáčí líce.
Jashinova Vánoční koleda vznikla na motivy oblíbené písničky Rolničky, rolničky. Při čtení si melodii prosím prozpěvujte 
Hurá teče krev,
jedem na bobech,
lidi křičí, ocel zní,
ta krása bere dech!
Trojúhelník v kruhu,
začínám hrát tu hru,
olíznu krev, probodám se
tak chystej si truhlu!
Smrt, bolest, krev,
strach a řev,
to Jashin pod stromek ti dá.
Přidej se k nám věřícím,
páč má zbraň už padá. (na tebe)
Smrt, bolest, krev,
strach a řev,
to Jashin ti chystá.
Nepřidáš se k nám teď hned?
To smrt je tvá jistá.
Jeden tah štětcem.
Čára vedle oblouku,
nikdo neví kdo sem,
komu stojím po boku.
Nacvičuji úsměv,
každodenní moji masku.
V nocích plných proseb,
co znamená cítit lásku.
Přátelství je jenom slovo,
jenom značka ne papíru.
Silnější než olovo,
srdce plné klidu, míru
Cit ten neznám
a možná dobře to je.
Lehčí je tak život nám
se srdcem plným pokoje
Možná jednou,
budu vědět, co znamenat to má.
Budu přítel možná s tebou,
budu vědět co znamenat to má.
nenávist k bratru vzájemnou,
jsem sílil co den dál a dál,
však slabý jsem si připadal.
bolestí trpěl jsem v čemsi.
Můj bratr - moje vlastní krev,
vstoupil jsem a spatřil zjev.
bratr mi ránu poznamená.
V jediné noci zabiti byly,
létají mi nad hlavou motýly.
[spoiler]
odemkl jsem to želístko.
Konoha mě zradila,
svou mocí se pak chlubila!
S hlavou v oblacích snil jsem o míru,
a svůj sen jsem předával dál.
Vše jsem psal na kousky papíru,
a stále se jen smál.
s jménem stejno stejným.
Můj student mi nohy podrazil,
proč jen? Tomu nerozumím.
Odlesk pravdy poslal jsem dál,
s tím samým snem jsem umíral,
stále jsem se v duchu smál,
však o hrdinu jsem se bál.
Tsunade premýšľajúc v kresle sedela,
do škôlky ako hokage zaskočiť sľúbila,
netušila však, čo by tam mala robiť,
navyše by s papierovaním už mala konečne skončiť,
pokiaľ tam teda chce prísť včas.
nie musí sa prestať flákať,
už to viac nemôže odkladať,
nesmie ich už viac sklamať.
[center]Sťa tajfún papierovačky sfúkla,
na hodiny nástenné rýchlo kukla,
Procházím se Konohou,
myslím na všechno a přitom na nic.
Už od rána jsem na nohou
a i přesto, že má láska nezná hranic,
...pochybuji...
Můžu takové štěstí mít?
Jsi tak blízko a přitom daleko.
Budeš mě vůbec někdy chtít?
Odpovědi nedostávám...
Sleduji lidi kolem sebe,
nemůžu však přestat myslet na tebe.
Je toho tolik,
že už přes všechny starosti
nevidím hvězdné nebe.
Kdy už to skončí?
Ta nejistota...ten strach?
Bolí mě to.
[center]
Já jsem síla kdo je víc?
Já jsem všechno nebo nic!
Kupředu vykroč!
Zhyň nebo uskoč!
Všechno nebo nic!
Já jsem rub co nemá líc!
S větrem v zádech!
Vše na jeden nádech!
Nelítostně kupředu!
Jak umřít ti předvedu!
Moje jméno to má zvuk!
Samotné smrti já jsem vnuk!
Pohledem zkosím tě jediným!
Vše svým sharinganem uvidím!
Já jsem totiž víc!
To co je vším či nemá nic!
Beze strachu či studu!
Hleď na mě - na obludu!
Nejhorší tvá můra noční!
Ten dáreček vskutku vánoční!
To všechno jsem já!
Síla je milenka jenom má!
Hinata
I když to víš,
musím to říct znovu.
Teď právě spíš
a já o odvahu říkám Bohu.
Vlasy barvy zlata,
oči jasně modré,
veselá a vtipná povaha
a když jsme spolu, vše je hned dobré.
Naruto, proč si mě nevšímáš?
Jsem z toho zoufalá.
Srdce na pravém místě máš,
já však nejradši bych se schovala.
Gaara
Vždy sám
už tě to štve.
