Zpověď
Vložil Misie-chan, Po, 2012-05-21 18:27 | Ninja už: 4932 dní, Příspěvků: 40
Procházím se Konohou,
myslím na všechno a přitom na nic.
Už od rána jsem na nohou
a i přesto, že má láska nezná hranic,
...pochybuji...
Můžu takové štěstí mít?
Jsi tak blízko a přitom daleko.
Budeš mě vůbec někdy chtít?
Odpovědi nedostávám...
Sleduji lidi kolem sebe,
nemůžu však přestat myslet na tebe.
Je toho tolik,
že už přes všechny starosti
nevidím hvězdné nebe.
Kdy už to skončí?
Ta nejistota...ten strach?
Bolí mě to.
Sleduji tě z povzdálí
a slaná kapka mi po tváři řine,
když okolo tebe vidím jiné.
Srdce mi to láme...
Jakou mám šanci,
že si mě to tvé všimne?
Poznámky:
Básničky píšu ještě hůř než povídky(můj názor), tak to prosím berte s rezervou.
(12 hlasů)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Dost dobrý, ale je tam co vylepšit (neříkám že jsem lepší, to ne XD)
Ahoj. Jmenuji se sany-chan, ale ty mi můžeš říkat "SENSEI"!
Ještě máš co vylepšovat, to určitě, ale nebylo to zas tak hrozný. 4
(Jo, a dodržuj do příště nějaký podobnosti např. Stejný počet jednotlivých slabik ve verších, stejný pořet veršů v "odstavci"...)
Ach ten sentiment...
jé ta je hezká, moc se mi tolíbilo Dattebane
Já nikdy svoje slova neberu zpět, to je moje cesta ninji.
Díky moc