Odpověď ti dám,
Shukaku se v tobě nezapře.
Když krev na svých rukou máš,
v měsíčním světle je temná.
Ty vlastně odpověď znáš,
tvoje duše je bíločerná.
stát se Hokagem je mým snem.
Uznání se však nekoná,
mám v sobě jen démona.
svůj život si bolestí bělám.
Proč jen mě ostatní nesnáší?,
vychloubají se svou kuráží.
můj učitel mě u srdce hřeje.
Další lidé se přidávají,
nenávistí se nenapájí.
leč stále je to necelé.
Rodiče prý zemřeli v boji,
díra v srdci se špatně hojí.
Chci uchopit všechnu sluneční zář,
pak pohlédnout na tvou chladivou tvář.
Chci, aby bylo hřejivo a oheň plál,
a zároveň tebe – abys o mě stál.
Toužím mít obojí zároveň,
tak si podmínky stanoveň.
Jenže dokuď ve mně plamínek jest,
můj život stává se trest.
Nemůžu nechat ho zhasnout,
přesto chci také nad životem svým žasnout.
Ale to můžu jen, když vidím tebe,
tak kam mám jít, do nebe?
Tvá duše je ozvěna k pomstě,
k čertu s tebou, zab tě!
Ne....To nikdy nedopustím,
ale ani ti neodpustím.
Ohýnek stále vesele tančí,
dopadají s tříštěním na mou vlahou tvář,
stojím sám v jezírku zcela bez nápadu,
hra světla s vodou maluje mi svatozář.
neboť ruce ninjy krví jsou zbroceny,
životy pohaslé nelze vyzvednout jak tretku ze ztrát a nálezů,
představy o světě v míru? V troskách a zhrouceny.
[center]I v tento okamžik smývám z těla cizí krev,
ten chudák už nepocítí polibek pěkné ženy,
v hlavě mi buší a srdcem zmítá divoký hněv,
V mocném klanu Kaguya,
našla si milého Tayuya.
Kimimaro se ten mladík jmenoval,
srdce plné lásky jí daroval.
Na píšťalku jemu sladce hrála,
o tom, jak moc ho má ráda.
Jednou jí růži lásky daroval
a o ruku ji požádal.
Být spolu jim však nebylo přáno,
neb ve hvězdách to neměli psáno.
Do nebe brzy odešel,
když jeho krátký čas vypršel.
Tayuya plakala velmi žalostně,
že jejich společný život neskončil radostně.
Brzy však za ním odešla do nebe,
tam, kde žijí jenom pro sebe.
osvětleni zlatavou září,
okolo tma, blížilo se k půlnoci.
Vedle mě pět mých druhů,
každý ve tváři
strach a v duši
bolest.
v chudý klid utichlo srdce,
kolena sama od sebe se třepou zimou
a postavičku, jež jsem uhnětl
z bláta, prudce
rozdrtila má pěst.
[center]Štiplavý vítr bije do očí,
snad to výmluva pro několik slzí,
stékajících po zmrzlém líci.
A myšlenky se nám točí
ve víru nejhrůznějších vizí
plných krve a smrti,
Je mi už příliš mnoho let
kdys chtěl jsem obletět celý svět
a teď tu sám umírám.
Já měl tak velké sny
v slávě prožít své dny
a teď tu sám umírám.
Snažil jsem se užitečný být
ne jako vlk samotář na měsíc výt
a teď tu sám umírám.
Měl jsem tím nejlepším se stát
aby ses mohla kvůli mně smát
a teď tu sám umírám.
Nakonec na život celý
zavřeli mě do malé cely
a teď tu sám umírám.
Žil se mnou někdo jiný
na přátelství moc líný
a teď tu sám umírám.
Sám...
Sám...
Sám...
Umírám.
„Hele, já jsem Oro-had,
a Sasíčka mám moc rád.
Kabuto, ten je můj rádce,
já jsem totiž všeho vládce!
Tenhle jediný cíl mám jen já,
shromáždit všechny techniky sám.
Joo, učil mě Sarutobi,
ten měl, v**e samý chyby.
Kusanagi je můj meč,
kdo by pro něj chtěl být terč?
Kabuto mi jednou řek: "Orochi,
to ti to jedno tělo nestačí?"
Nezvládneš tak dále žít,
na pokraji smrti být.
Co takhle, když budeš zeleninu jísti,
budeš mít hned delší život jistý.
Kabuto čekal, co pak bude dál,
